Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Věčné hádky po porodu
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
27.5.11 20:09
Dejte si pauzu-odjeď na čas k vašim,buď se vám bude po sobě stýskat a budete schopni něco řešit nebo to fakt nemá cenu.
Nepíšeš proč se hádáte 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.5.11 20:12
Přesně tak, pokud máš tu možnost, tak na chvíli jděte od sebe. Oba uvidíte, co chcete dál. Takhle tě to jen stresuje a říkáš věci, které říkat nechceš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Baslerinda
27.5.11 20:14
Ach jo … mrzí mě to za tebe,hádáte se od narození malého nebo už se to táhne jak dlouho? Píšeš,že jste se brali před rokem,takže tou dobou asi bylo vše ok,takže přemýšlej, proč najednou ta změna a obrat o 360° … kdo s hádkami začíná a kvůli čemu vznikají? Řešíte opravdu problémy nebo je to kvůli maličkostem a kravinkám? Písni o tom něco bližšího ..
- Citovat
- Upravit
Anonymní
27.5.11 20:15
Veru, no kvůli čemu. Já vlastně po pravdě ani nevím. Kvůli blbostem. Jeden něco řekne, druhej se toho chytí. Asi taková klasická ponorka, nevím… ale u nás to nekončí nějakým bouchnutím dveří a večer zas pohoda. U nás je to vždycky neuvěřitelná smršť výčitek a nadávek. Tedy ne, že by mě přímo nadával, to ne. On právě umí najít to nejbolavější místo a hezky se v něm porejpat. Nevím jak to vysvětlit. Prostě umí v hádce opravdu ublížit. Oba jsme horké hlavy a já už mu teď poslední dobou nejsem nic dlužná. Nevím, jak u něho na tom jsem, opravdu nevím co ke mě cítí, nemám v něm oporu… a to mě deptá. jemu asi vadí, že jsem pořád maštvaná jak říká, není spokojený se sexuálním životem. V tom má asi pravdu, vážně jsem z malého po celým dni utahaná a když konečně usne, jsem ráda, že má svůj klid a poslední na co mám náladu je nějaký postelový řádění, ale myslím, že i tu chuť ovlivňují ty hádky a vše. Ale jasně říct, že se hádáme kvůli tomu a tomu nemůžu… asi se hádáme kvůli sobě, že jsme na sebe tak alergičtí, že nám snad i začíná vadit, že dýcháme stejný vzduch, alespoň tak mi to přijde u manžela…
- Citovat
- Upravit
27.5.11 20:15
ahoj asi bych taky radeěji odšla k rodičum na čas a pak se uvidí. ono mu bude smutno. uvidíš. drž se.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.5.11 20:15
Myslím, že kdybys opravdu na pár dní odjela na výlet, pročistilo by to vzduch. (k Vašim nebo ke kamarádce) A hlavně se na celou situaci podíváš s odstupem. Rozhodně bych zkusila psychologa (můžeš vzít prcka sebou?? když neseženeš hlídání), jelikož působíš dost zmateně a zoufale a názor třetí nezůčastněné strany se vždycky hodí. A pokud nemáš kamarádku, která umí zůstat nad věcí, tak je to jediná možnost si takový názor vyslechnout.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.5.11 20:15
Ahojky! 
No… jeto smutný, asi musíš být už opravdu zoufalá… 
Taky bych asi zkusila odjet, na týden - 14 dní - možná měsíc… A pak by se vidělo… Buď se oba vzpamatujete a dáte to do kupy a nebo zjistíte, že to opravdu nepůjde… Píšu „oba vzpamatujete“, protože nebylo jasně řečeno, jakého rázu jsou hádky, z jakého důvodu atd…
A jinak jak jsi psala po roce rozvod? No… není to nic, čím bych se chtěla chlubit, ale já byla v 21 letech vdaná (po roce a půl dlouhé známosti) a 6 týdnů po svatbě jsem podala žádost o rozvod! 
