Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Deprese - jsem blázen :(
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
5.12.11 22:00
Ahoj,je mi líto že se takhle trápíš.Ale proč? Copak ti ten přítel dává najevo,že si hledá jinde? Píšeš že se máte dobře,za dítko jsi taky ráda…v minulosti skoro každému děli špatné věci,ale člověk myslet dopředu…přeji ti ať je ti co nejdříve v pořádku,a hlavně ať jsi silná pro své dítko,to je to nejdůležitější! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.12.11 22:05
Tvoji situaci ti nezavidim. Radu nemam, jen ti chci vyjadrit ucast. Tohle jsem nikdy neprozivala - teda ne takhle ucelene, dlouhodobe - maximalne jako narazove pocity, ktere behem chvile presly.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.12.11 22:15
Mívala jsem něco podobného,snad jen s tím rozdílem,že jsem nikdy neměla nač jsem si ukázala a rodiče se o nás spíš nestarali.Ale jinak ten pocit že na sobě všechno nesnášim,jsem neschopná a prakticky nulové sebevědomí,to by jaksi sedělo.a bylo toho mnohem víc.
Prášky jsem nikdy neviděla jako nějaké řešení a tak jsem si spíš přečetla nějakou tu knihu a snažila se na sobě zapracovat.
Hodně moc mi pomohla jedna terapeutka a asi tím největším pomocníkem a lékařem byl čas!Postupně jsem na věci získávala jiný náhled a moje postoje i stavy se pomalu měnily
Prostě chci jen říct že asi vím jak se cítíš a že to časem bude jiné,lepší!!!
Vydrž!!!A asi bych vyhledala nějakou odbornou pomoc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.12.11 22:20
ahojky… tak nevím, jak začít, abych ti nějak pomohla.. rozhodně si myslím, že jít k psychologovi není špatné, protože je to nezávislý člověk, který k tobě nechová city…takže bych určitě odbornou pomoc vyhledala a zvláště, když popisuješ to skvělé.. máš úžasného chlapa a dítě, jsi mladá, dokázala jsi možná více, než si o sobě myslíš.. navíc jsi atraktivní a jistě milá, važ si každého dne, který prožíváš se svými blízkými… buď štastná z maličkostí a nepodezírej partnera z ničeho.. když se jen ohlédne, je to známka toho, že je to zdravý muž.. vybral si tebe a i když se podívá na jinou, miluje tebe.. a ty se snaž mu být oporou a dobrou partnerkou..to dokážeš ale jen tehdy, pokud budeš spokojena sama se sebou.. proto opravdu doporučuji si s někým o tom pohovořit, rozebrat to.. věř mi, že žádné prášky brát nemusíš, jen prostě budeš hledat sama sebe, což je v tvém věku pochopitelné a normální.. hodně štěstí a drž se.. určitě však jdi za někým, ať můžeš najít sílu a víru sama v sebe!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.12.11 22:22
myslim že svoji situaci bez psychologa nezvládneš, není to žádná ostuda navštěvuje ho kde kdo, určitě bych za ním zašla
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
Anonymní
5.12.11 22:55
Ahoj, já si myslím, že pro tebe je právě odborník výborná volba a právě nejlepší volba asi budou ty prášky - nech si to vysvětlit a myslím, že dospěješ k názoru, že antidepresiva v kombinaci s šikovnou terapií pro tebe budou to pravé… mám jiné a mnohem menší problémy, ale pokud vygradují, taky bych se tomu nebránila…
Antidepresiva fungují v dnešní době tak, že ti prsotě v těle zvýší hladinu serotoninu (nebo čeho), který v podstatě zlepšuje náladu a tobě teď chybí - a když to dostanou jakž tak do normálu, tak tělo ho začne vytvářet samo a ty budeš moct postupně vysazovat. Toho se vůbec neboj, hledej, jak si pomoct, ne jak si ubližovat…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
5.12.11 23:02
Moc děkuji.
Prášky brát nechci, myslím, že téměř vše se dá zvládnout bez nich.
Partner mi nedává nic najevo, nemám důvod ho podezírat. Jen jak jsem na něm závislá, tak mám strašný strach, že o něj příjdu. Je pravda, že dříve měl 2dlouhé vztahy, ale ani v jednom nedokázal být věrný. Tak možná i tohle mě trošku děsí. Nedokážu mu věřit a to je ta největší chyba. Možná kvůli těm rodičům, nemohla jsem se jim svěřit, nevěřila jsem jim, nic.
Z našeho okolí máme špatné zkušenosti s psychologem. Kamarádka k jednomu chodila a to jen proto, že ji trápily špatné zážitky z dětsví. Stal se z ní úplný blázen jen kvůli tomu psychologovi. Vím, že všichni nejsou stejní, ale koukala jsem na web a hledala nějakého psychologa. Bohužel jsem našla jen jednoho a na něj tam byly špatné ohlasy. 
