Poradna porodní asistence
Bc. Vladimíra Toplaková
Jaké byly vaše pocity po porodu?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
1.1.24 18:31
Znám to a zařekla jsem se, že tohle své milované holčičce nikdy neudělám. Že u mě bude vždycky na prvním místě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.1.24 18:31
Nevím, zda máš zvláštní příbuzné…
Ale ne, u mě to tak nebylo. Díky bohu!
Pocit štěstí přišel hned, co jsem malou viděla.
Nervy přišly až v batolecím věku 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.1.24 18:31
Dnes podruhé jdu proti proudu. měla jsem plánovanou sekci. pocity nebyly žádné, brala jsem to jako chirurgický zákrok a byla jsem ráda, že je vše ok za mnou. cestu a lásku k dítěti jsem našla až později, postupně. na sekci jsem šla namalovaná, malovala a oblékala jem se celé šestinedělí, dělám to do teď… na okolí kašli, je to o tobě, o tom, aby ty ses cítila dobře.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.1.24 18:36
Mas divny příbuzný, ale asi nebudeš sama.
Já byla po porodu totalne vypleskla, dítě pod UV světlem, mě to fakt strašně rozebralo, přitom slo i jeden den navíc… když jsem přijela domu, tak tam uklizeno, od mamky poslány asi tři nebo čtyři jídla. Sestra za par sni přivezla kotel skvěle polévky. Pak to samozřejmě ustalo, ale na moje stížnosti jsem většinou slyšela spis vyjádřené sympatie, a jen občas takové to “jen počkej, až”. Přitom mají všichni kolem jen o kousek starší děti, takže to mohlo přijít velmi snadno.
Naopak jsem se běžné setkávala s dotazy typu “miminko pěkný, všechno hezky, ale CO TY?” A jsem za to vděčná. Vlastně když jedu na návštěvu za rodinou s miminkem, dávám si velký pozor, abych věnovala větší pozornost jim, než miminku. A dárek vozim vsem, když má mimco staršího sourozence, tak speciálně jemu taky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.1.24 18:45
Měla jsem to dost podobně. V porodnici jsem byla naprosto vyděšená z porodu - vyvolavaný, překotný, že jsem málem porodila na chodbě šestinedělí a nestihl přijet ani manžel (30 min před porodem mi lékařka řekla, že to ještě nejsou ty správné kontrakce a jsem otevřená na 2 cm, takže jako prvorodička jsem byla dost vyjukaná, že jsem chvilku na to už tlačila na pokoji šestinedělí). Rozhodně v tu chvíli nepřišla žádná radost z narozeni dcery, ja byla prostě totálně v šoku. Bohužel si toho všiml i manžel a ještě měsíc po porodu se ptal, zda mam dceru ráda. Časem si to úplně sedlo a na porod už vzpomínám moc ráda a dcerku miluju. Přišlo to ale časem, po několika měsících.
A jinak jsem se cítila po porodu okolím dost přehlizená. Dneska nechápu, že jsem to vubec dovolila. Týden po porodu se nam sem nacpala tchyně na týden (nemame dobré vztahy a předcházela tomu velká scena a pláč z jeji strany). Lítala jsem jak hadr na holi, protože si neuvaří ani kafe, do toho manžel těžký covid, s dcerou denně k lékaři kvůli zdrav. obtížím. A absolutně nikoho (az na manzela) nenapadlo, ze ten, kdo potřebuje pomoct a odpočívat jsem hlavně já. Nedej bože, když jsem si postěžovala, ihned byl oheň na střeše, že jsme přece dítě chtěli a nebo, že oni to zvladali taky a lépe.
Teď uz si to vse sedlo (skoro rok od porodu), ale překvapilo mě, jak moc bylo okolí jedovaté. Vím, že jsem si kvůli tomu přišla dost neschopně, přitom vlastně nebyl důvod.
- Citovat
- Upravit
1.1.24 18:45
Tohle tema neni o porodu ale o tom umet si veci delat jak potrebuju a na kecy okoli se vykaslat, popr. je odpalit.
