Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jedno dítě - žádně dítě??
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
17.4.10 14:06
Ahoj, tak mě to teprve čeká sama jsem zvědavá jestli to platí nebo ne. Já si myslím, že trošku roli hraje i věkový rozdíl dětí. Pokud se druhé narodí ke staršmu, které je samostatné, tak to podle mě musí být jednodušíí ale to posoudím až pak. Prvního kluka mám bezvadnýho po všech stránkách a mateřská dovolená byla snad fakt dovolená. Doufám, že u druhýho to nebude šok 
první bude mít 5let na podzim
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.4.10 14:16
hanulka píše:
To zase takový andílka nemám, dokonce nás „vyloučili“ z kurzu cvičení, protože absolutně nespolupracoval..Ale myslím tím ten režim, že když spí tak si něco udělám doma, nebo netuju, kafíčko a tak..To asi z dvouma dětma nehrozí. Spaní ideální taky není, ale už jsem si zvykla…Takže asi proto tomu říkám teď „pohoda“
No tak tohle u Anežky nepřipadalo v úvahu a teď jo. Samozřejmě že ne pořád, ale na net se dostanu celkem často a od porodu už jsem byla i u holiče 
. Hlavní rozdíl je asi v tom, že nemusím přes den dospávat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.4.10 14:53
Tak především jde o věkový rozdíl. Myslím, že do tří let je intenzita věnování se potomkovi taková, že pořídit si druhé dítě je záhul.To asi potvrdí každá maminka s touto variantou . Školkové dítě ( a starší) plus miminko je už lepší varianta - starší nepotřebuje takovu péči a ještě ti udělá službu s malých, když ho zabaví.
No a moje varinta ( rozdíl 10 let ) je úžasná - protože v podstatě času jak s jedináčkem, ale starší se i věnuje malé, takže práce vlastně ještě méně. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
JaSe
17.4.10 20:02
Ahoj,
mám dvojčata a jsem na ně sama, takže je to docela hukot, i když děti jsou už větší (4,5 roku). Nedovedu si představit ten vegáč s jedním dítětem .
No, nebudu provokovat, moje děti jsou docela v pohodě a vím ze svého okolí, že jedno dítě dokáže zaměstnat celou rodinu kolem sebe. Ale pořád je to jen jedno ditě, které v jednom okamžiku jednou se obléká, jednou jí, jednou se koupe. Měla jsem to vždycky všechno dvakrát, ale protože to je už od narození dětí, tak mi to připadá normální.
- Citovat
- Upravit
17.4.10 20:31
Nu já bych to řekla tak, jakmile jsem se začala starat o děti dvě, zjistila jsem, kolik volného času jsem měla s jedním dítětem.
Jinak bych to přirovnala asi tak k tomu, když v matematice pracuješ v 2D rovině a ve všem musíš přejít do 3D prostoru. Má to naprosto jiný rozměr,ale nejen v práci a starostech,ale i v těch radostech.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.4.10 20:49
Já mám ale pocit, že toto člověk zjišťuje furt. Když jsem si donesla novorozence, měla jsem z toho hlavu jak balón, všecko nové, měla jsem pocit, že nic nestíhám, přestože furt spal a říkala jsem si, kolik jsem měla času před porodem.
Pak začal být víc vzhůru a já jsem si říkala, jak jsem si mohla stěžovat, že nestíhám, když přece furt spal, teď je to teprve blbé.
Pak začal lézt, všude se stavět a spát ještě míň a já si říkám, kolik jsem měla času, když jsem věděla, že ho položím na jedno místo a on tam zůstane a bude si hrát, případně stačilo na něho povolávat nebo mě mohl při něčem pozorovat a nehrozilo, že někam spadne, přirazí si prsty nebo si jinak ublíží.
A jsem si jistá, že až začne chodit a běhat, budu si říkat, jak to bylo bezva, protože když lezl, tak byl přece jenom pomalejší a tolik nepadal, venku byl v kočárku, takže mi nemohl utéct a aspoň tam jsem ho nemusela hlídat.
