Jak vyjít s cholerikem?

Anonymní
31.7.19 06:35

Jak vyjít s cholerikem?

Dobré ráno, dámy, která z vás má doma dlouho cholerickeho partnera a jak se s ním naučila „zacházet“ tak, aby to bylo k žití? Poznala jsem úžasného, veselého, vtipného, nesmírně milujícího chlapa a když jsem se ho po pár měsících ptala, kde je jeho slabé místo, řekl, že když je ve stresu nebo se něco nedaří, dokáže být neuvěřitelně vztekly. Ruku do ohně bych dala, že to nemůže být pravda. Pak to přišlo, jeho dospělá dcera se zpozdila s příjezdem na oslavu. Nechápala jsem, co dělal. Odjela jsem pryč, on přijel za své hodiny, v pohodě, lásko, miláčku. A tak je to druhý rok. Mluvit o tom je zbytečné, je to podnět k výbuchu. Nacetla jsem všechno možné, vím, že on to nedokáže ovládnout. Já vím, že nejjednodušší je utéct, proto mne zajímá, která z vás to vydržela a našla způsob jak na něj, jak na sebe, jak to s ním umět. Ač to zní divně, tito lidé mají pokud jsou v pohodě tolik skvělých vlastností a je to s nimi moc fajn. Ale udržet je v pohodě, to chce snad svatozář.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
1437
31.7.19 06:38

...

…tak, jestli chceš žít s raplem… tak jen blbni. Nebo si najdi někoho normálního, ale to asi slyšet nechceš.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2658
31.7.19 06:47

Neco jinyho je cholerik a neco jinyho je to, co popisujes. Pokud udelal nejakou mega scenu a byl hnusnej, ze si musela na 2hodiny radsi odjet, tak to uz je spis magor.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
822
31.7.19 06:57

Já žiju s cholerikem už osm let, máme 4letou dceru. Taky jsem se musela učit s ním vycházet, ale není to tak těžké. Když vybuchne, vím, že za pět minut o ničem neví a funguje dál, jako kdyby se nic nestalo. Ze začátku jsem to nedokázala strávit, že se mega dohádáme a on je za chvilku úplně v klidu. Teď už vím, kdy se přestat hádat, nechat ho vypustit páru a je klid. Ale my už se v podstatě nehádáme vůbec po těch letech.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
11448
31.7.19 07:12

Jsem cholerik. Ve vterine se vzteknu, vybuchnu, vypustim paru a za par minut jsem v klidu :mrgreen: Neni to pro okoli prijemne, ale myslim, ze porad lepsi nez urazeny clovek, ktery pak treba 2 dny s okolim nemluvi :lol: :lol: :lol:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
31.7.19 07:28
@LennyL1 píše:
Já žiju s cholerikem už osm let, máme 4letou dceru. Taky jsem se musela učit s ním vycházet, ale není to tak těžké. Když vybuchne, vím, že za pět minut o ničem neví a funguje dál, jako kdyby se nic nestalo. Ze začátku jsem to nedokázala strávit, že se mega dohádáme a on je za chvilku úplně v klidu. Teď už vím, kdy se přestat hádat, nechat ho vypustit páru a je klid. Ale my už se v podstatě nehádáme vůbec po těch letech.

Děkuji, to mě zajímalo, jestli to jde. Mega dohadame a za pět minut o ničem neví je taky přesný výraz. Upřímně myslím, že daleko větší problém mam já to zpracovat. A opravdu to není o životě s raplem. Alkoholik začne pít, protože mu to chutná a může kdykoliv přestat. Cholerik se s tím bohužel narodí. Tím ho neomlouvam, nevím jestli to dám, ale pochopit se aspoň snažím.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
31.7.19 07:41

Žiju s cholerikem skoro 20 let. Někdy je to náročné, ale rychle jsem se naučila v tu chvíli odejít z místnosti a nechat ho o samotě. Něčím někde mrskne a pak se vyklidni. Pokud se s ním někdo do hádky pustí, je to hnusný zážitek. Co mě stojí čím dál větší úsilí je uvědomění si, že to nedělá naschvál. Naštěstí je to třeba 3× do roka. Uvidíme, jak přežijeme pubertu děti 8o

