Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj holky, prosím vás, jdu si pro radu sem, protože nevím co dělat. Budu vděčná za jakýkoliv názor.
Mám kamarádku, známe se teprve rok, je to manželka manželovo kolegy z práce, přistěhovali se k nám do menšího městečka a její manžel začal pracovat s mým manželem a pozvali jsme je k nám, abysme se seznámili, když tu nikoho neznají, a od té doby se vídáme, dost si všichni rozumíme, ale jen my dospělí, bohužel. My máme 2 děti, oni 3.Náš syn (5 let) si hodně rozumí s jejich nejstarší dcerou (7 let) a naše mladší dcera (3 roky) si pořád chce hrát s tou jejich (3,5 let), ale jde o to, že ta jejich mladší je hrozně moc agresivní. Je to čím dál horší. Ze začátku to bylo v pohodě, nemuseli jsme řešit žádné konflikty, ale poslední dobou nemám ani z návštěvy radost kvůli jejich holce. Náš syn si třeba hraje s tou starší, úplně v pohodě, mají postavené lego, tahle mladší přiběhne, rozkope jim to, poškrtí je a zas uteče. Když ta starší se bránila a dala jí facku, tak dostala vynadáno, že jejich Sárinku jen mlátí. Naší Anežku věčně škrábe, tahá za vlasy, jdeme od nich a nše děti jsou do krve poškrábaný a samá modřina. V pátek jsem to kamarádce pověděla, že se mi nelíbí, jak se Sára chová, že naše děti by si to nedovolily a ona jí omlouvá, že je prostřední dítě a to je vždycky chudák(mají ještě miminko 6 měsíců)a hrozně ji brání a vždycky dostane ta starší, že za to může. A ještě povídala, že je Sára agresivní jen s našimi dětmi. Což se mě docela dotklo, protože naše děti nejsou konfliktní, s jinými dětmi nemáme problém. Jak byste toto řešily holky? Já mám kamarádku ráda, ale nechci aby jejich dítě ubližovalo mojim dětem a jsem z toho vždycky psychicky vyčerpaná, jak musím furt řešit pláč našich dětí, že jsou přiškrcený a odřený a poškrábaný. Stýkat bysme se s nimi chtěli, ale jak toto řešit? Já vím, že musí zasáhnout rodiče, ale oni ji jen omlouvají a litují a říkají jí chudinko, ty za nic nemůžeš. Když jsem řekla svůj názor na tohle všechno, bylo to bez úspěchu a radit a kecat do výchovy nemohu. Zkusila jsem si i odchytit tajně tu jejich agresivní holčičku a domluvit jí, že nemůže kamarádům ubližovat, ale hned začala křičet a škrábat mě a nadávat, že ona nikomu přece neubližuje. Je to bezvýchodná situace asi. ![]()
Moc díky holky za rady.
Příspěvek upraven 14.01.14 v 10:49
Nijak bych to neřešila - nelze vychovávat cizí dítě.
Pokud se s kamarádkou chceš stýkat, bude asi potřeba, aby to bylo bez dětí - třeba jen dočasně, než děti poporostou a začnou spolu komunikovat trošku jinak. To se prostě stává - že se máte rády vy dvě, to neznamená, že spolu budou vycházet Vaše děti. A Vám nezbývá nic, než to respektovat, tohle nemůžete vyřešit.
Jinak dopadneš jako mnohé - přijdeš o kamarádku, protože na rozpory ve výchově už dojelo spousta kamarádství.
Hmmm, to je bohužel nereálné
Oni a ani my nemáme hlídání pro děti, abysme se stýkali jen sami někde
Bohužel. Jinak by to bylo prima
@boball píše:
Stýkala bych se s nimi jen bez dětí.
asi jediné vhodné řešení ![]()
To je vážně obtížně řešitelné, protože rodiče ji v tom chování v podstatě podporují a dávají jí najevo, že je to ok
My máme v rodině dítě, které je agresivní, ale jen, když je u toho maminka, jinak je tiché a v zásadě hodné
![]()
Právě, já vím, jen jsem ji pověděla svůj názor a víc dělat nemohu.
Máš pravdu, třeba se to změní. Ono taky dělá hodně to, že ona nechodí do školky, tam by si taky víc zvykla, že nemůže ubližovat a že má půjčit hračky (ona nechce nikdy žádné hračky půjčit a pere se o ně hlava nehlava
)
No buď jak píše nademnou, stýkat se jen bez dětí, popř. se holt přestat aspoň dočasně stýkat… buďto jim to docvakne nebo ne, ale určitě bych nenechala škrtit a podobně svoje děti ![]()
@SarkaNovo píše:
Hmmm, to je bohužel nereálnéOni a ani my nemáme hlídání pro děti, abysme se stýkali jen sami někde
Bohužel. Jinak by to bylo prima
To už je holt na Vás, jestli si to zařídíte.
Pro mne by bylo lépe jednou za dva měsíce zaplatit paní na hlídání, poprosit jinou kamarádku, sousedku, atd… než přijít o kamarádku. A že to tak dopadne, to Ti můžu garantovat - už teď se cítíš rozmrzelá, že holčička ubližuje té Tvojí a že kamarádka ji omlouvá… to se nezmění.
Já bych vždy nahlas řekla: „Sáro, to není pěkné, proč xy ubližuješ?“ Neříkej mi, že když jí takto napomeneš do hodiny 10×, že se rodiče nechytí za nos… A také bych naučila svoje děti hrubšího chování, plácne - plácni jí taky. Je pěkné mít hodné děti, ale musíš je naučit i to, že ne vždy se dá vše zvládnout slovně, bohužel.
EDIT: Také může zasáhnout manžel, pokud s vámi na návštěvy chodí.
Příspěvek upraven 14.01.14 v 10:57
Ano, buď se stýkat bez dětí (ale proč, když si ti starší rozumí) nebo prostě dětem povolit výjimku a nechat je ať agresivní holčičce její chování oplatí, když rodiče to „nezajímá“
Tak tohle jsem teď řešila třičtvrtě roku, kamarádčina dcera je také agresivní a odnáší to můj kluk (2,5 roku). Je to fakt děsný…Zkončilo to tak, že už se moc nestýkáme, ona to moc nechce pochopit a vyšlo z toho, že vlastně za to můžeme my, že se neumíme bránit a že to přehrává:-/ Občas zajdu s kamarádkou na kafe, ale kontaktu s dětma se vyhýmáme. Je to pro mě hrozné, jelikož to je/byla moje nej kamarádka…
@Kikija Ono se to lehce říká, ale zase své dítě navádět, plácni jí taky, tak si bude myslet, že se takto řeší všechny situace, já bych spíš radila nestýkat se s nimi.
@Loll píše:
A také bych naučila svoje děti hrubšího chování, plácne - plácni jí taky. Je pěkné mít hodné děti, ale musíš je naučit i to, že ne vždy se dá vše zvládnout slovně, bohužel.
To je nesmysl. Za prvé, tím o tu kamarádku přijde ještě rychleji - protože to vyvolá pouze obrannou reakci. Už teď svoji holčičku lituje, brání, omlouvá - pokud jí druhé dítě začne ještě oplácet, bude to o to horší. Tím půjde veškeré kamarádství do horoucích pekel během dvou návštěv.
Za druhé - co si z toho dítě odnese? Agresivita je v pořádku… asertivní řešení konfliktu veškeré žádné. Super… to budou mít učitelky ve školce radost. ![]()
Myslim, ze se to skolkou a casem zlepsi
moje starsi dcera (jinak velmi hodne a bojacne dite) mela mezi 2-3 rokem takovy ten pulrok na zabiti. Proste si konecne uvedomila, se ma i osobnost a nejaka prava, a pravidelne vsem vsecko brala a do vsech deti strkala. Nepomohlo po dobrem, po zlem, a behem pul roku z toho vyrostla
jak dlouho se takhle ta holcicka chova?
Mmch ted jsme byli na navsteve u kamosky s holcickou tri a neco a je desne znat, ze je jeste neskolkova a jedinacek, jakmile ji neco moje dcera vzala (s dovolenim si pujcila jednu z deseti hracek), tak ona ji klidne vzala drevem po hlave, domluvy nedomluvy. Ale znam ji od mala, vim jak to ma doma, ja ji obcas usmernim (treba reknu nahlas Zuzka se tyckou po zadech opravdu nemlati a muzes ji tedy pujcit neco jineho) a verim, ze se to behem roku srovna ![]()