Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jít sama do bytu?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Janli
27.11.18 01:12
Jdi do toho, už jsi dost stará na to, aby jsi bydlela jako na intru. Já jsem žila sama od 27 i za cenu toho, že jsem měla finance dost našponovaný. Byla to skvělá zkušenost. Popravdě, bydlet s pěti lidma, tak mě šlehne…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
27.11.18 01:16
@Janli oprava: se čtyřmi, z nichž jeden se vyskytuje sporadycky. díky za názor!
- Citovat
- Upravit
Kimiska1
27.11.18 01:28
Bydlela jsem jako ty. Od vejsky ve spolubydleni, ale jen 3 lidi, pak dva. Kdyz vzal spolubydlici praci v Praze a ja vedela, ze nas vetsi byt sama neutahnu a mela jsem na vyber vzit solo mensi nebo znovu hledat spolubydlici, zvolila jsem variantu solo. Je to zkusenost k nezaplaceni. Ano, sice to, ze nekdy neco zapomenes koupit a nikdo to za tebe neudela, nebo ze se vecer po hororu budes bat, nebo si s nikym v kuchyni vecer nepokecas, se muze zdat jako negativum, ale ta svoboda byt svou pani, delat si naprosto co chces a mit vse doma tak jak chces jen ty je k nezaplaceni 
. Treba uz takovou sanci mit nikdy nebudes. Jdi do toho ! Ja tenkrat v solo byte platila o pulku vic nez ve spolubydleni, ale bylo to super. Trvalo to jen rok. Nasla jsem si pak pritele a sli jsme spolu brzy bydlet. Ale rada na to vzpominam. Najednou jsem si umela uzit i hodinovou koupel, obyc vecer s dobrym cajem ci vinem a knizkou v ruce, byla to takova moje domaci pohoda 
- Citovat
- Upravit
27.11.18 01:30
Jestli finančně vyjdes, tak do toho určitě běž! Bydlim od 25 let sama a pohoda . Pěkné bydlení!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.11.18 01:34
Nejdřív musíš zkusit samostatnost v bydlení, než budeš v soužití s partnerem. Kdyby si do toho skočila rovnou, tak jako by si něco přeskočila. A to by se nemuselo vyplatit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.11.18 01:39
@Božislava není to pro mně neznámá. S někým před tím už jsem žila, i ve spolubydlení i v samostatném bytě. Můj partner ne, a proto ho nechci hned nikam tlačit, i když bych si to klidně s ním zkusila, aspoň by se vědělo.
- Citovat
- Upravit
27.11.18 06:26
Ve 28 uz by sis mela urovnavat vlastni zivot. A k tomu spolubydleni nesedi. Pokud to finance utahnes, jdi do toho. I s pritelem budete mit vetsi soukromi 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.11.18 06:35
Nerekla bych, ze je bejaky vekovy limit na spolubydleni… Ale v popisovane situaci bych to zkusila…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.11.18 07:31
@Anonymní píše:
Ahoj, holky, stála bych o nestranné názory, ne že bych se neuměla sama rozhodnout, ale trochu se to ve mně tluče. Je mi 28 a už čtvrtý rok bydlím ve spolubydlení -nejdříve jsem si to chtěla zkusit no a pak se z toho na konci školy a v době po škole stala nejekonomičtější varianta. Paradoxně na svém stávajícím místě jsem nejdelší dobu a je to nejvíce v pohodě, i když bydlím s dalšími pěti lidmi…vlastně si není nač stěžovat, ale zjistila jsem, že to tady na mně posledních pár měsíců vlastně padá a skoro nejsem doma - necítím se tady totiž jako doma. Mám přítele, jsme spolu jen pár měsíců, ale i když to vypadá slibně, nechci ho zatím nikam tlačit, musí na to přijít sám, že se mnou chce žít, víte, jak to chlapi mají…no a teď se mi naskytla nabídka bydlení v malém bytě - nikdy jsem sama vlastní nájem neměla. Je hodně pod cenou na dnešní poměry. Lokalita atd. je hodně pěkná, ale platila bych o 3 tisíce víc, než teď…uplatila bych to, ale musela bych trochu víc přepočítávat výplatu. Původně jsem nabídku zavrhla s pomyslnou vidinou, že se třeba přítel rozhoupe…ale zas víte, jak je to s tím sedávej panenko v koutě. Najednou to ale vidím jako výzvu mít zkušenost zkusit si to sama s vlastním nájmem. Třeba by se časem přítel přestěhoval ke mne? U něj bydlet ve dvou nelze. Ale na to je opravdu brzo. Já se však stále potýkám s myšlenkou, jestli mě napálí dobré bydlo, na druhou stranu mám už ale pocit, že je na čase se zase trochu posunout. Ale vše je i otázkou peněz, že ano, průměrného platu nedosahuji.Co byste dělali?
V 28 letech bych letěla jak o závod ze „šéru“ a byla šťastná jako blecha.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.11.18 07:34
Když jsi to vydržela do 28, tak už to nějaké další 2, 3 měsíce určitě vydržíš. Já bych tuto situaci řešila tak, že bych to v prvé řadě řekla příteli a pokud by měl zájem se mnou být, tak bychom nové bydlení už zařizovali spolu a taky se na něm finančně podíleli. Přece jen nejsi úplně single a myslím si, že by to mohlo být příteli divné, že řešíš bydlení a nějak s ním nepočítáš. On bydlí kde a jak? Přece jen se vše lépe řeší ve dvou
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.11.18 07:40
Šla bych do svého a uskromnila se. I na stýkání s přítelem to bude lepší. A třeba když budeš žít sama, tak ho snáze trkne společné žití. Rozhodně bych šla bydlet sama.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.11.18 07:43
Hned po skole jsem sla bydlet sama, spolubydleni je dle me vhodne akorat pro studenty. Bratr ma 29 a stale bydli jako Ty a rypu do nej, at se uz konecne osamostatni.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.11.18 07:48
@Božislava píše:
Nejdřív musíš zkusit samostatnost v bydlení, než budeš v soužití s partnerem. Kdyby si do toho skočila rovnou, tak jako by si něco přeskočila. A to by se nemuselo vyplatit.
No nevím, myslím si, že to, že se člověk do „vlastního“ (či pronajatého) stěhuje až s partnerem, je naprosto běžná situace, kromě toho, že to tak často vidím ve svém okolí, tak si třeba stačí pročíst tuto diskusi:
https://www.emimino.cz/…dicu-335549/
Mě naopak přijde, že když člověk bydlí delší dobu úplně sám, tak si zvykne na tu nezávislost, že si může dělat kdykoliv cokoliv a pak se s někým dalším sžívá trochu hůře.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.11.18 07:48
Ve 28 jsem měl vlastní byt a dítě a zpětně lituji, že jsem neměl oboje ještě dřív. Nicméně, lepší pozdě, než později, takže bych šel 100% do samostatného bydlení.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Ahoj, holky, stála bych o nestranné názory, ne že bych se neuměla sama rozhodnout, ale trochu se to ve mně tluče. Je mi 28 a už čtvrtý rok bydlím ve spolubydlení -nejdříve jsem si to chtěla zkusit no a pak se z toho na konci školy a v době po škole stala nejekonomičtější varianta. Paradoxně na svém stávajícím místě jsem nejdelší dobu a je to nejvíce v pohodě, i když bydlím s dalšími pěti lidmi…vlastně si není nač stěžovat, ale zjistila jsem, že to tady na mně posledních pár měsíců vlastně padá a skoro nejsem doma - necítím se tady totiž jako doma. Mám přítele, jsme spolu jen pár měsíců, ale i když to vypadá slibně, nechci ho zatím nikam tlačit, musí na to přijít sám, že se mnou chce žít, víte, jak to chlapi mají…no a teď se mi naskytla nabídka bydlení v malém bytě - nikdy jsem sama vlastní nájem neměla. Je hodně pod cenou na dnešní poměry. Lokalita atd. je hodně pěkná, ale platila bych o 3 tisíce víc, než teď…uplatila bych to, ale musela bych trochu víc přepočítávat výplatu. Původně jsem nabídku zavrhla s pomyslnou vidinou, že se třeba přítel rozhoupe…ale zas víte, jak je to s tím sedávej panenko v koutě. Najednou to ale vidím jako výzvu mít zkušenost zkusit si to sama s vlastním nájmem. Třeba by se časem přítel přestěhoval ke mne? U něj bydlet ve dvou nelze. Ale na to je opravdu brzo. Já se však stále potýkám s myšlenkou, jestli mě napálí dobré bydlo, na druhou stranu mám už ale pocit, že je na čase se zase trochu posunout. Ale vše je i otázkou peněz, že ano, průměrného platu nedosahuji.
Co byste dělali?