Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše: Víceškolka nestojí nic, platíme jen školkovné, které se platí i v normálních školkách.
My právě taky budeme tohle možná řešit, zatím nechávám doma, protože doufám, že to bude časem ještě dobrý.. nevím jestli v té speciální je to aspon podle schopností.. když má dítě třeba jen lehký hendicap a pak je tu dítě se kterým se nedá nic… dá se dostat pak na střední vysokou, žít vůbec důstojný život i z této školy.. bojím se co bude a přeju i vám aby to dobře dopadlo. Jinak to období přetahování o hračky přejde a je to individuální kdy, ale uvidíš jinak bude za čtvrt roku a pak zase líp.. jak mladšímu bude rok už si i vyhraje a tak.
@Anonymní píše: Více
a jak na tom vaše dítě je? asi záleží, jak to cítíte. Také jsem se toho bála ale paní ředitelka ve speciální školce nám hned na začátku řekla, že to nic neznamená, že třeba za dva roky může jít do normální školky s asistentem a pak na normální základku. My jsme chtěli speciální školku hlavně proto, že tam s dětmi pracují a posouvají se dopředu. A také - syn má ještě plenky. Pokrok od září udělal neskutečnej, pracujeme s ním také doma, ve školce mají terapie a určitě mu to moc prospívá. Vím, že ještě příští rok tam bude chodit a pak se uvidí
a hlavně já jsem v klidu, protože vím, že tam synovi rozumí. Pokud by chodil do normální školky, asi bych byla hodně nervózní.
Syn má dost velkou šanci, že bude v budoucnu samostatný, ale i tak je pro něj ta speciální školka teď vhodná.
Taky plenky… my máme už skoro čtyři roky, ale rodina řekla že musí mezi normální děti aby si nezvykl na toto prostředí.. problém s mluvením, jinak vše celkem jde… dokonce pozná čísla
@Anonymní píše: Více
tak to je na tom hodně podobně jak náš. Taky ho zajímají písmena, čísla, úžasná paměť na trasy..v hlavě má podle mě GPSku. Jen ta řeč nás hodně limituje.
Je pravda, že u malého ve školce jsou mnohem těžší případy. Ale našeho to moc nezajímá, stejně si nejradši hraje sám a rád komunikuje spíš s dospělými. Opravdu vidím posun. Ale také bych ráda, aby časem šel do normální s asistentem, hlavně kvůli té řeči, třeba by mu to ještě víc pomohlo. Ale těžko říct. Já chci hlavně aby byl šťastný a v této školce je, moc se tam každý den těší. ❤️
U nás nikdy
mam deti 11, 6 a 4 a roky a chaos je neustale. I kdyz jsou jen dve tak se furt hádají a paradoxně nejvíc hádek způsobuje ten nejstarší
nejmensi jim zas bere jejich veci, neni 5 minut aby bylo ticho.
@Kriss Tina no to je super teda ![]()
Opravdu už chápu to - jedno dítě žádné dítě.
Čtyři děti, kluci 14, 11, 8, 2 ( diagnóza DS). O hračky se ti starší netahají, jdou hodně samostatní, ale taky se hodně hádají ( my s mužem skoro vůbec, ani po 23 letech), takže nás to někdy hooodne štve. Ale umí si pomoci, myslí na sebe, dokáží si spolu pokecat. Ti dva starší třeba jít na bazén nebo zahrát fotbal. Hašteření proste k sourozencům patří. Já mám s bráchou super vztah, a to jsme se v dětství rvali jak koně. Moji kluci se třeba vůbec neperou. No a uvidíme, co ten maličky, ale bráchové jsou k němu super.
Holka, jsi teprve na začátku! Tohle se jen tak nezklidní.
Mladšímu jsou 4 roky a stále čekáme, ale jsme realisti ![]()
No dokud byla mladší fakt miminko, tak to byla pohodička.
