Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nekdo ma problem, nekdo ne.
Muj pripad to neni. Nikdy jsem nemela problem se seznamit. Vdana jsem v lete to bude 11r.+ temer 3r.jsme spolu zili/chodili. Cecha jsem si vzala, ale poznali jsme se v Anglii. Ale je fakt, ze je 10r. starsi. Mezi vrstevniky bych si nejspis nevybrala (ani dneska). Diskotekove nevybourence jsem nevyhledavala nikdy nebo chlapa ktery nestoji o rodinu, o deti, manzelku, ale chce se pouze bavit.
Ve zkratce:
1. Zkus se koukat sama na sebe, jak stojíš/sedíš/podpíráš si hlavu atd. (Řeč těla) - když křížíš končetinu, lidi od sebe odháníš, když nakláníš hlavu na stranu, tak vzbuzuješ důvěru atd. atd.
2. Kam chodíš? Do ženských kolektivů na airobik apod.? Co zkusit bojové umění/výstavu motorek/být v hospodě, když se vysílá okresní liga?
3. Voníš se? Hromadě chlapů, kteří hledají ženu pro založení rodiny to vadí - vysíláš tím zmatené informace. Nebo si nečetla komentáře typu: „musíme se očuchat“?
Další mě nenapadá… ![]()
Problém bude obecně ve více faktorech. Za prvé mají dnes lidi od života více očekávání než dříve, ta škála aktivit je pestřejší, takže se protějšky hůř protnou v zájmech. Dříve to bylo po ukončení studia (vojny) zaožení rodiny, profese byla více méně existenční záležitost. Dnes se mnoho lidí skrze zaměstnání realizuje a variací využití volného času je mnohem víc.
Další problém je, že běžné mezilidské kontakty jsou nahrazovány těmi virtuálními. A ty mají svá úskalí.
My jsme se s mužem seznámili ještě klasicky - ve 20ti na diskotéce. Stačil pohled a jiskra přeskočila. Po 30ce už jsou tyto situační seznamky složitější, ale ne nemožné. Chce to být aktivní a pěstovat si zájmy, které sdílejí i muži.
No já ve 30 odešla z rodného města do velkoměsta a hned v první práci jsem narazila na budoucího manžela. Předtím několik let poradny chlap nikde. Takže možná nějaká větší změna?
Já byla „sama“ tak tři roky? Nabídky jsem sice měla, ale buď to nebylo ono nebo jsem dost vybírala. Paradoxně jsem si partnera našla, když už jsem žádného nechtěla.
Každopádně doporučuji nenechat se rozhodit. Ať z tebe není cejtit takový to - vemte si mě, prosím… prosím, prosím…
@EvulinkaB18 píše:
Je to problém. Sama jsem dva roky a narozdil od tebe mam dve deti.Je mi 32, jsem pohledná, stihlá, myslim, že i sympatická. Nechávala jsem to být, rikala jsem si, že treba nekoho potkám „normálne“,No- nepotkala.Tak jsem si dala pred dvema mesici inzerát na internt. seznamku a zatim bez uspechu…Obcas me sice nekdo zaujme, ale než se dohodneme k setkání, nejakým zpusobem to vyšumi. A nebo jsou to typy, co se domluvi a schuzku na posledni chvili zrusi. Podotýkám, že hledám ve vodách, kde už má muž také dite/deti…Nevim no.Je to tezké. Ale proc? To nevim. Napadá me jen, že spousta chlapu je nezodpovedných, nemaji zájem o rodinny zivot, radeji si užívaji zivota a proto my-svobodné ženy - nemužeme najít. Protože práve v tom našem věku je vetsina tech, co o ten rodinny zivot stála, už zadaných.
Ale kdeže ja som muž tvojom veku a vztah hladám roky a nič. Asi pred rokom som spoznál ženu rozvedenu dve deti pisali sme si ces net aj sme sa pár krat stretli ale nič s toho nebolo s viacerych pričín… a teraz prednedávnom som ju ces net znová oslovil čo má nove, ako sa má. A ona ma pozvála k sebe domov že sa cití osamelo ( deti boli u exmanžela ) No bol to prijemný večer fajn rozhovorom a neskvor plny nehy bozkou atd… myslel som že je to začiatok niečoho hlbšieho… nasledny den mi povedala že to bere ako jednorazovku že to bolo krásne presne to čo potrebovala po roku bez muža je proste chybalo trocha pozornosti a lasky a že už je znova poriadku a nič viac nemám čakat pretože nemá čas na vztah a vlasne ako singl je spokojna až na zriedkave chvile osamelosti s ktorej som jej pomohol…čo na to povedat nie len ženy majú problem nájst niečo seriozne
@Anonymní píše:
Ahoj, omlouvám se za anonym, ale je to pro mně dost intimní interní téma.
