Kariéra v diplomacii a rodina
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
V rodině jsem měla diplomaty, žena byla tedy manželkou. I s dětmi se přestěhovali do dané země, nepracovala neb nebyl opravdu důvod, žili si velice dobře. Děti měly zajištěno nejlepší vzdělání na mezinárodních školách, prakticky z toho platu manžela dokázali ušetřit obrovské peníze - měli spousta úlev při nákupech atd. Pokud byly nějaké společenské události, tak se jich zúčastnila, ale nebylo to podmínkou a nebylo jich hodně. Asi záleží na cílové zemi a dalších okolnostech.
- Citovat
- Upravit
Mám v okolí pár diplomatických rodin a jsou tam v zásadě dva modely:
1. Diplomat + žena/muž v domácnosti/na volné noze
2. Diplomat + diplomat (nebo původní diplomat), kde se jeden z nich smíří s nižší kariérou, tak aby mohl následovat partnera
Děti z vnějšího pohledu fungují normálně. 
- Znám pár juniorních diplomatů, kteří jsou bez závazků (svobodní, bezdětní), a tam ta partnerství fungují úplně normálně, že mají vlastní kariéry oba dva s tím, že do budoucna nemají problém s potenciálním přesunem jinam… A taky znám jednu diplomatku, co je prostě singl a cestuje s matkou.
- Citovat
- Upravit
Jsem dítě z diplomatické rodiny, klidně se ptej, ale budu anonymní.
Jako dítě jsem chodila do x různých škol na různých kontinentech, mluvím čtyřmi jazyky + všemi píšu, češtinu a slovenštinu do toho nepočítám, takže se vším všudy šesti.
Jako déčku mi to přišlo dobrý, neměla jsem z toho trauma, stěhování, nová škola, přátelé apod. Teď v dospělosti jsem za ty zkušenosti ještě vděčnější.
Matka nepracovala, otec měl dobrý plat, my děti možnost studovat na nejlepších školách v dané zemi. Bratr toho moc nevyužil a celkově nedopadl moc dobře, drogy, apod. Teď se už srovnal, pár let žije slušně, má ženu, čeká rodinu. Ale smrdí korunou, práce mu moc nevoní, takže dost střídá místa, nedostudoval ani střední, takže nemá moc velké možnosti, snaží se v podnikání, ale bez podpory rodičů by byl asi bezdomovec.
Já žiju normálně, to cestování mě ještě pár let drželo, ale v určité fázi už jsem chtěla mít klid, mám rodinu, práci, domov. Díky vzdělání a jazykovým znalostem se nepředřu a celkem slušně vydělám.
Naši se rozvedli, otec si užívá důchod s novou ženou a matka je zpruzela a sama, dává všechnu vinu za svůj zpackaný život otci.
- Citovat
- Upravit
Mezi prateli mam par diplomatu na nizsich i vyssich pozicich. S peci o rodinu to skloubit jde (at uz v diplomacii pracuje primo zena nebo je „jen“ manzelkou diplomata), ale na vlastni pracovni karieru muze partner/ka diplomata skoro zapomenout.
Ted zrovna znama zjistuje, ze po letech, kdy byla doma s detmi, starala se o domacnost a plnila spolecenske povinnosti manzelky, bude brzo nahrazena mladsim modelem… sice nezustane uplne bez koruny, ale nadosmrti ji to stacit nebude, pracovni zkusenosti skoro nula. 
- Citovat
- Upravit
Děkuji, nečekala jsem, že se tak rychle dočkám tolika odpovědí.
Tady jde o matku samoživitelku, bez partnera, která by se stěhovala do Prahy. Může to reálně fungovat?
Věřím, že ve vyšších pozicích je rodina zajištěná, ale nástupní plat koncipienta je tak nízký, že nevystačí ani na pokrytí základních potřeb.
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Jsem dítě z diplomatické rodiny, klidně se ptej, ale budu anonymní.
Jako dítě jsem chodila do x různých škol na různých kontinentech, mluvím čtyřmi jazyky + všemi píšu, češtinu a slovenštinu do toho nepočítám, takže se vším všudy šesti.
