Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Kde se stala chyba - já a moje dcera
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
zrzana2
11.8.12 13:29
Poradila sis sama…psycholog ti pomuze, pripadne i s dcerou 
. musí to být těžké, ale řešit se dá všechno.
- Citovat
- Upravit
11.8.12 13:33
No, deti se rozmazli lehce a kolikrat si ani nevsimnes, ze to delas, az uz je „pozde“…
Ja osobne bych rekla, ze chyba je na obou stranach… jak na te tve tak na strane partnera.
Pokud chces s dcerou neco udelat, je treba zacit mluvit, pomalu nastolovat nova pravidla a hlavne byt DUSLEDNA… zase scena s lupinkama s cesanim mi neprijde az tak dulezita, ale nevim, jak je to v jinych situacich.
Nejvice me zarazi chovani partnera, jinak je vse v pohode? Kdyz pominu to, co je za vami, ale pokud jste nevery presli, povazovala bych je za uzavrene… Jeho chovani - hlavne ta veta - na me nepuaobi vubec dobre.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.8.12 13:33
No ty bys sis měla dojít určitě k tomu psychologovi, jinač je to aso u vás blázinec, jelikož dceru máč opravdu děsná rozmazlenou a muze všecno, protože ví, žýe jí to dovolíš, když bude oběd, tak bych jí ani neukazovala, to cos jí koupila, až na svačinku bych jí ukazala, když si nechce česat vlasy, tak bych prostě česala i za řvuprostě aby pochopila, že královnou tu enní ona, ale maminka a tatínek, prostě bude řvátt dělat za řevu, nebude chtít oběd, nesní ho do patnacti minut, odnesu, dám za hodinu, nebude chtít opět odnesu, až dostane hlad, tak si určitě dá, prostě nastavit pravidla a přes ty nepojede vlak a neupustit od těch pravidel 
,hodně štěstí, co ti řekl manžel, tak to bylo rozhodně ze vzteku 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.8.12 13:36
Já bych tobě jako matce velikou vinu nedávala, možná jsi něco zpackala v ranném dětství, ale to už tak je. Musíš žít teď. Dcera je už velká a nestyď se si klidně pokecat s psychologem, protože se to může stupňovat. A hlavně ty děti jsou osobnosti, i když jsou naše, tak do těch hlaviček úplně nevidíme a vinu si nedávej, jen bojuj a vydrž. Mám kamarádku učitelku, manžel taky pracuje v okruhu dětí, rodiče na jedničku a dcera jim teď lítá půl roku v drogách. Jsou na dně a věřím, že nic nepokazili, udělali pro ni maximum, prostě se takové věci stávají a ne vždy to je jen výchovou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
11.8.12 13:45
Snažím se důslednosti, občas to jde, domluvíme se, ona slíbí, že už se nebude vztekat a pak je to nanovo, z toho jí řeknu ano, dám ti kokino, ale sníš oběd, nechám to před ní a ona to opravdu sní a hned pak si veme, to co měla slíbené, já vím, že musí být pravidla, ale opravdu si někdy neuvědomím, že zase dělám tu stejnou chybu…oběd zůstal na stole, nechtěla, nemá, až bude mít hlad nají se, všechny sladkosti jsem schovala a nevytáhnu, rozhodla jsem se, že bude mít trest a ne na jeden den, ale klidně i na týden, dokud se tahle situace nezlepší. S tím česáním stejně ví, že se musí učesat, ale ji to prostě kudlí, občas se učešeme, neřekne ani půl slova, i když to kudlí, ale z toho prostě den, jak dnes, ječí, jak siréna, ale nepomůže jí to, protože stejně česu a odejde ode mě učesaná, pak hned je klid a je zase nejzlatěší na světě. S přítelem to je celkem v pořádku, možná si to jen myslím, ale celé tři měsíce těhotenství, než jsem potratila jsme se nehádali, jen kvůli dceři a jejímu vztekání, byl ně mě hodný, i po potratu mě podržel…nevím možná jsem byla zblblá hormonama, ale já za sebe jsem řikala, že jsem opravdu konečn štˇastná, že chci aby jsme se měli zase rádi, tak jak dřív, než jsem vše zjistila.
- Citovat
- Upravit
11.8.12 13:47
Nehledej nějakou chybu. Každý je nějaký, každý byl nějak vychován a svoje děti vychovává. Chybou je to, že někdo ty chyby neustále hledá. Chyba je to, hledat pořád to špatné, zveličovat to a užírat se tím. Toho psychologa zkus.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
11.8.12 13:59
Já se potřebuju hrozně vykecat a probrat to fakt s někým, kdo tomu rozumí, já už nechci jenom chybovat, ale taky si ten život začít trošinku užívat, zažívat štěstí a né, jen se nervovat.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
11.8.12 14:06
Normálně je malá v pohodě, jen občas má tyhle záchvaty, mluvím s ní, je fakt hodně chápává, takže ji to pak mrzí, že se tak vztekala, omluví se, ale za pár dnů je to tady zase, protože prostě ona to chce a nedostane, pak zase mluvíme, víme, co jsme udělali špatně, ale stejně zase začne zkoušet, kam až může zajít, ale já ji zase ustoupím, je to prostě pořád dokola, jak na kolotoči…do toho ještě ten potrat, takže docela záhul.
