Věčné hádky po porodu

Napsat příspěvek
Velikost písma:
755
27.5.11 21:11

Někteří chlapi jsou prostě takoví… Prostě umí rejpnout na to nejvíc bolavý místo… někdy třeba, aniž si uvědomí, jak moc to toho druhého může bolet… Proto možná ten Tvůj nechápe, co Ty to vlastně řešíš… :roll:

Moje mamka měla taky po 7 letech takovou podobnou krizi… S taťkou (nevlastním) měli taky období ponorky, nepochopení, všechno se to tak nějak nahromadilo… On taky občas uměl říct něco uštěpačnýho… Tak mámě jednoho dne „ruplo“ a prostě se zbalila a odešla ke kamarádce… My už byli velcí (já a brácha 17,18 a mladší 10 let), takže máma věděla, že já se o bráchu postarám… Jenže ona jaksi odešla, aniž by dala vědět kam. Věděli jsme jen, že je v pořádku, ale nevěděli jsme kde… Noooo panečku, tos měla vidět mýho taťku - trvalo to tři dny, ale ten zhubnul snad 10 kg, a když mamku „vypátral“, začal si sypat popel na hlavu a odvezl si jí domů… :hug: Za rok se vzali, za další rok měli ještě holčičku… Nedávno spolu byli 20 let… :srdce:

V Tvém případě bych jen řekla, že si potřebuješ oddychnout a že pojedeš k sestře… A až „potom“ (kdy se mu začne stýskat a přijede si pro Vás :srdce: ) bych si s ním v klidu promluvila, až potom bych mu řekla, že Tě ty slova od něj hodně bolí a mrzí…

Uvidíš, že po tom týdnu - či dvou týdnech - spolu budete mluvit úplně jinak a na jiné úrovni… :kytka:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
5453
27.5.11 21:15
souhlas :palec: :palec:
Terez85 píše:
Někteří chlapi jsou prostě takoví… Prostě umí rejpnout na to nejvíc bolavý místo… někdy třeba, aniž si uvědomí, jak moc to toho druhého může bolet… Proto možná ten Tvůj nechápe, co Ty to vlastně řešíš… :roll:

Moje mamka měla taky po 7 letech takovou podobnou krizi… S taťkou (nevlastním) měli taky období ponorky, nepochopení, všechno se to tak nějak nahromadilo… On taky občas uměl říct něco uštěpačnýho… Tak mámě jednoho dne „ruplo“ a prostě se zbalila a odešla ke kamarádce… My už byli velcí (já a brácha 17,18 a mladší 10 let), takže máma věděla, že já se o bráchu postarám… Jenže ona jaksi odešla, aniž by dala vědět kam. Věděli jsme jen, že je v pořádku, ale nevěděli jsme kde… Noooo panečku, tos měla vidět mýho taťku - trvalo to tři dny, ale ten zhubnul snad 10 kg, a když mamku „vypátral“, začal si sypat popel na hlavu a odvezl si jí domů… :hug: Za rok se vzali, za další rok měli ještě holčičku… Nedávno spolu byli 20 let… :srdce:

V Tvém případě bych jen řekla, že si potřebuješ oddychnout a že pojedeš k sestře… A až „potom“ (kdy se mu začne stýskat a přijede si pro Vás :srdce: ) bych si s ním v klidu promluvila, až potom bych mu řekla, že Tě ty slova od něj hodně bolí a mrzí…

Uvidíš, že po tom týdnu - či dvou týdnech - spolu budete mluvit úplně jinak a na jiné úrovni… :kytka:
  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
104
27.5.11 21:23

Vím, že to pro tebe bude těžký. Píšeš, že nevíš jestli zvládneš být těch pár dní sama a nevíš jestli nebudeš koukat každých pár minut po mobilu atd.
Samozřejmě to, že odjedeš nemusí zázračně vyřešit váš vztah, ale může to hodně pomoct. Prostě to vyzkoušej. Takovou krizí si prošla většina z nás (i moji přátelé a známí) a nutně to nemusí vést k tomu, že se rozvádí nebo rozchází. A celkově chlapi neradi kecaj o tom co zrovna cítí a ještě víc neradi řeší co se řeklo nebo neřeklo v hádkách.
Už to tu někdo psal, řekni mu, že ho miluješ a proto odjíždíš, aby sis odpočinula a on taky, klidně bych mu řekla i to, že budu moc ráda, když se ozve a když mu bude hodně smutno, může i přijet (ale hlavně proboha nečekej, že to opravdu udělá - může, ale nemusí, některý chlapi jsou paličáci - to taky znám :roll: )
Na druhou stranu by měl ocenit, že už se nechceš jenom dál hádat a řvát po sobě. Je to hodně hodně složitý a vůbec ti tu situaci nezávidím, ale sama vím, že i bezvýchodné věci se dají řešit. Všechno si v klidu prober v hlavě, vychrupni se na to a zvesela do toho. Je to tvůj život a znáš to - jaký si to uděláš........

