Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Tu budou stolicky.
Nalej si panaka a porid si satek nebo nositko a na celou nedeli vypadni nekam ven.
To bude dobry.
Neselhala jsi. Ruku na srdce, kdo by vydržel pořád uklidňovat řvoucí dítě? Vždyť je to o nervy. Jsi přece normální člověk, co toho má teď plný zuby. To je normální. Jsi unavená, vyřízená, vystresovaná. Nemůže ti někdo s dítětem pomoct? Hlídání aspoň na pár hodin. Ty vypadni ven na sluníčko a buď chvíli v klidu sama bez nikoho. Co otec dítěte, jak se zapojuje, pomáhá? Nebo jak ti tu radili, mimino do nosítka a ven na vzduch mezi lidi, do přírody apod.
@Giovanna1 moc děkuji. Tohle se mi nikdy nestalo, ale dneska to fakt vygradovalo… a bohužel s tímhle se těžko svěřuje, protože vás lidé hned odsoudí. Manžel pomáhá hodně, ale má teď úraz, takže mě vše na mně
pak mám jen jeho rodinu a bohužel ti jsou dost vytížení, takže před den nehlídají vůbec a už nikoho kolem sebe nemám, jen kamarádky, které mají také toho dost. Už jsem přemýšlela i nad chůvou, ale ten pocit, že ho dávám někomu cizímu je strašný, ale určitě lepší být s někým v klidu, než abych na něj ječela a byla nervní. Já do teď byla stále v klidu, vše jsem vysvětlovala a věnovala se mu na 100%, nevím proč dneska to byl totální propad se mnou. I to, jak jsem se musela zavřít do koupelny a celá se klepala, prostě fakt jak nějaký blázen, kterého mají někam zavřít, protože jsem měla v sobě takovou zlost, že nevím… šílený stav…
úplně jsem k. o. Nebaví mě nic dělat, uklidit, uvařit, nic… fakt jako totální depka ![]()
Asi není tvoje batole slučitelné s tvými povinnostmi. To je běžné. Taky mám problém v klidu zvládnout cokoli nad nutné minimum, protože „mě neustále volá“. Řešení je jasné - minimalizovat povinnosti (míň pracovat nebo dočasně práci přerušit, víc zapojit manžela, sehnat si pomoc) a/nebo mít jasný čas, kdy je chlapeček s někým jiným (manžel, babičky, chůva, jesle) a ty se můžeš nerušeně věnovat, čemu potřebuješ.
Opravdu je to normální. Fakt ho vem a jděte ven. Mě to vždy pomohlo. Tohle období od roku je náročné. Pomalu začíná výchova. Zkouší ty děti pomalu i hranice. Do toho zuby, nemoce, únava, nevyspání. Kolikrát jsem před dětmi bouchla. I ač se za to stydím dostalo takto malé dítě na zadek
jasný je to k ničemu. Tak se vždy omluvím, když se něco takového stane a fungujeme dál. Máma je taky jenom člověk
zkus poprosit o pomoc někoho z rodiny. Jestli je chlap doma a je schopný si chvilku s dítětem aspoň hrát, tak mu jo nech a jdi si třeba jen v klidu do sprchy ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj holky. Jako máma jsem totálně selhala. Mám 13 měsíční dítě a začínám ho nesnášet. Od malinka byl nespavec na což jsem si zvykla. Poslední dobou jen pláče a pláče a vzteká se… nemohu nic ani udělat… do toho ještě pracuji na homeoffice… od božího rána pláče a vzteká se… v klidu je jen na mé ruce, chápu, vyžaduje moji přítomnost, jenže já už nemůžu. Dneska jsem na něj křičela a měla jsem takový stav, že jsem se musela zavřít do koupelny a jen jsem brečela a brečela a klepala se… ještě teď když slyším ještě pláč, tak mi buší strašně srdce a nevím co mám dělat… stydím se to někomu říci, musela jsem ho dát do postýlky, abych se trochu uklidnila a on jen pláče… jak ho mám uklidit, když sama sebe neumím uklidit. Co je to za stav? Ach jo…. Nepoznávám se
Jsi vyčerpaná. Nemůže ti dítě občas někdo pohlídat, aby sis odpočinula? Šla třeba na cvičení, na kafe s kamarádkou, na masáž…? Zapojuje se otec dítěte? Máš babičky na hlídání?
@anavi13 děkuji za reakci.
No, jako mohu říci, že od toho roku je to mazec… a přitom já byla vždy taková klidná a tak, ale teď poslední dva týdny mi brnká na nervy a dneska se ve mně něco zlomilo a absolutně jsem tu situaci nezvládla a bouchla jsem a on jen plakal, já se musela zavřít, protože jsem nemohla slyšet ani jeho pláč nic, nebyla jsem schopná ho vzít do náruče, protože jsem měla v tu danou chvíli k němu averzi. Tak si říkám, jestli je tohle normální, jestli já jsem normální, když mu tohle udělám a přitom je to můj svět. Stále mám nějakou sebereflexi, nic bych mu špatného neudělala, ale tenhle stav nechci už zažít, co když to bude horší a já se zase neovládnu… co když mě to dítě bude nesnášet… a ten dnešek? Nebude to mít následek? No, jako tolik otázek a já nevím co s tím ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj holky. Jako máma jsem totálně selhala. Mám 13 měsíční dítě a začínám ho nesnášet. Od malinka byl nespavec na což jsem si zvykla. Poslední dobou jen pláče a pláče a vzteká se… nemohu nic ani udělat… do toho ještě pracuji na homeoffice… od božího rána pláče a vzteká se… v klidu je jen na mé ruce, chápu, vyžaduje moji přítomnost, jenže já už nemůžu. Dneska jsem na něj křičela a měla jsem takový stav, že jsem se musela zavřít do koupelny a jen jsem brečela a brečela a klepala se… ještě teď když slyším ještě pláč, tak mi buší strašně srdce a nevím co mám dělat… stydím se to někomu říci, musela jsem ho dát do postýlky, abych se trochu uklidnila a on jen pláče… jak ho mám uklidit, když sama sebe neumím uklidit. Co je to za stav? Ach jo…. Nepoznávám se
Pokud to jen trochu jde (=neumřete bez tvého příjmu hlady), vyprdni se na práci a věnuj se sobě a dítěti. Je jaro, nejkrásnější část roku, buďte venku a užívejte si svět.