A až přijde druhé dítě, určitě si budu spílat, jak jsem byla tehdy blbá, když jsem si myslela, že nemám čas Ale zatím jsem to zvládla pokaždé, tak to zvládnu určitě zas, stejně jako ostatní, chce to jenom vytvořit si systém
BTW - na Velikonoce mi odjeli oba moji chlapi na šmigrust, byla jsem celý den sama doma, uklidila jsem, pobyla dosytosti na PC a pak chodila po baráku jak bludná duše, přemýšlela, kdy už přijedou a nechápala jsem, co jsem to tehdy sakra dělávala, že jsem neměla na nic čas
Konec fejetonu - to jsem se rozepsala
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.4.10 20:54
Tak jestli je horší přechod z jednoho dítěte na dvě, tak to si teda opravdu nedokážu s tím druhým představit. Protože mě se prvním dítětem překopal život totálně od základů. To teda opravdu nevím ,jestli je to ještě horší při druhém, zda vůbec to druhé budu chtít
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.4.10 21:20
naprosto sohlasím s Lizbeth, že záleží hodně na věkovém odstupu. My „spadli do dvojčat“ se skoro sedmiletou a čtyřleťákem a věřím, že to nás zachránilo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.4.10 23:20
TAky mám pocit, že to i s dvěma dětma jde - ale jak už to tady padlo, záleží na věkovém rozdílu. Vojta začal ve 3 měsících Šárky chodit do školky (i když - zprvu víc marodil, než byl ve školce), takže vlasně mívám po část dne jen jedno dítě 
(a k tomu všemu pracuji jako OSVČ, takže i to jedno dítě nechávám několikrát týdně na hlídání, takže relaxuju bez dětí co chvíli - a ty změny práce/rodina jsou naprosto úžasné, těším se z domu od dětí do práce a z práce domů k dětem a naprosto mi to tak vyhovuje - můžu si vážit obojího 
)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Hanka1
18.4.10 07:57
ja budu asi vyjimka, ale mam dve holky s petiletym rozdilem a u nas plati, ze i dve deti rovna se jedno dite.
Starsi holka pri narozeni mladsi byla plne sobestacna samostatna jednotka, ktere pomahani o sourozence brala jako takovy bonus. Tim bonus bylo rozesmivani a zabaveni segry, takze nepamatuju se nudici se, brecici mimi bez duvodu.
Obe holky jsou hodne a klidne, nemaji problem s kontaktu s ostatnimy i neznamymi dospelymi a detmi.
Jo problem to je, kdyz jsou obe nebo jedna na stridacku nemocne nebo ted se skolou, kam musime dojizdet. Ale s pomoci tatinka a dopredu naplanovanou logistikou se to s dvema auty zvlada hrave. Ted pri vymene gum nam jedno auto na tyden vypadlo a to uz je clovek dost limitovany casem a zavislosti na PID + to zkloubil se spanim batolete.
- Citovat
- Upravit
Hanka1
18.4.10 08:00
Angua píše:
Já mám ale pocit, že toto člověk zjišťuje furt. Když jsem si donesla novorozence, měla jsem z toho hlavu jak balón, všecko nové, měla jsem pocit, že nic nestíhám, přestože furt spal a říkala jsem si, kolik jsem měla času před porodem.Pak začal být víc vzhůru a já jsem si říkala, jak jsem si mohla stěžovat, že nestíhám, když přece furt spal, teď je to teprve blbé.
Pak začal lézt, všude se stavět a spát ještě míň a já si říkám, kolik jsem měla času, když jsem věděla, že ho položím na jedno místo a on tam zůstane a bude si hrát, případně stačilo na něho povolávat nebo mě mohl při něčem pozorovat a nehrozilo, že někam spadne, přirazí si prsty nebo si jinak ublíží.
A jsem si jistá, že až začne chodit a běhat, budu si říkat, jak to bylo bezva, protože když lezl, tak byl přece jenom pomalejší a tolik nepadal, venku byl v kočárku, takže mi nemohl utéct a aspoň tam jsem ho nemusela hlídat.
A až přijde druhé dítě, určitě si budu spílat, jak jsem byla tehdy blbá, když jsem si myslela, že nemám čas
BTW - na Velikonoce mi odjeli oba moji chlapi na šmigrust, byla jsem celý den sama doma, uklidila jsem, pobyla dosytosti na PC a pak chodila po baráku jak bludná duše, přemýšlela, kdy už přijedou a nechápala jsem, co jsem to tehdy sakra dělávala, že jsem neměla na nic čas
Konec fejetonu - to jsem se rozepsala
Anguo - tak tohle je presny. To bys mela poslat do nejakeho zenskeho casopisu, aby ti to vytiskly
My si jeste s manzelem rikame - co jsme sakra delali a jak jsme vubec zili nez jsme meli dite/deti 
. Prvni se nam planovane narodila „az“ ctyri roky po svatbe…
- Citovat
- Upravit
18.4.10 09:40
Ahoj, no ja jsem ted taky zvedava, budeme mit rozdil 2 roky
Ja mela to stesti, ze byl Domca opravdu hodne mimino, samozrejme, ze nekdy brecel, ale v noci jsme za celou dobu nosili jen 2× (zuby??), vzdycky krasne jedl, spal… Byl hodne liny, takze do pul roku se ani nehnul ze zad
