Jak vyjít s cholerikem?

Napsat příspěvek
Velikost písma:
27281
31.7.19 09:01

Mno, hele… cholerik je taky člověk a jasně, že to může být i milující obětavý partner. Ovšem musíte si to nějak nastavit no. To, že má výbuchy v afektu status cholerika neomlouvá. Musí se naučit ovládat, stejně jako ostatní dospělí lidé :nevim:

Až budete mít pohodu a klídek tak si domluvte třeba nějaké heslo. Já nevim, třeba „citronová zmrzlina“, které na něj vyštěkneš až bude mít zase záchvat a on by si v tu chvíli měl uvědomit, že se chová nevhodně :think: :nevim:

Žít s takovým člověkem je určitě velice nesnadné jak pro partnerku tak pro dítě - na to pozor! Znám tuto situaci z pozice dítěte (otec cholerik). Dnes je mi přes třicet a svého otce nenávidím! Ano, skutečně nenávidím, za to jak se ke mně dokázal chovat… za všechno můžou jeho výbuchy v cholerickém záchvatu. Hodně mi ubližoval - slovně. Dokázal v záchvatu říct tak strašně hnusné věci, a dovede to samozřejmě i teď. Nenávidím ho!!! Nikdy mu to neodpustím.

Moje máma s ním žije už ze zvyku, váží si na něm jeho kladných vlastností a z těch čerpá. Je zodpovědný a blá a blá… a je schopná jeho výbuchy zkrátka tolerovat. Je to její životní partner. Ale já? NE! Děkuji, stačilo mi 20let společného soužití k tomu abych ho začala nenávidět. Nakupilo se to za ty roky v neuvěřitelnou hromadu a nesnesu ho. On byl vždy po výbuchu v pohodě, ale u mě se to prostě střádalo až prostě pohárek přetekl… v nenávist.

Takže na to také pozor… na chování k dceři.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
31.7.19 16:44

Můj muž je taky občas cholerický, ale naučila jsem se to přecházet, pouštět druhým uchem ven. Když řekne něco ošklivýho, tak mu to vrátím. Za pět minut o ničem neví. Vytočí ho pouze určité situace. Jinak má trpělivosti až až (já o něm říkám, že je flegmatický cholerik :D ). Má výbuch tak 3-4× za rok, takže se to dá zvládnout, navíc mám pocit, že věkem se to nezhoršuje.

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
5.8.19 00:41
@Anonymní píše:
Můj muž je taky občas cholerický, ale naučila jsem se to přecházet, pouštět druhým uchem ven. Když řekne něco ošklivýho, tak mu to vrátím. Za pět minut o ničem neví. Vytočí ho pouze určité situace. Jinak má trpělivosti až až (já o něm říkám, že je flegmatický cholerik :D ). Má výbuch tak 3-4× za rok, takže se to dá zvládnout, navíc mám pocit, že věkem se to nezhoršuje.

Já se ptám právě proto, že jsem zatím nenašla tu správnou reakci. Už jsem i odešla z místnosti, z domu, ale u něj to nefunguje, prostě potřebuje bouchnout za asistence. Řvát na něho stejně, je ještě horší. Jednou jsem zkusila v tom amoku chytit ho za ruce a v klidu se zeptat, jestli je už v pořádku. Mělo to efekt, jako by dostal facku, zůstal v němém úžasu. Pak plakal, jak to s ním zamavalo. Jenze po druhé už to nefungovalo, už na to byl připravený, a ten přetlak byl silnější. Dávno jsem to měla zabalit, já taky nechápu vůbec sebe, proč to dělám. On je v šíleně těžké životní situaci(velmi vážná nemoc v rodině, doživotní upoutání na lůžko), sám to ve slabé chvilce přiznává, jak ho to ničí. A já se to furt snažím chápat, omlouvat měsíc za měsícem a dobrovolně si ničím svoje zdraví. Můžu opustit? Můžu, vím. Ale svědomí, empatie, povaha mi to nedovolí. Tak jak to tu čtu, někdy nejsou životní situace jen černé nebo bílé a člověk jen přihlíží, co mu to má přinést a čeká, zee se to vyvine samo.

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
5.8.19 00:55

Tak ono je otázka, jak často to dělá? Jestli 3× týdně, tak to asi dobrá situace není. Jestli 1× měsíčně, tak se to dá vydržet. To musíš rozhodnout sama. A spíš se zkus od toho odpoutat, nebrat si to osobně, nevztahovat na sebe a brát to jenom jako jeho způsob upouštění páry. Zase je to lepší, než držet to v sobě.

  • Citovat
  • Upravit
41923
5.8.19 01:04
@cecetka píše:
Jsem cholerik. Ve vterine se vzteknu, vybuchnu, vypustim paru a za par minut jsem v klidu :mrgreen: Neni to pro okoli prijemne, ale myslim, ze porad lepsi nez urazeny clovek, ktery pak treba 2 dny s okolim nemluvi :lol: :lol: :lol:

Já umím i jedno i druhé, to první je nepříjemnější pro okolí, ale méně nebezpečné a vratné, to druhé je méně viditelné, ale o to nebezpečnější a často trvalé. :jazyk:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
8288
5.8.19 07:10
@Anonymní píše:
Tak ono je otázka, jak často to dělá? Jestli 3× týdně, tak to asi dobrá situace není. Jestli 1× měsíčně, tak se to dá vydržet. To musíš rozhodnout sama. A spíš se zkus od toho odpoutat, nebrat si to osobně, nevztahovat na sebe a brát to jenom jako jeho způsob upouštění páry. Zase je to lepší, než držet to v sobě.

Co je lepší, než držet to v sobě? Vždyť nechutně řve na milovaného člověka, opakovaně. Zakladatelka píše, že si s ním díky tomu dobrovolně ničí zdraví. Zlaté držení v sobě. Já občas problémy taky držím v sobě, potom to nevydržím a věc si vyrikame, ale rozhodně po nikom cholericky nervu. Mně to přijde hnusné, já bych to nedala a navrhla bych mu psychologa, aby mu pomohl ten vztek ventilovat jinak, ne přede mnou. Nevztekat se takto šíleně kvůli malickostem. Nebo bych od něj odešla. Jo, kdyby to dělal jednou za půl roku, budiž. Ale ani jednou za měsíc bych nedala. Může to řešit psychoterapii.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
5.8.19 07:49

Já už to dávno zjistila, že nejlepší je okamžitě pouštět jeho slova vyrcena v afektu z hlavy. Pokud je to blbost, jde to snadno, ale občas umí zacilit a to mě donutí reagovat, bránit se. Celou noc nad tím přemýšlím, v podstatě jsem došla k tomu, že on se totálně ničí, je na cestě se zbláznit nebo si přivodi infarkt. Bylo by jednodušší říct si, je to magor pryč od něj. Holt mám tak blbou povahu, že za tím co dělá vidím všechny jeho problémy a je mi ho líto, že od sebe odhání ty nejbližší. Navrhla jsem i psychologa, nakonec ho potřebuju sama.

  • Citovat
  • Upravit
21311
5.8.19 08:02
@Anonymní píše:
Já už to dávno zjistila, že nejlepší je okamžitě pouštět jeho slova vyrcena v afektu z hlavy. Pokud je to blbost, jde to snadno, ale občas umí zacilit a to mě donutí reagovat, bránit se. Celou noc nad tím přemýšlím, v podstatě jsem došla k tomu, že on se totálně ničí, je na cestě se zbláznit nebo si přivodi infarkt. Bylo by jednodušší říct si, je to magor pryč od něj. Holt mám tak blbou povahu, že za tím co dělá vidím všechny jeho problémy a je mi ho líto, že od sebe odhání ty nejbližší. Navrhla jsem i psychologa, nakonec ho potřebuju sama.

Hlavně si neporizujte děti. Nikdy.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
8288
5.8.19 08:05
@Anonymní píše:
Já už to dávno zjistila, že nejlepší je okamžitě pouštět jeho slova vyrcena v afektu z hlavy. Pokud je to blbost, jde to snadno, ale občas umí zacilit a to mě donutí reagovat, bránit se. Celou noc nad tím přemýšlím, v podstatě jsem došla k tomu, že on se totálně ničí, je na cestě se zbláznit nebo si přivodi infarkt. Bylo by jednodušší říct si, je to magor pryč od něj. Holt mám tak blbou povahu, že za tím co dělá vidím všechny jeho problémy a je mi ho líto, že od sebe odhání ty nejbližší. Navrhla jsem i psychologa, nakonec ho potřebuju sama.

trvej na tom psychologovi.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
720
5.8.19 08:23