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
27.5.11 21:25

Holky, moc děkuju. Ještě, že to emimino je… Když jsem tuhle diskuzi zakládala byla jsem na prášky, teď už mi je jen hrozně smutno… smutno z nás dvou, ale můžem si za to sami. Když se podívám na toho broučka v postýlce, bolí mě to ještě víc. Chtěla bych aby vyrůstal v úplný rodině, ale ne za cenu každodenních hádek a těch už za takhle svůj kratičký život slyšel víc než dost…
Odjedu a uvidí se. Díky moc holky :kytka:

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
27.5.11 21:27

Grepiku, moc děkuju. Hezky jsi to napsala… Jojo, jaký si to uděláš… No paličák to on je, takže asi nemá smysl si namlouvat, že by přijel, i když člověk bude pořád tak trochu doufat… :oops:

  • Citovat
  • Upravit
104
27.5.11 21:30
Anonymní píše:
Grepiku, moc děkuju. Hezky jsi to napsala… Jojo, jaký si to uděláš… No paličák to on je, takže asi nemá smysl si namlouvat, že by přijel, i když člověk bude pořád tak trochu doufat… :oops:

Když se ti bude chtít dej vědět jak je u ségry a jak to zvládáš. P.S. ty taky budeš pěknej paličák, trochu mi připomínáš jednu moji přítelkyni, je skvělá, hodná, ale je to beran a to je dobře, protože hned tak něco nevzdá :kytka:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
755
27.5.11 21:32

Hodně štěstí… :palec: :kytka:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
9018
27.5.11 21:39

Pokud nechce on, tak alespoň ty vyhledej pomoc psychologa. Rodina ti nepomůže, jsou zaujatí a dívají se na vše pouze z tvého pohledu. Taky by to později mohlo poznamenat vzah k tvému manželovi.Já nejsem utíkací typ. Ke všemu se stavím čelem a řeším. Maminka mě naučila, že problémům neutečeš. Vrátí se to jako bumerang. Manžel by tvé odstěhování mohl brát jako vydírání. Z malým dítětem bych určitě neodešla ani k matce, ani sestře. Jen pokud by šlo o fyzické násilí. Jak dlouho tam chceš být? Už tam nikde nejsi doma a všichni mají svůj život. Manžel taky může trucovat několik týdnů. Taky bych se nespoléhala, že mu bude smutno. Jsem z manželem 13 let a trable ve svazku má téměř každý. Zajdi si na kosmetiku, ke kadeřníkovi, na masáž. Manželovi to oznam a nech mu prcka na hlídání. Nehrej si na hrdinku a neusnadňuj mu život. Je to i jeho dítě. Řekni,je nakrmený, přijdu za dvě hodiny. telefon neberu.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1309
27.5.11 21:39

hele, zakladatelko, můžu se zeptat kolik je tobě a manželovi let a jak dlouho jste spolu chodili, před tím, než jste se vzali?? pokud by to byl problém, hod mi to do SZ, tvuj příběh mi trošku připomíná to, co jsme zažíval s manželkou za mlada..

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
9018
27.5.11 21:49

Já ti přeju, aby si byla šťastná. Ať už se rozhodneš to řešit jakkoliv. Držím palce.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1626
27.5.11 22:02

Když jsem začala číst zakladatelky příběh, první co mě napadlo-klasická ponorka, to zas budeok,ale věta Jsem s tebou jen kvůli dítěti 8-o :pocitac:

Snad opravdu pomůže na chvíli vypadnout. Ale rozhodně bych byla tou radou svůj plán v klidu oznámit, na rovinu říct, že ho máš ráda a záleží ti na něm a právě proto chceš krizi vyřešit tím odjezdem např.k vašim a dodat, že oba za těch pár dní naberete sílu a jak se říká „nový vítr do plachet“
Dzžím palečky :hug:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
28.5.11 07:03

Ahoj,

znovu píšu… Děkuji adminům za změnu názvu :wink:
Včera přijel domů a zase dělal jakoby se nic nestalo, jakoby žádná hádka neproběhla. A nechápal, že já to taky nedokážu…

Cassi, no někde úplně uvnitř mě se mi taky nechce úplně odjet, ale čistě ze sobeckých důvodů. Prostě, že to nedám. Že tam přijedeme a za den budu jak trní a budu přemýšlet co dělá a nedělá a jestli mu chybíme nebo ne. Asi bych u ségry byla tak týden týden. Vím, že má svůj život a svoji rodinu, ale říkala mi už dřív abych k ní přijela, že si chce užít malého. Bydlíme od sebe opravdu daleko a tak ho pořádně ani neviděla.

