Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Měl jsem mít dítě dlouho po prvním. Naštěstí španělská partnerka opět potratila…
Máme děti 6 let od sebe. Výhoda je, že starší už se o sebe postará, není to jako mit 2 malé děti. Může zůstat sama doma, chvili pohlidat mladší atd. Nevýhoda je, že už si spolu nehrají, teda ani moc nehráli ani dřív. Taky je horší vymyslet nějaký společný program pro oba, máme teda mladšího kluka a toho baví úplně jiný věci než starší holku
je to jako mít dvě děti separátně od sebe.
Dceru jsem mela 8 let po synovi. Bylo to za me super. Kluk samostatný, občas i rad pomohl.Se ségrou měli dlouho úžasný vztah - on se ji svěřoval s pubertálními trably (lásky, rvačky). Trochu se rozešli až v dospělosti, když si vybral partnerku (nikdo jsme z ni nebyli nadšeni). Ale uz se trochu hrany obrousily.
Jinak prakticky. My mame celkem fajn tatínka - občas si udělali klučičí alce, občas dny tatínka a dcery. A ja si v klidu něco podnikla s tím druhým.
No a kdyz synovi bylo 22 a dceři 14, narodilo se nam třetí dítě. A to je mazánek, milujou ji oba starší sourozenci.
Měla jsem obě verze. Starší ( dnes už už odrostlý puberťáky) 2,5 roku od sebe. Ale byla jsem mladá a plná energie, starší byla milionový a nenáročný dítě. Noční vstávání jsem si odbyla při jednom, takže vlastně nevypadla z režimu a pohodlí. Společné aktivity se daly lehce zkloubit a byli si dobrýma parťákama na hraní.
V dalším kole se nejmladší narodila, když starší bylo 6 a nastupovala do školy. Byl to mazec zase si zvykat na noční vstávání ( už jsem byla zvyklá na tu svou rutinu práce/ školka, klid na hřišti a večer a v noci pohoda) takže znovu najet do toho rychlíku, ale už ve strším věku. Aktuálně skoro 2 a skoro 8 a vyhrajou si spolu taky, starší už v ledasčem pomůže ( spolu se vykoupou, podrží u pokladny než uklidim nákup aby mládě nevzalo roha ) ale už je těžší přizpůsobit aktivitu, protože starší baví něco jiného než mladší. Mládě chodí dřív spát, takže větší by byla ještě venku ale musí se domů a pod.
Přijde mi větší rozdíl lepší. Menší rozdíl jsou dvě staristi najednou, vetsi rozdíl uz je dítě dist samostatné a tak nevyžaduje uz tolik pozornosti, takze máš vic prostoru na to mladší. Vetsina lidi s rozdílem do 3 let říkala, zeto byl ze začátku mazec. Naopak s větším odstupem to byla větší pohoda
Kamarádka má rozdíl 7 let a je spokojená
Ja mam tri deti, takze mam srovnání kdyz je maly rozdíl a velky (mezi prvním a třetím mam 7 let), jako uz to nejsou uplne parťáci na hraní, ale je to snazší, starší dítě uz je spis samostatná jednotka, s leccim pomuze, neni to tak náročné jako hlídat dve mimina.
@Anonymní píše: Více
V něčem lepší, v něčem horší…osobně si myslím, že horší než blízko…protože ten nápor u dětí blízko trvá chvíli…ty rozdíly potřeb dětí 5-6 let od sebe trvají až tak do 15 let, možná i déle…Takže pořád děláte kompromis mezi tím co chce/potřebuje menší a co chce /potřebnuje větší
Máme děti 14 let od sebe a je to super. Nikdy jsem nechtěla malý věkový rozdíl.
@terien píše: Více
Tak 14 let jsou dva naprostí jedináčci, to je úplně něco jiného než 5 let…Je zajímavé jak ty vždy píšeš tak moc mimo:-).
Máme 7 let a fajn. Velké dítě je samostatnější, půl dne ve škole, takže víc času na to malé. Pak už se velké samo odveze na kroužky a tak. Mezi dětmi na pár let návrat do práce. Když je nejhůř, starší vyzvedne nebo pohlídá, i když pravidelnost z toho dělat nechci. Rozumí si normálně, jako sourozenci, občas se zhadaji, občas miluji až za hrob, většinou něco mezi. A kombinace puberta a první třída je v rámci možností v klidu. Až bude v pubertě druhé dítě, doufejme, že první už z ní bude vyrůstat. Něco podnikáme všichni spolu, něco s každým dítětem zvlášť.
@terien píše: Více
Proč bych to nečetla…přečtu a napíšu názor, od toho je veřejná diskuze:-).
@ugluk píše: Více
Tak je fakt, že u nás to bylo dáno i tím, že jsme na vše byla sama tatínek se nikdy neúčastnil babičky daleko a k ničemu…Kdyby děti měly fungujícího otce a aspoň jednu babičku bylo by to zase jiné…takhle já jsme zajišťovala všechny nemoci, prázdniny…a vše musela skloubit při své práci…
Mám sourozence ( druhé pohlaví ) o 9 let a bylo to takové nic moc. Já se na něj velmi těšila, ale pak vlastně zbytek dětství poslouchala, že něco nemůžeme, malý potřebuje, malý nezvládne, malý nesmí … Chtěla jsem s ním třeba chodit na hřiště a to jsem taky nesměla. Pak mi ho ve 4 letech dali do pokoje ( mně tedy 13 let na začátku puberty )do klasické nudle pokojíčku a opět - večer nesmíš poslouchat, musí být ticho, nesměla jsem si domu vodit kamarády - sourozenec hned v pokoji a on přeci taky chce vidět, být součástí. V 15 jsem odešla na internát a v 18 z domova úplně, ještě při studiu. Netvrdím, že sourozenec byl jediným důvodem. Ale pokoj ve 2 a naprosto nerespektovaní soukromí té situaci nepomohl. Navíc rozdílné pohlaví. Společný zájem jsme neměli snad nikdy.
Moje spolužačka takhle měla mladší ségru a tu musela venčit. Pamatuji si, jak ji všude musela tahat sebou. Malé dítě, ono nechtělo s námi. Zpětně bych řekla, že maminka se moc tam nestarala a nový tatinek, tak muselo být miminko. Kamarádka i doma musela hodně pomáhat a to už na ZŠ, ještě když máma byla doma. Ale to bylo možná hodně rodinou.
Podle rozsáhlé norské studie mají nejstarší děti v rodině v průměru vyšší IQ než jejich mladší sourozenci. Důvod? Najdete na Instagramu.
Zdravim, jak hodnotíte když jste druhé dítě měli po delší době. Třeba 6 let? Jake mate zkušenosti? Jak to ti starší snáší? Je to horší než když jsou třeba hned po sobe?