- Citovat
- Upravit
11.8.12 14:16
@Anonymní píše:
Normálně je malá v pohodě, jen občas má tyhle záchvaty, mluvím s ní, je fakt hodně chápává, takže ji to pak mrzí, že se tak vztekala, omluví se, ale za pár dnů je to tady zase, protože prostě ona to chce a nedostane, pak zase mluvíme, víme, co jsme udělali špatně, ale stejně zase začne zkoušet, kam až může zajít, ale já ji zase ustoupím, je to prostě pořád dokola, jak na kolotoči…do toho ještě ten potrat, takže docela záhul.
A co v rámci možností ji nechat být? Třeba má prostě takovou povahu. Zkus to ignorovat chvíli, zvolit jiný přístup. Možná ji nějak radikálně změnit ani nepůjde. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
11.8.12 14:28
Ona taková dřív nebývala, nevim proč má poslední dobou takovéhle chování, je to tak měsíc, co má tyhle stavy. Většinou, když ječí a vzteká se, tak ji budˇ dám na zadek a odejdu a nebo prostě ji zavřu do pokoje, pak se uklidní a o ničem nevíme a je to zase zlaté dítě, než zase vypukne další vztek.
- Citovat
- Upravit
Judi
11.8.12 14:41
Takové vztekání je dle mě úplně normální. Nemysli si, že to jiné děti nedělají. Moje pětiletá dcera to na mě zkouší pořád, už od dvou let 
. Snažím se být důsledná, nevyřve si nikdy nic, spíš ví, že je to naopak, ale stejně se nedovede ovládnout. S věkem se to postupně lepší, ale jsme s manželem smíření s tím, že má prostě takovou vzpurnou povahu a musíme na ni opatrně. Vysvětlovat a když se vztekne, tak ať se vyvzteká v jiném pokoji a přijde klidná. Funguje to. Samozřejmě občas taky dostane na zadek, nervy mám jenom jedny a děti dvě. Víc než vztekání mi vadí drzosti a odmlouvání, což je u nás od rána do večera. Domluva pomůže na chvíli…vychovat dítě je neuvěřitelně těžké 
.
- Citovat
- Upravit
11.8.12 14:50
To je jak u mojí sestry, starší je hodná, rozumná, už je jí 9 let, mladší bude 5 a ta je na presdržku, když není po jejím, zachvaty řevu a segra ustoupí…obě jsou vychovavane stejne, tak nevim, asi je to vekem…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
11.8.12 14:55
Zakladatelko a nemysli si, že je to jen u vás. Měly jsme sraz s kámoškama a tří a čtyřletýma dětma. Ta jedna podle řečí měla ukázkové dítě, ono nic nechtělo, sedělo u maminky a my tři ostatní vzteklouny od mala, no prostě záhul jako bejk. Delší dobu jsme se nevídaly, protože jsme měly ty nevychované děti a ejhle. Ta její holčička, ukňouraná, dovolovala si na mamku až opravdu dost, když se jí něco nelíbilo, třískla toho a onoho a naše děti? Ty si hrály, skákaly na trampolíně a my mamky na sebe jen očkem pohodily, jak se to všechno změnilo.
Víš, ty to prožíváš třeba teď a zase budeš mít třeba pubertu jako takovou úplně v pohodě. Tím ti jen chci říct, nejsi v tom sama, bojuj, ale němej to dceři až tak za zlé, prostě je taková.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
11.8.12 15:01
Já právě doufám, že už to dlouho trvat nebude a bude to za náma, já už dva měsíce marodim, vlastně celé prázdniny a malá se i docela nudí, krom babičky a dědy a tety nebyla nikde. S tatínkem sama jet nechce beze mě a já nemůžu, protože mám vycházky jen čtyři hodiny odpoledne a krom hřiště toho moc nestihneme, napřed jsem marodila těhotná a tedˇ marodím po ZT a ještě tak dva týdny budu, je to prostě na mrtvicu tohle řešit a přemýšlet proč to tak je, když ona vlastně ani není zlá, jen to prostě občas přežene s tím vztekáním a do toho já jsem na sebe naštvaná, že jí povolím, jenže většinou budˇ dostane, protože nesplní na čem jsme se domluvili a nebo napřed řeknu NE a pak jí řeknu, tak když si sníš tohle, tak pak si to můžeš dat, to vlastně taky ustupuju, jen jsou to moje pravidla.