Kdo má jedináčka a nechce další?

Napsat příspěvek
Velikost písma:
378
3.2.20 15:58
@Anonymní píše:
Já mám čerstvě dvě děti a lituji, že jsem nezůstala u jednoho. Vždycky jsem tak nějak měla pocit, že mě jedno stačí, ale pořád jsem si říkala, že přece syna neochudim o sourozence, takže jsme šli do druhého. Ted to naprosto nezvládám. Ubíjí mě, jak to narušilo můj vztah a zaběhnutý režim se starším synem. A ačkoliv se mu snažím věnovat, jak jen to jde, toho času s ubrecenym miminem na něj prostě mám málo. A zároveň si neuziju pořádně užít ani dceru. Oběma se prostě venuju jen na půl. O únavě a izolací, intimním casu s manželem nemluvě. Připadám si naprosto neschopne. Jsou maminky, které zvládají dvě a více dětí bravurně, já k nim nepatřim. A zažívám akorát tak pocity absolutniho selhání. Takže za mě, pokud to v sobě nemáš, raději si plně užívat radosti s jedináčkem než jen přežívat se dvěma a více.

Děkuju za tvou upřímnost :hug: Obávám se, že u mě by to bylo dost podobné. Nejsi náhodou z VČ?

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
31337
3.2.20 15:59

Já mám jedináčka a jsem tak naprosto spokojená, druhé dítě už nechci. Byla sem na všechno sama, chlap se k otcovství stavěl, řekněme, hodně laxně :nevim:
Představa, že budem mít dvě (a já tedy vlastně tři děti) :zed:
Jenže to jsem nemohla tušit, když jsme si prvního po mnoha letech spokojeného života ve dvou pořídili…
Nicméně, teď sem odstěhovaná, bejvalej, co na malýho často prděl jak na placatej šutr, se najednou pokouší realizovat ve střídavce a svojí novou drahou do toho vlítli tak rychle, že se ani nestačil rozhlídnout… :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen:
Takže nakonec já mám klid, a syn jednoho sourozence „dostal“ od paní a druhý je na cestě. A bejvalej má hlavu v pejru, protože místo jednoho dítěte, se kterým neměl žádnou starost, bude mít najednou tři. Sem se tuhle smála a řekla mu, že až toho bude mít plný zuby, může ke mě na azyl :jazyk: :mrgreen: :mrgreen:
Jak říkám, karma je zdarma :lol:

Syn to má tak střídavě oblačno, těší se ke mě do klidu, ale relativně dobře zvládá i novou ségru. A já? No nikdy neříkej nikdy, ale já sem se v mateřství jednoho dítěte realizovala dostatečně, takže nějaký šílený touhy nemám a teď si žiju spokojeně jako dlouho ne…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
378
3.2.20 16:02

@pe-terka Děkuju, v podstatě máš pravdu. Vím, že dvě děti se uživit dají, ale taky je tam určitý omezení. Teď už mám pohodou, do tý doby, než přijde puberta :mrgreen: Hodně cestujeme a s tím jedním dítkem je to prostě všechno tak nějak lehčí…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
378
3.2.20 16:04

@Leo44 Neberu mít jako povinnost dvě děti. Není nikde jasně dané, že sourozenec je nutný. Ano, dávám volbu i mezi svoje štěstí a pohodlí, což ale není špatné. K čemu bude hysterická matka se dvěma dětma?

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
378
3.2.20 16:06
@Anonymní píše:
@jasatko Zatím mám jedináčka, a nejspíš budu chtít ještě další. A to proto, že jedináček jsem - proto sem píšu, ať máte pohled i z druhé strany. Určitě jsem to nikdy rodičům nevyčítala, byli a jsou prímoví. Negativa jsem pociťovala hlavně v raném dětství a teď v dospělosti, zejména když jsem studovala psychologii a dozvěděla jsem se, jak moc to je blbé. Na první pohled to jsou drobnosti - resp. člověk se to naučí kompenzovat, ale prostě někde tam v nitru cítíte, že jste prostě sami a nikdo vám nepomůže (někoho to naopak zocelí). Z psychologického hlediska vám pak chybí ten aspekt sourozeneckých vztahů, ať jsou jakékoli. Máte to zpočátku horší v práci - neumíte jednat ani s podřízenými, ani s nadřízenými, ani s kolegy (případně aplikujete vztahy či znáte ze školy - tj. kamarádství a vztah učitel/žák, ale tak žádnou kariéru neuděláte). Můžete se to naučit - to určitě, ale máte to prostě těžší, jako byste se narodili s jedním okem - vidíte, ale v lecčems vás to omezuje.

