Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Je mi děsně
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
14.9.15 23:12
- Citovat
- Upravit
Anonymní
14.9.15 23:16
Já vycházím z toho, že dostanu naloženo tolik, kolik jsem schopná unést. A že je důvod, proč se to děje mě / nám.
Krom toho já na AD skončit nemůžu. Trochu se to vylučuje s mou profesí.
Jak je napsáno víše - mít dlouhodobou motivaci, něco, co tě baví, nakopne, přinese třeba i uznání.
Pro mě je to má práce a ač to bude znít jakkoliv - zájem chlapů.
- Citovat
- Upravit
14.9.15 23:29
@Anonymní píše:
mám to zřejmě lepší v tom, že dítě mám a nemám vzítou dělohu.Ale sleduj - sebevražda otce, koonizace čípku, zamklé těhu, porod akutním císařem, nemoc dítěte… A jak jsem psala, ještě rozhodně neumírám, takže přijít může kdykoliv cokoliv dalšího.
Jak se s tím biju? Zřejmě nebudu labilní, jinak bych už byla sesypaná. Daří se mi fungovat docela dobře. Jen sem tam mám dny, kdy bych nejradši zůstala zalezlá v posteli.
Jako sorry, ale to, co popisuješ se s tím, co psala zakladatelka, nedá srovnat ani omylem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.9.15 23:42
@Talitha Jako promiň, není v silách nikoho z nás měřit bolest toho druhého.. natož psychickou..
@Talitha píše:
Jako sorry, ale to, co popisuješ se s tím, co psala zakladatelka, nedá srovnat ani omylem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.9.15 23:54
@Magdaleeena píše:
@Talitha Jako promiň, není v silách nikoho z nás měřit bolest toho druhého.. natož psychickou..
Jako promiň, pokud je někdo znásilněný, má rakovinu a přišel o možnost mít kdykoli vlastní dítě a někdo další napíše, že má konizaci čípku /relativně běžný zákrok/, dítě akutním císařem a zabil se mu otec, tak to první je v každém bodě o několik řádů horší.
Jasně, bolest je individuální, ale dávat na roveň např. znásilnění x dobrovolnou smrt otce, nemožnost nikdy mít děti x akutní císař - normální člověk, který se nebude zabývat hyperkorektností na každém kroku vidí rozdíl.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.9.15 00:36
Třebas takové znásilnění je strašná věc, ale jak můžeš napsat, že se nedá srovnávat se smrtí otce. Znám holku, která byla znásilněná a otěhotněla. Kdo znás může napsat, co je horší, jít na potrat nebo mít dítě v takové situaci. I kdybys tou situací prošla osobně, nemůžeš to posoudit za druhé. Mám dobrou kamarádku, která děti miluje a její profese je s dětma spjatá, když ale přišla na přetřes otázka neplodnosti, ona i její manžel měli jasno - adopce, a to zrovna v jejich případě byla „situace“ řešitelná umělým oplodněním.
Přeci nikdo nemůže říci, na jakém místě v životě toho druhého je smrt rodiče, narození dítěte, rozvod, znásilnění, ztráta práce, ztráta životní role, vážná nemoc.. Každý přeci cítíme jinak. Naštěstí.
@Talitha píše:
Jako promiň, pokud je někdo znásilněný, má rakovinu a přišel o možnost mít kdykoli vlastní dítě a někdo další napíše, že má konizaci čípku /relativně běžný zákrok/, dítě akutním císařem a zabil se mu otec, tak to první je v každém bodě o několik řádů horší.
Jasně, bolest je individuální, ale dávat na roveň např. znásilnění x dobrovolnou smrt otce, nemožnost nikdy mít děti x akutní císař - normální člověk, který se nebude zabývat hyperkorektností na každém kroku vidí rozdíl.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.9.15 08:44
@Talitha jen k té smrti otce
Bylo mi 15. S mamkou jsme ho našli ve sklepě. Odrezali ho a pokoušeli se ho oživit.
Dobrovolna byla z jeho strany. My deti netušily, ze se něco děje. A najednou nam otec visel.
Je to 16 let. Nerikam, ze skrz to nevstanu z postele a spatne spím. Ale dodnes se to snažím nějak zpracovat, uchopit, pochopit…
Mas pravdu zbytek jsou prkotiny - u kooonizace se nevedelo, jestli to bude stačit, u porodu houkali monitory, u dignozy syna se mluvilo o mentální retardaci.
Ale uznávám, nikdo me neznasínil a delohu stale mam. I když další dítě se nedaří.
