Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Renca8 mne přijde výška úplně normální, syn 17m má 86 cm a 11. 5 kg ma Dudel a ještě nechodí
. Naopak mezi vrstevníky je drobný a spíš ho lidi tipuji na min ![]()
@stinga píše:
taky nechápu,
zítra ty otázky dám dceři - slovo granule neumí říct a místo voda řekne gogo - to je její označení vody, ale co je na tom divného nevím
@j.a.n.i1 píše:
@Veru1987 jj, plus minus nejaky cm, uplne presnou hodnotu nevim… ale stihne leginy driv znicit, nez z nich vyrust, za par mesicu ji bude u a stale mi nosi velikost 98/104…
Dcera 96cm a 16kg na trilete prohlifce. Nosi 98-104.
@j.a.n.i1 píše:
@Veru1987 jj, plus minus nejaky cm, uplne presnou hodnotu nevim… ale stihne leginy driv znicit, nez z nich vyrust, za par mesicu ji bude u a stale mi nosi velikost 98/104…
Neverim ze meri 99cm v 6ti. To je moc malicka.
@Trojlístek píše:
A odkud jsi? Jestli vám chybí společnost, tak pokud by to místem sedlo, tak se klidně můžeme potkat. Klidně napiš SZ.
No my jsme z Brna a vy?
takové štěstí mít nebudu, beztak jste v druhého konce
![]()
@tlustyhrosik píše:
Tak to je moc šikovná holčička. Je vidět, že ji máš ráda a je pochopitelné, že máš úzkost, že se bojíš, jestli jsi něco nezandbala, jestli její „nedostatky“ nejsou způsobeny tvoji špatnou výchovou a to už je znak toho, že ti na ni právě moc záleží.
Já mám synka 2.8 let. Za 4 měsíce bude mít 3 roky. Má 88cm a 10kg!!! Dala bych nevím co, za váhu a výšku tvé dcerky. My s manželem oba vysocí s mírnou nadváhou.
Na této váze ho udržuji nutricnima mlékama z lékárny. Jinak by měl mnohem min. Protože on nejí, nemá rád jídlo, ji pouze suchý rohlík a jeden jogurt. Dřív jedl I banán, bohužel přestal. Taky jsem si tady v diskuzích přečetla rady (všechny už dávno vyzkoušené několikrát) a řeči typu, že žádné dítě dobrovolně neumre hlady. A já mám tento exemplář doma. Nevykazuje hlad, kdyby jsem za ním s jídlem nechodila, tak celý den bude bez něj a ok a po pár takových týdnech by byl tuhej. Ti, co mají zdravé děti, nepochopí hloubku problémů a starosti toho druhého.
Mne kamarádka, dobrá kamarádka, řekla, že se jí malej nezdá v chování, zmínila autismus. Ten už má potvrzený od klinického psychologa.
Po celou dobu mi okolí říkalo, že je v pořádku a já celila poznámka, že proč nejsem schopna zařídit aby jedl, proč nemluví, proč nechápe, stavělo mě to do pozice neschopné, já jsem každý den cítila selhání a že jsem na to sama. S diagnózou mi přišla úleva.
Jejda, to mě mrzí, taky to nemáte lehký
pamatuju si když měla malá dva tydny období že skoro nejedla a byla jsem z toho hodně v pr..takže vás chápu, ale víte co si myslim že takové děti, se rodí těm, kteří to zvládnou
Ja sem začala mít úplně jiný přístup k malé, a musim říct že za ty dva dny
vidim malinkate změny, přišla jsem na to že, tu echolalii"?má proto že mi tak s ní mluvíme, že vlastně chyba je v nás že ji nedáváme ani prostor. Neuvědomovala jsem si to, ale už vidím, kde ty problemy vznikly…a věřím že to bude dobrý a i kdyby ne a taky se časem ukázal nějaký problém, tak ji budu stejně milovat, možná i víc
![]()
@Veru1987 píše:
Dcera 96cm a 16kg na trilete prohlifce. Nosi 98-104.
dcera má přesně tyhle míry, ale do 98-104 nevejde ani omylem, kupuju 116
@stinga píše:
dcera má přesně tyhle míry, ale do 98-104 nevejde ani omylem, kupuju píše: Více
Dcera ma velke teda i 110 obleceni. ![]()
@Veru1987 moje 110 obleče, ale má to hodně natěsno - no akorát oblečky z Pleasu nebo z Bonprixu jsou jí 110 dost ![]()
@Anonymní píše:
Jsem na mobilu, takže než bych každé z vás odpověděla tak by miVíte co, on je to asi nátlak okolí kolem mě jsou jen dokonalé děti a na tu mou lásku se dívají i ty děti jak na debila, když to tak napíšu, třeba za někým přijde že si chce hrát a ty děti jdou od ní pryč a zatvari se ještě hrozně..a tohle mi rve srdce, nenapsala jsem nic hezkého, protože to hezký na ni vidim tři roky a bojim se že to bylo špatně, pořád jsem si říkala z toho vyroste, ale já opravdu nikde v okolí nemám takové děti jak pisou i ostatní maminky tady, které by byly dceři trochu podobne. Už jenom výška tady jste mi napsali, že taky máte tak velké holčičky ani nevíte jakou mi to udělalo radost, protože když je na hřišti 5leté dítě velké jak moje dcera tak je mi tak zvláštně..