Děkuju i za pohled z druhé strany :kytka: Říkala jsem si, že jí ten nedostatek budu muset kompenzovat v oblasti mých mladších bratrů, sestřenic a bratranců.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
378
3.2.20 16:13
@Xmichaelah píše:
Ja jsem teda jedinacek, sourozenec mi nikdy nechybel. Kdyz vidim kolik sourozeneckych vztahu stoji za pendrek, neni to ani nic, co by znamenalo, ze mala jednou nebude sama… ja uz na druhy nemam kapacitu.. jasne ze by se to “nejak” udelalo, ale ja asi nechci zit “nejak”… chci s malou poznavat svet, chci se jeste realizovat.. nastesti manzel je se mnou za jedno 🤩

Přesně, to žití nějak mi bereš z pusy. Vím, že by se to nějak udělalo, ale… Realizace, cestování… Tohle chápu a chci to.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
6445
3.2.20 16:18
@warita píše:
pozornost rodicu, veci, hracky, sladkosti, detsky pokoj, etc. Podelit se o cokoladu proste decko nenaucis, kdyz neni s kym a obcastne navstevy bratrancu ci deti kamaradek to nevyresi.

Ale to ti ani sourozenec prece nezaruci. Sestra moji mamky byla sobec, ze vetsiho snad svet nevidel. Snad bratr moji tchyne by se s ni dal srovnat. Ja mam dve deti skoro sest let po sobe. Jsou povahove odlisni a diky vekovemu rozdilu a zcela odlisnym zajmum se vlastne porad mijeji, takze zadne deleni nikdy moc neprobihalo. Jako je urcite fajn mit i v dospelosti partaka, nekoho komu muzes kdykoliv zavolat ale prosta existence sourozence to nezaruci. Nefunkcnich sourozeneckych vztahu znam z okoli vic nez dost.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
999
3.2.20 16:24

@Annabela11 s tim druhym :lol:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
74217
3.2.20 16:30
@Anonymní píše:
Já mám čerstvě dvě děti a lituji, že jsem nezůstala u jednoho. Vždycky jsem tak nějak měla pocit, že mě jedno stačí, ale pořád jsem si říkala, že přece syna neochudim o sourozence, takže jsme šli do druhého. Ted to naprosto nezvládám. Ubíjí mě, jak to narušilo můj vztah a zaběhnutý režim se starším synem. A ačkoliv se mu snažím věnovat, jak jen to jde, toho času s ubrecenym miminem na něj prostě mám málo. A zároveň si neuziju pořádně užít ani dceru. Oběma se prostě venuju jen na půl. O únavě a izolací, intimním casu s manželem nemluvě. Připadám si naprosto neschopne. Jsou maminky, které zvládají dvě a více dětí bravurně, já k nim nepatřim. A zažívám akorát tak pocity absolutniho selhání. Takže za mě, pokud to v sobě nemáš, raději si plně užívat radosti s jedináčkem než jen přežívat se dvěma a více.

Mysli pozitivne, ze bude lip. Vubec si nepoustej negaci do zivota. Deti totiz vnimaji a citi pocity rodicu. Blbosti haz za hlavu a nehrot nic. Pr. moje kolegyne ma ted druhe. To je vecne vysmata kocena, porad je dobre naladela, kdyz se neco nepovede, tak si rekne na.rat, ze co se bude prece rozcilovat. To je proste rozdavac energie. Jeji partner je to stejne. Kdyz jsem videla decka, to jsou opravdu kopie rodicu. A jina znama ma prvni, kdyz ji vidim na prochazce, tak je vzdy zamracena, chodici nestesti. Travit v jeji blizkosti dny, tak dostanu poprve v zivote depresi asi. Strasny vysavac energie. A dite? Porad breci, nespokojene.
Proste bude lip, nalad se a pujde to a deti uc, at funguji spolecne, ze jsou tandem.
Sestra ma po 16 mesicich deti a jsou neskutecni partaci. My mame tri behem 4,5r. a nemenila bych. Jsou na sebe velmi vazani.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
3.2.20 16:32
@jasatko píše:
Ahoj holky, děkuju za reakci. Vy jste taky jedináčci? Dceři bude v létě pět. Sourozence by chtěla strašně moc, ale na ní to bohužel zase až tolik nezáleží, že jo:-) Nejde mi o šílený těhotenství, nebo o předčasný porod. S tím vším bych se asi poprala, ale… Všichni kolem mě mají sourozence, včetně mě a je to děsně super. Jenže já nejsem přesvědčená o tom, že když budu mít děti dvě, budu ve stejný psychický „pohodě“… Navíc jak byl zmíněný kolotoč znova od začátku, uf… Mám strach, ze dvou věcí, že mi to jednou, až bude dospělá, vyčte a nepochopí to a ta druhá je, že na to všechno bude sama, až my budeme starý… Vím, že když budu mít děti dvě, tak jim nedopřeju takový komfort, jaký by mělo jen jedno. Ráda bych žila v tom, že jsem se rozhodla správně, ale to poznám asi až po letech… Pak už to změnit nepůjde. Co vás přimělo k tomu, mít prostě jen jedno? Když pominu třeba zdravotní komplikace a finance.

