Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Maminky, možná hloupá otázka, ale jak začaly vaše děti chodit..?Máme v okolí holčičku narozenou přesně ve stejný den jako náš Tomášek a ta se jakoby naučila první z lození dřepnout, postavit, balancuje a udělá pár krůčků, kdežto Tomik obchazí nábytek a spíše má tendence se držet jednou rukou a chodit, někdy se pustí, mezi mnou a manželem se snaží sám, chtěl by i za ruce, ale to se „prý“ nemá, tak se snažíme tomu vyhnout. Jak to bylo u Vás a co je z psychomotorického vývoje správně..?
Sice nevim co je spravne,ale nas Samik zacal lezt,pak se zacal stavet u nabytku a obchazet ho…po nejakém čase se i pustil a tim zacal sam chodit.Mezi mnou a pritelem taky udelal krucky,kdyz jeste obchazel jen nabytek.
Ahoj, moje mládě stálo u nábytku, pak pár krůčků, ale sám si byl hodně nejistý. Když už hodně chtěl, tak jsem mu občas podala ruku, udělal pár krůčků, ale sám chodit začal až 16 m, do té doby se asi bál. Jinak bych řekla, že správně je cokoliv, na co dítko přijde samo, tedy některé leze kolem nábytku, jak si je jisté, tak se pustí, některé si prostě stoupá z dřepu a jen stojí, pak teprve udělá pár krůčků. Hlavně nenutit, on na to přijde sám. A tedy nwm, ale já za ruku občas vodila, ale už v době, kdy ťapkal pevně kolem nábytku, stál sám na místě, jen se prostě bál sám chodit. Spíš se nedoporučuje děti tahat a nutit k chůzi. Řekla bych, že tim, že mu dáš ruku, mu určitě neublížíš, spíš získá jistotu.
Nas se z lezeni postavil u nabytku, pak zacal chodit kolem nabytku, pak se zacal poustet jednou rukou. Zatim sam nechodi.
Takovyto postup mely vsechny deti, ktere znam. Nikdy jsem neslysela, ze by se dite nejprve postavilo v prostoru.
![]()
Ale pro vyvoj si myslim, ze na tom nezalezi.
Hlavne, ze se nauci chodit, ne? ![]()
Naše dvojčata se naučila chodit stejně,z lození se postavila u nábytku a začala obcházet nábytek a potom chodit samostatně a až za nějaký čas se dokázaly postavit v prostoru. Neteř to měla,tak,že se nejprve postavila v prostoru,stála a potom udělala pár krůčků a rozchodila se…myslím,že záleží na dítěti a obojí je určitě správně.
Kámošky syn přesně tohle dělal, vlezl na 4, propnul nohy, odrazil se rukama, zabalancoval a stál jak špalík.. vždycky jsme se děsně nasmály, protože to vypadalo jak číslo akrobata
hlavně jak se odrazil a balancoval. Chodit ale začal až tak 2 měsíce poté.. Většina dítek, co znam, tak nejdřív leze kolem nábytku, můžou se držet, poťapkaj, navíc sednutí je bezpečnější, když se opřou a pod.. Však malej na to přijde, jak se pouští jednou rukou, tak se časem pustí i druhou, ono to ty dítka přestane bavit, plazit se jen kolem nábytku ![]()
Tak náš si z kleku na čtyrech sedne (směrem dozadu), pak se něčeho chytne (šprušlí) a snaží se stoupnout si (zatím se mu to podaří, jde jen do kleku vzpřímeného, víc ho nohy nenesou). Až se mu podaří z toho vzpřímeného kleku si stoupnout, tak se bude přidržovat a snažit se chodit/posouvat dál (tak to bylo i u staršího).
Co se týče vodění za ruce - nemá se dítě vodit tak, jak nás vodili rodiče, tedy že dítě má ruce nad hlavou a vysí za ruce rodiče jako opička. Staršímu jsem pomáhala tak, že když se bál pustit se toho nábytku, tak jsem si kus od něj klekla/sedla a nabídla mu ruku (jako když podáváš hračku). A on se ji přichytil a pustil se toho nábytku. Takže moje ruka mu byla oporou, ale nevodila jsem ho visícího. Ale moc často jsem to nedělala, spíš jsem ho lákala do otevřené náruče, aby si ke mně „doběhl“ sám.
