Věčné hádky po porodu

@ontarova.stara píše:
Prijde ti normalni partnera obcas profackovat a nadavat mu do debilu? Vyhrozovat mu, ze neuvidi vlastni dite? Mne tedy ne a nesvadej to na „materske hormony“ (ci co jsi psa)l. Tva zena by mela urychlene vyhledat odbornou pomoc a naucit se zvladat zlost a stres jinym zpusobem, nez vydiranim a vybijenim si ji na tobe. Osobne bych si to dala jako podminku pro setrvani ve vztahu. Delat nekomu fackovaciho panaka nebudu ani kvuli diteti, nehlede na fakt, ze podobne prostredi a priklad komunikace mezi rodici neni zrovna nejvhodnejsi.

Problém, je, že předem vím, jak by taková podmínka dopadla… vím, kdo jí je přednější
Ale prohrál bych jen já, jelikož bych to byl já, kdo by nebyl s mimčem… (resp. i mimčo, které by doplatilo na neúplnou rodinu, ale rozumím, že setrvávat v takovém vztahu taky pro dítě není ideální). A ona by z toho vyšla jako vítěz, bydlela by přechodně u rodičů, finančně by se dokázala taky zajistit a nic by jí nescházelo…

@Anonymní píše:
Ahoj Anonymni,pridavam se k tem, kteri se s tvym pribehem dokazi identifikovat U nas bylo po porodu to same. Same zbytecne hadky, narazky na nedostatek sexu, pocit, ze je na me alergicky (cokoli jsem rekla a myslela v dobrem proti mne obratil jako ze mu chci ublizovat a jak jsem zla). Ja to vsechno chtela resit, rozumne si o tom promluvit, on prede mnou utikal a castecne se tvaril, jako ze se nic nedeje, a castecne se mnou nemluvil. Situace se stale vyostrovala, hadky byly drsnejsi, pak uz jsme po sobe kriceli a rekli si i hodne veci, ktere se nikdy vyslovit nemely.
U nas se k tomu pridalo teda i to, ze jsem zjistila, ze neni dobry tata. Malemu (je mu pul roku) venoval tak 3 minuty sveho casu denne, pokud jsem ho vyslovene nedonutila starat se vic. On tvrdil, ze je to mnou, ze ja mu byti s prckem zneprijemnuju, ale myslim, ze to byla vymluva.
At to zkratim, rozesla jsem se s nim. Uz jsem to proste nemohla vydrzet.
Jestli to chces zachranit, tak je ten tyden u sestry dobry napad myslim. Mozna teda nemusi fungovat (jako u mne), ale za pokus to stoji. Ja jsem byla taky dvakrat po tydnu pryc, sice kdyz jsem prijela, tak bylo vsechno lepsi, ale pak stacilo jedno nedorozumeni a zas se to vezlo…
Hodne stesti! A pak prosim napis, jak to dopadlo. Ja nad tim musim porad premyslet, jestli to bylo tim, ze jsme byli jen nepripraveni na dite, nezvladli ten stres a hormony… anebo jestli jsem se v nem vazne zmylila a byl to uplne jiny clovek, nez s jakym jsme to dite chtela mit a je dobre, ze jsem se rozesla…

Holky ja mam pocit jako by mi nekdo cetl z duse…jak se nekde ty pribehy opravdu protnou a maji podobne scenare. Jsem s manzelem uz dlouho a v podstate do doby nez jsme zacali planovat dite, tak bych rekla, ze jsme zili normalni zivot…ja porad v praci, respektive v nekolikero, on mel sve konicky a byl tam i cas straveny spolu a s rodinou ale zarovem vlastni prostor na vlastni seberealizace…ten mu teda narozdil ode me zustal, ale pekne poporadku…ja uz nevim kam dal, tak zkusim popsat a uvidim, treba nekdo poradi, vic hlav vic vi…vsechno zacalo v podstate mozna uz v dobe planovani, kdy ja teda byla nestastna samozrejme ze sve poatavy a resila jak zhubnout abych otehotnela apod…no narocne obdobi pri praci, ktera je ppmalu nonstop, ale nakonec po uspesnem zhubnuti se mi trochu narovnalo i sebevedomi a ja vlastne pak i opravdu necekane otehotnela.. uz tam probihaly obcasne hadky vetsinou kvuli financim, tedy mym financim, ktere jsem si vydelala a sama utratila, penize na domacnost mame delene, kdo co plati, takze neni si co vycitat, nehlede na to ze jsem nakupovala potraviny, pro vsechny