Samozřejmě že mě bolí srdce, ale snažím se začít od znova a doufám že vše doženeme. Dala jsem si úkol že každý den, minimálně hodinu vypnu tv, rádio, mobil a budu se věnovat malé.
Delas si srandu s tou hodinou denne ne? Ja se maximalne tu hodinu denne na tu televizi podivam nebo do mobilu. Venovani se diteti probiha trochu jinak nez si predstavujes. Pak se nediv.
@Anonymní píše:
Nevim jak bych začala, už od narození byla dcera jiná než ostatní miminka, za prvé má oční vadu(silha),byla a je hodně velká v květnu 3roky-váha 16kg, výška99cm..později seděla, hrbila se, hlavičku dlouho držela,,na stranu". Já jsem si to nikdy asi nechtěla připustit, manžel říká, že ji mám nechat byt že je normální, ale když ji porovnam s jinymi 3letými dětmi, je to velký rozdíl. Je rozlitana, pořád něco povídá, bohužel ji jde špatně rozumět, mluví dost na hlas, když ji něco řeknu, přijde mi že to snad ani nevnímá a mele si to svoje, třeba když ji něco vysvětluju a ona mě přemlouva, že chce něco jiného tak kolikrát už jsem na prášky… není manuálně moc vzrucna(malovat ji nebavi, dělat babovky taky ne) nejraději si hraje s autama. Ucenliva je, dokáže se naučit písničku, ale nedokáže vést dialog. Jen opakuje co ji řeknu. Ne vždy ale třeba dnes jsem ji vysvětlovala, když se zeptam jaká je její nejoblíbenější pohádka, tak ať mi odpovi. Ale ona zopakuje to nejoblíbenější pohádka a nechápe nebo nevím, že mi má říct lvi král.
Chyba je i hodně ve mě, nejspíš jsem se ji málo věnovala, spíš jsme chodili ven, než abych si s ni hrála. Jsem totiž dost nervak, a když prostě už postokrate, ji řeknu at se u jidla nakloni nad misku, aby nebyla špinavá tak prostě už křicimje jak slon v porcelanu, pořád někde padá a boucha se, ja se o ni bojim. Na neurologii jsme byli když ji byly dva roky. m, dělalo mag, res a eeg, myslíte že by se poznalo kdyby měla nějakou vadu? Ted jsme s babickou přišli na to, že když ji člověk něco řekne, tak ji to prostě trvá dyl, ale uděla to. Někdy teda vyloženě neposlouchá a zlobí a někdy asi nechápe. Ja dělám tu chybu, že třeba něco zakazu a nechám se od ni přemluvit, protože mi dojde, že to byl zbytečný zákaz, a ona mě tak dlouho premlouva a vyloženě vysira:D až prostě povolim.
určitě jsem nenapsala všechno, protože mám taky asi nějakou vadu a vzpomenu si na milion důležitých věcí až tohle zalozim.
A také se omlouvám jestli je to hodně chaotické a nesrozumitelné, snad nepíše někdo něco užitečného..
Podle toho co píšete typická centrální koordinační porucha patrně středně závažná. K tomu je normální že se přidávají nějaké poruchy učení LMD… Pokud jsou jí 3 roky je vývoj pohybového aparátu už ukončený. Vše je o tom, že některá mozková centra nefungují dobře proto dítě nemůže správně ovládat svaly a je narušeno přirozené držení těla. Většina lékařů Vám nepomůže nebo Vám nabídne nesmyslné operace. Plné vyléčení je ovšem v tomto věku ještě možné a patrně se upraví i to šilhání. Začněte cvičit VM2G. Časová náročnost asi 20, minut 1× denně po dobu cca 3 let.. Pokud nebudete cvičit bude se patologie dále prohlubovat a už v pubertě může docházet k blokacím páteře, díky poškozeným centrům může stav vaší dcery dojít až k epileptickým záchvatům. Co se týče mentální výkonnosti pak vyšší intelekt patrně není zasažen, ale dítě se psychicky vyvíjí jinak. Pokud máte Vy sama duševní problémy doporučuji Vám KBT terapii.
@Anonymní píše: … ale když ji porovnam s jinymi 3letými dětmi, je to velký rozdíl. Je rozlitana, pořád něco povídá, bohužel ji jde špatně rozumět, mluví dost na hlas, když ji něco řeknu, přijde mi že to snad ani nevnímá a mele si to svoje, třeba když ji něco vysvětluju a ona mě přemlouva, že chce něco jiného tak kolikrát už jsem na prášky… není manuálně moc vzrucna(malovat ji nebavi, dělat babovky taky ne) nejraději si hraje s autama. Ucenliva je, dokáže se naučit písničku, … … Jsem totiž dost nervak, a když prostě už postokrate, ji řeknu at se u jidla nakloni nad misku, aby nebyla špinavá tak prostě už křicimje jak slon v porcelanu, pořád někde padá a boucha se, ja se o ni bojim… … Ja dělám tu chybu, že třeba něco zakazu a nechám se od ni přemluvit, protože mi dojde, že to byl zbytečný zákaz, a ona mě tak dlouho premlouva a vyloženě vysira:D až prostě povolim…
Hodně rad, názorů a podpory už tady bylo napsáno přede mnou, přesto si dovolím přidat svůj pohled. Netroufnu si hodnotit případné zdravotní problémy (viz padání a bouchání), asi by bylo dobré to nepodceňovat.