Já jsem byla přesvědčena, že bude jen jedno, ale pak se to semlelo a kdyz syn zacal chodit do školy, otěhotněla jsem a jsem moc rada, že to tak dopadlo. Deti jsou od sebe par let, mela jsem čas a mám i ma každého zvlášť a nelituji.

  • Citovat
  • Upravit
21593
3.2.20 16:49
@Yorkmut píše:
A zase vse tvrdis jako fakt. Ma dcera je jedinacek, deli se sama od sebe o sladkosti, hracky apod. Zapet let k tomu sourozence nepotrebovala ani jednou. Ale kvuli tomu nebudu tvrdit, ze vsichni jedinacci umi byt nesobecti a deli se. A existuje spoustu deti se sourozenci, ktere se delit neumi.

Vyjimky existuji.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
3.2.20 16:54
@jasatko píše:
Ahoj holky, děkuju za reakci. Vy jste taky jedináčci? Dceři bude v létě pět. Sourozence by chtěla strašně moc, ale na ní to bohužel zase až tolik nezáleží, že jo:-) Nejde mi o šílený těhotenství, nebo o předčasný porod. S tím vším bych se asi poprala, ale… Všichni kolem mě mají sourozence, včetně mě a je to děsně super. Jenže já nejsem přesvědčená o tom, že když budu mít děti dvě, budu ve stejný psychický „pohodě“… Navíc jak byl zmíněný kolotoč znova od začátku, uf… Mám strach, ze dvou věcí, že mi to jednou, až bude dospělá, vyčte a nepochopí to a ta druhá je, že na to všechno bude sama, až my budeme starý… Vím, že když budu mít děti dvě, tak jim nedopřeju takový komfort, jaký by mělo jen jedno. Ráda bych žila v tom, že jsem se rozhodla správně, ale to poznám asi až po letech… Pak už to změnit nepůjde. Co vás přimělo k tomu, mít prostě jen jedno? Když pominu třeba zdravotní komplikace a finance.

Ahojky, mám to stejně, dceři je 6 a touží po sourozenci, vidí to všude kolem, bydlíme na vesnici, kde má každý min. 2 děti, ale spíš 3 a více. Můj důvod je, že jsem prostě sobecká mít další dítě. Dceru jsem měla v 38 a další dítě opravdu nechci a to vím 100%. Jsem ráda, že už je větší, nemusím ji pořád hlídat, být jí za zadkem a je to parádní parťák na všechno. Na cesty, kulturu, akce, pohodu doma, jsem moc spokojená s jedním dítětem… Já jsem nikdy netoužila moc po dětech vůbec, nakonec jsem se rozhodla takto, ale věděla jsem hned, že to je první a poslední. Rozhodnutí nelituju, dcera je nejlepší člověk na světě, ale další ne… Je to prostě můj parťák… :-) A já můžu v klidu chodit do práce, nebýt uvázaná doma.

  • Citovat
  • Upravit
129
3.2.20 17:04

Myslím, že mít jedináčka je úplně v pohodě. Nemusejí být sobečtí nebo rozmazlení. Vztahy s vrstevníky se dají naučit v širší rodině, ve škole, skautu atd. Ale jedináček nezažije tu klasiku, co zažívají lidé se sourozenci, to že se můžou spiknout proti rodičům a kout pikle, vzájemně si krýt záda. V pubertě se to dost hodí. Když seš jedináček, tak je to doma vždycky jedno dítě proti dvěma dospělým. Se sourozencem je ten poměr sil vyrovnanější :D

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
378
3.2.20 18:03

Holky, děkuju za vaše názory :kytka:
Já se teda setkala s tím, že jedináčci byli spokojení s tím, že se nemusí dělit o pokoj a ani o další věci, že nemusí nosit oblečení po starším a starat se o mladšího :lol: No a někde jsem četla, že je více jedináčků vysokoškoláků :think: Ale to samozřejmě nejsou důvody k rozhodování:-)

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
129
3.2.20 18:17

@jasatko jj, taky jedináček se nehádá s nikým o dědictví :D Mně taky přijde, že s jedináčkem odpadne spousta starostí. Pár jich znám a nejhorší to mají asi ti, co nemají ani bratrance a sestřenice a ještě k tomu jsou to introverti. Tam už ta osamocenost v životě hraje velkou roli.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Užitečné odkazy

Mohlo by vás zajímat

Zkušenosti a hodnocení

Sleep & play

  • (2.8) + 293 recenzí

Babylove ubrousky

  • (4.3) + 288 recenzí

Pure

  • (3.8) + 225 recenzí

Active Baby

  • (3.8) + 162 recenzí

Poradna pediatra

Ikona - Jiří Havránek

Mudr. Jiří Havránek