Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Dobrý den už 2× jsem mela v minulosti spankovou paralyzu, nebo aspoň si to myslím. Vždy to probíhalo tak, že jsem ležela a usinala a najednou jsem slyšela nějaké zvuky z pokoje nade mnou a škrabani na topení, věděla jsem že nespím ale nemohla jsem se pohnout, už při tom mi bylo jasné že mám paralyzu. Dnes to bylo ale jiné. Jak jsem ležela tak jsem slyšela jak je venku bouřka. Tak jsem vstala a šla zavřít okno. Divné bylo to že jsem každou chvíli byla v jiném pokoji, ani za boha jsem si nemohla vzpomenout kde vlastně jsem. A ještě k tomu kolem mě pobíhalo nějaké dítě. Když jsem si lehla, začalo mi hrozně hučet v uších, a zase jsem se snažila pohnout ale nic. Zkoušela jsem zamrčet a doufala že mě někdo uslyší a pomůže mi. To je jediné co jsem mohla. Bylo mi celkově hrozně a chvíli jsem si myslela že umírám. A po chvíli jsem se z toho vzbudila. Vůbec si nejsem jistá jestli to byl sen nebo něco jineho. Každopádně jsem četla že při spánkové paralyze většinou lidi vidí nějaké monstra, a ty já nevidim. Co si myslíte ze to bylo?
Pokud jsi nemohla hnout tělem, ale byla při (nějakém) vědomí, tak to podle mě je spánková paralýza. Každá je unikátní a každý člověk to asi prožívá jinak, já při tom žádná monstra nevidím. A už jsem si párkrát myslela, že jsem mrtvá, než mi došlo, co se děje/probudila se.
Zdravím, taky myslím, že to asi byla, mě se to stalo už mockrát, o monstrech jsme nečetla, spíš prostě že bývají postavy. To právě mívám já..někdo je v pokoji, já chci přivolat pomoc nebo něco dělat, ale nejde se pohnout, mám pocit, že jsem vzhůru, nemůžu vydat hlásku, maximálně nějaké tlumené mručení. Je to děs, mívám to relativně často.
@Anonymní píše:
Pokud jsi nemohla hnout tělem, ale byla při (nějakém) vědomí, tak to podle mě je spánková paralýza. Každá je unikátní a každý člověk to asi prožívá jinak, já při tom žádná monstra nevidím. A už jsem si párkrát myslela, že jsem mrtvá, než mi došlo, co se děje/probudila se.
Tak asi to bylo ono, myslela jsem že to probíhá jinak a že to bude jiná spánková porucha. Tak děkuji ![]()
@Tardis píše:
Zdravím, taky myslím, že to asi byla, mě se to stalo už mockrát, o monstrech jsme nečetla, spíš prostě že bývají postavy. To právě mívám já..někdo je v pokoji, já chci přivolat pomoc nebo něco dělat, ale nejde se pohnout, mám pocit, že jsem vzhůru, nemůžu vydat hlásku, maximálně nějaké tlumené mručení. Je to děs, mívám to relativně často.
Mně se to naštěstí stává jednou za půl roku. Postavu jsem viděla, někdy ale jen slyším třeba někoho kašlat a je to jakoby byl u mě v pokoji, kde bývám sama. S tím mručením souhlasím, je to jediné co mužu dělat. Jen jsem nepochopila to ze jsem šla k tomu oknu. Byl to trochu pocit jakobych byla predtim ještě naměsíčná, ale byla jsem trochu při smyslech a až potom začala ta paralyza. Nebo to predtim byl možná sen, ale nepřipadalo mi to tak ![]()
@Anonym505 právě ta hranice mezi realitou a snem je někdy nepostřehnutelná a to je na tom děsivý, že člověk jakoby je vzhůru a „ví“ to..a přitom není. Některý případy si zvlášť pamatuju, jako třeba nějakou čarodějnici, nebo něco, démona..a šla ke mě a já nemohla utýct a snažila jsem se nějak zachránit odříkáváním modlitby, udělala jsem znamení kříže a ona na mě tak posměšně koukala, jakože „vyřiď si to, mám čas, stejně mi neutečeš“. Děs.
@Tardis píše:
@Anonym505 právě ta hranice mezi realitou a snem je někdy nepostřehnutelná a to je na tom děsivý, že člověk jakoby je vzhůru a „ví“ to..a přitom není. Některý případy si zvlášť pamatuju, jako třeba nějakou čarodějnici, nebo něco, démona..a šla ke mě a já nemohla utýct a snažila jsem se nějak zachránit odříkáváním modlitby, udělala jsem znamení kříže a ona na mě tak posměšně koukala, jakože „vyřiď si to, mám čas, stejně mi neutečeš“. Děs.
Je to hrozný no, naštěstí jsem si vždy při tom uvědomila o co jde akorát poprvé jsem z toho byla dost vyděšená. To jsem slyšela jak moje nemocná babička kašle a řve o pomoc a já se nemohla ani pohnout a nikdo jiný zrovna doma nebyl. Nebylo to nic příjemného…
Tak to by mě zajímalo, co mám za poruchu já… když ta monstra (u mě vždycky pavouky) normálně vidím, mám otevřené oči, ale žádnou paralýzu nemám, vždycky před nimi utíkám a pobíhám vyděšeně po pokoji…?
@Anonym505 ja to mívám pořád… Už se z toho dokážu probudit sám. Někdy to jde hůř někdy lip. Ja většinou vidím jak by mi přijde nebo resp. Mozek asi vnímá kde jsem v jaké místnosti tak mi to tak jen připadá. Každopádně je to hnus…