Jako déčku mi to přišlo dobrý, neměla jsem z toho trauma, stěhování, nová škola, přátelé apod. Teď v dospělosti jsem za ty zkušenosti ještě vděčnější.
Matka nepracovala, otec měl dobrý plat, my děti možnost studovat na nejlepších školách v dané zemi. Bratr toho moc nevyužil a celkově nedopadl moc dobře, drogy, apod. Teď se už srovnal, pár let žije slušně, má ženu, čeká rodinu. Ale smrdí korunou, práce mu moc nevoní, takže dost střídá místa, nedostudoval ani střední, takže nemá moc velké možnosti, snaží se v podnikání, ale bez podpory rodičů by byl asi bezdomovec.
Já žiju normálně, to cestování mě ještě pár let drželo, ale v určité fázi už jsem chtěla mít klid, mám rodinu, práci, domov. Díky vzdělání a jazykovým znalostem se nepředřu a celkem slušně vydělám.
Naši se rozvedli, otec si užívá důchod s novou ženou a matka je zpruzela a sama, dává všechnu vinu za svůj zpackaný život otci.
Bojím se právě o děti, aby to nedopadlo jako s tvým bratrem. Jak obecně to děti snáší? Co potom v případě, že jsou dospělé, rodič cestuje sám? Vnoučata člověk potom taky moc neuvidí.
- Citovat
- Upravit
Starsi dite chodilo do školky v Praze s dětmi jednoho diplomata. Vždy, když byla rodina
v ČR, chodili do státní školky. Pak po letech se diplomat rozváděl a mediálně to propíral bulvár…nechtěl snad platit alimenty či co, už si to nepamatuji…
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Bojím se právě o děti, aby to nedopadlo jako s tvým bratrem. Jak obecně to děti snáší? Co potom v případě, že jsou dospělé, rodič cestuje sám? Vnoučata člověk potom taky moc neuvidí.
Já jsem to snášela dobře, ale nejsem moc cíťa. Bratr je povahou spíš po matce, přecitlivělý, sebestředný, sobecký. Těsto říct. Nepřišlo mi, že by stěhování snášel špatně, spíš byl líný a otec se snažil mu nedostatek času kompenzovat penězi a tím, že mu vše dovolil. Neměl hranice a takhle to dopadlo.
Otec byl hodný, ale byl s námi málo, mě nechyběl, bratrovi asi ano.
Když jsme byli větší, já třeba zůstala na internátní škole do konce ročníku sama a přiletěla jsem za rodiči později. Bratr nechtěl, tak přestoupil na školu v místě kam jsme se stěhovali.
Když jsme byli dospělí, ja chvíli zůstala doma a potom cestovala sama, různě za práci, dalším studiem apod. Už jsem se nenechávala vydržovat.
Bratr byl pořád s našima, nepracoval, nechal se živit. Později zůstal v ČR, otec mu posílám pořád peníze.
Otec je podruhé ženatý a usadil se v zahraničí, ale žije s češkou a plánují návrat. Matka je taky v zahraničí a taky plánuje návrat. Vnoučata vidí 4× ročně, ale budou tady, budeme se vídat víc.
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Děkuji, nečekala jsem, že se tak rychle dočkám tolika odpovědí.
Tady jde o matku samoživitelku, bez partnera, která by se stěhovala do Prahy. Může to reálně fungovat?
Věřím, že ve vyšších pozicích je rodina zajištěná, ale nástupní plat koncipienta je tak nízký, že nevystačí ani na pokrytí základních potřeb.
Pro samozivitelku, co chce teprve zacit v diplomacii, to nebude jednoduche. Nejprve se nejak protlouct za ne moc vysoky plat v Praze. Pak pokud jde o vyjezd, pro zacatek se neda cekat zadna super destinace, vzdy se zacina nekde, kam nikdo jiny nechce, kvuli zivotnim podminkam v dane zemi, Znama byla nejakou dobu konzulka v jizni Americe (zemi uvadet nechci), je sama s ditetem, podminky v diplomaticke ctvrti jakztakz (ale treba par mesicu nebylo vubec k dostani mleko, pak zase neco jineho), mimo tu „rezervaci“ slo skoro o krk.
