Poradna pro neplodnost, reprodukční medicínu a genetiku
MUDr. Kateřina Veselá Ph.D.
Jsem chlap a nevím si rady
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
28.2.11 00:32
…třeba obejmout a dát jí pusu a říct,že jednou se to přece povede?Ona potřebuje prostě jen cítit to,že s ní soucítíš(i když doopravdy s ní soucítíš)ale asi jí to nedáváš najevo,nesmíš pořád říkat"nemysli na to"Tohle na nás moc nezabíra,i bych řekla,že je to pak ještě horší. 
Obejmi,uklidni,ujisti jí,že si tam s ní a pro ní.. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.2.11 00:41
Ženská je citlivá duše a sdílená bolest je půl bolesti. Určitě by na to ráda nemyslela, ale nejde to jinak, máme to v sobě. I ten pocit selhání, když to nevyšlo (že je to naše vina, nám se nepodařilo otěhotnět nebo těhotenství udržet).
Takže jak psala Kecačka. Dej jí najevo, že tě to taky trápí a že spolu to zvládnete. Mimo jiné ji dost může stresovat i to, čím se ji teď „snažíš pomoct“. Asi bych se každé další menstruace bála i kvůli tomu, že budu muset zas poslouchat, jak na to nemám myslet a jak si nemám dělat test. Ubíjelo by mě to. Takže se zkus zamyslet i nad tím 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.2.11 01:06
Čím víc jí budeš tlouct do hlavy, že na to nemá myslet, tím víc na to myslet bude.
Chlapi to asi taky nemají jednoduchý. 
V takových chvílích asi nejvíc fakt pomůže to obejmutí a ujištění, že není všem dnům konec. Nechat jí vypovídat ze svých pocitů, zklamání a i přes to, že většina chlapů tohle rozebírání rádo nemá, sdílet je.
Zkuste si naplánovat letní dovolenou, nebo nějaký fajn víkend.
Držím pěsti ať se brzo zadaří 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.2.11 06:13
Jestli se snažíte už dva roky, tak jste asi vyhledali i radu lékaře… Co vám k tomu řekl on/ona? Přece jenom 2 roky jsou už poměrně dlouhá doba na to, aby člověk dokázal být nad věcí a chtělo by to zjistit, proč se vám nedaří.
Věř tomu, že myšlenky na nepřicházející těhotenství nejde jen tak hodit za hlavu.
My jsme neabsolvovali žádné vyšetření, i když první těhotenství, které se zadařilo po roce, skončilo samo v 9. týdnu. Pak jsem si po krátké pauze opět začala sledovat cyklus, měřila bazální teplotu a pomohlo mi, že manžel sledoval graf se mnou, ujišťoval mě, že se nám to zase podaří a že nemám propadat beznaději.
Taky jsem začala mluvit o adopci, které se manžel teoreticky nebránil a to mi dodávalo naději a sílu, že i kdybych opravdu nemohla otěhotnět, tak nezůstaneme bez dětí.
Snad vám to brzy vyjde!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.2.11 06:32
Čím víc se člověk k něčemu zoufale upíná a myslí na to, tím míň ta křečovitá snaha při náší výsledky (nemyslím biologicky, ale psychicky). Asi neporadím nic převratného, ale zkuste být oba aspoň trochu v klidu, když už ne v pohodě. Jak toho dosáhnout, to víte asi jenom vy dva. Ale dám takový malý tip - kdy jste spolu tak nějak poslouchali nějakou klidnou a pohodovou muziku? Pěkná melodie dělá divy… 
A nejlíp, když si při tom vzájemně ležíte v náruči…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.2.11 06:41
Tím, že jí říkáš „nesmíš na to myslet“ jí podporu nedáváš, ono na to nejde přestat myslet. My se snažíme o miminko skoro 5 let a už i s pomocí lékařů a ten můj už naštěstí ví jak na mě. Obejmi jí a řekni jí, že příště se povede a nech jí vybrečet u sebe na rameni.
