Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Kdy odejít od rodičů?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
1.12.20 08:07
Odešla bych hned.. Táta je úplně mimo a na toto jednání nemá nárok, pokud jsi neudělala nějaký extra průšvih.. Já odešla 3 dny po maturitě a bylo to nejlepší rozhodnutí.. A to máme vztahy relativně dobré, ale s tátou bych nevydržela.. Jinak mě bylo čerstvých 18, v kapse jsem měla 200 Kč, odjela jsem do Prahy, ten den si našla práci s ubytovnou a už to jelo.. První měsíc jsem jedla rohlíky a čínskou polívku, na víc nebylo 
a co tě nezabije, to tě posílí. Je to 20 let a dávno ziju jinak, ale vzpomínky jsou fajn
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.12.20 08:16
Starší syn odešel hned po maturitě, protože měl možnost si pronajmout garsonku za slušný peníze. A to doma žádné boje neprobíhaly… Teď je na VŠ a s naší pomocí a s brigádou to dává docela dobře.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.12.20 08:40
Jak jakou odvahu? Co je na tom k nepochopení, že v poměrně čerstvé dospělosti je to dost zásadní životní změna, obnáší to nutnost se i jistým způsobem rodičům postavit, obhájit si svůj postoj a záměr se odstěhovat - nevím, jaké by ty vztahy v rodině mohly být, aby prostě jednoho dne přišli z práce a dcerka byla odstěhovaná, beze slova. Jestli studuje, tu nepíše, ale možná ano - takže to bude obnášet další vyjednávání s rodiči, zda jsou ochotni jí něco přispívat, nebo rozhodnutí, že školy nechá (pochybuji, že dnes by se dalo na životní náklady - zejména bydlení ve větším městě, kde VŠ zpravidla jsou - vydělat přes prázdniny, nehledě na to, že teď je prosinec a do září asi čekat se stěhováním nechce).
Sice kdo tu píšete své životní příběhy a s čím vším jste se museli popasovávat: „no prostě se odstěhuj, co je na tom těžkýho“, tak je skvělé, jak jste to zvládli, ale tehdy to pro vás taky asi nebyla procházka růžovou zahradou a nějakou tu odvahu a sebekázeň jste v sobě museli najít. Jasně, že před vás pak život postavil mnohem těžší zkoušky, takže vám tahle přišla zpětně jednoduchá, ale v tu chvíli se člověku jednoduchá nezdá.
A u zakladatelky zřejmě nejde od základu od nějakou disfunkční rodinu, kde by se už od 15 třásla na to, až se konečně bude moci odstěhovat - píše, že fungovali donedávna relativně normálně, o to to může být náročnější, se rozhodnout odtud odejít.
Když si vzpomenu na sebe ve 21 letech, tak jsem rozhodně takový životem ostřílený harcovník nebyla, abych si řekla, že odstěhovat se od rodičů je přece brnkačka, jako jít nakoupit housky do krámu.
Takže já ti, zakladatelko, přeji, ať tu odvahu sebrat dokážeš a vyřešíš situaci tak, abys byla spokojená.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.12.20 08:59
Na co chceš sbírat odvahu? Jsi dospělá, tak za sebe přeber odpovědnost a jdi.
Já jsem jasně řekla, že po ukončení studia mají děti půl roku na šetření, a šup pryč.