Přeji hodně sil a trpělivosti a ať vše dopadne k Tvé spokojenosti!!! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.5.11 20:19
Anonymní píše:
Veru, no kvůli čemu. Já vlastně po pravdě ani nevím. Kvůli blbostem. Jeden něco řekne, druhej se toho chytí. Asi taková klasická ponorka, nevím… ale u nás to nekončí nějakým bouchnutím dveří a večer zas pohoda. U nás je to vždycky neuvěřitelná smršť výčitek a nadávek. Tedy ne, že by mě přímo nadával, to ne. On právě umí najít to nejbolavější místo a hezky se v něm porejpat. Nevím jak to vysvětlit. Prostě umí v hádce opravdu ublížit. Oba jsme horké hlavy a já už mu teď poslední dobou nejsem nic dlužná. Nevím, jak u něho na tom jsem, opravdu nevím co ke mě cítí, nemám v něm oporu… a to mě deptá. jemu asi vadí, že jsem pořád maštvaná jak říká, není spokojený se sexuálním životem. V tom má asi pravdu, vážně jsem z malého po celým dni utahaná a když konečně usne, jsem ráda, že má svůj klid a poslední na co mám náladu je nějaký postelový řádění, ale myslím, že i tu chuť ovlivňují ty hádky a vše. Ale jasně říct, že se hádáme kvůli tomu a tomu nemůžu… asi se hádáme kvůli sobě, že jsme na sebe tak alergičtí, že nám snad i začíná vadit, že dýcháme stejný vzduch, alespoň tak mi to přijde u manžela…
Jako by jsi psala o našem vztahu po narození,jakmile jeden promluvil ten druhej ho hned chytil za slovo a už to jelo.Já bydlela 3 týdny s malým u maminy Pak přišel s kvítím a byli jsme schopní nějak komunikovat.Malého samo chodil vozit atd.
Opravdu to vidím,že potřebujete pročistit vzduch.To je prostě klasika u mnoha párů.Chlap nechápe únavu ženy a žena chce víc pomoci a pochopení pro její únavu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.5.11 20:22
Jééé holky, Vy jste hodné… Já myslela, že si to ani nikdo nepřečte… ještě jednou omluva za inko. Manžel sem někdy nakoukne…
No brali jsme se před rokem, když jsem byla těhotná. Jako i v té době, jsme se uměli pořádně pohádat, ale bylo to jiný. Oba nás to pak mrzelo a pak bylo zase fajn. Jak jsem psala oba jsme horký hlavy, tak občas se stalo, že jsme byli jak čertíci z krabiček, ale tohle co se děje poslední dobou nechápu…
Nevím, já jsem asi od něho čekala větší podporu co se týče malého a celkově rodiny. On je pořád pryč. Ne, že by se vyloženě někde flákal, v hospodě nebo tak, ale moc času s námi netráví. Přijde mi, že nejsme u něho na prvním místě. Teď už asi ani nechce svůj čas trávit s námi… nebo spíš jak on říká: „S malým být chci, s Tebou ne…“ Já jsem citlivka a tyhle věci si hrozně beru, stejně jako, když mi říká, že si mě vzít stejně nechtěl, ale že musel… No a já nejsem už ta věčně veselá, bezstarostná holka… Jsem unavená a hlavně staršně zklamaná… on si myslí, že pernamentně nasraná. Už jsem ho i prosila, že zajdeme do nějaký manželský poradny, nechce, prý nám dvoum už není pomoci. ale když se ho přímo zeptám, jestli se mnou chce vlastně dál žít a jestli by nebylo lepší se rozejít, odpoví ve stylu: „To jsi přesně Ty, věčně děláš unáhlený závěry. A hlavně, jsi stejně jen hysterka, co dokáže jen vyhrožovat…“ Tak asi dnes už nechci JEN vyhrožovat, chci aby pochopil že je opravdu zle. Počítám i s tím, že už to dohromady nedáme, i když mě to bude bolet, jen potřebuju to, aby mě začal konečně brát vážně.