Píšeš, že se snažíte 2 roky, tak já být Vámi začala bych to už řešit přes lékaře.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.2.11 07:55
Ježiš říct jí, že na to nemá myslet je asi to nejhorší. Aspoň já bych přítele za to vždycky nejradši vzala nejbližším předmětem po hlavě 
. A to se snažíme jen půl roku. Vy to prostě berete jinak. Když to dítě chce, nejde na to nemyslet. Kolikrát já jsem si to v duchu zakazovala a stejně se tam ta myšlenka vloudí. Nemluvě o tom zklamání po testu. A pokud ještě neřešíte s doktorem, tak bych to neodkládala. Jinak jsem stejného názoru co tu psali už nademnou. Obejmout, nechat vybrečet a rozebírat, ujišťovat. Hezký víkend od všech starostí bych taky ocenila. Když to tak čtu, nechcete napsat i tomu mojemu chlapovi 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.2.11 07:57
Obejmout, pohladit, ujistit, že se miminka dočkáte, že to vyjde příště. Nedávat rady, jen vyslechnout a vyjádřit účast.
Chlapi při problémech navrhují řešení, to je jejich forma pomoci. Nás ženské to ale ještě víc rozčílí, potřebujeme se jen vypovídat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.2.11 08:11
Anonymní píše:
Zdravím,
chci Vás poprosit o radu. Se svou přítelkyní se zhruba dva roky snažíme o potomka. Dnes jsme spolu měli ostrou výměnu názorů. Měla zpožděnou menstruaci asi tak pět dní, už si zase myslela, že může být těhotná, teď to sice bylo lepší v tom, že vydržela neudělat test, vždy jí říkám, nedělej si ten test, pak budeš zklamaná. No a dnes to dostala a má to nějaké silnější, jde to na ní vidět, že jí to pěkně bolí, ona říká, že mohla být těhotná a samovolně potratit, že proto to má tak silné. No a zase je na tom psychicky špatně,bečí, že ikdyž se snažila si to tak nepřipouštět, tak stejně v koutku srdce doufala a zase to nevyšlo. Ne jednou jsem jí říkal, snaž se na to nemyslet, ani o tom nemluv, že bys mohla být těhotná, protože, když to tak nebude, tak to zase dopadne špatně. Ona mi oponuje tím, že chlap to nikdy nemůže pochopit a že děkuje za podporu, kterou jsem jí v tyto dny nedal a začla bečat ještě víc. Jenže jak ji mám podporovat? Já myslím, že ji podporuji tím, že se jí snažím vtlouct do hlavy, že na to nemá myslet. Co jiného mám pro ni udělat? Chci ji být oporou a chci s ní mít dítě…
Ahoj, ze zkušenosti snažilky mlžu říct, že pokud jí budeš furt říkat, jak na to nemá myslet, naštval by jsi mě taky 
pro mě je podpora když se mě můj partner zeptá…tak jak se cítíš? Už se těším na výsledek, a když to nevyjde, budu smutnej, ale zkusíme to znovu, dokud mimísek nedorazí i k nám a obejme mě. tohle je třeba velká podpora pro mě. Pravda je že asi chlap nikdy nebude schopný cítit to, co žena, to jsou hormony, nic jiného. Ale důležitá věc…pokud se snažíte neúspěšně dva roky, je to neplodnost!!! a měli by jste se nechat oba vyšetřit!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.2.11 08:42
Podle mě na to nejde nemyslet. Hlavně tím, že mně někdo řekne ať na to nemyslím mě hodně rozčílí i když vím, že to myslí dobře, je to těžká situace. Pohlaď jí, dej jí pusu, vem jí někam ven, třeba o víkendu na výlet…
Po dvou letech bych určitě řešila s lékaři proč nám to vlastně nejde. Je to náročná situace pro oba. Ať vám to brzy vyjde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.2.11 08:46
Osobně chlapům vůbec tyhle situace nezávidím. My ženský když chceme dítě a nedaří se, tak je s náma hodně těžké pořízení
Nenapíšu nic, co by už nenapsaly holky přede mnou. Dej přítelkyni najevo, že její bolest cítíš a sdílíš s ní. A hlavně od tebe potřebuje hodně lásky. Dávej jí najevo, že i když se vám nedaří, ona je ta, se kterou chceš být a při které stojíš.
Přeju hodně sil, pevné nervy a hlavně co nejdřív šťastnou těhotnou přítelkyni
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.2.11 08:54
Ahoj,
vše už bylo napsáno. Ale napadlo mě, co takhle si najít nějaký nový koníček nebo zájem, který budete dělat spolu? A ta dovolená je taky dobrý nápad, vyrazte si k moři nebo na hory.