darky, zarizovala oslavy, zvala manzela do kina, divadla, na koncerty, na vecere, jezdili jsme na pobyty a vzdy jsem platila ja…nemohl si proste obecne stezovat..dohazovala jsem mu i obcas dobre placene brigady…ale stejne mu vadilo, kdyz jsem si doprala i nejaky ten „drazsi“kousek cti cca1500 a to jsem i sporiva…ale proste prupovidky kolem a kolem…pritom on me sam na pocatku naseho vztahu privedl k vetsimu utraceni…ale at to zkratim…v podstate jednou takovou hadlu zaclo i oznameni o tehotenstvi, kdy proste mi vycital jedny saty tak jswm mu rekla ze by me tedy zajimalo jak pak uzivi vlastni dite, ktere je na ceste…behem tehotenstvi si me moc nevsimal…ja chodila do prace, na kurzy semnou nechodil, kdyz jsem zaplatila individualni a o vikendu tak nakonec ty absolvoval ale vetsi zajem o me nejevil…pustila jsem jo i v rane fazi tehu s mymi kolegynemi na dovolenou a ja doma lezela se zanetem v zubu a horeckami…nikdy se o me neumel postarat v nemoci, naopak ja kolem nej skakala jjak koza vzdycky…ale smutne je ze se o me nedokazal postarat, kdyz jsem byla hotova v tehu nebo posleze, ale k tomu se dostanu. Pak jsme tedy leteli aspon na jednu dovolenou, ktera uplne pro me nebyla pohodlna, ale byla jsem rada, ze jsem se dostala naposled z prace a bez mimca nekam…a po ni uz to slo cim dal vic z kopce…nemel na me cas…nejake foceni, ackoli je jeho konickem nulove…tak jsem si domluvila aspon fotografa a nakonec na nej ho i vzala na to foceni…a podotykam ze opet jsem si vsechno platila, takze on zadne naklady semnou nemel.. tim ze na me kaslal a uz netravil nijak semnou cas, prestoze mi sliboval vylety apod. vydala jsem se v pokrocile fazi tehu s kamaradkou na voziku na dovolenou, coz taky neresil jak mi je apod. A pote travila zbytek tehu prevazne u rodicu a dodelavkami prace, abych mela aspon nejaky kontakt. Bylo pptreba zaridit vybaveni pro miminko, toto vse se delo ve spolupravi s mymi rodici jak fyzicky nakupy a skladani tak financne…opet se muj manzel nijak nezapojil…jakoby ani neocekaval ze ma prijit na svet jehi prvni dite…tenhle cely pristup a ignorace mi zpusobily spoustu bezesnych a probrecenych noci…kdy jsem si rikala jestli rovnou nezustat s ditetem sama, a rikala si ze se to treba zmeni porodem ze nikdy nebyl tak bezcitny a neempaticky…ale jakoby uplnw zapomnel ze ma zenu v ocekavani…zkratim to je toho mnohem vic ale pro nastin to staci…po porodu jsem dostala doma zanet prsou…zenska ktera si timhle prosla bude vedet co to je…chlap ai rezani ziletek, kdy byste si nejradsi urvaly prsa nemuze ani predstavit, skoncila jsem se 40horeckama a v placi ze nechcibzpet do nemocnice a ze chci kojit…mna antibioticich jswm byla 3tydny…vratilo se mi to…kojeni jsem ustala ackoli to byla hruza…muj manzel si nevzal ani volno z prace ani osetrovne na me, diky za to ze moje mamka tu semnou v prvnicj dnech byla a pak mu i rrkla at me odveze na pohotovost, obkladala mi prsa vsim moznym a prikladala malou. v te dobe se muj muz nezapojoval, v noci spal jak zabity, kdyz jsem ho budila tak nereagoval…v te dobe byl take po prvni zmene zamestnani, chtel odejit uz dlouho ze stavajici prace jeste behem tehu a ja jej plne podporila protoze se necitil tam uz fajn…jenze ackoli uz tehdy hlasil ze ocekava prirustek tak pak to nebralii v potaz…co bylo ale spatne…tim ze proste nestihal ci co ja vim, tak chodil domu proste pozde v 5, v 7 a odchazel brzy rano…prvni tyden kdy jsem mela pomoc mamky a ta mi malou prikladala a varila mi tak jsem obrecela jen to ze si male nevsima, neda mi ANI pusu ani male…proste absolutne bez zajmu…ale druhy tyden kdy mi nabehly horecky kvuli presunu zanetu a ja zustala