Tak myslíte, že někam odjet?
- Citovat
- Upravit
27.5.11 20:23
V hádkách řekne každý z nás pár bolestivých věcí, které potom mrzím. Porod je velmi náročná záležitost a období potom, je ještě horší. neutíkej te od problémů. Rozhodně bych si nedávala pauzu. Proč? Jste manželé v dobrém i zlém. Vyhledejte pomoc v poradně.
Zamysli se sama nad sebou, jak se chováš ka manželovi. Matky hodně kladou po porodu na první místo dítě. Možná mě za to někdo odsoudí, ale pokud není v pořádku vztah partnerů, tak to právě odnese dítě. Necítí se manžel odstrčený? V pondělí zavolej do poradny, řekni to manželovi. neodkládej to. Nikdo vám nepomůže. Rozhodně to neventiluj v rodině ani kamarádkám. Je to jen mezi vámi. Jeďte na dovolenou nebo si udělejte pěkný víkend. Kdy jste spolu byli v kině nebo na večeři sami dva? Odstříkej mlíko a dej dítě na hlídání.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.5.11 20:25
Ty jo,fakt jako bych to psala já před 4 lety 
A vidíš,přežili jsme to 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.5.11 20:26
Ahoj, taky myslím, že je to tím, že jste prostě v nové situaci. On taky může manžel trochu žárlit, že už není doma number 1. Možná ho trochu víc zapoj do péče o mrně (nepíšeš teda jestli pomáhá) a ty si budeš moci odpočinout. Nebo si udělejte třeba výlet a někde na procházce to zkuste probrat. My jsme spolu 11 let a náš vztah se taky hoodně změnil po narození prcka - taky jsme spolu bojovali, ale teď snad konečně pochopili vzájemné představy a jde to. Tak držím pěstičky ať to zvládnete.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.5.11 20:29
Cassi píše:
V hádkách řekne každý z nás pár bolestivých věcí, které potom mrzím. Porod je velmi náročná záležitost a období potom, je ještě horší. neutíkej te od problémů. Rozhodně bych si nedávala pauzu. Proč? Jste manželé v dobrém i zlém. Vyhledejte pomoc v poradně.
Zamysli se sama nad sebou, jak se chováš ka manželovi. Matky hodně kladou po porodu na první místo dítě. Možná mě za to někdo odsoudí, ale pokud není v pořádku vztah partnerů, tak to právě odnese dítě. Necítí se manžel odstrčený? V pondělí zavolej do poradny, řekni to manželovi. neodkládej to. Nikdo vám nepomůže. Rozhodně to neventiluj v rodině ani kamarádkám. Je to jen mezi vámi. Jeďte na dovolenou nebo si udělejte pěkný víkend. Kdy jste spolu byli v kině nebo na večeři sami dva? Odstříkej mlíko a dej dítě na hlídání.
Cassi, tohle přesně jsem mu říkala. Ani nevíš, jak ráda bych s ním někam vyrazila, jen sami dva… ale nemůže, nemá čas, je v práci nebo nechce…
Po porodu jsem se opravdu snažila manžela zapojovat a nechat hodně prostoru malému a jemu aby se nějak vzájemně „našli“. Ale on je pořád pryč a postupem času jsem vůastně všechno převzala co se týče malého já sama na sebe, protože to jinak nešlo. Takže teď je tak, že on malého ani nevykoupe, nepřebalí, neumí ho ani uspat. Jako když je doma, tak si s ním pohraje, někdy i jede ven s kočárkem, když já třeba něco mám, ale jinak. Jinak nic…
Jak jsem psala, do poradny nepůjde. Říkala jsem mu, že jsme i objednaní (to jsem lhala, jen mě zajímala reakce), ale řekl, ať to zase laskavě zruším, že on nikam nejde. Prostě tam ho nedostanu, teď už asi i z jeho „principu“, že to řekl.