V 5 mesicich ditete je nejvyssi cas se to naucit - jinak bude hur.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.1.24 18:46
Na lasku k detem jsem cekat nemusela, bylo to hned. Ale to neni moje zasluha. Deti byly hned moje soucast, proste to prislo samo. Ale kolem me to tak u kamaradek ne vzdy bylo, musely se s tim poprat a povedlo se. Hlavne, kdyz si odlozily kus povinnosti, tak najednou se nasla cesta.
Namalovana jsem chodila a chodim dle chuti a potreby, nikdo se nad tim nikdy nepozastavoval. Klidne jsem se vyfikla ke kocaru, az se me ptali kam jdu. V dobe kolem piskoviste me to preslo, cupitat v botickach po piskovisti, to bych si pripadala jako trubka 
.
Take mam v rodine jednu, ktera pobira pochopeni vsech i v tech nejmene (pro me) pochopitelnych situacich. Driv jsem se stim trapila, ted vim, ze to jine nebude. Zkus si sama rozebrat, proc te to trapi. Jestli potrebujes vice pomoci, pochopeni nebo te zere zavist. A podle toho se zarid. Idealne drive, nez se miminko narodi, aby zase ti chytri nekecali, ze cotak najednou. A ver mi, ze kdo si to umi s pribuznymi zařídit v tehotenstvi, tak po porodu budou vsichni fungovat jako na povel, pak uz budes tezko neco menit a nastavovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
BezSoucitu
1.1.24 18:50
@Anonymní píše:
Dobrý den,
na obálkách časopisů, na instagramu a celkově ve společnosti čteme a vidíme šťastné maminky s ještě šťastnějšími dětmi a tatínky ihned po porodu. Neříkám, že to nemůže být realitou, ale u mě tenhle pocit pohody, štěstí a vyrovnanosti přicházel velmi postupně a dá se říct, že ve své kůži a spokojená se cítím až teď, téměř po 5 měsících po porodu, kdy se všechno ustálilo, našli jsme si režim, nebojujeme s kolikami a moje tělo si zvyklo na nedostatek spánku.
Zajímá mě, jak jste to měli vy? Na myšlenku založit diskuzi mě přivedlo trošku moje okolí… jako těhotnou vás okolí div nepoponáší, až je to otravné a po porodu se stáváte skoro bezvýznamnou osobou co by si neměla stěžovat, měla by zhubnout, přijímat všechny návštěvy s úsměvem a naprosto se upozadit. Od té doby co mám dítě se mě nikdo neptá, jak se mám a přestala jsem si už i říkat o pomoc a sdělovat, co mě trápí. Rodina totiž I na vtipné konstatování „tyjo..dneska jsem musela zas jezdit 3 hodiny po vesnici, aby mi spala“ reaguje jedovatě a dává mi najevo, že bych měla jezdit s kočárem klidně 12 hodin, když to bude dítě vyžadovat a držet hubu a krok.
Taky jste po porodu pocítili od okolí něco jako „tak, dítě už jsi nám porodila, teď buď ticho, starej se a běda, jak se nebudeš usmívat a mluvit i o sobě!“? Známá z rodiny teď čeká dítě a příbuzní dělají, jak když má rodit Kate Middleton.. nesmí jezdit autem, nárokuje si, že chce aby jí vyšetřovali jen ženy, jezdí na sálodlouhé prohlídky všech Pražských porodnic, chce vidět personál a rodině to připadá naprosto normální..
Budu ráda, když mi napíšete, jak se změnil po porodu život vám, jestli třeba v mém příspěvku nacházíte i část sebe, nebo mám prostě jen zvláštní příbuzné, před kterými se pomalu bojím jít i namalovaná nebo hezky oblečená, protože mi dávají najevo, že na tohle bych přece neměla mít čas když mám dítě.
Díky a prosím Anonym.
Já teda dítě nemám, ale když jsem viděla dvě čárky na testu, málem mě trefil šlak. Díky bohu jsem potratila a opravdu se mi ulevilo, s pozitivním testem jsem si představila všechen ten stres a absenci spánku a radši se to rozhodlo odejít z méjo života pryč.