  • Citovat
  • Nahlásit
394
31.7.19 07:47

Ano, máš pravdu, cholerik může mít spoustu dobrých vlastností. Každý má chyby. A jak už bylo výše napsáno - jak rychle se rozčílí, tak rychle zapomene. On to prostě neovládá. Nevybral si to. Pro mě osobně by bylo horší psychické dusno a několik dní spolu nemluvit, než pět minut afektu. :mavam:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
27092
31.7.19 07:53
@Anonymní píše:
Dobré ráno, dámy, která z vás má doma dlouho cholerickeho partnera a jak se s ním naučila „zacházet“ tak, aby to bylo k žití? Poznala jsem úžasného, veselého, vtipného, nesmírně milujícího chlapa a když jsem se ho po pár měsících ptala, kde je jeho slabé místo, řekl, že když je ve stresu nebo se něco nedaří, dokáže být neuvěřitelně vztekly. Ruku do ohně bych dala, že to nemůže být pravda. Pak to přišlo, jeho dospělá dcera se zpozdila s příjezdem na oslavu. Nechápala jsem, co dělal. Odjela jsem pryč, on přijel za své hodiny, v pohodě, lásko, miláčku. A tak je to druhý rok. Mluvit o tom je zbytečné, je to podnět k výbuchu. Nacetla jsem všechno možné, vím, že on to nedokáže ovládnout. Já vím, že nejjednodušší je utéct, proto mne zajímá, která z vás to vydržela a našla způsob jak na něj, jak na sebe, jak to s ním umět. Ač to zní divně, tito lidé mají pokud jsou v pohodě tolik skvělých vlastností a je to s nimi moc fajn. Ale udržet je v pohodě, to chce snad svatozář.

Já bych to nevydržela. Nemám svatozář.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
31.7.19 08:04

Jsem taky cholerik, nejde to ovládnout moc, se mi v tu chvíli zatmí. Je pravda, že já nehážu předmětama, neječím, nevyvádím, naučila jsem navenek neprojevovat, ale vzteky uvnitř můžu bouchnout. A manžel to pozná, rozšíří se mi chřípí, musím zhluboka dýchat, celá se napnu. Pokud je manžel natolik fér, že zavře pusu a přestane se dohadovat o blbostech, tak to za minutu vydýchám. Dřív měl potřebu pokračovat v komentářích, pak došlo ke vzteklému výbuchu a výživné hádce. S tím rozdílem, že on byl schopný pak dva dny nemluvit a já byla do pěti minut v pohodě. Takže co je horší? Pravda je, že mě vytáčejí maličkosti, nedochvilnost zrovna tak, ale už jsem se naučila to ovládat, navenek, nejde to ovládnout, aby mě to nevytočilo, to vytočí nepříčetně, ale ovládnu ten venkovní projev. Manžel mi říká samoser.

  • Citovat
  • Nahlásit
15533
31.7.19 08:04

Dobre si to rozmysli hlavně kvůli budoucnosti s dětmi. Můj otec je cholerik a bylo to dost mizerné. Malé děti si totiž racionálně nedokazi zdůvodnit, ze jejich táta řve na mamku nebo na ne proto, ze potřebuje uvolnit páru a za par minut už o tom neví. Protože ty děti o tom vědí i nadále a boji se ho. Já bych takového manžela nechtěla