Dle mě se od rodičů má stěhovat co nejdřív.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.12.20 09:02
Já se stěhovala ve 21 letech. Našli jsme si s přítelem podnájem a šli bydlet spolu. Ty máš možnost se s někým sestěhovat? S přítelem nebo třeba kamarádkou? Studuješ ještě? Pokud ne, chápu, že váháš, protože sama asi bydlení neutáhneš. Být na tvém místě, vážně popřemýšlím nad spolubydlením, kam můžeš jít klidně i s přítelem + dalšími lidmi a takové bydlení pak stojí hubičku a máš klid 
Manžel tak bydlel roky 
Ten se stěhoval po maturitě na druhou stranu republiky a moc rád na to období vzpomíná Navíc teď jsou nájmy za pakatel. Já bych nečekala 
- Citovat
- Upravit
1.12.20 09:12
Já se ve tvém věku už o sebe dávno starala sama. Tolik k mé zkušenosti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.12.20 09:29
@Anonymní píše:
Já se stěhovala ve 21 letech. Našli jsme si s přítelem podnájem a šli bydlet spolu. Ty máš možnost se s někým sestěhovat? S přítelem nebo třeba kamarádkou? Studuješ ještě? Pokud ne, chápu, že váháš, protože sama asi bydlení neutáhneš. Být na tvém místě, vážně popřemýšlím nad spolubydlením, kam můžeš jít klidně i s přítelem + dalšími lidmi a takové bydlení pak stojí hubičku a máš klid
Ty jo tak to by mě zajímalo, kde jsou nájmy za pakatel 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.12.20 09:34
@klamonožka Jako promiň, ale to, aby si mi někdo dovolil vyslýchat v 21 letech kam jdu a kdy přijdu a měl tu drzost mi lézt do telefonu, to mi přijde jako sakra disfunkční rodina.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.12.20 09:44
Nepíšeš jestli už pracuješ, nebo ještě studuješ. Já nevím, ale když to máš doma takové, tak už jsi nad tímhle měla uvažovat dřív ne? Máš neco nasetreno? Podle toho bych se zařídila. Padlo tady dost nápadů, tak se prostě rozhodni a jdi si za tím. Já třeba odešla od rodičů v 18, zbýval mi ještě jeden rok střední školy. Do začátku jsem měla nasetreno z brigád, sehnala jsem si garsonku za pár tisíc, vyřídila si příspěvek na bydlení ( taky hmotnou nouzi a vše co šlo, abych dodělala školu) o víkendech jsem měla brigádu. Po maturitě jsem hned nastoupila do práce. Nebylo to lehké, žila jsem spíš na toastech nebo rohlicich, musela jsem si platit školné na soukromé škole, takže nebylo na vyskakovani, ale zvládla jsem to a do života mi to hodně dalo, nelituji toho a to jsme měli doma vztahy v pohodě. Byt na tvém místě, tak už to řeším dávno. Navíc už jsi dávno dospělá, tak na co čekáš?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.12.20 10:40
Právě, že ještě studuju… kdybych pracovala, tak uznávám je to jednodušší. Ale právě se rozhoduju, jestli teda mám makat na brigádách, snažit se vydělat si peníze, dodělat školu a až pak do práce nebo jestli rovnou jít do práce a starat se sama o sebe.
Ano spousta z vás odešla brzo a přijde Vám divný, že jsem takhle nerozhodná, ale celý život až donedávna doma fungovalo normálně a prostě teď se to všechno zvrhlo.
- Citovat
- Upravit
1.12.20 11:00
No odejít si mohla hned v 18.
Domluv se s nějakýma kamarádkama v podobné situaci, že si pronajmete menší byt a podělíte se o náklady, najdi si brigádu a postav se na vlastní nohy co nejdřív. Bez rodičovského auta se úplně v pohodě obejdeš - stejně jako většina tvých vrstevnic.
ano - samozřejmě že to bude daleko méně pohodlné. Ale současný mamahotel a pohodlí platíš svým sebevědomím a neschopností fungovat jako dospělá. To co popisuješ je trošku jako kdyby ti bylo 16, ne jako kdybys byla normální dospělá ženská, kterou jsi.
Takže se chceš co nejdřív postavit na vlastní nohy, až pak se stěhovat k partnerovi. Opravdu je to hodně důležitý moment.
Zejména pokud máš otce, který je docela psychopat - potřebuješ být nejdřív sama za sebe potřebuješ sama sobě porozumět bez jeho tlaku. A ověřit si, že sis čirou náhodou nenašla partnera, který by tvému otci byl podobný - to se totiž bohužel stává.