Omlouvám se i zakladatelce, pokud se ti spatne funguje něco s tím dělej. Podle mého názoru, AD jsou dočasná záležitost.
Mam známou se syndromem vyhoreni. Dala se do kupy až komplet prekopala život. Ale víc unavitelna už bude prý vždycky.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
15.9.15 09:18
@Talitha píše:
Jako sorry, ale to, co popisuješ se s tím, co psala zakladatelka, nedá srovnat ani omylem.
Promiň, ale tohle je nejvíc hnusná a bezcitná věc, kterou můžeš říct. Jenom proto, že někdo to má horší, než někdo jinej, to neznamená, že utrpení toho druhýho není utrpením. To je jako kdybys řekla, že někdo nemůže být šťastnej, protože někdo jinej na světě je šťastnější. Tohle je tak strašně nechutně pokrytecký, takovýhle názory ženou ostatní hlouběji a hlouběji do deprese. Moc dobře vim, o čem mluvim…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
15.9.15 09:19
@Anonymní píše:
@Talitha jen k té smrti otce
Bylo mi 15. S mamkou jsme ho našli ve sklepě. Odrezali ho a pokoušeli se ho oživit.Dobrovolna byla z jeho strany. My deti netušily, ze se něco děje. A najednou nam otec visel.
Je to 16 let. Nerikam, ze skrz to nevstanu z postele a spatne spím. Ale dodnes se to snažím nějak zpracovat, uchopit, pochopit…Mas pravdu zbytek jsou prkotiny - u kooonizace se nevedelo, jestli to bude stačit, u porodu houkali monitory, u dignozy syna se mluvilo o mentální retardaci.
Ale uznávám, nikdo me neznasínil a delohu stale mam. I když další dítě se nedaří.
Omlouvám se i zakladatelce, pokud se ti spatne funguje něco s tím dělej. Podle mého názoru, AD jsou dočasná záležitost.
Mam známou se syndromem vyhoreni. Dala se do kupy až komplet prekopala život. Ale víc unavitelna už bude prý vždycky.
Vůbec se nikomu neomlouvej! Mrzí mě, co se ti stalo, a stejně jako zakladatelce ti přeju, ať se z toho brzo dostaneš…
- Citovat
- Upravit
15.9.15 14:04
Máš moc problémů najednou. Zkusila bych je separovat. Vzala bych si papír a napsala na něj: nádor, odebrání dělohy. Vzala bych si druhý a napsala na něj nemůžu mít dítě. Vzala bych si třetí a napsala na něj vztah s matkou. Rozhodla bych se, co budu řešit dnes. Ostatní papíry bych zamkla do skříně. stejně tak bych je pro ten den (víkend, týden…) zamkla ve své hlavě. Vím, že tam jsou, ale budu se jimi zabývat až se dopídím posunu s vybraným problémem. Takže zvolím si např. papír odebrání dělohy. A píšu vše co mě trápí. Pak si to čtu, nejlépe s psychologem nebo i blízkým člověkem. Je fajn i terapeut různých esoterických metod. Pokud jsi z Pardubicka mohu poskytnout kontakt. když cítím (ale ono to nějaký čas trvá), že se smiřuji s tím, co se mi stalo (odebrání dělohy). odpustím sobě jako ženě a pochopím, že tím životní cesta nekončí. Nejlépe i pochopím význam nemoci ve svém životě a hlavně uvidím, kudy cesta z kruhu lítosti a beznaděje, tak si dovolím otevřít skříň a řešit další problém…
Tohle pomohlo mně. Hodně štěstí a kdyby sis chtěla o čemkoli pokecat, klidně piš. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Zánět spojivek kapky nepomáhají
- 25.08.23
- Lucy01O
Tlak v oku a záškuby
- 23.08.23
- Anonymní
Flek před okem
- 13.07.23
- MartinaKindl333
Vysoká krátkozrakost a porod
- 06.07.23
- Anonymní
mám to zřejmě lepší v tom, že dítě mám a nemám vzítou dělohu.
Ale sleduj - sebevražda otce, koonizace čípku, zamklé těhu, porod akutním císařem, nemoc dítěte… A jak jsem psala, ještě rozhodně neumírám, takže přijít může kdykoliv cokoliv dalšího.
Jak se s tím biju? Zřejmě nebudu labilní, jinak bych už byla sesypaná. Daří se mi fungovat docela dobře. Jen sem tam mám dny, kdy bych nejradši zůstala zalezlá v posteli.