- Citovat
- Upravit
1.1.24 20:32
@Anonymní píše:
Dobrý den,
na obálkách časopisů, na instagramu a celkově ve společnosti čteme a vidíme šťastné maminky s ještě šťastnějšími dětmi a tatínky ihned po porodu. Neříkám, že to nemůže být realitou, ale u mě tenhle pocit pohody, štěstí a vyrovnanosti přicházel velmi postupně a dá se říct, že ve své kůži a spokojená se cítím až teď, téměř po 5 měsících po porodu, kdy se všechno ustálilo, našli jsme si režim, nebojujeme s kolikami a moje tělo si zvyklo na nedostatek spánku.
Zajímá mě, jak jste to měli vy? Na myšlenku založit diskuzi mě přivedlo trošku moje okolí… jako těhotnou vás okolí div nepoponáší, až je to otravné a po porodu se stáváte skoro bezvýznamnou osobou co by si neměla stěžovat, měla by zhubnout, přijímat všechny návštěvy s úsměvem a naprosto se upozadit. Od té doby co mám dítě se mě nikdo neptá, jak se mám a přestala jsem si už i říkat o pomoc a sdělovat, co mě trápí. Rodina totiž I na vtipné konstatování „tyjo..dneska jsem musela zas jezdit 3 hodiny po vesnici, aby mi spala“ reaguje jedovatě a dává mi najevo, že bych měla jezdit s kočárem klidně 12 hodin, když to bude dítě vyžadovat a držet hubu a krok.
Taky jste po porodu pocítili od okolí něco jako „tak, dítě už jsi nám porodila, teď buď ticho, starej se a běda, jak se nebudeš usmívat a mluvit i o sobě!“? Známá z rodiny teď čeká dítě a příbuzní dělají, jak když má rodit Kate Middleton.. nesmí jezdit autem, nárokuje si, že chce aby jí vyšetřovali jen ženy, jezdí na sálodlouhé prohlídky všech Pražských porodnic, chce vidět personál a rodině to připadá naprosto normální..
Budu ráda, když mi napíšete, jak se změnil po porodu život vám, jestli třeba v mém příspěvku nacházíte i část sebe, nebo mám prostě jen zvláštní příbuzné, před kterými se pomalu bojím jít i namalovaná nebo hezky oblečená, protože mi dávají najevo, že na tohle bych přece neměla mít čas když mám dítě.
Díky a prosím Anonym.
Za sebe, respektive za sebe i manžela, můžu říct, že nějaká vyloženě velká změna nenastala. Ano, narušení jakoby je, nejde chodit kdy chceme kam chceme, ale s tím jsme počítali. Těšili jsme se na potomka, od porodnice jsme spokojení a šťastní a ano, když je možnost hlídání, rádi jsme i jen sami dva, nebo si užívám svůj čas pro sebe na brigádě, nebo když jdu běhat.
Ale ani s okolím to nějak změna není. Příbuzní jsou spokojení, známí a kamarádi taky v pohodě, kolegyně v práci a tak, u nás to opravdu nic nenarusilo tak, že bysme si řekli Jak bylo dobré bez dítěte. Jo, někdy má člověk trochu nervy, ale to prostě k životu s dítětem patří 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.1.24 21:32
@azaleila namalovaná na sekci? To jsi se tam před tím šla odlicit? Já se namalovala tedy hned po porodu na normálním pokoji a dělam to pořád, ale abych šla na příjem namalovaná mě nenapadlo. Proč taky? Když se na sále nesmí mít nic
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.1.24 21:35
Měla jsem nádherné pocity hned po porodu jak mě probudili a řekli že mám syna. Strašné mě bolelo břicho než mi dali dipidolor. Jinak to byla záplava hormonů a strašné se mi ulevilo. Měla jsem výbornou náladu akorad mi nešlo se moc smát jak mě bolelo přitom břicho.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.1.24 21:54
@Švédka87 píše:
@azaleila namalovaná na sekci? To jsi se tam před tím šla odlicit? Já se namalovala tedy hned po porodu na normálním pokoji a dělam to pořád, ale abych šla na příjem namalovaná mě nenapadlo. Proč taky? Když se na sále nesmí mít nic
byla jsem namalovaná i při sekci… na sále pracuji, tak vím, co si můžu dovolit…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.1.24 22:02
Po obou porodech obrovský příliv štěstí a nebojím se říct že až extáze. Láska na první pohled a mám to tak dodnes. Starší je 5 mladší teď budou 2. Na žádné prohlídky porodnic jsem nechodila, necvičila jsem, žádně předporodní kurzy. Rodina včetně manžela velmi pomáhala během těhotenství i po něm a pomáhají dál. Nic takového jako “drž pusu máš mimino” nikdy nepadlo. Spíš naopak. Někdy si fakt říkám že mám rodinu a manžela ze zlata jak to tady tak čtu občas, netýká se to vyloženě této diskuze.
