Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Úplně normálně, dcera si tam taky ještě hrála a pak usnula. Byla spokojená. Teď už má zajety režim a většinou do 5 minut usne. Ale už nespí přes den, takže je to asi i tím.
Jsi naprosto úžasná matka, naučila jsi dítě spát bez hloupých berliček a nestresuješ ho. Přstaň se stresovat nějakými šílenostmi, které akorát zadělají na doživotní problémy.
@Anonymní píše:
Předem se omlouvám za anonym, ale..No jde o to, že vždy když padne 20 hodina, tak naše dítě dáváme do postýlky. Předtím proběhne klasicky mytí, jídlo, čištění zoubků + jedna pohádka (10 minut).
Ale i tak si občas říkám, jestli nejsem hrozná matka, za to, že ho tam vrznu už v tolik hodin, abych měla taky chvíli čas a klid pro sebe a manžela..
Jsem, ale natolik hrozná matka, že i přez to, že vím, že dítko usíná zhruba kolem 21-21:15 tak ho i tak odnesu do postýlky už ve 20:00? Nebo je to naopak správné, že má nějaký režim a naopak si zvykne, až pak bude chodit do školky..?
V postýlce je vždy spokojené a jde dobrovolně, pak si vždy ještě pohraje a pak usne. (Je takhle zvyklé spinkat v pokojíčku od maličkého miminka -teď má 2,5 roku..)
Proč bys měla být hrozná? Vždytˇti tam neřve, neleze ven. V klidu si pohraje, zklidní se a pak usne. Za mě to je úplně v pohodě.
@Anonymní píše:
@anavi13 U nás je to v pohodě, máme chůvičku s kamerou, takže furt vidíme a slyšíme co vyvádí. (Spí takhle sam od 7 měsíců) a v pohodě😇. Za uspávání jsem naopak hrozně ráda, že nemusíme a usne sám i bez naší přítomnosti😊
Pak je to v pohodě. Ale může se to kdykoliv změnit a pak záleží jak to uděláš. Já bych nešla přes pláč. To za mě není v pořádku.
@KKK85 mě by tak usínal prostřední, ale mě to prostě vadilo, že je tam sám. Mě to totiž jako dospělé vadí taky usínat sama. Takže se řídím svými pocity. Starší děti teda uspává manžel. Lehne s nimi, čtou pohádku a za chvíli spí. I on si tu chvilku klidu užívá. Ale naše děti spí do osmi hodin. Zase ráno vstávají brzy. Stejně si myslím, že to později začne dítku vadit. Ale prostě tu hodinu protrpí v tichosti.
@Mariane.B píše:
Jsi naprosto úžasná matka, naučila jsi dítě spát bez hloupých berliček a nestresuješ ho. Přstaň se stresovat nějakými šílenostmi, které akorát zadělají na doživotní problémy.
Jako doživotní problém je co? Že si s dítětem lehneš a přečteš mu pohádku. Dáš mu pusu, chytneš ho za ruku a počkáš až usne? To fakt mu neděláš problém v životě.
jednoho dne si to dítě samo řekne, že už tě nepotřebuje. ![]()
@Anonymní píše:
Předem se omlouvám za anonym, ale..No jde o to, že vždy když padne 20 hodina, tak naše dítě dáváme do postýlky. Předtím proběhne klasicky mytí, jídlo, čištění zoubků + jedna pohádka (10 minut).
Ale i tak si občas říkám, jestli nejsem hrozná matka, za to, že ho tam vrznu už v tolik hodin, abych měla taky chvíli čas a klid pro sebe a manžela..
Jsem, ale natolik hrozná matka, že i přez to, že vím, že dítko usíná zhruba kolem 21-21:15 tak ho i tak odnesu do postýlky už ve 20:00? Nebo je to naopak správné, že má nějaký režim a naopak si zvykne, až pak bude chodit do školky..?
V postýlce je vždy spokojené a jde dobrovolně, pak si vždy ještě pohraje a pak usne. (Je takhle zvyklé spinkat v pokojíčku od maličkého miminka -teď má 2,5 roku..)
Nejsi hrozná matka. Dítě potřebuje pravidelnost a rituály.
