Je tento vývoj 22 měsíčního syna ok?

Zdravím, už jednou jsem tu od Vás dostala sodu a asi bych jí potřebovala znova. Alespoň doufám, že ji znova dostanu.
Mám skoro 22 měsíčního syna a mám pochybnosti ohledně jeho vývoje.
Nemluví. Říká jen Máma, táta, nenen, mmmm -mléko a občas něco jako ňami. To je celé. Párkrát řekl noha, voda, tyka (kytka), tyk (bing), ato (auto), diti (děti/hřitě), blé, a často dělal brrm auto a říkal nejde. Tohle vše vymyzelo už asi měsíc. Jinak kousat začal až tak v 18 měsících. Do nedávna vše kašovité. Teď už mu to jde.
Je i fakt, že teď jsem se mu málo věnovala. Otěhotněla jsem a první trimestr byl masakr, takže i když je mi to blbé hodně jsem mu pouštěla tv a to jsem podělala. Byla jsem neustále unavená a pochybila jsem. Teď si to vyčítám.
Nejprve jsem se hodně bála autismu, ale většina autistických rysů u syna dle mého vymizela. Občas jde tedy po špičkách, ale to je tak 2× týdně a ujde max. dva metry. Jo a začal mít trochu respekt k větším dětem. Znepokojeně je pozoruje. V podobném věku mu nevadí. Občas tedy dělá rutině na zahradě to že přenáší hlínu nebo kamínky.
Ale jinak má rád změnu prostředí, rád navazuje oční kontakt s lidmi co zná. Cizí moc nemusí. Když se naštve jde se ke mě uklidnit objetím. Nemá rád rutinu nebo nějaký systém. Stejné hřiště ho dlouho nebaví, potřebuje změnu. Mazlí ze pusinkuje a je rád pusinkován. Třeba když přijde táta z práce úplně na něj radostně skočí a obejme ho.
Je hodně akční, běhá sem a tam. Má rád klouzačku kolotoč různé prolejzky nebo moc rád uklízí. Běhá s koštětem nebo houbičkou a dělá že utírá stůl apod. Test na autismus dopadl dobře, opakovat nemusíme.
Jediné co mě trochu znepokojilo bylo to, že doktorka trochu pokládala otázky podle sebe a ne přesně podle testu. Kdyby to bylo přesně podle testu 2 otázkami by syn neprošel. Byli to otázky ohledně ukazování. Syn takřka neukazoval ani teď neukazuje. V těch 18 měsících docela ukazoval v knížce (beruška, včelka, opička, had a pár dalších zvířátek) Po těch 18 měsících začal ukazovat na blízko jen na něco co chtěl ale už ne na povel v knize. Sama nevím jestli se tomu dá říkat ukazování. Tak schválně je to ukazování nebo ne?
Někdy ležíme a syn mi třeba prstem ukáže na nos, já mu řeknu ano to je nos. Jednou se stalo, že mi přinesl pytlík těstovin a ukázal na ty těstoviny prstem. Tak jsem mu je uvařila. Prostě si tím ukazováním nejsem jistá, protože typicky neukazuje. Př. Jsme třeba ve výtahu tam je červená značka a on z blízkosti na ni ukáže a někdy se k tomu usměje. Někdy třeba ukáže ven z okna ale přijde mi že si spíš ukazuje pro sebe než jako forma komunikace. Ukáže prstem třeba na berušku co leze, ale fakt z takové blízkosti že to vypadá někdy jako štouchnutí.
Syn komunikuje svým způsobem. Rád vše sám. Když něco potřebuje natahuje se po tom a když nedosáhne chce na ruku aby ho k tomu zvedla a podal si to sám. Když mu řeknu ukaž mi co bys chtěl tak mě tam dovedl za ruku a čeká, prostě neukáže. Když se ho snažím přimět aby ukázal tak začne plakat a říká nenene. Říkal,,nejde´´ ale to už neříká. Pokud může pokusí se si poradit sám. Vyšplhá tam, přitáhne i židli apod.
Mám i trochu obavy z porozumění. Někdy si říkám jak hezky rozumí a někdy ne. Syn nebyl dítě co by dělalo rádo paci paci. Vytáhli jsme to z něj párkrát a to bylo dost. Tchán byl prý stejný. Nemával nedělal paci paci (nikdy) a je to zdravý hodně ukecaný a dost extrovertní typ. Takže tohohle se taky tolik nebojím. Rozumí skoro vždy slovům jako pojď, ná, koukej, chceš tohle.., půjdeme se koupat, pojď si umýt ručičky, dej, vyplivni to, blé, nejde to, tyty, přebalíme, hají, hačí, udělej hop a tomu podobné. Ale třeba abych mu řekla přines mi boty nebo tohle a tohle. Nepřinese. Podá věc když má náladu a jen když je v jeho těsný blízkosti. To co mí v ruce podá vždy. Někdy mě samozřejmě dokáže dokonale ignorovat. Ale všude čtu, když rozumí všemu tak je to v pohodě. Ale to je přeci blbost. Nemůže snad v 22 měsících rozumět všemu, ne?
Dále umí krásně jíst lžičkou, když má hlad Jinak to dokonale rozpatlá všude. Když má žízeň přinese flašku abych mu jí otevřela. Dneska mi poprvé přines obrázek co namaloval. Přines ho a měl radost, že mu děkuju a hned mě objal. Pak začal plakat. Chtěl totiž abych mu podala fixy a mohl si kreslit. Nebylo to za účelem udělat mi radost. Někdy tedy nějakou hračku přinese a pochlubí sem ale opravdu jednou za uherák.
S hračkami si hraje normálně. Ale zase, nebaví ho třeba stavět kostky jako všechny děti. Postaví max jednu a peče na to. Umí to, ale nechce. To samé vkládačky. Vloží kolečko a dlabe na to. I když si myslím, že to umí jen ho to nebaví. Rád je na pískovišti, dává písek do kyblíku kope díry apod. Bábovky spíš jen bourá a dělá že je staví tak že do nich mlátí lopatkou. Přijde mi jako normální dítě. Jen nesplňuje takové ty standarty co všude píšou. Opakuje jen to co ho baví, třeba indiánek, nebo nějaké blbost. I mi pomáhá s domácími prácemi. Miluje aktivitu v pohybu, ale odrážedlo mu zatím nic neříká. Nějak nepochopil, že si musí sednou.
Ale furt mi tam vrtá hlavou to ukazování a to že přestal říkat některá slova. V okolí mi říkají, že jsem blázen. Máma, muž, tchýně. Že hledám něco co tam není, ale potřebuji asi i tohle ujištění. S dětmi moc v kontaktu není. Dětský koutek nám zavřeli a jsme z malé vesnice. Ale kamarádek děti podle jejich popisu umí ve 2 letech abecedu i po zpátku, takže i tohle nepomáhá. Nevím jestli to jsou těhotenský hormony nebo co zase. Přitom po tom co jste mi tu před pár měsíci vynadali byla jsem ok. Asi to potřebuju znova.
Kdo to dočetl až se gratuluji a moc si vážím každého názoru.