Ale kecy v kleci, s čímkoli se dá pracovat, pokud člověk chce. Že reaguje prudce, na tom možná nic nezmění, ale to, JAK zareaguje, se ovlivnit dá, a kdo tvrdí, že za to, že je hnusnej na druhý, nemůže, se akorát vymlouvá. Vždycky je možnost to vyřešit jinak, i kdyby teda krajně měl hodit talířem o zem nebo se jít vyřvat z okna, a ne si dělat z lidí hromosvod. A už to tu padlo a je to tu furt dokola, být cholerik je normální, být agresivní rapl zlej na okolí NENÍ normální a NENÍ to totéž jako být cholerik, tím si to akorát lidi omlouvaj. Tady je velice pravděpodobně problém nebo jeho část v dlouhodobým a totálně nezvládnutým tlaku a stresu, se kterým neumí pracovat.
Ale nikomu a ničemu, zejména ne sobě, nepomůžeš, když si budeš hrát na samaritána za cenu vlastní duševní pohody. Podpořit ho v blbý situaci, podpořit ho, aby s tím něco dělal, to ano, ale dělat furt hromosvod a obětovat se v naději, že se to samo nějak zlepší, to tedy ne. Uvědom si taky, že tím, že to opakovaně přejdeš, dáš ve skutečnosti najevo, že jsi ochotná to přejít, tzn. je to ok, tzn. je to přijatelný chování, který mu prochází.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
káťa
5.8.19 08:40

Můj táta byl cholerik a já jsem po něm. ALE je veliký rozdíl mezi slovy cholerik a hulvát/psychotyran.
Ani táta, ani já jsme si nikdy nevybijeli vztek na svých partnerech nebo dětech!!! Protože to o sobě vím, tak takové ty „minivybuchy“ potlačím nebo obrátím v žert a pokud už mě něco fakt echt vytočí (což je třeba 2 -3 x ročně), tak se vyvztekam neadresně a na vztah to žádný vliv nemá.
Podle toho, co píšeš, je tvůj přítel ale jiný případ, spousta žen omlouvá despoty a hulvaty tím, že jsou to cholerici a nemůžou za to. Můžou. I cholerik je člověk a pokud chce, může se vztekat tak, aby neubližoval blízkým lidem.

  • Citovat
  • Upravit
110531
5.8.19 09:28

Já myslím, že cholerici by se měli cvičit v umění se ovládat, tozn. neustupovat ve věcech, které vyvolávají bouřlivější reakce, ale naopak ho učit je zvládat v klidu. Ale to asi platí jen pro střední choleriky a v dobře fungujícím vztahu. Já tomu říkám, že mu cvíčím nervíky :D
taky jsem někde slyšela větu a tu občas používám něco jako…čím víc řveš, tím víc nemáš pravdu :D

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
5.8.19 09:29

@káťa to je to hrozné, když má klid, pohodu, je jako beránek. Cokoliv na světě zařídí, sežene, o půlnoci vstane a půjde pomoct nejen mně, ale i lidem, na kterých mi záleží, kdyby se cokoliv stalo, volám jemu. A pak ho rozhodí blbost a už jede. Taky je pravda, jak tu někdo psal, ventilovat přetlak sportem, koníčky, sexem… Troufám si říct, že i z jeho pohledu méně sexu má vliv na to jak je v pohodě. V praxi je schopný po svém výbuchu po chvíli přejít na miláčku a sex. Což nedokážu já, pro mne je důležité si to vyrikat.

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
5.8.19 09:39

@Venetia přesně, od toho máme mozek, inteligentní člověk se určitě dokáže naučit ovládat své emoce. Je zajímavé, že na svého šéfa, kolegy v práci apod by si své chování nikdy nedovolil.

  • Citovat
  • Upravit
8288
5.8.19 09:45
@Anonymní píše:
@Venetia přesně, od toho máme mozek, inteligentní člověk se určitě dokáže naučit ovládat své emoce. Je zajímavé, že na svého šéfa, kolegy v práci apod by si své chování nikdy nedovolil.

Kdyz je to jinak hodný chlap, tak mu když bude v klidu navrhni psychoterapii, klidně oba, ať v tom není sám. Já bych tohle nevydržela, na to bych omluvu neměla. Cholerici tu pisi, že to jde trochu ovládnout a nepřenášet na manželku a děti, tak to po čase zvládne i on.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Užitečné odkazy

Mohlo by vás zajímat

Zkušenosti a hodnocení

1.2 Spray Max mop box

  • (4.8) + 25 recenzí

Victoria

  • (4.4) + 20 recenzí

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová