Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Jsem alergická na rodinný oslavy
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
28.1.23 19:45
Jsem alergická na rodinný oslavy.
Od svých třinácti narozeniny neslavím. Na moji poslední oslavě jsem potřebovala chvilku klidu, což se nesetkalo s úspěchem a moje matka mě doslova dotáhla za vlasy mezi příbuzný a se slovama „jsou to tvoje narozeniny, tak tady prostě budeš“ jsem tam musela ubrečená a zostuzená strávit další dve hodiny. Od tý doby se tomu vyhýbám.
Teď mám přítele a v jeho rodině se slaví doslova každý uprdnutí. Všechny ty narozeniny, svátky, Vánoční návštěvy, bla bla bla. A já mám den dopředu před každou akcí doslova panickej záchvat. Jsem podrážděná a smutná… Má někdo nějaký tipy, jak se dát do kupy? Nebo už mi zbývá jen psycholog?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
28.1.23 19:58
To jste si nenašla moc kompatibilního životního druha teda. Oni nikdy nepochopí vás, proč jste takový morous, a vy nikdy nepochopíte je, proč mají potřebu pořád něco slavit. A rodinné vztahy jsou pro většinu lidí důležité no. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.1.23 20:05
@lucad77 píše:
To jste si nenašla moc kompatibilního životního druha teda. Oni nikdy nepochopí vás, proč jste takový morous, a vy nikdy nepochopíte je, proč mají potřebu pořád něco slavit. A rodinné vztahy jsou pro většinu lidí důležité no.
My si jinak s přítelem ve všem rozumíme. A Ani návštěvy, společný obědy, grilovačky s rodinou etc. mi nevadí. Jen jakmile to setkávání zahrnuje nějaký gratulování a dávání dárků, tak jsem z toho nesvá. Mojí matce můžu poděkovat za hned několik ran na duši, tohle je vlastně jen jedna navíc. Některý lidi by neměli mít děti no…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.1.23 20:09
Tak panicky záchvat, nebo jsi nesva a smutná? Panicky záchvat bych řešila s psychologem a psychiatrem, to nesva a smutná bych prostě překousla. Já to taky zas tak moc neoblibuju, ale prostě koupím bonbonieru, řeknu všechno nejlepší, předám bonbosku, cítím se trochu divně a jdu si stoupnout někam dál a pustím dalšího. Však je to pár minut, ty gratulace. Jestli jsi teď deset (nebo kolik) let nikomu negratulovala, asi je to jen nezvyk.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.1.23 20:24
@KristenHD23 píše:
My si jinak s přítelem ve všem rozumíme. A Ani návštěvy, společný obědy, grilovačky s rodinou etc. mi nevadí. Jen jakmile to setkávání zahrnuje nějaký gratulování a dávání dárků, tak jsem z toho nesvá. Mojí matce můžu poděkovat za hned několik ran na duši, tohle je vlastně jen jedna navíc. Některý lidi by neměli mít děti no…
Tak psycholog, no.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.1.23 20:25
Ted když je po Vánocích, tak snad bude klidněji na nějakou dobu.
Jak dlouho jste s přítelem? Musíš se fakt nutně účastnit všech oslav všech členů jeho rodiny?
Taky jde o to, jak moc je tvuj stav vážný, jestli je to fakt na psychologickou pomoc nebo něco, co zvladnes překonat sama, a proste se na hodku / dvě hecnout a na oslavu jit. Každopádně podle me je zbytečný si dělat násilí a jestli je to pro tebe tak moc náročné, proste bych oslavy omezila a chodila jen na ty nejdůležitější nebo proste nechodila.
Ja mám treba o dost větší rodinu než manžel a tedy máme hodne oslav, který probíhají skutečně poctivě - manzel z toho byl ze začátku dost nesvuj, ale teda přizpůsobil se.
Chápu ze tvuj problém je o dost větší, ale zas bych z toho nedělala neřešitelnou situaci, omluvit se a nedorazit můžeš vždycky.
Ale možná by nebylo od věci promluvit si s nějakým terapeutem no
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.1.23 20:41
Pravdičku? Ani psycholog, jedině, že by z tebe vymlátil tu introvertnost, což prostě nejde. Naučí tě přetvářce. Hele, asi rozchůdek, no. Pak budou chtít furt vidět vaše společné dítě. Pa 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.1.23 21:17
Tak odejít někam na vlastní oslavě s tím, že potřebuji klid, moc slušné není.
Netuším, proč jsi potřebovala někam z dohledu, ale pokud jsi to prostě nemohla vydržet, tak to z psychického hlediska normální není.
Fakt si nedovedu představit, že bych se na svojí vlastní oslavě sebrala a šla na půl hodin jen tak někam bokem.
Tak jako tak z tebe asi milovník oslav nebude. Což znamená, že se k sobě prostě spřítelem nehodíte, protože pro nej hodně zásadní věc způsobuje stresy tobě. Na tom ostatním už v tu chvíli extra nezáleží.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.1.23 21:22
Tak já teda ty oslavy taky nemusím. Jak ty píšeš- grilovačky, různé neformální společenské akce jo, ale jak je to strojené a škrobené s kytkama a dortama a ve slušném oblečení, to tady dělám se sebezapřením. Jako nemám z toho žádné panické ataky ani traumata, normálně popřeju a bavím se nenuceně, ale kdyby bylo na mně, tak tyto akce klidně ze života vypustím. A to se považuju za extroverta. 
Příspěvek upraven 29.01.23 v 14:18
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.1.23 21:34
Proste ses takova. Netlac se zbytecne do neceho, co sama nechces. Taky na takove veci moc nejsu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.1.23 23:22
@KristenHD23 píše:
Od svých třinácti narozeniny neslavím. Na moji poslední oslavě jsem potřebovala chvilku klidu, což se nesetkalo s úspěchem a moje matka mě doslova dotáhla za vlasy mezi příbuzný a se slovama „jsou to tvoje narozeniny, tak tady prostě budeš“ jsem tam musela ubrečená a zostuzená strávit další dve hodiny. Od tý doby se tomu vyhýbám.
Teď mám přítele a v jeho rodině se slaví doslova každý uprdnutí. Všechny ty narozeniny, svátky, Vánoční návštěvy, bla bla bla. A já mám den dopředu před každou akcí doslova panickej záchvat. Jsem podrážděná a smutná… Má někdo nějaký tipy, jak se dát do kupy? Nebo už mi zbývá jen psycholog?
A jak to probiha takova akce? 
V kamaradcine rodine se takyy slavi kazdy prd, ale nakonec z ni vylezlo, ze to znamena, ze se prijde na kavu a nachystaji se chlebicky, coz mi nepride nijak mimo ramec 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.1.23 12:00
@KristenHD23 Ja jsem se dala dohromady s partnerem v roce 2011,mezitim jsme meli dvouletou pauzu.On ma ohromnou rodinu a ja naopak hrozne malou, u nas se nikdy nic moc prehnane neslavilo, na narozeniny prisly 2 babicky a to bylo tak vse, naopak na druhe strane to byly oslavy klidne o poctu 30 lidi. Nikdy jsem si na to nezvykla, ani po letech. Jedine, co bylo casem snesitelnejsi tak to, ze uz jsme se vsichni mezi sebou znali, ale i tak se necitim prijemne v takovem poctu lidi, proste uz jsem takova. Pritel je velice spolecensky, da se do reci s kazdym, ja naopak potrebuju spolecnost, ve ktere se musim citit dobre abych se uvolnila a bavila se.Taky si nemyslim, ze se to nekdy rapidne zmeni, proste uz jsem takova…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.1.23 14:26
@KristenHD23 Rodinný oslavy jsou peklo na zemi. Nekonečný tlachani o blbostech, rypani do ostatních příbuzných, porovnávání kdo byl na jaký dovolený. Každý normalni clovek se jim snaží vyhnout. To jen drbny se v nich využívají.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Jakou podlahu se psy?
- 22.09.23
- Terezzkaa
Podlaha a děti
- 18.09.23
- Mandarinkaaaa
Podlahy do teplých klimatických podmínek
- 18.09.23
- Anonymní
Eko bydlení
- 31.08.23
- Juniper7
