Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Právě, že ještě studuju… kdybych pracovala, tak uznávám je to jednodušší. Ale právě se rozhoduju, jestli teda mám makat na brigádách, snažit se vydělat si peníze, dodělat školu a až pak do práce nebo jestli rovnou jít do práce a starat se sama o sebe.
Ano spousta z vás odešla brzo a přijde Vám divný, že jsem takhle nerozhodná, ale celý život až donedávna doma fungovalo normálně a prostě teď se to všechno zvrhlo.
Dostuduj. Nevím, kolik ti zbývá, ale buď bych vydržela nebo se snažila najít spolubydlení a brigádu. A rodiče k tobě mají po dobu studia vyživovací povinnost.
@divine woman píše:
@Ou píše:
I studenti medicíny si dokáží třeba jako sanitáři vydělat na živobytí, když holt chtěí studovat a nemají za zády rodiče, co by je živili.Ale nepovídej. A kolik jich je? Jeden z 50? Nebo ze100?
Taky mě to zaujalo. Daleko víc znám těch (a nejenom z medicíny), u kterých začala práce tvořit čím dál větší část jejich denní náplně, až to vedlo k tomu, že šla škola do háje, nechali toho a šli prostě pracovat na full-time.
Výrazně větší úspěšnost dostudování vidím ve svém okolí u těch, které rodiče při studiu VŠ alespoň částečně podporovali.
@klamonožka Medicína je pro naprostou většinu studentů 6 let dřiny. Možná je pár geniálních, kteří to dávají levou zadní i s brigádou, ale osobně nikoho takového neznám.
Přiznám se, že úplně nechápu tu fetišizaci stěhování se od rodičů co nejdřív, nejpozději sekundu po dovršení 18
Sama jsem šla v 16 a nehodnotím to extra pozitivně.
Možná ještě chápu u lidí v malému bytě, že je praktičtější, když si mládež najde spolubydlení, ale u nás co máme domy mi přijde normálnější se zařídit podle toho, co je zrovna výhodnější, než se klepat na to, jak za každou cenu vyhodím studenta z baráku co nejdřív. Dokud dítě studuje, cca do těch 25 mi přijde úplně normální, že má zázemí u rodičů, pokud chce a hodí se to.
Ve 21 sice není příliš brzo se odstěhovat, ale zas to taky není u studentky žádná automatika. U těhle lidí někdy nechápu, na co si teda tu děti v dnešní době pořizovali, všichni víme, že je dnes těžší sehnat nájem a že studium je pomalu nezbytnost. Hlavně že pak přesně tihle sekerníci budou brečet, jaktože děti jezdí málo má návštěvu a že mají daleko k vnoučatům ![]()
@Liberalissima Ano jak říkáš když jsou lidé v mini bytě tak to chápu, ale my máme opravdu velký dům na vesnici, takže nevidím důvod odcházet co nejdřív… ale když to jinak nepůjde, tak asi mám smůlu
@divine woman píše:
@Ou píše:
I studenti medicíny si dokáží třeba jako sanitáři vydělat na živobytí, když holt chtěí studovat a nemají za zády rodiče, co by je živili.Ale nepovídej. A kolik jich je? Jeden z 50? Nebo ze100?
no věru, věru… ![]()
přemejšlím kolik takových bylo za nás, a popravdě…minimálně, skoro nikdo
ono pracovat s medicínou není reálně slučitelné…myslím pracovat, ne šlapat
přes den musíte být ve škole, tam nejde nechodit, večer se učit a po nocích pracovat??
no nefim nefim…dlouhodobě to moc nejde
@divine woman píše:
@klamonožka Medicína je pro naprostou většinu studentů 6 let dřiny. Možná je pár geniálních, kteří to dávají levou zadní i s brigádou, ale osobně nikoho takového neznám.
bez debaty
jako jo, občas lidi dělávali noční brigády, ale pak to končilo usnutím ve škole a žuchnutím ze židle, nebo na sále, nebo… ![]()
fakt to moc nejde, ono není úplně kdy, je to zcela příšerná škola
![]()
Já odešla v 19 letech:) studuji vysokou školu, chodím na brigádu a jde to v pořádku
Já tedy doma komplikované vztahy neměla, ale přišlo mi to jako super rozhodnutí. Žiju s přítelem.
Pokud sama budeš chtít, tak to půjde, budeš šťastná se svou hlavou a bez zákazů. Ve 21 letech je to normální odejít:)
Ahoj, já odešla v 15ti, 200km daleko na školu, a byl klid. Stala se ze mě samostatná jednotka. Finance jsem lepila brigádama, o prázdninách jezdila pracovat do zahraničí, bydlela s pěti klukama na privátě, VŠ jsem dodělala. Často jsem se musela hodně uskromnit, ale díky díky za tu zkušenost a zážitky, moc ráda na studentská léta vzpomínám
neboj se nic, vše se zvládne, přestřihni pupeční šňůru a hurá do nové etapy života, hodně štěstí ![]()
@Anonymní píše:
Právě, že ještě studuju… kdybych pracovala, tak uznávám je to jednodušší. Ale právě se rozhoduju, jestli teda mám makat na brigádách, snažit se vydělat si peníze, dodělat školu a až pak do práce nebo jestli rovnou jít do práce a starat se sama o sebe.
Ano spousta z vás odešla brzo a přijde Vám divný, že jsem takhle nerozhodná, ale celý život až donedávna doma fungovalo normálně a prostě teď se to všechno zvrhlo.
já to vydržela až do konce studia a měla jsem něco velice stejného jako ty. Naštěstí se mi i před tehdejší finanční krizi podařilo najít práci hned po promoci a už bych se nikdy k toxickému rodiči nevrátila. On lepší nebude, jenom horší.
Spolužáci, co u studia pracovali, studium nedokončili. Já bych radila vydržet a dostudovat. Možná už v životě nikdy mít takovou příležitost nebudeš.
@Liberalissima píše:
Přiznám se, že úplně nechápu tu fetišizaci stěhování se od rodičů co nejdřív, nejpozději sekundu po dovršení 18Sama jsem šla v 16 a nehodnotím to extra pozitivně.
Možná ještě chápu u lidí v malému bytě, že je praktičtější, když si mládež najde spolubydlení, ale u nás co máme domy mi přijde normálnější se zařídit podle toho, co je zrovna výhodnější, než se klepat na to, jak za každou cenu vyhodím studenta z baráku co nejdřív. Dokud dítě studuje, cca do těch 25 mi přijde úplně normální, že má zázemí u rodičů, pokud chce a hodí se to.
Ve 21 sice není příliš brzo se odstěhovat, ale zas to taky není u studentky žádná automatika. U těhle lidí někdy nechápu, na co si teda tu děti v dnešní době pořizovali, všichni víme, že je dnes těžší sehnat nájem a že studium je pomalu nezbytnost. Hlavně že pak přesně tihle sekerníci budou brečet, jaktože děti jezdí málo má návštěvu a že mají daleko k vnoučatům
také to absolutně nechápu vyhazovat dítě z domu pomalu úderem 18. Možná v devadesátkách, kdy byli nájmy za pakatel nebo nerozkradené městské byty, ale dnes?