sama doma tak to u nas vypadalo tak, ze miminko ktere bohuzel nespalo nikde jinde nez na me u prsu tak jsem prosedela klidne cely den bez jidla a piti na sedacce ci v posteli jen aby miminko spinkalo…projevy nejake naklonnosti, nehy byly tytam…potreba, aby mi aspon neco uvaril nebo mi namazal chleba bylo provazeno casto nelibosti… A ppzdeji uz to prezentival tak ze musi varit doma jen on…navic ja opravdu skoro nic nejedla abych miminku nicim neublizila…jako kazdy na to budete mit jiny nazor ale jako prvorodicka proste hledam cesty…poctive jsem zustala cele sestinedeli doma…pro cloveka ktery je v kazdodennim kontaktu s lidmi je absolutni izolace nepredstavitelna…ziji ve meste odkud pochazi manzel tudiz nemam vytvorenu pratelskou sit a tak jsem byla zcela osamocena a hledala aspon maminky na facu, s kym bych mohla sdilet nejake spolecne zajmy a podarilo se.ale nenharadi vam to kontakt s manzelem…take jsem v teto dobe musela jeste dokomcovat rozjete projekty…protoze vsichni vcetne me si mysleli ze budu mit spaci miminko, coz byl opak pravdou, ale toto rozhodnuti tehdy padlo i s manzelem, presto me pak kdyz prislo na lamani chleba nijak nepodporil ani nepomohl…kazdopadne u nej dochazi k prvni zmene a jeho propousti v zamestnani…pro novopecwnou matku na materske ktera touzila dodelat projekty a zustat na rodicaku prvni semafor a POZOR o tom, abych neprisla o praci protoze manzel zustane bez prijmu…v te dobe opet velmi narocne obdobi kdy si me manzel nevsima a resi nejake svoje pravdepodobne vnitrni problemy a nevnima potrebu o cemkoli mluvit…zkratim to…casto jsem hledala podporu u rodicu, protoze doma sama s miminkem to bylo k zblazneni…matky jiste pochopi…a nakonec si nasla i privydelek, protoze nejistota ve forme ztraty zamestnani byla pro me velkym strasakem jak bychom to zvladly…podotykam ze zadna akce tohoto typu neprobehla bez konzultace s manzelem…vsechno schvalil a uznal ze radeji ano, nasel si dalsi praci ale prisla korona a opet jej propustili…a me to jen utvrdilo v tom ze radeji musim mit jistotu a pracovat nez zustat bez prostredku s hypotekou na krku…prestoze si nasledne manzel neustale stezoval ze jsem nervozni apod…kdo by taky nebyl kdyz mate male mimino chlapa ktery ma zivit rodinu a jiz nazacatku rekne ze to neutahne a do toho ztraci jedno zamestnani za druhym…asi kazda matka by se jala zajistit nejaky prijem at to neskonci a cernym scenarem…a nase hadky se vlastne tykaji porad tak vseho a niceho…tim ze jsem zamestnana a staram se o mimco tak nemam samozrejme cas, pokud mi jej nikdo nehlida si navarit apod. Ano mam kontaktni dite ktere mam neustale na rukach a skoro po roce sem teprve uspela s nejakym nositkem, takze pro me je nejdulezitejsi navarit diteti a mit aaturovany jeho potreby, vcetne toho ze se koji, takze je porad semnou…ale i ja samozrejme mam nejake potreby a ty nejsou naplnovany vubec…a jen slysim vytky a stiznosti ze strany manzela…pritom kdyz jsem rekla ze pokud zvladne nas zivit tak rada odejdu z prace…mimochodem ma dalsi zamestnani a ja jen cekam kdy skonci zkusebni doba zdali si ho tam nechaji nebo opet budu v nervu ze je chlap bez prace…reknete si chudak chlap ma smulu…to jo, to ma…proste blba doba menit praci…ale to, ze se o me nestara, kdyz jsem nemocna, kdyz male rostou zuby nepozna ze ma horecku a neresi to ze je apaticka…to ze ji „nerozumi“ protoze s ni netravi dostatek casu, to ze nas nevezme na zadny rodinny vylet, nebyl se s nami za cele leto ani jednou koupat…to ze s nami nesel ani na jedno vanickovani…nesdili zadnou radost z poprve…ze jsem nasla zuby…ze mala rekla nejake prvni alovo…a proc protoze je neustale v praci, kterou ani zaplacenou nema nebo sedi na pocitaci a dela tam nevim co…zprvu si s malou ani nehrak ani se nemazlil…proste si nas nevsimal…to ze male nic nekoupi je vedlejsi…naopak ja mam vycteno vsechno co ji koupim…ale je to me prvni a jak to vypada i posledni dite…ale nevim jestli z takoveho zacarovaneho kruhu je vubec cesty ven…za ruku me nechytne…pusu jsem nemela uz davno…a to neni moc priklad pro dite ktere by melo vnimat nejake potreby…a pokud tady jste holky psaly o sexu…tak to je asi kapitola sama o sobe..cglapi a jejich sebstredne potreby…jako sex…uprimne muj muz mi nemel ani kdy pohlidat dite abych si zasla ke gynekologovi, zubari ci kadernici…a vzhledem k tomu, ze kdyz se dite budi co hodinu na kojeni v joci, pres den zenska se stara o dite a maka a pak je rada ze je…tak na nejaky sex nema ani prostor ani pomysleni…nehleden na to ze spojeni kojeni a zenskych problemu je teda masakr zeny…takhle blbe me uz dlouho nebyvalo a na to jaksi nas tatinek nereaguje…protoze vlastne asi pocita s tim ze kdyz jsem vsechno zvladala bez ditete tak to budu asi zvladat i s ditetem…ale uprimne…uz jsem vycerpana z toho ze muj muz o sebe nedba, mysleno fyzicky…neumyte vlasy, nenavonany, vzdycky si oblece sand to nejhorsi obleceni co ma ve skrini kdyz nekam semnou jde…ja vam nevim…nejsem k pohledani…nemam na sebe cas a jak bych rada ale maleho sviste proste nikam neodlozim ale to ze o sebe on nedba, tak jiste chapete…ovsem kdyz nekam vyrazi tak to nema problem se vystrojit…(mimochodem byl jeste v lednu na dovolene…takze prostor pro svou seberealizaci opravdu ma),neplati vcas ucty. neumi zridit ani pojistku, vybehat urady, pomoci mi a pokud ano tak je mi to stejne vycteno ze on vsechno dela a stara se…tak ja si nemyslim ze chci tolik kdyz se staram a chci jen aby obcas uklidil nebo uvaril…to prece v ramci delby domacnosti neni nic nenormalniho…vzhledem k tomu ze jsme taky fungovaly jiz pred svatbou…tak ja vam zeny nevim…je to jen kratky pribeh toho zapekliteho kolotoce z nehoz nevim jak ven  

@Anonymní píše:
Jééé holky, Vy jste hodné… Já myslela, že si to ani nikdo nepřečte… ještě jednou omluva za inko. Manžel sem někdy nakoukne…
No brali jsme se před rokem, když jsem byla těhotná. Jako i v té době, jsme se uměli pořádně pohádat, ale bylo to jiný. Oba nás to pak mrzelo a pak bylo zase fajn. Jak jsem psala oba jsme horký hlavy, tak občas se stalo, že jsme byli jak čertíci z krabiček, ale tohle co se děje poslední dobou nechápu…
Nevím, já jsem asi od něho čekala větší podporu co se týče malého a celkově rodiny. On je pořád pryč. Ne, že by se vyloženě někde flákal, v hospodě nebo tak, ale moc času s námi netráví. Přijde mi, že nejsme u něho na prvním místě. Teď už asi ani nechce svůj čas trávit s námi… nebo spíš jak on říká: „S malým být chci, s Tebou ne…“ Já jsem citlivka a tyhle věci si hrozně beru, stejně jako, když mi říká, že si mě vzít stejně nechtěl, ale že musel… No a já nejsem už ta věčně veselá, bezstarostná holka… Jsem unavená a hlavně staršně zklamaná… on si myslí, že pernamentně nasraná. Už jsem ho i prosila, že zajdeme do nějaký manželský poradny, nechce, prý nám dvoum už není pomoci. ale když se ho přímo zeptám, jestli se mnou chce vlastně dál žít a jestli by nebylo lepší se rozejít, odpoví ve stylu: „To jsi přesně Ty, věčně děláš unáhlený závěry. A hlavně, jsi stejně jen hysterka, co dokáže jen vyhrožovat…“ Tak asi dnes už nechci JEN vyhrožovat, chci aby pochopil že je opravdu zle. Počítám i s tím, že už to dohromady nedáme, i když mě to bude bolet, jen potřebuju to, aby mě začal konečně brát vážně.
Tak myslíte, že někam odjet?

A neni v tom jina zenska?