Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
A taky mě napadlo ji to už narovinu říct, že prostě to to vnímáš jinak a jestli teda to bude takto dál, že prostě holka s hraní nemá nic, že to pak nemá cenu, aby se děti spoulu hrály…
Možná je to jenom typ maminky, co má víc dětí, myslí si, že snědla moudrost dvěta a prostě si to ani neuvědomuje, že a ž tak ti to vadí
No my jednou měly takto s kamarádkou, že se kluci spolu nechtěli hrát- navzájem, tak jednu dobu jsme se stýkaly bez dětí… možná bych to tak řešila.. sem tam zajít na kávu bez dětí a zkusit to až budou třeba větší- pár měsíců, půl rok
To mi připominá chování moji kamarádky když byli kluci malí. Ten její synek pořad našeho mlatil nebo pořad mu něco bral i u nás doma jeho hračky mz rval z ruky u nich nemohl ani na nic sahnout hned mu rval z ruky. Ten náš byl taky takovej trouba že se nepral. Kamáradka mu nikdy nic neřekla vždycky byl nejhorši ten náš že se nebrání
Kolikrát jsem fakt nevydržela a dala mu na zadek sama. Třeba když do našeho začal třískat klackem tak jsem mu ho vyrvala z ruky a dostal. Teď jsou starší a kamaradce se to vrací je naprosto nezvadatelnej a ve školce si s ním nevědi rady ![]()
@lynč já si to nedovedu představit. Já mám staršího ten byl klidnější, mladší je fakt divoký a jako nenechala bych ho takto někde něco… a už vůbec ubližovat…
S kamaradkou bych se prestala bavit, nebo jestli ti je smutno tak jedine bez deti jak uz tu bylo nekolikrat zmineno @lynč Tezko rici, kde je ta hranice, znam decka co byla usmernovana od mala a stejne z nich vyrostli grazlici a nektere to divoke obdobi preslo. Nejde to az tak pausalizovat.
Utnula bych veškerý kontakt s kamarádkou. Podle toho co píšeš to není dobrý člověk. Sama mám děti a pokud by syn někoho takhle napadal určitě bych ho okřikla. Odmalička ho učíme, že druhým se neubližuje. To stejné i naopak, kamarádce bych řekla, ať si toho svého spratka vychová a nenaváží se do mích dětí. To je hnus velebnosti.. ![]()