Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
vůůbec jsi neselhala!! určitě mu rostou zuby… bude líp, věř mi…
co bych dnes dala za řev kvůli zubům proti brutální dívčí pubertě…
Nech si pomoct/pohlídat.. pomůže i hodinka, dvě venku bez dítěte, na zklidnění a „svobodné“ nadechnutí…
Četla jsem, ze v takove situaci je nejlepsi dat dite do postylky a do jineho pokoje, abys ho neslysela. Ono na brek neumre a ty se trochu seberes.
Kolik hodin týdně pracuješ? Nešlo by to omezit? Řekla bych, že jsi na nervy, že vše nestíháš, to dítě to cítí a o to víc řve. Mám to stejně.
Moje děti byly v tomhle věku nejnáročnější. Zuby už jsme za sebou mívali po půl roce, ale všude chtěly lézt, ta přítomnost nutná byla, bylo to období náročné na čas i energii. Akorát já se mohla přizpůsobit - měla jsem brigádu mimo domov, když bylo hlídání, nebo to bylo v době, kdy byl doma otec. Nedovedu si představit nejméně u 2 svých dětí ze 4 v tomto období homeoffice, zvlášť kdyby nespaly. Vaše dítě je ok, dá se to zvládnout podle mě v pohodě, když si to člověk najede jen jako období. Jenže vy teď sedíte na 2 židlích a zjišťujete, že teď to asi opravdu nejde. Někdy přijdou v životě chvíle, kdy by se měl člověk přestat snažit zvládnout vše na sto padesát procent, ale kdy je dobrý se zastavit a říct si, co pustit. Buď bych se vykašlala na nějakou dobu na homeoffice, nebo, pokud je to nějak důležité pro vaši kariéru, nastavila nový pořádky - tu práci bych si chodila dělat mimo domov v době, kdy je doma otec. Já jsem občas brigády během svých RD měla, ale zásadně mimo domov - a věděla jsem proč.
@truelly cca 5 - 6 hodin přerušovaně, chodím spat kolem 23:00, dřív to nemá smysl, protože on se budí kolem 22:30, zkoušela jsem to v 21:00, ale neusnula jsem a většinou ještě večer pracuji… a budí se většinou kolem 5:00-6:00…
@Pudloslava Jo, to jsem pak udělala, dala jsem ho do postýlky a musela jsem se trochu uklidit sama v sobě, ale on dost plakal, takže pro mě tohle šílený… úplně jsem si přišla marná… ![]()
@Tofifea Děkuji za reakci.
Jo, malému taky rostou zoubky už od půl roka, zatím jsme to zvládali dobře i ty noci, ale teď mi asi nejvíc brnká na nervy to jeho ječení, brečení, vztekání a po té nevyspalosti to psychicky nedávám…
myslela jsem, že jsem trochu silnější, ale dneska jsem tedy selhala, už jen tím, že jsem na něj ječela, ať už nebrečí a ať mě nechá chvíli v klidu, prostě blázen, samozřejmě to nepomohlo, co jsem taky čekala… to je ještě mnohem horší, jenže já si potřebovala tak ulevit, pak jsem se zavřela do té koupelny a jen jsem brečela, šílený… naštěstí ta práce se dá nastavit, že to dělám jen večer, ale já jsem večer tak unavená, že nemám sílu a pak to doháním během dopoledne a je to šílený kolotoč.. protože musím vařit a tak..
@Anonymní píše:
@Tofifea Děkuji za reakci.Jo, malému taky rostou zoubky už od půl roka, zatím jsme to zvládali dobře i ty noci, ale teď mi asi nejvíc brnká na nervy to jeho ječení, brečení, vztekání a po té nevyspalosti to psychicky nedávám…
myslela jsem, že jsem trochu silnější, ale dneska jsem tedy selhala, už jen tím, že jsem na něj ječela, ať už nebrečí a ať mě nechá chvíli v klidu, prostě blázen, samozřejmě to nepomohlo, co jsem taky čekala… to je ještě mnohem horší, jenže já si potřebovala tak ulevit, pak jsem se zavřela do té koupelny a jen jsem brečela, šílený… naštěstí ta práce se dá nastavit, že to dělám jen večer, ale já jsem večer tak unavená, že nemám sílu a pak to doháním během dopoledne a je to šílený kolotoč.. protože musím vařit a tak..
Nic z toho nemusíš, jsi na sebe moc přísná. Vezmi dítě a jděte na celý den ven.