Práce neuteče, nemá nožičky. Zato dítě se mění rychle. Za rok, rok a půl z něj může být pohodový smíšek spokojený někde ve školičce a pak můžeš klidně pracovat.
![]()
@ZuzaM manžel je teď zraněný, ale jinak funguje hodně - zaplať pánbůh… a pak mám jen jeho rodinu a oni přes den nehlídají vůbec, protože jsem vytížení - občas 1× do týdne si ho vezmou, ja ještě ještě pracuji, ale nic náročného (homeoffice), ale i tak to vše skloubit domácnost, práci a do toho to nevyspání a já jsem zralá na prášky ![]()
@Sonmi jo, máš pravdu, nebo ty peníze i využít trochu jinak - dopolední hlídání či paní na uklid, abych se z toho vážně nezbláznila.
Kolikrát si kladu otázku, jak to tenkrát všichni tak dávali, nebo se o tom nemluvilo? Jestli měli tyhle problémy všichni…. ![]()
Možná by bylo fajn vykašlat se na práci a mít víc klidu. Následky pro dítě to mít nebude, když je to výjimečně. Ono i to dítko musí vidět, že někdy je maminka unavená. Přece se musí také naučit, že vše není jen růžové. Já normálně svým dětem kolikrát řeknu, že toho už mám dost a že už jsem moc podrážděná. Mám dvouleté a čtyřleté. Jako úplně upřímně můžu říct, že nikdy mě snad nikdo nevytočil víc než vzteklý dvouleťák
ještě kolem toho roku to šlo, ale kolem druhého roku měli moje děti náročné období
po druhém roce se to strašně lepší. A myslím, že díky tomu, že ty emoce znají a já jim je vysvětlím, tak mám úžasné parťáky.
@Michelle27 jen se o tom nemluvilo. Byla i trochu jiná výchova. Každá maminka má nárok být unavená a být ze svého dítěte někdy na nervy. Jen ne každá máma to pak někde nahlas řekne.
@Anonymní píše:
@anavi13 děkuji za reakci.No, jako mohu říci, že od toho roku je to mazec… a přitom já byla vždy taková klidná a tak, ale teď poslední dva týdny mi brnká na nervy a dneska se ve mně něco zlomilo a absolutně jsem tu situaci nezvládla a bouchla jsem a on jen plakal, já se musela zavřít, protože jsem nemohla slyšet ani jeho pláč nic, nebyla jsem schopná ho vzít do náruče, protože jsem měla v tu danou chvíli k němu averzi. Tak si říkám, jestli je tohle normální, jestli já jsem normální, když mu tohle udělám a přitom je to můj svět. Stále mám nějakou sebereflexi, nic bych mu špatného neudělala, ale tenhle stav nechci už zažít, co když to bude horší a já se zase neovládnu… co když mě to dítě bude nesnášet… a ten dnešek? Nebude to mít následek? No, jako tolik otázek a já nevím co s tím
Dítě mezi jedním a druhým rokem je nejnáročnější. Všude leze, nedá se s ním docela domluvit, ještě všemu nerozumí. Potřebuje 100% pozornost. Chce to najít cestu, jak si odpočinout, kdy mít čas pro sebe. Myslím, že pravidelné hlídání a čas pro sebe hodně může pomoct. Když nemůže rodina, tak asi tu chůvu, zvlášť, když máš práci a volnou chvíli věnuješ asi často právě té práci.
Jinak z vlastní zkušenosti se svými dětmi mohu říct, že než se ten problém vyřeší, bude pryč sám, jak dítě roste a mění se.
![]()
Posílám hodně síly a klidu
![]()
Určitě bych skončila s prací, pokud tím neřešíte existenční problémy. Dítě je podle mě normální, jen tě stresuje, že nemáš klid na práci. Jak budeš mít celý den jen pro něj, uvidíš, jak se uklidníš ty a pak třeba i dítě ![]()
Ahoj holky. Jako máma jsem totálně selhala. Mám 13 měsíční dítě a začínám ho nesnášet. Od malinka byl nespavec na což jsem si zvykla. Poslední dobou jen pláče a pláče a vzteká se… nemohu nic ani udělat… do toho ještě pracuji na homeoffice… od božího rána pláče a vzteká se… v klidu je jen na mé ruce, chápu, vyžaduje moji přítomnost, jenže já už nemůžu. Dneska jsem na něj křičela a měla jsem takový stav, že jsem se musela zavřít do koupelny a jen jsem brečela a brečela a klepala se… ještě teď když slyším ještě pláč, tak mi buší strašně srdce a nevím co mám dělat… stydím se to někomu říci, musela jsem ho dát do postýlky, abych se trochu uklidnila a on jen pláče… jak ho mám uklidit, když sama sebe neumím uklidit. Co je to za stav? Ach jo…. Nepoznávám se