Musím se přiznat, že mi v mém bujarém životě začal scházet kdosi. Bohužel je ten pocit čím dál silnější a těžko se šidínemůžu však říct, že bych nedokázala být sama, mimo „normální vztah“ (rozuměj NE flirt, úlet, kamarádství s výhodou apod.) jsem už skoro tři roky. Ten čas je využit myslím dobře, v klidu jsem dodělala školu, odjela jsem si na roční stáž v zahraničí, zkusila jsem spoustu nových věcí, poznala jsem spoustu fajn lidí, našla jsem si fajn práci. Vše je super, ale ten kus Lásky pro někoho se hlásí o slovo žel víc a víc, až skoro závidím lidem, kteří svůj single život milují.
Celkově nevím, kde dělám chybu, téměř všechny mé známosti vznikly přes internet, k světu byla pouze jedna, ta první, a díky následující sestupné tendenci bych se k tomuto způsobu nerada vracela (bez urážky, ale poslední rok dva je to na přehazování vidlemi). Jednoho kluka jsem poznala „normálně“, ale chtěj jen přátelství s výhodou. Jinak ačkoli mám dost známých, lidé mne mají rádi, nebojím se jít do nových věcí, ale nejsem děsivě extrovertní, v každém kolektivu nakonec zkončím jako ta " fajn v pohodě holka", ale asi snad pro všechny chlapy vždy asexuální, jelikož mně sbalit nezkusil nikdy nikdo.
A v práci to teď taky nevypadá, jsou tam hlavně ženský a „co je v domě, není pro mně“. Bude mi teprve 27 a denní pracovní rutinu se snažím narušovat zatím jakž takž, mám svůj život ráda, ale nějak se mi spektrum drahých známých začíná smrskávat do náručí drahých poloviček a nějakou bláznivou partu člověk pohledá.
Vím, že hledat chlapa cíleně je nesmysl, ač řada mých známých tvrdí opak. Leč v mém radiusu jsou nezadaní samí podivíni či kurevníci. Lze tohle prolomit.
A co potenciálnímu muži nabízíš? Proč by si měl vybrat právě tebe a ne jinou? Čím jsi právě ty výjimečná?
Neber to jako rýpnutí, jen se ptám.
Myslím, že to děláš dobře. Mně pomohlo pár věcí: 1. pracovat na sobě, udělala jsem si doktorát, makala jsem na tom, abych měla prima práci, pěkné bydlení a nějaký čas na zájmy, kterým jsem se v rámci možností věnovala. To vše jako samoživitelka po třicítce s dítětem čerstvě chodícím do školky, takže to snadný nebylo. Až jsem došla do bodu, kdy jsem byla relativně spokojená s životem, jak ho mám.
2. Vzhled. Ne proto, aby ses líbila chlapům, ale abys byla spokojenější sama se sebou. Nějaký sport kvůli endorfinům, hodně být na čerstvém vzduchu, v horách, u moře, pomáhá to pleti a dobré náladě. Úplně jsem vysadila alkohol, přestala jsem kouřit.
3. Nastavit se mentálně na to, že chceš VÁŽNÝ VZTAH A NAPOŘÁD. Nevěřím moc na povídačky, že něco vyšleš do vesmíru a vesmír Ti odpoví - ale tady to dle mé zkušenosti opravdu funguje. Když se skutečně rozhodneš, že nebudeš dělat kompromisy typu kamarádství s výhodou, tak tyhle „kamarády“ najednou přestaneš potkávat.
4. A pak už jenom vydržet. Bude to vypadat, že dlouho a dlouho nic a najednou se nebudeš stačit divit, co se kolem Tebe děje a jaký spád Tvůj život nabral… jenže základy pro tenhle spád jsi Ty sama dlouhodobě budovala v krocích 1, 2 a 3.
Good luck!!!
@TrueIsFalse píše:
A co potenciálnímu muži nabízíš? Proč by si měl vybrat právě tebe a ne jinou? Čím jsi právě ty výjimečná?Neber to jako rýpnutí, jen se ptám.
Tohle jsou kecy z pracovních pohovorů, láska takhle nefunguje.
@kacz píše:
Tohle jsou kecy z pracovních pohovorů, láska takhle nefunguje.