Edit: oba porody vaginálně - 1. s velkými problémy (28h od odtečení vody a druhý rychlovka)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.1.24 22:27
Bylo mi blbě a zaživala jsem údiv, že já mám dítě. Že maj dítě všichni ostatní mi přišlo normální, ale že mám ditě já, to byl až jako zázrak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Porod v 38tt a indikovaný císařský řez
- 15.03.25
- Anonymní
Očistky po porodu
- 25.02.25
- Anonymní
Indukce nebo sekce?
- 30.01.25
- MAVISO
Dobrý den,
když si ale postěžuji já, že mi třeba malá více přes den plakala a byl to náročný den, dostane se mi odpovědi že dítě nic jiného než brečet neumí a co jako chci. 
na obálkách časopisů, na instagramu a celkově ve společnosti čteme a vidíme šťastné maminky s ještě šťastnějšími dětmi a tatínky ihned po porodu. Neříkám, že to nemůže být realitou, ale u mě tenhle pocit pohody, štěstí a vyrovnanosti přicházel velmi postupně a dá se říct, že ve své kůži a spokojená se cítím až teď, téměř po 5 měsících po porodu, kdy se všechno ustálilo, našli jsme si režim, nebojujeme s kolikami a moje tělo si zvyklo na nedostatek spánku.
Zajímá mě, jak jste to měli vy? Na myšlenku založit diskuzi mě přivedlo trošku moje okolí… jako těhotnou vás okolí div nepoponáší, až je to otravné a po porodu se stáváte skoro bezvýznamnou osobou co by si neměla stěžovat, měla by zhubnout, přijímat všechny návštěvy s úsměvem a naprosto se upozadit. Od té doby co mám dítě se mě nikdo neptá, jak se mám a přestala jsem si už i říkat o pomoc a sdělovat, co mě trápí. Rodina totiž I na vtipné konstatování „tyjo..dneska jsem musela zas jezdit 3 hodiny po vesnici, aby mi spala“ reaguje jedovatě a dává mi najevo, že bych měla jezdit s kočárem klidně 12 hodin, když to bude dítě vyžadovat a držet hubu a krok.
Taky jste po porodu pocítili od okolí něco jako „tak, dítě už jsi nám porodila, teď buď ticho, starej se a běda, jak se nebudeš usmívat a mluvit i o sobě!“? Známá z rodiny teď čeká dítě a příbuzní dělají, jak když má rodit Kate Middleton.. nesmí jezdit autem, nárokuje si, že chce aby jí vyšetřovali jen ženy, jezdí na sálodlouhé prohlídky všech Pražských porodnic, chce vidět personál a rodině to připadá naprosto normální..
Budu ráda, když mi napíšete, jak se změnil po porodu život vám, jestli třeba v mém příspěvku nacházíte i část sebe, nebo mám prostě jen zvláštní příbuzné, před kterými se pomalu bojím jít i namalovaná nebo hezky oblečená, protože mi dávají najevo, že na tohle bych přece neměla mít čas když mám dítě.
Díky a prosím Anonym.