Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Zdravím maminky,
prosím o zkušenosti a názory, zda vnímáte rozdíl sudý vs. lichý počet dětí. Dynamika vztahů, praktické věci, cokoli vás napadne.
Hlavně prosím o názor, kdo má děti blízko u sebe.
Mame 3. A urcite jsme se nerozhodovali podle toho, jeslti je to lichý nebo sudy a jak by to hypoteticky mohlo fungovat. Tam nezáleží na počtu, ale na povahach. A to dopředu nikdy nevíš. Nam se to doma pere i krasne hraje, miluje i nesnasi, povida i hada… proste normální sourozenci. A stejně je to i u kámošky, která ma deti 2. Jediný za me blbý počet je 1. V tech 3 je nekdy problem se vstupenkami, ale ted uz spis ne, uz bývá temer všude 2+3. Nebo treba na lanovce na lyžích, kdyz maji vsichni zároveň tridni schůzky atp. Ale vsechno ma své řešení a rozhodne by tyto maličkosti nezpůsobily to, ze bychom se rozhodli to treti dite nemít. Je to super pocet, i kdyz náročný to samozrejme je. Nam se sešly i nejake zdravotní problémy, tak je to obcas šílený, ale to by bylo, i kdyby s těmito problémy byly deti jen 2. Takze opět se dostávám k tomu, ze nezáleží na počtu, ale na spoustě jiných, předem neovlivnitelnych a neznámých vecech.
Sudý. Podle psychologů nejlepší čtyři.
Tři prý mohou dělat koalice dva proti jednomu. I když v případě čtyř je koalice tři proti jednomu taky hustá. ![]()
Rozhoduje taky, jestli se jedná o sourozence vlastní, nebo polorodné. V dětství třeba pohoda, ale později se můžou povahově lišit a méně si rozumět.
To je velmi individuální. Podle povah, zájmů a pohlaví dětí. Já mám 2 kluky 2 roky od sebe, starší introvert, baví se sám, mladší extrovert, leze za starším jak pejsek. Když byli menší, staršího to hrozně štvalo, teď maji 5 a 7 a jsou relativně nej kámoši, naučili se vzájemně respektovat a pro staršího to bylo velice užitečné kvůli sociálním dovednostem.
Kamarádi mají 3 děti vždy rok a půl po sobě, starší jsou holky, nejmladší kluk. Mohlo by se zdát, že kluk bude odstrčený, ale mladší dcera je takový technický typ a ta si hodně hraje s oběma sourozenci a mají to vyrovnané.
Další moje kámoška má staršího kluka a mladší holky dvojčata, 15 měs. od sebe. Ten chlapeček je nejlepší kamarád mého mladšího syna a je vidět, že mu chybí doma klučičí energie, i když se to snaží doplňovat jejich taťka, který se mu hodně věnuje a vyrazí někam spolu kluci na kolo atd. Holky jsou takové trošku ukňourané, taky se o ně mamča víc bojí, byly nedonošené a bráchu to lehce brzdí. Když jsou někde s mýma klukama, tak ten chlapeček je ve svém živlu, střílení, bitkování, to si doma se ségrama neužije.
Takže bych řekla, že stejně nikdy nevíš, co se ti narodí, spíš se rozhoduj podle toho, kolik dětí chceš a zvládneš, dynamika vztahů se nějak vyvine.
Mám 3. Řešení některých organizačních věci odpadá díky tomu, že mladší jsou dvojcata. Třídní schůzky apod. Jsou společné. Ještě se vejdeme do MPV.
Vztahy záleží na povaze, starší a jedno dvojce jsou spolecensti, často si hrají spolu. Druhé dvojce si rádo hraje samo. Takže lichý počet zcela ok. Někdy pribereme nějakého společného kamaráda, tak jsou v sudem počtu a to je jako zpestření baví.
A ještě mě napadá v dospělostí, moje mamka se svojí ségrou byly dvě a naprosto se od dětství nesnášely a nesnášejí, manželovo mamka je ze 3 sester a všechny spolu celý život držely, až do smrti. Dokonce daly na ségru vždy víc než na manžela. Žádná z nich nebyla „mimo“. Je to smutné, mamka teď umírá a nechce tetu vidět a dokonce říkala, že si nepřeje mít vůbec pohřeb, aby tam teta nemohla přijít. Když umíraly sestry tchyně, ona byla s nimi a vzájemně se podporovaly až do konce.
Dobrý sourozenecký vztah je dar, do určité míry to můžou ovlivnit rodiče, ale něco se neovlivní. Já jsem jedináček a tím, že jsem na to zvyklá, tak mi to nijak nevadí, jsem introvert, nechtěla jsem mít sourozence.
I když teď v dospělosti by se mnhokrát pomoc s rodiči šikla, tak jsem zvyklá spoléhat se sama na sebe, což taky není zlé.
3 děti jeho a 2 moje. Chtea jsem vždy max. 2.
Když člověk plánuje, Bůh se směje.
Prostě mne tyhle plány sudá /lichá neoslovuji.
Jo a víš, že se mohou narodit i dvojčata a celý plán jde do háje.
@KaroliinS píše: Více
Já ano… Jsem nejmladší že tři děti… Takže takový outsider, který se vždy někam odstrci… Vydrželo to až dodnes.
Už třeba takové auto mne vždycky štvalo, že jsem vždycky musela být uprostřed a sestřičky obsadil okýnka… A takových věcí by se našlo.
Spousta věcí je prostě pro dva a ten jeden je tam navíc.
Taky záleží, jaké jsou věkové rozestupy.
@Venetia píše: Více
většinou ale bývá při 3 dětech outsider to prostřední - první je prostě první, poslední zas mazánek a to prostřední tam tak nějak vlaje ![]()
Já jsem pro sudý počet, tak to i máme, třebas zrovna 3 děti je pro mě osobně takový neštastný počet, i pokoje na hotelech bývá většinou po dvou či 4, takže 4 děti+2 dospělí se už zas lépe řeší než 5 lidí.
@Ahep píše: Více
Já mám dvě sestry, které jsou od sebe necelý rok… Mají hodně těsný vztah… Já jsem o dost mladší, takže to je víceméně jasné…
Mám 1. Je to ideální.
Je to první a jediné vnouče mých rodičů, jsou z něj poprdedeni. Zahrnují ho pozornosti, dárky a berou na výlety a na dovolené. Je to druhé, ale o 11 let mladší vnouče manželových rodičů a mají na něj čas, jsou v důchodu a jsou s ním na denní bázi. Opět má veškerou jejich pozornost a naprosto si to užívají všichni. Vůbec nám nevadí, že je lichej. Je to naprosto perfektní.
@KaroliinS píše: Více
Z praktického hlediska sudý, protože je to dělitelné dvěma. Takže se mezi sebou lépe podělí. „Dej půlku pomeranče… " je rozhodně běžnější, než “Dej třetinu rohlíku…" Navíc rohlík má dvě špičky a jedno dítě by muselo mít střed…
@Anonymní píše: Více
Já s ním třeba nemůžu souhlasit, čtvrtá půlka je moje a je to fajn
.
@Venetia píše: Více
U mého otce byl takto odstrkovan nejstarší, byla velká mezera mezi ním a mladšími dětmi.
Podle rozsáhlé norské studie mají nejstarší děti v rodině v průměru vyšší IQ než jejich mladší sourozenci. Důvod? Najdete na Instagramu.