@anavi13 píše:
Jako doživotní problém je co? Že si s dítětem lehneš a přečteš mu pohádku. Dáš mu pusu, chytneš ho za ruku a počkáš až usne? To fakt mu neděláš problém v životě.jednoho dne si to dítě samo řekne, že už tě nepotřebuje.
Pohádky jsem četla taky, ale jinak usínali sami. Ale jsem si vědoma, že jsem v tomhle měla štěstí. Obě děti mi i výborně spaly po obědě a to až do 5 let.
Děkuji moc všem za uklidnění ![]()
Od začátku jsem chtěla vést dítko, aby mělo nějaký svůj režim. Ale pak mi jednoho dne začlo vrtat hlavou to, jestli to není ode mně jako od jeho matky hnusné a sobecké, že ho dávám do postýlky v tolik hodin i přez to, že vím, že usíná o cca hodinku dýl (kterou by klidně mohl strávit i se mnou).
Ale jako maminky svých dětí víte, že role matky je náročná a tím, že děti máme celý den na krku, tak i přez to si pak zasloužíme nějakou tu chvilku taky samy pro sebe ![]()
Tak pokud jsou vsichni spokojeny, tak je to znacka ideal, ne?
Pokud ma dost mazleni a kontaktu pres den, urcite zvladne vecer bez toho (-a to je i videt, jinak by rval).
@Kfětoslava píše:
Pohádky jsem četla taky, ale jinak usínali sami. Ale jsem si vědoma, že jsem v tomhle měla štěstí. Obě děti mi i výborně spaly po obědě a to až do 5 let.
Naše děti mají nižší spánkovou potřebu. Takže po obědě nespí od dvou let. To mi ani nevadí. Je to o zvyku. Režim mají taky. To se opravdu nevylučuje. Od narození začínáme po páté večeřet, pak koupel, pohádka, v 19:15 jdou do postýlek, přečte se pohádka a do patnácti minut spinkají. Miminko to stejné. Večer pevný režim. Ale uspáváme. Miminko taky spí do dvaceti minut. Mě to přijde i pocitově lepší, že už spinkají a my máme čas pro sebe. Muset dítě hlídat hodinu a půl na chůvičce a vědět, že nespí, tak by mě kleplo. Ale toto má každý jinak. Nemá to s režimem nic společného. My u prvního dítěte taky měli takové představy a teď už víme, že to není nic pro nás ![]()
@Anonymní píše:
Děkuji moc všem za uklidnění
Od začátku jsem chtěla vést dítko, aby mělo nějaký svůj režim. Ale pak mi jednoho dne začlo vrtat hlavou to, jestli to není ode mně jako od jeho matky hnusné a sobecké, že ho dávám do postýlky v tolik hodin i přez to, že vím, že usíná o cca hodinku dýl (kterou by klidně mohl strávit i se mnou).Ale jako maminky svých dětí víte, že role matky je náročná a tím, že děti máme celý den na krku, tak i přez to si pak zasloužíme nějakou tu chvilku taky samy pro sebe
Pokud je s tebou dítě přes den v dostatečném kontaktu a věnuješ se mu tak je to v pohodě. Jestli sedí dvě hodiny odpoledne u televize a pak ho dáš do postýlky a je tam samo, tak by to bylo za mě blbě. Každý máme jinde tu hranici co je v pořádku a co není.
@Anonymní píše:
Děkuji moc všem za uklidnění
Od začátku jsem chtěla vést dítko, aby mělo nějaký svůj režim. Ale pak mi jednoho dne začlo vrtat hlavou to, jestli to není ode mně jako od jeho matky hnusné a sobecké, že ho dávám do postýlky v tolik hodin i přez to, že vím, že usíná o cca hodinku dýl (kterou by klidně mohl strávit i se mnou).Ale jako maminky svých dětí víte, že role matky je náročná a tím, že děti máme celý den na krku, tak i přez to si pak zasloužíme nějakou tu chvilku taky samy pro sebe
Pamatuju si tu diskuzi, jak zakladatelka taky dává dítě samo do pokojíku, v podobném věku a chce mít prostor večer pro sebe. Jenže dítě jí furt vylejzá. A dostala tu strašnou sadu, že je hrozná matka, že nutí dítě usínat samo a že když vylejzá, že ho pošle za tatínkem, místo aby se mu věnovala. A přitom byla naprosto vyčerpaná.
