Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Jsem na tom lautr stejně jako ty. Jen tedy studuji vš dálkově a s manželem mám dvě děti. Imunita strašná, tím pádem šlo do kytek i sebevědomí. Poradit ti neumím, jen uklidním, že nejsi sama. Já zatím každou přednášku odsedela bokem s teplotami. Z jazykového kurzu jsem se po dvou dnech musela omluvit, opět jsem byla nemocná. Já na imuno chodím a stejně se nic konkrétního nezjistilo. Prý jsem tak nějak hůře vyrobená. Školy se nevzdávej, ani já se nevzdám. Rodinný život u nás dost otřesný, ale manžel mě má rád. Tak přítele neodháněj. Pokus se přes to přenést… Mamce např zjistili reflux. Taky se stále davi a náběh na astma a stejně ji nikdo nijak nepomohl, pořád běhá skrz to po doktorech a nic. Vím jak ti je ale může to být i dáno psychikou. Pokud jsi více senzitivní… Lidi od sebe zbytečně neodháněj tím, že se stranis. Mně spousta lidí ve škole překvapila, že jim nejsem odporná s teplotou a nudli u nosu. Někdy ty věci působí v naší hlavě hůř, než ve skutečnosti vypadají.
A jídlo neřeš. Teď je moderní jíst všelijak. Věř, že veganské jogurty ani bezlepkové jídlo nikoho nepohorší. Mě bys například zaujala a tím, že mám podobné starosti, to člověk intuitivně vycítí, tak bych se ti i snažila pomoct. A veganské jogurty by mě klidně zajímaly.
Tak někdo to být musí, no.
Ne, to byl vtip, myslím, že na VŠ tě nikdo neřeší… To kašlání a smrkání je otravné, to jo, ale těžko ti někdo bude vyčítat, že jsi chcípák.
Asi to chce zlepšit psychiku, možná se ti zlepší i ta psychosomatika.
Většině lidí je úplně jedno co jíš nebo jak vypadáš. Na tom zapracuj, jinak se z toho zblázníš. Nauč se najíst když je prostor čas a neřeš, jestli se na tebe někdo podívá. Kašlání je nepříjemné, ale když s tím nic neuděláš. Nechodila bych do školy s teplotou
Neznamená to, že se máš chovat k ostatních neohleduplně. Musíš se naučit být nad věcí.
Když se někdo podívá tvým směrem, tak si řekni, že je tím směrem něco zajímavého a nepřipusť si, že kouká na tebe, většinou nekouká a když už kouká, tak proto, že někam se koukat musí.
Hele to nejlepší, co bys pro sebe mohla udělat, je přiznat si, že tvé úzkosti nad tebou začínají vyhrávat a že by bylo fajn se někde naučit co s nima a případně taky cestou nabrat nějaké sebevědomí, sebepřijetí a tyhle věci.
Pak se ti bude daleko snáze dařit v druhých vzbuzovat taková dojem, jak chceš, nebo pro ně bude mnohem snazší vidět tě takovou, jaká doopravdy jseš - chytrá, citlivá, přemýášlivá, vnímavá a tak.
Nejspolehlivější cesta k tomu je psychoterapie.
Výhodou je, že že když se ti podaří zvládnout svoje úzkosti a nenechat se s nima zaplavovat, tak se dost zlepší i to astma, protože to je s psychikou hodně spojené.
Jasně - královna společnosti z tebe nebude, protože spíš budeš patřik k introvertům. To je vrozené. Úzkost ovšem vrozená není (a můžou se v ní utopit jak introverti, tak extroverti). Ale rozhodně se dá vcelku „rychle“ (v řádu měsíců) v terapii naučit to, aby člověku mezi ostatními lidmi většinou bylo alesoň neutrálně, ne zle.
Hele pro začátek mrkni do těchhle knížek
https://www.kosmas.cz/…77698/ticho/
https://www.kosmas.cz/…ialni-fobie/
A pokud by se ti nedařilo fungovat snadněji jen díky tomu že budeš pomocí knih problematice lépe rozumět, fakt se neboj té psychoterapie - neznamená to, že jsi blázen, ale že jsi jako většina lidí s alespoň nadprůměrnou inteligencí prostě víc vnímavé k úzkosti a nemáš zatím dostatečné nástroje, které ti pomohli ji přemoci. A to tě právě psychoterapie naučí.
