Kdy odejít od rodičů?
- Fotoalbum (0)
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Reakce:
S otcem alkoholikem jsem vydržela několik měsíců co jsem našla práci. Pak jsem se domluvila s babičkou, zajistila jsem zprovoznění koupelny, která nefungovala a nikdo jiný to do té doby neřešil. Plus další drobné opravy, které jsem částečně financovala. Pak jsem šetřila rok na velký doplatek na elektřinu, protože jsem s ní vytápěla ten jeden svůj pokoj, abych to babičce mohla dát. Bydlela jsem u ní něco přes rok a pak přítel dokončil opravu svého domu a já se odstěhovala za ním. To že jsem odešla od rodičů bylo jedno z nejlepších rozhodnutí. Už bych s otcem nevydržela a to mi tedy do soukromí nezasahoval, tak jak ten tvůj, to bych vůbec nesnesla. Takže naplánuj, jak se osamostatnit a směle do toho.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Už jsi dost stará, pokud to finančně zvládneš, jdi. Ale nezavírej si zbytečně k rodině dveře.
Já jsem odcházela v 19 na kolej a myslím, že se všem dost ulevilo. Jezdila jsem pak jen na víkendy. A bylo to fajn, vztahy se zlepšily. Podle mě takhle staré „dítě“ už doma být nemá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Promiň, ale je ti 21 nebo 15? Podle dotazu to vypadá spíše na těch
15 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Nechápu, co tam ještě děláš. Ja bydlím sama od sedmnácti. Vystudovala jsem úspěšně 3 vysoký školy. Táta mne posílal peníze. Bydlela jsem v bytě s dalšíma lidma, hodně jsem si hlídala náklady a chodila na brigady. V léte jsem 3 mesice makala nonstop a z tech penez pak žila a kupovala si věci, co byly potřeba. Investice do vzdělání a dřina se mi vyplatila. Nyni peníze nemusím vůbec řešit..i díky manželovi teď teda. Čekáme druhý dítě. Nenech se terorizovat. Tvůj otec by potřeboval psychiatrickou pomoc. Ty minimalně psychologa, když si tohle necháš líbit. Pokud nehodláš jít na VŠ, tvoje cesta je jednoduchá, najít si bydlení, nejlépe s přítelem, klidne zpočátku s dalšíma lidma a najdi si práci. Pokud studuješ. Odejdi, domluv se s rodiči na výživném. Pokud nechteji platit, kontaktuj bezplatnou právní poradnu a poraď se ta.. O alimenty lze zažalovat. Preji hodne stesti v živote. Jinak tvoje mama asi taky bude dost vydeptaná. Muzes zkusit jeste resit tu vec se stehovanim spolu s ní, pokud je normalnejsi nez otec.
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
To si v 21 letech neumis zamknout telefon, aby ti do nej nikdo nemohl lezt?
Jinak stara ses dost, tak naplanuj a odstehuj se. Pak se i ty vztahy casem srovnaji a zlepsi. Pokud i s pritelem vydelavate, tak muzete zkusit bydleni spolu nebo bez jen nekam do spolubydleni a budea mit klid.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Souhlas se vsemi. Domluvit se s pritelem a spolu nebo at ti pomůže.
Ja se stehovala ve ctvrťaku, takze v 23, nasi mi davali neco, zbytek na brigádě.
Drzim palce, to zvladnes 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
K čemu potřebuješ odvahu? Pokud jsi dospělá a máš práci, tak se
prostě seber a jdi. Já osobně taky nevidím žádný přínos dospělých
dětí, které jsou schopné se aspoň základně zajistit, sedících rodičům
v pokojíčku.
Pokud studuješ, je to složitější, ale kombinace brigád a spolubydlení by
to vyřešila také.
Takže záleží, jestli máš nějaký příjem, pak můžeš vymýšlet, co
dál.
