Kde se stala chyba - já a moje dcera

Fotoalbum (0)
Sledovat e-mailem
Přidat k oblíbeným
Zapnout podpisy
Hledání v tématu
Sledovat eMimino.cz

Stránka: Předchozí 1 2

Napsat příspěvek

Velikost písma:

Anonymní

11.8.12 15:07

načítám...

Někdy je to fakt na mrtvici, ale naštěstí se tohle děje, jen doma, ne na veřejnosti, i když ted´ jsem to publikovala, ale je to anonymně. Děkuji za povzbuzení, já myslela, že mi všechny maminy napíšou, že jsem úplně mimo s rozmazleným smradem, což teda je rozmazlená, to já vím, ale když někde jsme tak se chová taky fajn, zabaví se, zabaví se i s dětma, co se nezná v životě neviděli, je tkaová starostlivá a na sestřičku se fakt moc těšila, bohužel se nepovedlo a tak je zase jedináček, ve školce si na ni nikdy učitelka nestěžovala, ani u našich nezlobí, má malýho bratranečka a o něho tak hrozně pečuje, je to k zulíbání, ale tyhle stavy bych nejradší úplně vygumovala, já doufám, že se zase uklidní a bude nám všem fajn.

Citovat
Upravit

nikolinecka

1369

11.8.12 15:09

načítám...

Milá zakladatelko, myslím, že důležitý je, že víš kde je chyba.. A pokud se budeš fakt snažit, tak myslím, že s dcerkou to půjde v pohodě, co takhle zkusit jiný tón, nebo více vysvětlit proč je daná věc, tak jak je a proč nemůže mít hned to, co chce..
Přítele asi komentovat moc nebudu, vím, že je to pro Tebe těžký.. takový věci se neříkají.. na druhou stranu, nevím, zda v něm máš takovou oporu, jak píšeš, když se sbalil a odjel na chatu.. Musíte si promluvit a Ty si musíš ujasnit, co vlastně od vašeho vztahu očekáváš, aby jsi věděla, jak postupovat dál.. myslím, že i ten psycholog není špatná volba, vždyť na tom nic není.. poradí ti, jak danou situaci řešit, nebo přinejmenším nasměrovat na správnou cestu..
Přeji hodně sil.. :kytka:

načítám...
Citovat
Zmínit

Anonymní

11.8.12 15:24

načítám...

Tedˇ v těhotenství a po potratu jsem v něm oporu měla, předtím ne tedˇ s tím vším budu zase určitě bojovat, nikdy jsem to v sobě nedořešila, prostě jsem otěhotněla nečekaně a najednou se mi zdálo všechno hrozně fajn, jak je milý a hodný a on byl, ale dnes prostě tou větou mě dostal a zase nevim, jak to bude dál, už po druhé od rána mi řekl, že za to můžu já, ale já to vím a nehodlám to poslouchat stokrát dokola, taky mě to docela válcuje. On sice jde, snaží se ji vychovat, snaží se, aby se změnila, ale většinou jí stejně dá na zadek a my se pak pohádáme a on pak odjede, aby to nemusel dál poslouchat a rozčilovat se, prostě já myslim, že to je ta hlavní věc, že při sobě nedržíme a mě tedˇ prostě nedělá dobře, když ji dám na zadek a on pak dojde, že něco slyší, zařve na ni, pak ona začne taky řvat, dostane od něho na prdel a mě to prostě dělá hrozně zle, když ji dá na zadek on, přijde mi, jako by zároveň ubližoval i mě, vždycky mu říkám, už ji nech být, atˇ se vyřve, atˇ se uklidní, no a pak se naštve a jede pryč a pak je zase vše, jak kdyby se nic nestalo. Tedˇ tady kolem mě malá chodí a jako by se nestalo nic, chtěla pustit pohádku, tak jsem jí řekla, atˇ si jde napřed umyt pusu, byla zašmouraná, jak čunče a ona prostě šla a pak si pustila pohádku, prostě se spolu i domluvíme, ale z toho to fakt nejde asi je už v předčasné pubertě nebo nevim.

Citovat
Upravit

nikolinecka

1369

13.8.12 11:56

načítám...

Ale prdlajs, náš malej má 3 roky a taky má svý chvilky a dny, děti prostě zkouší a to pořád .. hlavu vzhůru..
No, při sobě by jste držet měli, to jsou pak zbytečný hádky, nám se to taky občas vymkne, jsem větší kliďas než manža aten taky hned vyjíždí a já se ho snažím krotit.. lepší je si toho nevšímat, ať si to vyřeší spolu a pak si o tom promluvit o samotě, hlavně ne před ní..