Jak to máš hodně navázané na to zdraví, tak bych na tvém místě asi volila někoho, kdo pracuje s tělem - buď přímo regulérního psychosomatika
mrkni jestli je nějaké zařízení u vás ve městě
https://www.psychosomatika-cls.cz/…t-pracovist/
(pokud ne, tak nehledej lidi, co píšou něco o psychosomatice a nejsou součástí běžného zdravotnického zařízení - věštinou patří k té šarlatánské části „psychosomatiky“, kde ti budou tvrdit že to všechno je kvůli něčemu a když to pochopíš, tak se to zázrakem vyléčí - no, ne. Tak nefunguje ani psychika, natož psychosomatika)
A nebo někoho kdo se zaměřuje na psychoterapii orientovanou na tělo. adresář zde.
https://www.biosynteza.cz/terapeuti
@AnnieTRoj Ne, nejsem na sebe pyšná, že jsem takhle šla na přednášku nemocná. Psát ve smyslu, že jsem nebyla rozhodně sama mě určitě neomlouvá. A ano, všichni kdo to děláme jsme sobci… A že to dělá kupa lidí i v práci a to se nebavím o dalším, kde se s tím pravidelně setkávám… Ve své podstatě chodím do kolektivu zdravá a jen se svou slabší imunitou na to doplácím, protože ten kolektiv rozhodně zdravý není, jenže to bych nikdy nikam nemohla jít… Úplně bych to tady mohla vyhrotit, jak se nemoci roznáší, ale všichni ví, jak to chodí. Pro mě je daleko horší, že režim dálkaře je úplně jiný a že mi to takhle vyšlo… Co jsem měla dělat? Nejít studovat? Nechat si utéct přijetí na vysněnou VŠ a nezahájit studium? Zdárně jsem ukončila zimní semestr. Za chvíli začne letní a lepší počasí, osobně mám zkušenost, že jaro bude v pohodě. Takže není to vždy tak pragmaticky jednoduché.
Ahoj. Jsem v druhém ročníku na vš. Jsem typický introvert, takový tichá, nenápadná. Takže zařadit se do kolektivu je pro mě extrémně velká potíž. Asi bude problém v sebepřijetí, stydím se před ostatními třebaa jíst (mám specifická jídla - veganské jogurty, bezlepková strana apod.), když se se mnou spolužačky baví, jsem v křeči a furt se kontroluji, jak vypadám. Vím, že to zní a je praštěně. Po příhodě z minulého týdne už se mi do školy ani nechce. Díky své nulové imunitě jsem po 2 týdenní chřipce, která mi přešla v strašný, suchý kašel, který mě prostě trápí každou zimu. Náběh na astma mám od dr. předpovězený už dlouho. Můj první týden ve škole tedy vypadal tak, že jsem se každých 15 min v hodinách vysloveně dusila, i před profesory a rudá musela utíkat ze třídy. Takže nic příjemného. Když na vás kouká 30 lidí, jak máte záchvaty. Objednaná na imunologii jsem už dlouho, ale jde mi o to, že jsem takový ten typický smolař, kterého tenhle záchvat chytne jen ve škole, který chytí každou nemoc. Už trochu i lituju přítele, který je se mnou pár měsíců a chce ve svých 21 normálně žít a já akorát řeším, co mi zase bude nebo abych tam nevypadala blbě. Přitom co se týče vzhledu, tam si myslím, problém nebude. Možná naopak. Cvičím, jsem hubená, blond, mám nabídky na reklamní focení. Ale tak nějak mi to je k ničemu, když nejsem schopná normalně fungovat, bez zájmu a jsem pořád nemocná. Dle dr. jsem jinak v pořádku. Nemáte nějaký tipy, jak začít fungovat normálně, tolik se nebrat vážně?