Kdyby byla méně debilní situace, tak bych ti navrhovala odjet alepsoň na půl roku někam do zahraničí, ať už přes školu, pokud studuješ a nebo si prostě najít nějakou brigádu v rámci EU. To se bohužel musí odložit, no. Ale určitě zvaž, že to zařadíš do plánu na nejbližší léta (klidně s přítelem - to naopak dokáže váš vztah dost prověřit).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.12.20 11:01
@Anonymní píše:
Právě, že ještě studuju… kdybych pracovala, tak uznávám je to jednodušší. Ale právě se rozhoduju, jestli teda mám makat na brigádách, snažit se vydělat si peníze, dodělat školu a až pak do práce nebo jestli rovnou jít do práce a starat se sama o sebe.
Ano spousta z vás odešla brzo a přijde Vám divný, že jsem takhle nerozhodná, ale celý život až donedávna doma fungovalo normálně a prostě teď se to všechno zvrhlo.
I studenti medicíny si dokáží třeba jako sanitáři vydělat na živobytí, když holt chtěí studovat a nemají za zády rodiče, co by je živili.
Jedinné o čem se musíš rozhodnout je, jestli je důležitější tvoje pohodlí a nebo tvoje psychika, zralost a svoboda.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.12.20 12:27
Nedávno tady byla diskuze, že holka studuje medinu a doma taky nic moc a rodiče jdou od sebe. Jsi to ty, zakladatelko? Prolézání telefonu je hnus, ani řeči, že rodiče chtějí, abys dostudovala, to neomlouvají. Asi bych to vydržela než bych byla Bc. a pak práce a stěhování pryč, klidně nejdříve podnájem (i s přítelem) a pak hypo nebo jak bys chtěla.
Doma jsem taky měla hustou atmosféru, naneštěstí už od doby, co jsem začala vnímat, sprosté nadávky, bití, nejdřív praktikované na matce, pak na mě a sourozencích, s postupným ubýváním fyzických sil otce to přešlo v psychické násilí a vyhrožování, naši se mezitím rozvedli, ale zůstali jsme všichni spolu bydlet, jakoby se nic nedělo, násilí stále pokračovalo, dostudovala jsem VŠ a šla pryč, dá se říct, že jsem se s otcem neshodla ohledně jisté situace, tak mi řekl, ať vypadnu, nebyl to pro mě problém, pak po matce vzkázal, že když se mu omluvím, tak „doma“ můžu zůstat. Nechtěla jsem, nebylo se za co omlouvat (neurazila jsem ho, jen řekla svůj názor na situaci) a odstěhovala se a měla božský klid. Nikdo ze sourozenců už „doma“ není, jen matka zůstává…ptali jsem se jí na to a že nejdříve, že musíme dostudovat, pak že až budeme mít práci, pak že kdo by se o něj postaral…asi by jí chyběly nadávky atd nebo počítá s tím, že až on umře, dostane byt (jen tak ze srandy jsme počítali, na kolik by vyšlo roční fyzické a psychické násilí a vyšlo nám nějakých 10 000)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.12.20 16:03
@j.a.n.i1 píše:
@klamonožka Jako promiň, ale to, aby si mi někdo dovolil vyslýchat v 21 letech kam jdu a kdy přijdu a měl tu drzost mi lézt do telefonu, to mi přijde jako sakra disfunkční rodina.
Ale toto nastalo evidentně až v poslední době, kdy má tatík nervy v kýblu z rozvodu a vylívá si to na dceři.
Narážela jsem na to, že psala „Vždycky jsme měli normální vztah…“ takže to vypadá, že tam vztahy začaly haprovat až poslední dobou - což není omluva, i tak chápu, že se odstěhování jeví jako jediné řešení, ale může to být o to těžší, když bylo soužití v pohodě s výjimkou posledního třeba půl roku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.12.20 20:57
@Ou píše:
I studenti medicíny si dokáží třeba jako sanitáři vydělat na živobytí, když holt chtěí studovat a nemají za zády rodiče, co by je živili.
Ale nepovídej. A kolik jich je? Jeden z 50? Nebo ze100?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