Otci bych řekla, že si nemůže vylejvat svoje frustrace za rozpadající se
vztah na dítěti, ty za to fakt nemůžeš. Jemu se holt sype vztah, tak má
tendence mít aspoň něco pod kontrolou - tebe. Pokud nechceš, aby se k tobě
choval jako k malému děcku, nechovej se jako malé děcko - osamostatni se
Odstěhováním se většinou vztahy srovnají, tak uvidíte, jak to bude
u vás.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Jinak už jsem to tu psala x krát. Já se stěhovala od matky pár měsíců
po maturitě, našla jsem si práci a tradá. Nebudu se rozepisovat, ale
kulantně řekněme, že to doma nebylo jednoduchý 
Měla jsem štěstí, že tehdejší přítel měl dům po tátovi, určitě to bylo o to jednodušší, na druhou stranu, byla to vlastně ruina a první rok, dva to tam bylo hoooodně divoký (občas nebylo čím topit, elektrika zapojená asi po pěti měsících a tak, ale ten božskej klid…)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Nepises, jestli jeste studujes, nebo uz pracujes. To je dost podstatne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Jakou odvahu? Pokud vyděláváš není nic
jednoduššího než si byt najít. 21lety dítě bych taky doma nechtěla…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
K čemu odvahu? Pokud pracuješ, tak si najdi nájem a běž. Mám dvě dcery, jedna ve tvém věku, už 3 roky pracuje mimo ČR,, obě mi prostě řekly, že se chtějí osamostatnit a šly. Žádné problémy doma neměly.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Další podobná témata podle názvu
- Kde a kdy jste se dozvěděli krevní skupinu dětí?
- Kdy si pořídit druhé dítě?
- Kdy s kašlem k dr?
- Nevhodné potraviny při kojení - od kdy ano?
- Rodiče manžela neustále shazují
- Jak/kdy jste začaly nosit dítě v šátku?
- Kdy dávat vodu nebo čaj?
- Kdy a jaké nosítko pro nedonošené?
Zdravím,
je mi 21 let, nikdy doma nebyla extra růžová atmosféra, ale poslední dobou se to hodně zhoršuje. Jsem strašně vynervovaná, na dně a nevím co mám dělat. Přemýšlím, že bych odešla od rodičů, ale stále nějak nemůžu najít odvahu.
Jen trochu k naší situaci. Rodiče jdou od sebe, takže už tak je doma napjatá situace. Otec všechnu vinu shazuje na mě, ale skutečnost je taková, že si s mamkou nerozumí už dlouho a víceméně spolu byli jen do doby než splatí hypotéku.
Vždycky jsme měli normální vztah a teď když někam jdu, tak mám hodinový výslech s tím, že se musím ptám jestli můžu a na kolik hodin a minut přesně. Táta chce mít přehled o každé minutě mého času. Kontroluje každý kilometr co najdu autem a když je jich víc, tak musím vysvětlovat kde jsem byla a proč. Hlídá mě jak pětileté děcko a mě už to přijde přehnané. Moje misky vah přetekly teď nedávno, když jsem zjistila, že mi prolézá telefon (smsky, volané hovory s kým a jak dlouho, messenger, whats up apod.). Mám přítele, táta o něm ví. V telefonu nic zajímavého nenajdete, prostě normální komunikace s kamarádkami nebo domlouvání kam s přítelem půjdeme nebo co budeme dělat. Jak říkám nic neskrývám a nic zajímavého tam není, ale strašně mě zklamalo, že mi prolézá telefon bez svolení a mého vědomí, snad na trochu soukromí má každý nárok, ne? Já nevím jestli si to jen moc beru, ale třeba přítel má k mému telefonu přístup, když si něco potřebuje najít na netu/zavolat si/napsat zprávu tak může, ale nikdy by mi neprolézal telefon i když by mohl.
Nejhorší je že si táta své problémy vylévá na mě… na mě je nepříjemný, zakazuje mi všechno možný, teď mi začal vyhrožovat že mi vezme auto a vyhodí z baráku a i přesto že jen vyhrožoval, tak já mám sto chutí jít jinam a starat se sama, protože tohle poslouchat je hrozný.
Píšu sem spíš abych vás poprosila o Vaše názory a příběhy, jak jste dokázali odejít z problémové rodiny a postavit se na vlastní nohy.