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3391
31.7.19 08:15

Muj otec je nevyzpytatelny cholerik a mama s nim mela svatozar 20 let. Pak to vzdala.. Velkou cast detstvi jsem se ho spis bala. Nasli jsme k sobe cestu az nekdy v mych 25ti.. Dost se mi ulevilo, kdyz jsem odesla bydlet z domu k priteli. Jako by se vyčistil najednou vzduch po bource, nebo jak to popsat.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3674
31.7.19 08:30
@Anonymní píše:
Dobré ráno, dámy, která z vás má doma dlouho cholerickeho partnera a jak se s ním naučila „zacházet“ tak, aby to bylo k žití? Poznala jsem úžasného, veselého, vtipného, nesmírně milujícího chlapa a když jsem se ho po pár měsících ptala, kde je jeho slabé místo, řekl, že když je ve stresu nebo se něco nedaří, dokáže být neuvěřitelně vztekly. Ruku do ohně bych dala, že to nemůže být pravda. Pak to přišlo, jeho dospělá dcera se zpozdila s příjezdem na oslavu. Nechápala jsem, co dělal. Odjela jsem pryč, on přijel za své hodiny, v pohodě, lásko, miláčku. A tak je to druhý rok. Mluvit o tom je zbytečné, je to podnět k výbuchu. Nacetla jsem všechno možné, vím, že on to nedokáže ovládnout. Já vím, že nejjednodušší je utéct, proto mne zajímá, která z vás to vydržela a našla způsob jak na něj, jak na sebe, jak to s ním umět. Ač to zní divně, tito lidé mají pokud jsou v pohodě tolik skvělých vlastností a je to s nimi moc fajn. Ale udržet je v pohodě, to chce snad svatozář.

Nedala a rozvedla se, nedokážu vnímat, že na mě někdo z ničeho nic bezdůvodně řve..jen lituji, že jsem si ho vůbec brala, když mě před tím všichni varovali.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7705
31.7.19 08:36
@Anonymní píše:
Dobré ráno, dámy, která z vás má doma dlouho cholerickeho partnera a jak se s ním naučila „zacházet“ tak, aby to bylo k žití? Poznala jsem úžasného, veselého, vtipného, nesmírně milujícího chlapa a když jsem se ho po pár měsících ptala, kde je jeho slabé místo, řekl, že když je ve stresu nebo se něco nedaří, dokáže být neuvěřitelně vztekly. Ruku do ohně bych dala, že to nemůže být pravda. Pak to přišlo, jeho dospělá dcera se zpozdila s příjezdem na oslavu. Nechápala jsem, co dělal. Odjela jsem pryč, on přijel za své hodiny, v pohodě, lásko, miláčku. A tak je to druhý rok. Mluvit o tom je zbytečné, je to podnět k výbuchu. Nacetla jsem všechno možné, vím, že on to nedokáže ovládnout. Já vím, že nejjednodušší je utéct, proto mne zajímá, která z vás to vydržela a našla způsob jak na něj, jak na sebe, jak to s ním umět. Ač to zní divně, tito lidé mají pokud jsou v pohodě tolik skvělých vlastností a je to s nimi moc fajn. Ale udržet je v pohodě, to chce snad svatozář.

Natočit ho v „akci“ a pak mu to pustit či darovat jako poslední výzvu!!

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
465
31.7.19 08:50

Znám takovou osobnost z rodiny. Opravdu nemá smysl s ním něco v jeho „nerváckém“ stavu řešit. Je to zbytečná ztráta energie, nakonec se třeba ještě vztekneš ty… Nech ho vyklidnit. A až už vypadá, že mu hlava zchladla, vyvaruj se komentářů typu: „Jsi vůbec normální? Měl bys jít k psychiatrovi. Vyšiluješ kvůli každé hovadině…“ Tím ho spolehlivě opět dostaneš do varu :lol: což nepotřebuješ. Když už chceš něco nutně řešit, tak řeš tu situaci, co ho do varu dostala. Např. že pro jeho dceru zajedeš autem, že je určitě v pořádku, že je dospělá a zodpovědná, že je na oslavě s kamarády, kteří na ni určitě dají pozor, atd.
Jinak pokud už „vybuchuje“ hodně často, tak je asi fajn celou situaci řešit - ale opatrně. Je velmi pravděpodobné, že opravdovým spouštěčem přehnaných reakcí je stres (to samé přes kopírák v rodině). Tak je dobré začít pracovat se stresem, delegovat úkoly, uvolňovat napětí - např. sportem, meditací, sexem, atd.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama