Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Mě dcera taky hodně plakala, nadzvukovým tónem… Hele musíš vydržet, najdi něco co tě uklidňuje. Zavři se na chvíli do jedné místnosti, dej si sluchátka, atp. Já měla sluchátka, dceru jsem mela u sebe tak jsem na ni viděla, ale měla jsem aspoň nějaký útlum. Samozřejmě je třeba najít i příčinu pláče, ale dcera prostě třeba taková byla, dodnes je to řvounek a už bude mít dva. Nejsi špatná matka
Já vždycky na chvíli odešla z místnosti. Uklidnila jsem se a až pak jsem se vrátila. Naštěstí u nás to bylo psycho jen první dva měsíce, víc bych nezvládla. A neboj, nepotrvá to věčně ![]()
Polož ji do postýlky, odejdi do druhé místnosti a vymlať se do gauče či postele, klidně si u toho zařvi. Úžasně to pomáhá.
No, já mám dvě děti 2roky a 4 roky a stresové situace nezvládám dodnes
. Když byli kluci takhle malincí snažila jsem se najít důvod proč pláčou, největší pomocník byla manduca
prostě jsem obě děti nosila. Časem jsem si udělala režim jak přežít, uvařit, uklidit
nejsi špatná matka! Skoro každá maminka tyhle pocity důvěrně zná ![]()
Taky mi pomáhá na chvilku odejít. A pak když vím, co jí je, a že jsem udělala maximum, abych pomohla. Dcerce teď rostou zuby, některé dny se jen střídá kňourání s vřískáním. Tak jsem prostě s ní a vím, že to obě musíme vydržet.
Jo, odejdi, dej si 5 minut, pusti si treba oblibenou pisnicku do sluchatek, at to neslysis. Ja jsem sice matka, co programove deti rvat nenechava, nicmene pokud uz mas chut proskocit oknem, tak je to fakt lepsi reseni. To jsem po prvnim rikala, ze byl pro me asi nejvetsi sok z materstvi - jak intenzivni je to pocit, kdyz tvoje dite rve, po prvnim delsim zachvatu jsem se citila, jakoze kdybych byla ubehla maraton - spocena, udychana. Nebo druha verze - lehni si k ni a brecte spolu, to se mi parkrat taky povedlo
Neboj, bude lepe. Nebo hur…takove knourani 4letaka v blbe nalade, to je taky zuzo
Ale to uz budes trochu vytrenovana.
U nás dost pomáhal u poslední tatínek, mě v noci kolikrát rvala a nechtěla přestat, tatínek si ji položil na hrudník a ona do 5 sekund přestala… ![]()
Jinak prostě třeba si s ní lehnout do postele, sednout na gauč a houpat, povídat, dělat ksichtiky… Většinou to bývá bříško, zuby, hlad nebo jen separační úzkost…
Tak me pomahalo odejit do koupelny a osprchovat si hlavu studenou vodou… myslim, ze tak casto jako v tohle uplakane obdobi, jsem si hlavu nikdy nemyla ![]()
Vzhledem k tomu ze zacina ryma a asi i zuby me to ceka zase… ![]()
Kromě výše zmíněných rad zkus Bachovy kvetove esence Rescue. Koupíš v lékárně. Možná to pomůže i dítěti
Ale nejsem si jistá, od ký je děti můžou. Nevycitej si, že od brecixiho miminka odejdes na pár minut vedle. Jestli brečí i u tebe v náručí, tak těch pár minut bez tebe mu nepripravi celoživotní frustraci, neboj
Já se šla třeba napít kafe, na záchod, cokoli. Samozřejmě ne na půl hodiny a pořád jsem měla dítě v doslechu, kdyby nemohlo propadnout dech. Vydrž, jednou to skončí!
Ještě mě napadlo kojení, děti se většinou pro něm uklidnily. Ale jinak to člověk musí vydržet, jsou to nervy, když člověk neví, proč brečí. A když ví, tak uklidňuje trochu vědomí, když se člověk snaží vymyslet, co s tím…
Zkus vypozorovat, jestli se její pláč liší, když ji skutečně něco je a když jenom vyžaduje pozornost. Jestli se ti to podaří, máš vyhráno a v druhém případě opravdu ignorovat a hlavně pořád neodměňovat nošením. Mně tohle strašně v rodičovství pomohlo, u prvního dítěte jsem poznala až v roce, u druhého už někdy ve třech měsících. Nejenom, že ti to ušetří nervy, ale batoláci si pak tolik věci nevyřvávají, ale dávají třeba nespokojenost najevo decentněji. Asi je jasné, že stokrát líp se utěšuje dítě, které jenom pokvikává než to, co se při první nespokojenosti rozječí jako siréna.
Ja si poustim pisnicky, i klipy na yt. Malyho chovam a soustredim se na pisnicku a ten rytmus a ne na ten řev. A mám pocit, že nas to nakonec uklidní oba ![]()
Prosím o zkušenosti. Máme dceru 11 měsíců. Kojim jen v noci ale teda skoro pořád. Když je jen se mnou přes den tak jen brečí, hučí nebo mě stojí u nohou a potřebuje pořád chovat. Myslela jsem že je prostě taková a vyžaduje pozornost. Ale… Teď si ji vzali přes den babička s dědou a byla prý naprosto úžasná. Žádný brekot, řev ani hučení. Když je s přítelem a já nejsem na dosah nevidí mě tak je taky skvělá. Krásně si hraje. Jen co přijdu začne zas kolotoč brekotu… A v noci to je mazec. Dostane kaši pak prso ale stejně je cca co hodina vzhůru. Brečí a na dudlík ji neutahnu. Když ji dám prso tak je klid ale jen dudá a netahá takže hlad nemá. Jsou noce kdy se budí po 20 min. A to už vážně vidím všechny svatý… Nemáte některá z vás zkušenost jestli to je mnou nebo čím? Jo a zapomněla jsem dodat že jsme ji ustoupili a spím s ní v posteli. Postýlku odmítala úplně ![]()
Děkuji moc za rady a zkušenosti
@Machajda87 Ono je do jisté míry normální, že se dítě chová s různými lidmi jinak. Zvlášť ten rozdíl mezi chováním s mámou a bez mámy může být velký. Těch důvodů může být více. Máma může být okoukana a pro dítě ne už tak zajímavá sama o sobě. Dítě může být s mámou uvolnenejsi a být více samo sebou. Taky už můžeš být třeba ty unavená a vynervovana a můžete se navzájem dráždit. Může mít s ostatními jiný režim, který jí více vyhovuje. Ale taky klidně může být skoro stejná jako s tebou a můžete to jen odlišně vnímat. Je rozdil mít na starosti jen dítě a mít k té péči o dítě ještě spoustu dalších povinností. Ale je klidně i možné, že zrovna jen ty jí neumíš pořádně srovnat nebo něčím zabavit. Zeptej se ostatních na podrobnosti. Možná spala v klidu, ale mohla jít spát dřív/později, mohla být vice/méně unavená. Mohla jíst něco jiného před spaním, po čem se jí lépe spí. Zjisti, jaký mají ostani spánek, třeba manžela jen tak něco nevzbudi a menší pláč děti prospi. Zjisti, jak to skutečně probíhalo. Protože je taky možný, že jen mají čas se dceři plně věnovat a kdyby se s ní snažili i něco udělat, tak by řešili ten samý problém. Nebo naopak zjistíš, co dělají jinak a inspirujes se tím.
Holky, nevím proč to tu píšu, možná chci nějak poradit a povzbudit. K věci…mám dceru 6měsíců a strašně mě znervoznuji stresové situace jako třeba, když brečí třeba hodinu a nejde ji utišit ničím a já už to nezvládám a křičím nebo brečím.. Nevím jak tyto situace zvládat, nechci křičet, protože to malou určitě může nějak poznamenat, ale nevím jak na to..prosím poraďte mi..takové to počítání do deseti a tak mi fakt nepomáhá…