Nez se zacal stavet, tak jsem si i ten PC pres den zapnula a on lezel vedle
Hlavne jsem ho mela na leto, takze pohoda, ven, na zahradku, na hriste a casopis… V hlubokem kocaru byl do 11 mesicu
No a ted je sice trosku aktivni a rozlitany a zacina blbnout, ale to podle me patri k veku, nejhorsi asi bude, sladit ten rezim a neprestat se mu venovat…
Ale „jedno dite zadne dite“ rika vetsina mych kamosu, tak uvidime 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.4.10 21:28
Náročnější je jen sladit režim obou dětí - mladší jde spát, starší chce ven, ještě hůř - starší je nemocný a mladší chce ven 
vůbec nemocné děti jsou případ sám pro sebe, obě se chtějí mazlit, nosit, přitom musíte taky něco uvařit, uklidit, to je potom masakr 
S úplně malým miminkem to byla pohoda, spalo v kočárku, dalo se spící přenést, nebyl žádný problém se staršímu přizpůsobit.Pak přišlo lezoucí období, kdy na sebe byly tak strašně hodní? Kubík Kačce nosil hračky, staral se 
, což skončilo v okamžiku, kdy Kačka začala chodit, naráz to byl rovnocenný parťák, ale i soupeř, trnu nad jejich bitkama a strkanicema a jsem vděčná za to, že Kačenka je neskutečně odolné dítě, kde by jiné dávno brečelo, ona se chechtá a ještě ho provokuje, no a tím se dostávám k současné situaci: když je mám doma oba, paradoxně toho udělám mnohem víc, zabaví se spolu, vyhrajou si, jsou rádi, že mají jeden druhého 
Určitě je to chvílema na bohnice, ale pak přijdou okamžiky, kvůli kterým to stojí rozhodně za to! Když se spolu vedou za ručičky, když si dají jen tak pusinku, když se přijdou se mnou pomazlit.
Jedináčka bych prostě NIKDY nechtěla!!! nejen kvůli sobě,ale hlavně kvůli jim samotným
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.10 00:08
Hanka1 píše:Angua píše:
Já mám ale pocit, že toto člověk zjišťuje furt. Když jsem si donesla novorozence, měla jsem z toho hlavu jak balón, všecko nové, měla jsem pocit, že nic nestíhám, přestože furt spal a říkala jsem si, kolik jsem měla času před porodem.Pak začal být víc vzhůru a já jsem si říkala, jak jsem si mohla stěžovat, že nestíhám, když přece furt spal, teď je to teprve blbé.
Pak začal lézt, všude se stavět a spát ještě míň a já si říkám, kolik jsem měla času, když jsem věděla, že ho položím na jedno místo a on tam zůstane a bude si hrát, případně stačilo na něho povolávat nebo mě mohl při něčem pozorovat a nehrozilo, že někam spadne, přirazí si prsty nebo si jinak ublíží.
A jsem si jistá, že až začne chodit a běhat, budu si říkat, jak to bylo bezva, protože když lezl, tak byl přece jenom pomalejší a tolik nepadal, venku byl v kočárku, takže mi nemohl utéct a aspoň tam jsem ho nemusela hlídat.
A až přijde druhé dítě, určitě si budu spílat, jak jsem byla tehdy blbá, když jsem si myslela, že nemám čas
BTW - na Velikonoce mi odjeli oba moji chlapi na šmigrust, byla jsem celý den sama doma, uklidila jsem, pobyla dosytosti na PC a pak chodila po baráku jak bludná duše, přemýšlela, kdy už přijedou a nechápala jsem, co jsem to tehdy sakra dělávala, že jsem neměla na nic čas
Konec fejetonu - to jsem se rozepsalaMy si jeste s manzelem rikame - co jsme sakra delali a jak jsme vubec zili nez jsme meli dite/deti
Hehe, díky, že bych se dala na dráhu externího přispěvatele?
Já teda se slzou v oku vzpomínám na to, jak jsme si s drahým vždycky vzali oběd do postele, pustili si nějaký film, popř. několik dílů seriálu, občas si u toho schrupli… S tím novorozencem to ještě šlo… Teď i kdyby po nás nic nechtěl, tak nám to určitě vypne nebo přepne
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.10 07:11
Holky mi mame rozdil 1,5 a teda nedoporucuji.I kdyz nekdo si to pochvaluje ale je to zahul jak prase a ja momentalne nestiham nic bo k tomu jeste studuji a staram se o domacnost takze docela sila.Dite kolem 1az2vyzaduje nejvic pozor4nosti a to je teda neco.Kdybych mela jenom Eli tak si to uzivam protoze ja ted casto rikam 1dite zadne dite. Ale mame saru a nejak uz si ani nevim predstavit ze by sme ji nemely i kdyz teda prace je s nimi teda dost.no ale uz se nam to krati a sara roste uz si i trochu vyhrajou ale uz se docela tesim az si budou hrat pekne spolu sami. A ja si budu moct zajit nekam na kafe nebo si konecne zacvicit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Aktuálně na Instagramu
Podle rozsáhlé norské studie mají nejstarší děti v rodině v průměru vyšší IQ než jejich mladší sourozenci. Důvod? Najdete na Instagramu.
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