- Citovat
- Upravit
27.5.11 20:29
Určitě odjet! Podle toho, co píšeš, to asi jiné řešení nemá… A začínám si i myslet, že by to mohlo pomoct… Přecijen jsi 5 měsíců po porodu, to je dost náročný období samo o sobě, a pokud ještě kojíš, tak je to ještě zdvojnásobený… Vypadá to na tu ponorku, řekla bych… A to nezjistíš jinak, než že si od sebe na chvilku odpočinete…
Já tedy za sebe musím ještě říct, že dokud jsem kojila, tak jsem byla trochu přecitlivělá, plačtivá, unavená, měla jsem náladu pod psa (neměla jsem se ale s kým hádat - viz můj deníček ) …
Přestala jsem kojit asi v 5ti měsících a pro mě tedy docela úleva… Hormony se „hodily“ do klidu a všechno se začalo zdát tak nějak růžovější…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj,
, jen jsem se snažila nastínit situaci, jak to u mě vypadá. Přemýšlela jsem o návštěvě psychologa, ale nemám kde zajistit hlídání. 
omlouvám se za inko. Nevím vlastně kde začít. S manželem máme miminko, je mu pět měsíců a je to moje zlato. Ale vztah mezi mnou a manželem po porodu jde opravdu z kopce. Co je malý na světě jsou tu věčně hádky. Máme krizi a myslím, že posledních 14dní spěje opravdu k rozchodu. Vlastně už nevím jak to mezi námi dát dohromady, ačkoliv ho mám pořád ráda. O tom co on cítí ke mě raději moc nepřemýšlím. V hádkách je na mě vyloženě hnusnej. Je pravda, že už jsem se začala taky bránit a jsem na něho ošklivá taky. Říkám věci, které třeba ani nechci a pak mě mrzí, ale už opravdu nemůžu. Uvažuji o rozvodu, i když jsme se brali teprve před rokem… Docela mazec co? Se po roce rozvádět. Jen moc nevím kam s malým jít. U mých rodičů by to šlo, ale po pravdě si to moc nedovedu představit. Naši jsou fajn, ale dlouhodobé soužití navíc s malým miminkem asi nebude to pravé ořechové. Mají rádi už svůj klid a po pravdě jsou takový, že jim připadá že vše dělám špatně, je všemu mají spoustu připomínek, no prostě byla by to úplná nouzovka a jen na pár dní.
Nevím, jak manželovi naznačit, že jde opravdu do tuhého, protože on si myslí, že já jsem jen hysterka, co dokáže jen trapně vyhrožuje, ale nic neudělá. Do dnešního večera to vlastně i tak bylo. Když jsem poslouchala spršku jeho výčitek vůči mě, které završil tím svým: „Stejně jsem s Tebou jen kvůli dítěti.“, tak moje jediná reakce bylo, že tedy jdeme od sebe, když je život se mnou pro něho tak nepřekonatelné peklo. Tentokrát, ale asi opravdu ten pohár trpělivosti přetekl a já už nemůžu. Nevím, jak mu dát najevo, že pokud ještě s námi chce žít, má poslední šanci…
Asi plácám nesmysly, ale slzy se mi zas koulejí po tvářích, asi poradíte ať si spolu promluvíme, ale to nejde. Opravdu, zkoušela jsem to. Po dobrém, po zlém, napsala jsem mu e-mail… Nejde to. Asi spolu neumíme komunikovat a vlastně skoro vždy to nakonec skončilo hádkou.
Nevím jak dál, došlo to tak daleko, že mě ačkoliv to sama nechci napadají myšlenky na sebevraždu anebo ještě hůř, kdyby se tak stalo něco jemu… vše by se vyřešilo. Je to hrozný, šílený, já vím. Sama sebe za to nesnáším, ale ty myšlenky přijdou sami, aniž bych chtěla. Já sama si nic neudělám to vím, mám tady to malý zlatíčko, který mě potřebuje a manželovi samozřejmě taky ne. Takovej blázen zas nejsem
Holky, omlouvám se za tenhle blábol… já už jen opravdu nemůžu…