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Pro samozivitelku, co chce teprve zacit v diplomacii, to nebude jednoduche. Nejprve se nejak protlouct za ne moc vysoky plat v Praze. Pak pokud jde o vyjezd, pro zacatek se neda cekat zadna super destinace, vzdy se zacina nekde, kam nikdo jiny nechce, kvuli zivotnim podminkam v dane zemi, Znama byla nejakou dobu konzulka v jizni Americe (zemi uvadet nechci), je sama s ditetem, podminky v diplomaticke ctvrti jakztakz (ale treba par mesicu nebylo vubec k dostani mleko, pak zase neco jineho), mimo tu „rezervaci“ slo skoro o krk.
Jak často si mohla dovolit létat domů? Jak to to dítě a ona sama zvládaly?
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Jak často si mohla dovolit létat domů? Jak to to dítě a ona sama zvládaly?
Byla v Praze 2× rocne, ale netusim, jestli by to financne zvladla casteji, to jsme nikdy neprobiraly. Myslim, ze ona i syn (asi 6 let kdyz odjizdeli) to zvladali dobre, jenze ona je dost drsna a sobestacna. Ta jizni Amerika neni jako destinace nejhorsi, nektere zeme v Africe jsou pry daleko horsi. Kde skoncis, to zalezi hlavne na jazykovych znalostech a trosce stesti pripadne protekci, MZV je cekarna na vyjezd do zahranici, dost zalezi na tom, s kym se „zkamaradis“.
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Byla v Praze 2× rocne, ale netusim, jestli by to financne zvladla casteji, to jsme nikdy neprobiraly. Myslim, ze ona i syn (asi 6 let kdyz odjizdeli) to zvladali dobre, jenze ona je dost drsna a sobestacna. Ta jizni Amerika neni jako destinace nejhorsi, nektere zeme v Africe jsou pry daleko horsi. Kde skoncis, to zalezi hlavne na jazykovych znalostech a trosce stesti pripadne protekci, MZV je cekarna na vyjezd do zahranici, dost zalezi na tom, s kym se „zkamaradis“.
Jak se to dá ovlivnit jazykem?
Mohli by třeba člověka se znalostí ruštiny poslat do nějaké postsovětské země, nebo by to bylo jedno?
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Jak se to dá ovlivnit jazykem?
Mohli by třeba člověka se znalostí ruštiny poslat do nějaké postsovětské země, nebo by to bylo jedno?
Zakladni jazyk je anglictina pro komunikaci s ostatnimi diplomaty (v nekterych destinacich je lepsi francouzstina) a pak mistni jazyk, nekdy staci aspon jeho zaklady. Zeme byvaleho SSSR jsou uz ty lepsi destinace, pokud se tam zrovna primo nevalci nebo tam neni jiny zavazny problem. Takze zacatecnik se tam dostane jen se stestim, pokud chce vyjet rychle, tak Afrika, jizni Amerika apod.
Ale vychazim jen z informaci, ktere mi dali lide, co na MZV pracovali nebo pracuji, ne z vlastni zkusenosti.
- Citovat
- Upravit
Ženy většinou vychytají horší destinace, tak to prostě je. Není to tak dlouho, co byl velvyslanec ve frankofonní zemi „neznalý francouzštiny“, natož všech místních jazyků. A přitom byli kandidáti i kandidátky, co aspoň tu francouzštinu měli, ale prostě rozhodují jiné věci. U těch top destinací (západní Evropa) asi převažuje nad jazykovými znalostní zkušenost, takže hůř jazykově vybavený padesátník má přednost před lépe jazykově vybaveným třicátníkem.
Ona to je celkem taková tendence, že se na ty jazyky moc nehledí a skoulí se to s angličtinou. Spíš je pak výhoda praktická znalost prostředí, studium, práce v dané zemi atd.
- Citovat
- Upravit
Je tady mezi námi nějaká diplomatka? Nebo alespoň žena diplomata.
Měla bych několik otázek, zda a jak lze skloubit tohle povolání a péči o rodinu.
(Prosím o zachování anonymity, pokud se někdo ozve, chtěla bych popsat rodinnou situaci. Děkuji.)