Třeba jsem přemýšlela, že by mi stačilo mít někoho, komu se můžu svěřit se vším. Mám jednu kamarádku, které věřím, jenže ta je poslední dobou úplně jiná. Vidíme se jednou za čas a když, tak si spíš povídáme o věcech, které jsou veselé, úsměvné, apod. Potřebuji nějakou vrbu, které nevadí mé problémy a třeba mi dá nějakou radu. Partnerovi se nechci svěřovat úplně se vším.
Možná mi pomůže psát i sem, protože se po vypsání teď cítím trochu lépe Jenže aby to nebylo zase jen chvilkové 
Zakladatelka
- Citovat
- Upravit
Holma
6.12.11 08:39
Můžu se s tebou podělit os vé zkušenosti, protože něco trochu podbného jsem měla a vyplývalo to z mého dětství.
Navštívila jsem psycholožku, prý když donesu doporučení od lékaře, tak nic neplatím. Donesla jsem, praktický jsem řekla, že mám nějaké problémy v práci. Ovšem nepomohla mi. Šlo jen o to se vypovídat, ona přikyvovala a občas se na něco zeptala, pak navrhla další termín. První návštěva byla fajn, když jsem k ní přišla, rozbrečela jsem se a brečela jsem asi 10min, ani jsem se nestihla představit. Odešla jsem vypovídaná s tím, že můj problém má na hlavě i někdo jiný, než jen já. Další návštěvy byly o tom samém a to už mi nijak nepomohlo, takže jsem přestala chodit.
Ovšem můj problém se velmi stupňoval a ohrožoval mé manželství a přiznávám i můj život.
Navštívila jsem psychoterapeuta. Neustále pokládal dotazy, řešil se mnou jednotlivé krizové situace, poradil, jak ty další zvládat, zjistil, odkud mé problémy pochází…a velmi mi pomohl! Zachránil mé manželství a možná i můj život. Nyní jsem jiná, občas mám nějakou krizi, ale už vím, jak z ní ven, jak se s tím vypořádat, jak tomu předcházet.
To asi za mě, málokdo o psychoterapeutech ví. také je nutné podotknout, že každému pomůže něco jiného a vyhovuje něco jiného. Rozhodně se v tvém případě obrať na nějakého odborníka.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
27.8.15 17:21
Šílím..
Tuto diskuzi oživuji proto, že v nové bych nemohla být anonymní.. Abych to tak nějak popsala.. Je mi 21 let od 14let jsem začala chodit s klukem, byli jsme do sebe zamilovaní a vydrželi spolu 4 roky, on byl teda přes 100km daleko, takže to bylo jako na houpačce, párkrát jsme se rozešli a za ty poslední 2 roky jsem zjišťovala, že si píše s mojí kamarádkou a nejen s ní. Dokonce už po 5 měsících vztahu někomu psal.. Kdy jsem se s nim chtěla rozejít, tak mě vydíral tim, že si něco udělá, proto jsem s nim vydržela tak dlouho. Nakonec mi pomohlo až to, že jsem se zamilovala do jinýho a to mi dodalo odvahu. S ním to sice nevyšlo, ale za další měsíc jsem potkala mého současného. Po týdnu vyplynulo najevo, že má dítě, ale v té době jsem to jako problém neviděla. Takže jsme pár měsíců žili šťastně dál, až do tý doby než jsem mu vlezla na fb a zjistila, že si tam píše se svojí bejvalou se kterou má to dítě. 3× jsem ho prosila ať to ukončí, pak spolu byli i na nákupech, takže jsem řekla, že je konec, ale nakonec to vzala zpátky. Po měsíci jsem otěhotněla a já byla zase šťastná a na všechno zapomněla, dokud mu nenapsala. Prostě si furt něco vymýšlela, hledala témata jak mu psát. Mě to samozřejmě žralo. Když jsem byla v porodnici, tak mu psala jestli už rodim a tak.. Malej se narodil, takže sem byla zase šťastná, dokud nelítali hormony a já mu všechno nevyčítala. Do teď je to jako na houpačce, v jednu chvíli jsem šťastná, potom mu zase všechno vyčtu a mám z toho deprese a nevim jak z toho ven. Taky si řikám, že na můj věk toho je prostě moc, už to psychicky nezvládám. Už nevim jak si pomoct, uvažuju i nad psychologem a tak mě zajímá jestli vám taky v takových situacích pomohl? Děkuji za dočtení dokonce a když cokoliv nebude jasné, tak zodpovím. 
- Citovat
- Upravit
mrs.gendy
27.8.15 17:42
Teda myslim, ze mas uvnitr hooodne nevyresenejch problemu a tak nejak jsi to zaplacavala nez to prerostlo v ty depky. No a k tvemu priteli. Nemuzes mu zakazovat styk se zenou, se kterou ma dite. To je nesmysl. Prvne si v klidu promluv s nim. Rekni mu co vsechno te trapi. No a nejaka pomoc odbornika by asi neuskodila. Aspon by ti pomohl srovnat ten curbes v hlave. Uz z uvodu prispevku jde poznat, ze na tu prvni lasku jsi jeste nezapomela a nepomohl ti ani novej vztah.
- Citovat
- Upravit
27.8.15 18:51
No, máš chlapa s minulostí. Pokud je pořádný chlap, bude se starat i o dítě z předchzího vztahu a občas vypomůže bývalce. Se s tím smiř, v zájmu obou dětí. Vlastní zkušenost
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.8.15 18:52
Když už na začátku jsi s ním měla problémy, tak nejspíš je s ním budeš mít už pořád, pokud s ním zůstaneš. Teď bych se ale soustředila na syna, aby se měl dobře a nebyl součástí nějakých hádek. A jinak si myslím, že dobrý psycholog by ti pomohl. Ale dobrých je opravdu málo, vím o čem mluvím 
Pokud jsi z Prahy, mohla bych ti jednu super psycholožku doporučit, velmi mi pomohla. Šlo i hlavně o to se vypovídat někomu nestrannému a její názory mi velmi pomohli a hned mi bylo líp 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Zánět spojivek kapky nepomáhají
- 25.08.23
- Lucy01O
Tlak v oku a záškuby
- 23.08.23
- Anonymní
Flek před okem
- 13.07.23
- MartinaKindl333
Vysoká krátkozrakost a porod
- 06.07.23
- Anonymní
Přeji všem krásný večer
Pokusím se to napsat stručně, ale nejsem si jistá, zda to půjde.
Je mi 20let, mám krásné 2,5roku staré dítě, které je úžasné. Ano, pořídila jsem neplánovaně dítě velmi brzy, ale jsem za to ráda.
Bohužel mé dětství nebylo nejlepší. Sice jsem měla vše na co jsem si ukázala, ale rodiče lpěli hlavně na mém studiu. Byla jsem premiantkou třídy, plnila jsem svému otci sen. Jenže ani to mé rodiče nepřesvědčilo, aby mi nějakým způsobem dokázali, že mě mají rádi a jsou na mě pyšní. Myslím, že od toho pramení můj problém. Potkala jsem skvělého muže, o 12let staršího. Máme spolu krásné dítě a je nám víceméně krásně. Ovšem já mám velké psychické problémy a to ničí můj život.
Trpím strašnýma depresema, mám stavy, kdy ani nemám chuť žít. Strašně moc jsem se upnula na přítele, jsem na něm závislá jak psychicky tak fyzicky. Ale zároveň mu nedokážu věřit, vůbec nic. Strašně na něj žárlím (i to, že se jen koukne po jiné mě přivádí k šílenství, i když je to naprosto přirozená věc).
Chvíli jsem šťastná, směju se, ale během pár vteřin mě popadnou myšlenky na minulost, přemýšlím nad tím, jestli to, co říkal muž, jestli je vlastně pravda nebo lže. Jsem z ničehonic šíleně naštvaná a nesnesu nikoho.
Nemám se vůbec ráda, nemám žádné sebevědomí, všechno na sobě nesnáším. Kolikrt kvůli tomu nechci s mužem ani spát. Dělám to vlastně jen proto, aby nemusel hledat jinde. Přitom spousta mužů mi říká, že jsem krásná ženská. Mám dlouhé blond vlasy, štíhlou postavu. Kamarádky mi závidí mou postavu, závidí mi mé oblečení, atp. Dle mého okolí jsem asi vcelku pěkná. Ale já se prostě nemám ráda, stydím se chodit po ulici, bojím se komunikovat s lidmi.
Mockrát jsem přemýšlela nad psychologem. K psychiatrovi nechci jít, nechci do sebe cpát prášky. Jenže nevím co to všechno obnáší. Navíc muž je teď v práci a píši si s nim o tom, neví co přesně prožívám. On ví, že mi není dobře, ale nevidí, jak moc tím trpím. A tak mě od toho psychologa odrazuje…
Máte někdo podobné zkušenosti, mátě/měl jste někdo stejné či podobné stavy?!
Budu strašně moc ráda za každý příspěvek.
P.S.: Omlouvám se za anonym, ale doufám, že všichni chápu proč…