Když jsem na to neměla čas, tak jsem ho nechala se posouvat podél nábytku, ať se drží, když to potřebuje… ![]()
Lezl, klekl u nábytku, postavil se u nábytku, obcházel nábytek, pak udělal krok dva třeba mezi pohovkou a křeslem, pak pár kroků od nábytku za náma a vzdálenosti zvětšoval
Pár týdnů, ne-li měsíců trvalo, než získal jistotu, hrozně dlouho chodil s rukama nahože, aby vyrovnal balanc ![]()
martinasedl píše:
Kámošky syn přesně tohle dělal, vlezl na 4, propnul nohy, …
Náš mladší tohle dělá taky (takový jako most), ale nakonec to vždycky vzdá, na odraz od ruk ještě nepřišel (to snad ani nemůže jít, ne?
) a vrací se zpátky do kleku. Pak volí tu schůdnější cestu, že se chytne příček ohrádky (momentálně je ve stavu, že se drží, přitahuje se nahoru, ale nohy ho neposlouchají, tak řve jak zjednanej, že mu to nejde, páč on by chtěl už minimálně běhat
).
a k tomu mostu, myslite tohle? To delal taky, tak mesic dva pred postavenim u nabytku ![]()
Clementine píše:
a k tomu mostu, myslite tohle? To delal taky, tak mesic dva pred postavenim u nabytku
Jo jo, to je ono. Akorát náš je menší, je mu 7,5měsíce, takže je u toho trošku vratkej… ![]()
Wiolla píše:martinasedl píše:Náš mladší tohle dělá taky (takový jako most), ale nakonec to vždycky vzdá, na odraz od ruk ještě nepřišel (to snad ani nemůže jít, ne?
Kámošky syn přesně tohle dělal, vlezl na 4, propnul nohy, …) a vrací se zpátky do kleku. Pak volí tu schůdnější cestu, že se chytne příček ohrádky (momentálně je ve stavu, že se drží, přitahuje se nahoru, ale nohy ho neposlouchají, tak řve jak zjednanej, že mu to nejde, páč on by chtěl už minimálně běhat
![]()
).
No nevěřila bych, že to jde, ale fakt jsem to viděla
počáteční pokusy končily buď na 4řech, nebo na zadku, ale pak se mu to prostě povedlo a u toho zůstal. Prostě komik ![]()
Jak? Nejdřív stoupala na kolínka v ohrádce, pak už ji unesly nohy, začla stoupat kde se dalo, obcházet nábytek, postávat v prostoru, chodit. Trvalo pár měsíců, než zjistila, že udělá víc než jeden krok. Za ruce jsme trošku vodili, i když se to nemá, ale člověk se neubrání. Mosty jako je na fotce dělala až začla chodit, vstává tak ze země. Jinak že by takhle běhala po čtyřech, to zatím ne:-)
U nás to bylo stejný jako u vás.Chodil kolem nábytku,přidržoval se,pak udělal první samostatné krůčky mezi mnou a manželem.Za ruku teda moc chodit nechtěl.Když získal jistotu,že se nějak udrží na nožičkách, tak chodil kolem stolu,ale nedržel se.Pak to šlo rychle,když spadnul na zadek,tak se zvednul z dřepu a za pár dní už utíkal úplně sám.
Ahoj. Jedna dcera nejdřív chodila apak se uměla postavit v prostoru, druhá se nejdřív postavila v prostoru a pak teprve chodila. Obě chodily relativně pozdě (starší ve 14m, mladší dokonce až v 18m) a obě chodí správně (máme potvrzené neurologem a z rehabilitace). Myslím, že nezáleží na tom, jak přesně začnou chodit, ale aby k tomu došly samy a nic podstatného (třeba lezení) nevynechaly. Třeba u mladší dcery to bylo hlavně tím, že čekala, až si bude úplně jistá. Od té doby, co začala chodit, chodila naprosto jistě, nepadala.