Když ti to dítě toleruje, tak je to asi v pohodě. Dala bych si ale pozor na to, že i když dítě neřve, může být ve velkém stresu. Protože upřímně je fakt dost zvláštní, aby takto malé dítě bylo zcela dobrovolně hodinu samo zavřené. Mně jsou mimochodem rodiče schopni tvrdit, že jsem taky byla spokojena, ale já si to od školkového věku pamatuju a opravdu jsem spokojená nebyla. ![]()
Taky to tak se starším děláme. Ca. kolem 8 jde do pokojíčku, má normální postel, a tam už je na něm, kdy usne. Někdy tam zajdeme, někdy uspáváme, ale to většinou, když nespí ani po 10. On si hrá, vykládá příběhy
. Když přes den nespí, usíná normálně. Ve školce spí, pak doma často neusne ani do 22-23. Mladší zase vstává kolem 6, usíná brzy. To bychom pak jinak neměli čas na nic.
@Anonymní píše:
Pamatuju si tu diskuzi, jak zakladatelka taky dává dítě samo do pokojíku, v podobném věku a chce mít prostor večer pro sebe. Jenže dítě jí furt vylejzá. A dostala tu strašnou sadu, že je hrozná matka, že nutí dítě usínat samo a že když vylejzá, že ho pošle za tatínkem, místo aby se mu věnovala. A přitom byla naprosto vyčerpaná.
Když ti to dítě toleruje, tak je to asi v pohodě. Dala bych si ale pozor na to, že i když dítě neřve, může být ve velkém stresu. Protože upřímně je fakt dost zvláštní, aby takto malé dítě bylo zcela dobrovolně hodinu samo zavřené. Mně jsou mimochodem rodiče schopni tvrdit, že jsem taky byla spokojena, ale já si to od školkového věku pamatuju a opravdu jsem spokojená nebyla.
A co když nevylejzá. Děti jsou různý, nemusíš všechny brát podle sebe. Starší musel být jako miminko uspáván - až pak nemusel. Bude po tatínkovi, oba spí jako mědvědi, usnou všude. S mladším to je jiné, pokud bude mít spánek po mě, tak potěš koště.
Ten spí se mnou v posteli. Starší usíná sám takhle v pokojíku taky nějak od 2, 2 a půl. A vylejzá jenom když chce napít nebo na záchod a pak zase zaleze. A když nechce být sám, tak si o to řekne a jdeme tam. Dvouleté dítě už přeci umí dobře komunikovat - i kdyby nemluvilo, ví už co chce a má docela efektivní soubor donucovacích prostředků, kdyby něco. Pokud ho rodiče někam nezamykají - ale o tom se snad nebavíme
.
@Anonymní píše:
Pamatuju si tu diskuzi, jak zakladatelka taky dává dítě samo do pokojíku, v podobném věku a chce mít prostor večer pro sebe. Jenže dítě jí furt vylejzá. A dostala tu strašnou sadu, že je hrozná matka, že nutí dítě usínat samo a že když vylejzá, že ho pošle za tatínkem, místo aby se mu věnovala. A přitom byla naprosto vyčerpaná.
Když ti to dítě toleruje, tak je to asi v pohodě. Dala bych si ale pozor na to, že i když dítě neřve, může být ve velkém stresu. Protože upřímně je fakt dost zvláštní, aby takto malé dítě bylo zcela dobrovolně hodinu samo zavřené. Mně jsou mimochodem rodiče schopni tvrdit, že jsem taky byla spokojena, ale já si to od školkového věku pamatuju a opravdu jsem spokojená nebyla.
Syn je od narození hrozně nekontaktní dítě, nesnese skoro žádný dotek, když ho chceme obejmnout nebo dát pusu, tak nás odstrkuje. Je to takovej samotář, má rád svůj klid a prostor. Dokáže si klidně i celé dopoledne hrát sám (když já vařim). A lidský kontakt nějak nevyhledává, takže nemá ani problém s tím, že usíná sám v pokojíčku. Kolikrát jsem se s ním chtěla natáhnout třeba i po obědě, ale řikal mi “mamka běž” a musela jsem jít prostě pryč, protože mě tam nechtěl..
![]()