Teď už má status batolete a je to čím dál horší, protože starší už si nedává tak pozor, aby ji neublížila a dělají spolu vyloženě kraviny ![]()
U nas asi velka vyjimka, deti si zatim po krku moc nejdou (5 a 3), starsimu nikdy nedelalo problem, ze si bere starsi,,jeho” hracky - my teda jeli od narozeni mladsiho, ze hracky jsou vsech a stejne jako starsi si muze brat hracky mladsiho, tak i naopak, platilo vzdy jen pravidlo, ze se hracky nevytrhavaji z ruky a ceka se az si s nimi dohraje ten, kdo si je vzal jako prvni. Ale jinak snadnejsi je to od 13 mesicu mladsiho, kdy zacal chodit a mohli tak byt spolu jeste vic partaci. Ted je to dost pohoda, hrajou si temer cely den spolu, samozrejme nejake konflikty sem tam jsou, ale asi mensi pocet nez je bezne jinde. Je to o nervy v jinem smeru, casto se spolu tak rozjedou, ze neslysi a nevidi, nebo se spiknou spolu proti me a tak
ale jo, myslim, ze ted uz je to v ramci moznosti klidnejsi
No, když mým bylo 6 a 8, napadlo mě pořídit si třetího. Asi jsem se nudila, nebo nastoupila milosrdná amnézie. Dřív by mě to ani nenapadlo. Vždycky jsme doufali, že až jim bude 2 a 4..3 a 5.. 4 a 6.. atd. bude to lepší. To, co zrovna bylo v reálu náročné třeba v tom dalším věku už bylo lepší, ale zas se objevilo něco jiného, takže ta víra ve věci budoucí lepší byla marná. Až byli oba školního věku, bylo to lepší. Ale o úplné pohodě a klidu nemůžu mluvit ani dnes (skoro 14 a 16).
Mám děti 2 a 5 let a u nás nejhorší období bylo 1-2 roky. Kdy malá byla už mobilní a její největší vášní bylo šikanovat velikého bratra, tahat ho za vlasy, všechno mu bořit a tak.
Teď po tom 2.roce už se trošku zklidňuje a začíná chápat, že on si s ní pak nebude chtít hrát, zavře se do pokoje a ona nedosáhne na kliku. Starší se taky začal umoudřovat po 2.roce, do té doby dost fackoval děti i dospělé. Občas už si spolu hezky hrají, něco si staví dohromady, nebo běhají a tak. Taky už je malá dost šikovná, tak se už míň bojím úrazů. Jako pořád to není pohoda, že by si třeba oni pěkně hráli a já u toho mohla v klidu vařit, to ne. Často je řev jen jak dosednu na záchod. Ale už je to o něco lepší. Nejvíc funguje organizovat zábavu pro oba, jako udělat jim překážkovou dráhu, házet si s míčem a tak, u toho se zabaví a nemají potřebu se pořád pošťuchovat.
Podle rozsáhlé norské studie mají nejstarší děti v rodině v průměru vyšší IQ než jejich mladší sourozenci. Důvod? Najdete na Instagramu.
Ahoj, mám dvě děti. Starší 3,5 roku a mladší 8 měsíců.
Další dítě už neplánujeme.
Starší má diagnózu PAS, takže některé věci jsou prostě náročnější. Péče, i dojíždění do speciální školky. Ale v podstatě s ním nemáme žádné větší starosti. Doma si dokáže strašně dlouho sám hrát, pomáhá mi při vaření, dá se s ním dělat cokoli, když si člověk zvykne na jeho hyperaktivitu a že musí být prostě víc ve střehu než u ostatních dětí. Teprve se rozmlouvá, ale komunikuje zatím jinak. Mladší je torpédo, je na mě dost fixovaný, je také hodně živý, neustále piští, v noci moc nespí..prostě miminko..
Se starším už by to byla pohoda, opravdu bysme měli klidný život. A říkám si, jestli tohle někdy přijde když jsou děti dvě
Mladší bere staršímu hračky, takže je u nás pořád řev..pořád je musim hlidat aby si něco neudělali..mladší kouše a tahá za vlasy staršího a starší aby ho omylem třeba nezhodil..jedu nonstop a jsem fakt vyřízená. Dejte mi naději, že se to zklidní.