My jsme se naštěstí nesnažili moc dlouho, ale vím jak jsem si říkala, teď už jsem těhu a nic. Tak jsem pak byla zklamaná. Nakonec jsem na to přes jiné starosti přestala myslet, stěhovali jsme se a rekonstruovali, a ono to najednou přišlo a já byla překvapená, že je to tu. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.2.11 09:25
Říct ji větu: „NEMYSLI NA TO“, je to nejhorší, co můžeš udělat. 
To prostě poručit nejde a to jako chlap skutečně pochopit nemůžeš…
Ale můžeš jí ukázat, jak ji máš rád, obejmout, pohladit, říct, že ji máš rád, že to jednou vyjde, že jsi ochoten podstoupit cokoliv (rozuměj lékařská vyšetření, v 1.kroku tvůj spermiogram) jen aby to vyšlo, zkrátka, že má tvoji plnou podporu, že to spolu zvládnete. A možná by také nebylo od věci ji zabavit tak, aby na to skutečně nemyslela: hory, kino, výlety, večeře v restauraci, naplánovat vymalování či rekonstrukci bytu, svatbu apod.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.2.11 09:55
Děkuji všem za rady, určitě si z tohoto vemu ponaučení. Je to těžké Vás pochopit, protože chlapi, teda aspoň já, dokážou přepnout své myšlenky a říct si, nebudu na to myslet, protože pak je to ještě horší, taky si to přeju, ale asi to máme jinak naprogramované v těle. Teď si začínám uvědomovat, jaký jsem byl „debil“, když jsem to ještě všechno potuploval větou: Ajééé, to zas bude víkend, když jsem ji viděl, v jakém je zase stavu. A dochází mi i to, proč, když jsem ji objal, tak stála jako solný sloup, po těch větách, já ti to říkal a už je to zase tady, jsem ji moc nepomohl. Já to bral, jako, že je jí to protivné a spíše jí to obtěžuje a proto už jsem se o nic ani nesnažil a ještě jí včera nechal půl dne doma samotnou v bolestech a potom, co mi řekla, že jsem se jí ani neoběžoval zavolat, jak mi je a místo toho jsem radši šel s kamarádem na rikočet, než jít za ní a já se na to ještě urazil. Já jsem ale vůl!! Proto se asi začínala uzavírat do sebe. Jo a k těm doktorům, my to řešíme od půl roku, ale asi sami moc dobře víte, že je to všechno zdlouhavé a najít příčinu, když Vás na klinice tlačí do jediného řešení a to umělého oplodnění, bez probrání dalších možností, dalšího vyšetření, atd., tak to stojí hodně sil, peněz a času, bohužel našich 26 tis., je pro nich lepší varianta řešení, než s námi něco konzultovat nebo nás léčit!!!
No, ale teď můžem říct, že po dvou letech, jsme došli na konec tunelu a nic nebrání přirozenému početí!!! Jen ta psychika… Děkuji všem…
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
IVF při polycystických vaječnících (PCOS)
- 07.04.26
- Anonymní
Opakované biochemické těhotenství rada na...
- 01.04.26
- Anonymní
Opakované selhání implantace
- 09.04.26
- Kamca82
Akupunktura a podpůrné metody během stimulace
- 13.03.26
- Anonymní
Zdravím,
chci Vás poprosit o radu. Se svou přítelkyní se zhruba dva roky snažíme o potomka. Dnes jsme spolu měli ostrou výměnu názorů. Měla zpožděnou menstruaci asi tak pět dní, už si zase myslela, že může být těhotná, teď to sice bylo lepší v tom, že vydržela neudělat test, vždy jí říkám, nedělej si ten test, pak budeš zklamaná. No a dnes to dostala a má to nějaké silnější, jde to na ní vidět, že jí to pěkně bolí, ona říká, že mohla být těhotná a samovolně potratit, že proto to má tak silné. No a zase je na tom psychicky špatně,bečí, že ikdyž se snažila si to tak nepřipouštět, tak stejně v koutku srdce doufala a zase to nevyšlo. Ne jednou jsem jí říkal, snaž se na to nemyslet, ani o tom nemluv, že bys mohla být těhotná, protože, když to tak nebude, tak to zase dopadne špatně. Ona mi oponuje tím, že chlap to nikdy nemůže pochopit a že děkuje za podporu, kterou jsem jí v tyto dny nedal a začla bečat ještě víc. Jenže jak ji mám podporovat? Já myslím, že ji podporuji tím, že se jí snažím vtlouct do hlavy, že na to nemá myslet. Co jiného mám pro ni udělat? Chci ji být oporou a chci s ní mít dítě…