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Potřebuji radu, jsem úplně vyčerpaná a už fakt nevím, co si počít s dcerou. V září nastupuje do školy a v listopadu bude mít 7 let. Mám takový dojem, že jako matka jsem opravdu selhala, nevychovala jsem ji tak, jak by si zasloužila. Dnes, už mi fakt ruply nervy a musím se vypsat. Nevím, kde mám začít, je toho hodně, co chci napsat. Můj příběh začal asi tím, že jsem měla malou ve 20ti, byla jsem štˇastná, byla hrozně hodné miminko, jen pak přicházela jedna krize za druhou, přítel měl pár milenek, vždy když jsem mu na ni přišla, tak si našel jinou, nikdy mi to nepřiznal, hádky stres a prostě jsem byla na malou sama, vyrůstala se mnou a s mými rodiči, s přítelem jsem neměla sílu se rozejít, nechala jsem si vše líbit, milovala jsem ho a moc a vždy když jsem se něco dověděla, co neměla, tak u mě byla moje dcera, která mě vždy podržela, pohladila, pomazlila, hodně jsem před ní brečívala a ona nechápala, co se děje…možná, už tady v tomhle odbdobí jsem udělala chybu, tatínek věděl, že má dceru, ale moc i ni zájem nejevil, když se k nám vrátil od té své, tak akorát s ní udělal pár kravin, vzal nás občas někam na výlet, když na nás přišla řada a to bylo vše, nějak ji nevychovával, začal vnímat její existenci, až když měla malá tři roky, já nasotupila do práce a on musel začít fungovat, napřed si chudáček stěžoval kolik má práce a že ještě musím malou vodit do školky (v jejích třech letech jsem prodělala první ZT, ze kterého jsem se špatně vzpamatovávala, proto jsem musela okamžitě nastoupit při mateřské do práce)atd. on podnikal doma, byl ne telefonu a jezdil k opravám a montážím internetu a satelitu, já v té době prožívala hroznou krizi, kdy jsme řešila jeho nevěru, potrat a dceru s domácností dohromady, bylo to kruté, ale nějak jsme to překonali, jen já jsem se ještě se všim nesrovnala, vlastně ani do tedˇ to nemám srovnané a to už je čtyři roky zpět, myslím si, že jsem neměla na dceru tolik času, co jsem chtěla a co jsem jí mohla věnovat a proto asi tedˇ řeším její chování, myslí si, že si u mě všechno vyřve, vlastně si asi všechno vyřve, řeknu ji ne, občas to NE je opravdu NE, ale vesměs jí stejně ustoupím a udělám to, co ona chce, sice ne podle ní, ale podle mě, ale stejně to dostane. Třeba dnes ráno hrozná scéna u česání vlasů, ječela, jak siréna, dostala na prdel, ale stejně jsem ji učesala, i když řvala, pak se ukidnila a bylo vše dobré, následoval obě, ukázala jsem jí, že jsem ji koupila lupínky do mlíka, že chce ochutnat, tak jsem jí chtěla dát jeden dva na ochutnání, že po obědě si může dát, ne začala ječet, vztekat se, že ona chce, vztekala se, byla protivná, tak jsem jí dala hrst, atˇ mám od ní klid, s tím, že oběd co dostane, tak určitě sní, já jsem tkaový hlupák, že jí vždy uvěřim, opět scéna, dělala jsem, že ji nevidím, pak se do toho vložil tatínek, dostala na prdel, ječel po ní, i ráno po ní ječel a dostala na prdel i od něj, ve finále ji zavřel do ložnice, já dostala nadaný, že je to všechno kvůli mě, že jí vždy ustoupim, že si vždy vyřve, co chce a že to dělá jenom u mě, že když je s ním, tak to nedělá (od jejích třech let se opravdu začal o ni starat, zjistil, že je fajn mít dítě a že může přestat být nevěrný a snažit se to vše napravit, i když to samozřejmně nejde, jen tak, že on chce) a po téhle hádce řekl hroznou větu, kterou mu asi neodpustím, vím že ji řekl ve vzteku, ale mě hrozně bolí a obrečela jsem to, před týdnem jsem prodělala ZT, byli jsme z toho smutní, právě přítel mě velice podržel, nikdy se mnou tak nebyl, jako tedˇ a on si klidně ve vzteku vypustí z pusy větu SU RÁD, ŽE TO TAK DOPADLO, VŽDYT BYCH SE ZBLÁZNIL, ale myslim, že při téhle větě nepomyslel na mě, co to se mnou udělá, chce se mi řvát, ječet a do toho ještě musím řešít rozmazlenou dceru, kterou jsem si vlastně rozmazlila sama a tedˇ s tím usím bojovat, on si pak odjel pracovat na chatu, atˇ má klid a já tady sedím, píšu, brečím, dcera je zavřená v pokoji, určitě ji to mrzí, protože slyším, jak chodí poslouchat ke dveřím, jestli tady jsem…ona není zlá, miluju jí nade vše, ona mě taky, když nemá tyhle vztekací stavy, tak je to super, krásně si pohraje sama s panenkama, je chytrá, ve škole jí to půjde, na sestřičku se moc těšila...........ale někde jsme udělalali chybu. Prosím poraďte mi, já jsem zralá na psychologa.