Ono je děsně zoufalé spoléhat na to, že se ten druhý zamiluje, když nemám co nabídnout.
Nie si príliš samostatná, nedávaš najavo ako si v pohode vystačíš sama a nikoho vlastne nepotrebuješ? Lebo na tento postoj sú chlapi alergickí a cítia ho na sto honov. Ja som bývala tiež taka, príliš nezávislá. Potom som sa naučila správať viac žensky, zraniteľne a teraz by som v pohode zbalila aj mladého krásneho zajaca a pritom som tá povestná zrúdička. Trénujem si to v práci, nikto nechápe prečo sa okolo mňa tí mladí krásni chlapi tak točia. Viem si ich omotať okolo prsta, som milá, usmievam sa, žartujem, často akože potrebujem pomoc (aj keď vôbec nie), veľa ich chválim (to sa chlapci roztápajú) ale nie prehnane a okato, nebyť trápna je kumšt. A slobodne zúfalky len valia oči
Anonym z dôvodu že nechcem aby v práci vedeli ako moc som sebavedomá ![]()
@Hroznej puberťák píše:
Další téma, jak prý chlapi „nejsou“
Přesně, je jich všude hromada. Jen nudné šedé myšky brečí, že je nikdo nechce. Já ve svém okolí nemám nikoho (dobrá, kromě jednoho exota), kdo by měl problém se seznámit.
@TrueIsFalse píše:
Ono je děsně zoufalé spoléhat na to, že se ten druhý zamiluje, když nemám co nabídnout.
Ale tady nejsi na trhu. To je jedno, nechápeš, tak nic.
@Anonymní píše:
Nie si príliš samostatná, nedávaš najavo ako si v pohode vystačíš sama a nikoho vlastne nepotrebuješ? Lebo na tento postoj sú chlapi alergickí a cítia ho na sto honov. Ja som bývala tiež taka, príliš nezávislá. Potom som sa naučila správať viac žensky, zraniteľne a teraz by som v pohode zbalila aj mladého krásneho zajaca a pritom som tá povestná zrúdička. Trénujem si to v práci, nikto nechápe prečo sa okolo mňa tí mladí krásni chlapi tak točia. Viem si ich omotať okolo prsta, som milá, usmievam sa, žartujem, často akože potrebujem pomoc (aj keď vôbec nie), veľa ich chválim (to sa chlapci roztápajú) ale nie prehnane a okato, nebyť trápna je kumšt. A slobodne zúfalky len valia očiAnonym z dôvodu že nechcem aby v práci vedeli ako moc som sebavedomá
Ano, můžeš sbalit chlapa na neupřímnost a můžeš se chlubit tím, kolik se jich okolo Tebe točí… podle mě je lepší být pár let sama - dle tvých slov „zoufalka“ - a počkat si, než potkám někoho, komu moje samostatnost a nezávislost nebude na obtíž. A potkala jsem takového, můj muž mě podporuje ve všem, co dělám. Nebylo to hned, ale přišel.
Podle mě je zoufalec spíš ten, kdo za každou cenu musí s někým být, aby hlavně před okolím nevypadal jako zoufalec, i když ten druhý pro něj není vůbec vhodný partner.
No v tomto věku jsou ti kvalitní, toužící po rodině často již zadaní. Těch fajn a free je po málu plus ne všichni se chtějí hned uvazovat do vážného vztahu. Spousta z těch mužů volí radši mladší cca 20ti leté partnerky se kterými mají čas na založení rodiny a uživají si, holky nic neřeší, jsou veselé, bezstarostné. A taky ženy (muži) kolem 30/40 co jsou delší dobu single, jsou méně přizpůsobiví, hůř se mění a už je často tlačí čas a dle toho se chovají. Taky se nezamilují hned, ale trvá jim to, pár špatných zkušebostí, požadavky na partnera že… Přeci jenom od 19 letého/té asi nečekáte buď kariéru, auto, bydleni atd což u 35 letého žijícího u maminky, bez práce či za mini plat, bez auta a vlastního bydlení jistě většina utíká apod. Při tom jiní to často mají jen díky vztahům a společnému budování
. Chce to hledat, psát, scházet se, seznamovat, bavit se, pařit a dřív či později snad někdo vyplave. Hlavně nesedět doma a nechodit jen do práce domu a spát
. Plus se dost starat o vzhled a vyzařující pohodu. A taky ubrat na požadavcích. PS: jako zadaná mám kolem sebe moc príma single chlapy ovšem věřím, tomu že jako svobodné by mi třeba nevoněli ![]()