@Hibou To je taky pravda. Děkuji za připomínku. Je dobré si tohle uvědomovat. ![]()
Já mám taky strašně uplakané a nespavé dítě, a potřebuju pracovat z domova, chápu tě. Taky jsem měla přesně tyhle stavy, ale myslím, že jsem se z toho už vybabrala. Zaprvé, na nespaní sis možná zvykla, ale s psychikou to dělá divy bohužel, mě třeba spánková deprivace rozjíždí deprese. Je třeba se pokusit naspat, je to prostě základní potřeba a když nebudeš aspoň trochu vyspaná, nebudeš zvládat nic dalšího. Já jsem domluvená s manželem, že jednu noc v týdnu, většinou v sobotu, bere za mě a já spím v ložnici se špuntama do uší jak dlouho chci, on je s dítětem. Má ty noci se synem nakonec docela rád, vyspí se všechny ostatní noci, takže tu jednu mu to až tak nevadí, uspí si ho, pomazlí, ráno blbnou kdy mezi pátou a šestou má snad jedinou hodinu za den dobrou náladu. Zadruhé, čím víc jsem se tohle dítě co chce být pořád na ruce snažila odkládat, tím horší to bylo. Asi má velikou potřebu kontaktu. Když mu jí plním, je víc v pohodě a pak najednou i já něco stihnu. Takže než abych se s ním pořád přetahovala a dávala ho od sebe, kdy ve výsledku on jen řve a já stejně nic neudělám, dělím ten čas na čas pro něj, kdy s ničím jiným nepočítám a opravdu ho mám na ruce, a na čas na práci a domácí práci, když spí nebo teď už občas neřve, protože si mě užil dostatečně. V té krizi jsem si ho vzala do postele, spali jsme spolu i když to teda nemám ráda, pár dní strávil fakt na mě (byla jsem nemocná, takže jsem to jinak nezvládla a tím mi došlo co potřebuje, protože byl pak jak vyměněný). Koukala jsem jak se uklidnil. Půlka řevu, lepší spaní, všechno. Tak od té doby na to dávám pozor, že s ním nemůžu jet v módu splnění jeho základních potřeb, dát hrát, dát do kočáru a já si jet svoje. Měla jsem k tomu tendence, že dopoledne jsem zvyklá plnit povinnosti, tak že musím pracovat, a odpoledne si třeba vyhrajeme, ale to vůbec nefungovalo, ten den začal vždycky úplně špatně. Nejdřív musí mít dostatek mě, a pak já budu mít prostor pro sebe. Když to nejde jinak, mám ho na sobě v nosítku, sedím třeba na míči a pracuju na počítači, a tak spí.
@Anonymní píše:
@Pudloslava Jo, to jsem pak udělala, dala jsem ho do postýlky a musela jsem se trochu uklidit sama v sobě, ale on dost plakal, takže pro mě tohle šílený… úplně jsem si přišla marná…
jsi zombie, ale hele, to dělá to dítě
ono za to nemůže, je to prý nějaké evolučně zakořeněné výhodné chování, že když matku takhle zlikviduje, tak nebude mít hned tak další mimino a všechna péče půjde jemu.
akorát to nesmí přepísknout, aby ho matka naudusila polštářem.
Od toho je tu rodicak. Jenže dnes všude na sítích vidíš samé super matky, manželky, milenky, ženy v jednom, a tomu se pak těžko odolává. Víš co, i dříve ženy pracovaly u malých děti, ale většinou odložily dítě máme / tchýni a víc se nestaraly. Já to nikdy nepochopila, komu se co snažíte ženský dokázat? Ze zvládate pracovat u skoro mimina? Není to náhodou naopak - ze marnite čas prací (kterou si užijete ještě hooodne dlouho), namísto věnování se dítěti? Pak poradně neděláte ani jedno, a když ano, tak to dopadá takto. Zakladatelko - jedna rada : stanov si priority.
@Anonymní píše:
@truelly cca 5 - 6 hodin přerušovaně, chodím spat kolem 23:00, dřív to nemá smysl, protože on se budí kolem 22:30, zkoušela jsem to v 21:00, ale neusnula jsem a většinou ještě večer pracuji… a budí se většinou kolem 5:00-6:00…
To je prostě málo. Jsi dlouhodobě nedospaná. Já jsem v době, kdy jsem tak málo spala, byla pořád utahaná. Jen z dětí domácností a ty do toho ještě pracuješ. Nezapomenu na příval energie, když jsem po letech spala 8 hodin nepřerušovaně. Dělá to strašně, strašně moc.
@sahrazad1 píše:
Od toho je tu rodicak. Jenže dnes všude na sítích vidíš samé super matky, manželky, milenky, ženy v jednom, a tomu se pak těžko odolává.Víš co, i dříve ženy pracovaly u malých děti, ale většinou odložily dítě máme / tchýni a víc se nestaraly. Já to nikdy nepochopila, komu se co snažíte ženský dokázat? Ze zvládate pracovat u skoro mimina? Není to náhodou naopak - ze marnite čas prací (kterou si užijete ještě hooodne dlouho), namísto věnování se dítěti? Pak poradně neděláte ani jedno, a když ano, tak to dopadá takto. Zakladatelko - jedna rada : stanov si priority.
Přesně tak. Jenže na těch sítích už není vidět, že ty “super ženy” mají zároveň chůvy pro děti a zajištěný úklid domácnosti, takže mají na práci klid a spousta dalších starostí jim odpadá. To už ta maminka, co je sleduje, nevidí a pak má pocit, že skloubit vše musí být přece brnkačka.