Jak vážně brát pocity?

Fotoalbum (0)
Sledovat e-mailem
Přidat k oblíbeným
Zapnout podpisy
Hledání v tématu
Sledovat eMimino.cz

obrazek

9868

23.12.08 21:08

načítám...

Jak vážně brát pocity?

Ahoj, chtěla jsem se zeptat na váš názor, co se týká „těhulkovských“ pocitů…

O první miminko jsme totiž letos v srpnu přišli, a tak i když jsem se zařekla, že internet teď budu spíše vynechávat a nebudu se pídit a stresovat, tak - člověk míní…
Ale jsem teď docela vystrašená, protože v tom prvním těhot.mě téměř celou dobu šťouralo, píchalo a pobolívalo v podbřišku a měla jsem hodně citlivý a nateklý prsa, jen mi nebylo zle od žaludku… a najednou, v 9tt (8+2) skoro den ze dne jsem si uvědomila, že už mi je dobře, v podbřišku mě nebolí, na prsa si můžu lehnout a přišlo mi to divný, a byl to „dobrý divný pocit“, protože o 4dny později na kontrole na UZ už miminko nežilo a bylo asi o týden menší než by mělo být…

Dnes jsem podle UZ 9+0, a tohle těhotenství vnímám jinak, v podbřišku nic necítím, jen večer bývám nafouklá, ale takový to šťourání a píchání, to ne. Prsa - mám jen malinko citlivý bradavky. Ale zato mi je teď asi necelé 3týdny špatně od žaludku, taková celodenní kocovina.

Jenže od včera mi je od žaludku tak nějak líp a zase mi to přijde divný. Vím, že jsem vystreslá z toho, že v tomhle období jsme přišli o to první mimi a tak se pozoruju, ale to prostě nejde na to nemyslet, uklízím, luxuju, vařím a koukám na tv - jenže nic mě nedokáže odreagovat. Říkám si, že třeba už mám nárok, aby mě přestalo být blbě od žaludku, že už jsme se s miminkem sžili, a ty prsa mám pořád trochu citlivý, ale protože od začátku málo, tak to nedokážu posoudit…

Pořád o tom přemýšlím a už jsem sem chtěla napsat včera, a zeptat se, jaké vy máte nebo jste měly z těhotenství pocity, hlavně v tom 1.trimestru… Vím, že každý těhu. je jiný a je jinak vnímáno…
ale budu strašně ráda, jestli mě pomůžete uklidnit se…

No a - krásné Vánoce! Jana

načítám...
Citovat
Zmínit

Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:

pitrisek

1293

23.12.08 21:19

načítám...

obrazku to je asi normální co zažíváš.
Přímo z vlastní zkušenosti neznám, jelikož mám jedno dítko a těhotná jsem byla jen jednou, ale od ségry a od známých vím, že často každé těhotenství prodělávaly jinak. Při prvním třeba bylo dobře, při druhém na blinkání. Nebo první byly na udržování, druhé přehášely… Atd. atd.
Moje kamarádka bohužel taky o jedno miminko přišla, a potom se taky pozorovala jako Ty - s každým píchnutím hned běžela k doktorovi - ale ono to bylo asi lepší, doktor jí tam řekl, že je to v pořádku, a ona odešla s klidem domů.
Další týden ji někde třeba zase píchlo a běžela znova…
Ty to máš opačně - bojíš se, že něco „přestaneš cítit“ a bude to špatně.
Jenže já jsem třeba v těhotenství měla takový etapy…
V prvních týdnech jsem pořád potřebovala hrozně na malou a bolela mě šíleně prsa.
Pak toto přestalo, a začal mi klesat tlak, a když jsem ráno odcházela do práce, měla jsem pocit, že se „uvnitř obracím celá naruby“ - jinak to nešlo popsat, byl to pocit snad v žilách a tepnách, ve svalech, v hlavě - ale ne v žaludku. Kamarádka tehdy nemohla pochopit, jak to myslím, že se „obracím naruby“ - ale já to tak cítila.

Pak ve třetím měsíci přestalo obracení naruby a vpodstatě nastaly asi tři měsíce klidu, to jsem si teda užívala a bylo mi fakt fajn - než mi potom zase malá začla slézat od sedmého měsíce dolů do pánve a ležela jsem doma s prdelí podloženou polštářem. Taktak jsem se vyhnula udržovačce ve špitále.
Ale celkově - to co popisuju nejsou vlastně ve skutečnosti žádné doopravdické potíže - spíš subjektivní pocity.

Ale mezi 4. a 6. měsícem jsem měla fakt mezidobí, kdy jsem jen pak cítila pohyby a jinak nic - bylo mi fajn.
takže se drž a těm pocitům se zkus úplně nepoddat. Ale Tvůj strach je naprosto pochopitelný.

načítám...
Citovat
Zmínit

čičinka

8297

23.12.08 21:22

načítám...

Nevím, jestli jsi četla zde

načítám...
Citovat
Zmínit

Anonymni

23.12.08 21:24

načítám...

Ahoj,
tak my jsme se snažili o miminko 4,5 roku…žádné IVF, IUI…nic u nás nefungovalo, pak jsem zázračně otěhotněla přirozeně :wink: Asi 3 dny před kontrolou se mi začalo zdát (každou noc) jak jsem potratila…živě jsem viděla, jak mě vezou na sál, nebo jak z čekárny u doktora rozesílám SMS, že miminko nežije :cry: Předtím se mi zdálo vše v pohodě, každý den zvracení (zvracím ještě teď :roll: ), ale ty sny mě teda rozhodily dokonale U doktora jsem se uklidnila…na čas…pak to začalo znovu, ten příšerný strach. Gyndr mě objednal až za měsíc a týden na další kontrolu. No, zaplatila jsem si utz u jedné doktorky, viděla jak miminko krásně boxuje…a z toho „žiju“ zase do další kontroly. Měsíc fakt nevydržím :oops:
Takže tvé obavy naprosto chápu…a jak zbavit strachu??? Nevím, neporadím…bojím se pořád. Jen, že ani přesvědčení, že je něco v nepořádku, nemusí nutně znamenat to nejhorší :wink:
Přeju pohodové těhu :wink: :wink: :wink:
Janča