Je super, že si uvědomuješ problém a chceš s ním něco dělat. Rozhlédni se kolem sebe, v parku, v obchodě, na autosové zastávce - jsou všichni stejní nebo jsou mezi nimi rozdíly? Každý je jiný a rozdíly mohou být i velké a je zcela přirozené, že i každé dítě je jiné. Nejsou to malí robotci, kteří všichni mají naprogramováno, že začnou chodit v jednom roce, mluvit ve dvou letech a podobně. Já taky neumím malovat. Neumím ani kreslit. No a co?
Přesto žiju plnohodnotný život a dělám to, co umím a co mě baví (někdy mě baví to, co umím, jindy zase umím to, co mě baví…). Je zcela normální, že ne všechny děti umí malovat, některé umí běhat, jiné si rády čtou, některé rádo a hezky zpívá. A že si hraje s autíčky? To bych teď vůbec neřešil.
Pokud jde o komunikaci s dcerou, jde o to s ní navázat vztah, v knize AHA rodičovství, která už tady byla zmíněna, tomu říkají napojení. Je to o tom, že jste s dítětem na jedné vně. Mně osobně se osvědčil osobní kontakt s dcerou, vzít si ji na klín, obejmout ji, dotýkat se jí. Nemusí to fungovat univerzáně, nebo aspoň zpočátku ne, tak být tomu dítěti hodně nablízku.
Pokud jde o to naklonění se nad misku s jídlem - pomáhá, když jí to posté vysvětlujete? Pomáhá, když na ni křičíte? Nejspší ne, takže by to chtělo změnit Váš přístup. Máte-li zájem o můj názor na tuto situaci a její možné řešení, dejte vědět, je to na samostatnou odpověď
Stejně tak s tím zákazem a následným povolením. Naučila jste dceru, že když do Vás bude dost dlouho hustit, ustoupíte, a proto to pořád zkouší a nedá Vám pokoj. Moje dcera to taky zkoušela, protože to někde jinde fungovalo, ale po čase zjistila, že když řeknu ne, znamená to prostě ne. Zkusí to ještě jednou nebo dvakrát, nechá toho. Samozřejmě, jsou situace, kdy změním svůj názor, ale to potom hned na její první opakování prosby se s ní o tom začnu bavit a rozebírat a kolikrát se stane, že mne přesvědčí a změním názor. Jsem přesvědčený, že takhle se učí nevzdávat věci při prvnm nezdaru a učí se vyjednávat, což se jí v životě bude hodit. Zkuste dříve, než řeknete ne, se zamyslet, proč chcete říct ne. Opravdu jí zakazujete něco nebezpečného pro ni nebo okolí nebo Vám to jenom vadí? Nebo jenom nechcete přemýšlet nad případnými důsledky její prosby? I v případě, že jste přesvědčena o oprávněnosti zákazu, je dobré dítěti to vysvětlit. Zkuste si představit sebe, kdybyste přišla za někým, kdo má tu moc rozhodnout o splnění nějaké Vaší tužby, a on Vám řekl jen prosté NE. Jak byste se cítila? Říkala byste si, proč Vám to nechce dovolit, když je to z Vašeho pohledu úplná prkotina.
Přeji hodně štěstí do vytváření pěkného vztahu s dcerou!
Hodinu denne se věnovat dceri?? Ja mam teda vyplou TV, rádio permanentně a na mobil kdyz jsem s ni vubec necucim. Kdyz jsme spolu doma, tak mam cas pro sebe dve hodiny kdyz spi. Jinak se ji věnuji cely den a neni to žádná oběť, je to skvely. V říjnu ji budou 3 a měří 90cm a váží 14,5 kg, takze me ty míry a váhy přijdou celkem normalni. Naopak na hřišti vídáme spis same vetsi a udelanejsi holcicky, pak se spis bojim aby ji nenabancily, kdyz se spolu dohadujou o nějakou hracku
nicméně mam stejný pocit, moc negativ, moc to řešíš, moc neco hledas… zamer se na svou dceru a na to co mate spolu, vztah matka a dcera, věnuj se ji, mazli se s ni, poslouchej co rika, povidej si s ni, zajimej se o ni, hraj si s ni… pokud mas strach o vývoj a zdravi, objednej se nekam, dneska neni problem udelat jakékoliv vysetreni, ve větším meste, v nemocnici zadny problem… drzim palce a prosim - kvuli sve holčičce - přestaň na ni hledat chyby!!! Je to maličký clovicek, mas ho vest a podporovat, ne kritizovat a furt sledovat ![]()