Grepiku, no paličák to asi jsem taky, máš pravdu.  :oops:

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
28.5.11 08:44

Anonymni 2

Ahoj Anonymni,

pridavam se k tem, kteri se s tvym pribehem dokazi identifikovat :-? U nas bylo po porodu to same. Same zbytecne hadky, narazky na nedostatek sexu, pocit, ze je na me alergicky (cokoli jsem rekla a myslela v dobrem proti mne obratil jako ze mu chci ublizovat a jak jsem zla). Ja to vsechno chtela resit, rozumne si o tom promluvit, on prede mnou utikal a castecne se tvaril, jako ze se nic nedeje, a castecne se mnou nemluvil. Situace se stale vyostrovala, hadky byly drsnejsi, pak uz jsme po sobe kriceli a rekli si i hodne veci, ktere se nikdy vyslovit nemely.
U nas se k tomu pridalo teda i to, ze jsem zjistila, ze neni dobry tata. Malemu (je mu pul roku) venoval tak 3 minuty sveho casu denne, pokud jsem ho vyslovene nedonutila starat se vic. On tvrdil, ze je to mnou, ze ja mu byti s prckem zneprijemnuju, ale myslim, ze to byla vymluva.
At to zkratim, rozesla jsem se s nim. Uz jsem to proste nemohla vydrzet.
Jestli to chces zachranit, tak je ten tyden u sestry dobry napad myslim. Mozna teda nemusi fungovat (jako u mne), ale za pokus to stoji. Ja jsem byla taky dvakrat po tydnu pryc, sice kdyz jsem prijela, tak bylo vsechno lepsi, ale pak stacilo jedno nedorozumeni a zas se to vezlo…
Hodne stesti! A pak prosim napis, jak to dopadlo. Ja nad tim musim porad premyslet, jestli to bylo tim, ze jsme byli jen nepripraveni na dite, nezvladli ten stres a hormony… anebo jestli jsem se v nem vazne zmylila a byl to uplne jiny clovek, nez s jakym jsme to dite chtela mit a je dobre, ze jsem se rozesla…

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
20.6.11 12:01

Ahoj,

píšu jak to teď u nás vypadá…
Odjela jsem na 14dní k sestře. Ze začátku to vypadalo dobře. Psal, volal, říkal, že mu chybíme… Když se blížil den, kdy měl pro nás přijet najednou změna o 360´. Měl najednou hroznou depku, skoro brečel do telefonu a že neví jak dál. Že by snad byl nejraději sám, že si to ale nedovede bez malého představit. Ani slovo o mě, o nás… Nakonec pro nás nepřijel. Přijel druhý den, kdy byl zas docela v pohodě, omluvil se za své chování, že měl prostě depku. Když jsem se s ním pokoušela mluvit o nás dvou, řekl mi, ať to nechám být, že tím, když se v tom budeme pitvat nic nevyřešíme, spíš naopak se zas pohádáme. Od té doby je doma sice klid, ale celkově tak nějak chladno. Nehádáme se, ale o nějakých citecj taky nemůže být řeč. Dnes už jsem to neustála a napsala mu sms v dobrým, že mě to jen mrzí jaké to teď je, že mi to chybí a stýská se mi i po těch blbých smskách, který mi psával. Že jsem magor, kterej to potřebuje slyšet a ať se nezlobí. Ihned volal a ať už toho proboha nechám, že to je furt dokola, že se mi furt něco nelíbí, že se konečně nehádáme a já zas musím vymyslet něco čím to zkazím. Pohádali jsme se do telefonu, kdy on to uzavřel větou: „Víš co, tak když Tě podle Tebe nemám rád, tak se sbal a jdi do prdele…“ Tak tu sedím, slzy se mi koulejí po tváři jak hrachy a absolutně nevím co mám dělat. :?:

  • Citovat
  • Upravit
3396
20.6.11 12:15

Ahoj, jestli máš možnost jet ještě k sestře, tak jeď! Nic mu neříkej, vydrž mu nevolat a počkej až on sám se ozve!

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Užitečné odkazy

Mohlo by vás zajímat

Zkušenosti a hodnocení

1.2 Spray Max mop box

  • (4.8) + 25 recenzí

Victoria

  • (4.4) + 20 recenzí

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová