Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše: Více
To se nedá říct. Pro někoho je ideal 2 roky, pro jiného 3 roky. Navíc každé dítě je jine a u jednoho by nebyl třeba problém rok, u jiného si neumí mamina představit, když ma třeba 2 roky, že je dítě akčnější a ona by do toho měla byt tehotna. To si musí nastavit a domluvit kazdy pár individuálně
Známí mají jedni rozdíl 23 měsíců, jini 16 měsíců, dalsi i 4 roky, a ja si třeba neumím predstavit ani jedno z těch 2 let rozdíl ![]()
@Dahlia0409 prave malý je takový dablik, všude vleze, rychlý jak raketa… Vubec se necitim na druhé a citim se, že jsem teď aktuálně špatná
vlastne to tak vyznelo, že mu jeste nechci poridit sourozence.. nechci, nezvladla bych to a teď si říkám, zda se neco někdy zlomí
@Anonymní píše: Více
A když nezlomí tak co? Pro mě je ideální rozdíl 8 let a víc, mezi dětmi máme 14 let a je to super.
@Anonymní píše: Více
Proč si necháš do života kecat od jiných lidí a pocitujes potrebu se obhajovat?
Je to vas život, tak si to udělejte, jak vy potřebujete. Chcete mit 2.dite? Tak ho mějte a je na vas, kdy to bude. Nechcete ho? Tak ho nemějte. Kde je uvedena zákonná povinnost doručit 2 danove poplatniky? Nikde ![]()
Nebud poslušná holčička, co se vsem potrebuje zavděčit, jsi dospělá ženská, zodpovědná za další život, tak se za sebe postav.
To asi každému vyhovuje jinak, za mě je ideální rozdíl těch 4-5 let. Nad těch 6 let mi to přijde už dost, mnohdy to dopadne tak, jako kdyby sourozenec nebyl a pod tři mi to přijde hodně náročné pro toho, kdo je s dětmi doma.
@terien píše: Více
Asi tak. Za me byl ideální rozdíl 3-4 roky. Syn ma 3 roky, taky je akční a já jsem rada, ze chodím do prace a mezi lidi. Takže kdy a jestli bude další dítě, to je ve hvězdách. Zatím nad tím neuvažujeme ![]()
Máme rozdíl skoro 6 let a za mě ideální. A bylo to takto plánované. Dřív bych nechtěla ani za zlaté prase ![]()
Za mě tedy - vždy jsem chtěla malý věkový rozdíl, protože se sourozenci jsme vždy o 5 let a začali jsme si opravdu rozumět až v dospělosti, nebo prostě když nám bylo náct.
Druhé jsme plánovali tak aby bylo o dva roky, nevyšlo to, přišel potrat a teď máme chlapečky o necelé 3 roky od sebe. Jenže já jsem měla šílené druhé těhotenství, deprese, do toho ke konci těhotenství se nám potvrdila diagnóza autismus a ADHD u staršího, začal ty poslední měsíce být extrémně akční a já s obřím břichem každý den brečela že to prostě nezvládnu. Teď je druhý miminko a je to totální mazec. Oba je nesmírně miluju a jsem vděčná že je mám, ale už bych do takového věkového rozdílu nesla, i když u nás je to asi náročnější i skrz tu diagnózu, tak si sem jistá že to musí být náročné i u dětí bez diagnózy. Takže už chápu moje rodiče, že nás vždycky měli o 5 let. Pokud bychom někdy měli třetí, tak nejdřív tak za 7 let, jako je to fakt nářez. 😁
No, každý to máme jinak. Někdo by rád děti co nejdřív po sobě. My s manželem to měli jinak. Chtěli jsme si starší dceru užít co nejvíce i když to byla a je nenáročné dítě, oproti jiným dětem v našem okolí. ![]()
Teď čekáme druhé a bude mezi nimi bez pár dnů6-lety rozdíl, mohl být 5-lety, ale bohužel předešle těhotenství nedopadlo.
Na sourozence se moc těší, je víc rozumná a chápavá a ví, že každý máme také své potřeby. Věřím, že i přes větší věkový rozdíl si budou rozumět. Stejně to záleží na výchově rodičů.
Já mám bratra o rok staršího a nepamatuji si, kdy jsme si my rozuměli pokud se to jemu nehodilo. Celý život jsem si musela hrát na hodnou poslušnou mladší sestřičku a teď, když jsem si dovolila vystrčit drápky jsem za špatnou…
@Anonymní píše: Více
Mas čas, jsi mlada, neni duvod spěchat kdyz se ti nechce. Druhé děti můžeš mít třeba ve 32-33. Ideální věkový rozdíl mezi dětmi neexistuje, každému vyhovuje něco jiného. Ja jsem touhy po druhem dítěti mala až když prvni bylo kolem 5 let.
Ja moc neverim tomu, ze se lidi rozhoduji pro maly vekovy rozdil proto, ze si to tak uzivaji, ale spis z praktickych duvodu. My mame rozdil tri roky a vyhraji si krasne. Zaroven i tak byly zacatky dost narocne, neumim si predstavit jeste mensi rozdil.
@Anonymní píše: Více
Mam děti od sebe dva a půl roku a považuju to pro nás za idealni. Jenze moje situace byla a je úplně jiná než ta tvoje. Takže ideální podle mě je mít druhé dítě tehdy, kdy ho rodiče chtějí a cítí se na něj. Okolí do toho nic není.
Udelej si to jak chces ty. Jak to citis. Tchyni nebo nikomu jinemu do toho nic neni, kolik a kdy mas deti.
Ja mam jedinacka, tchyne taky do sila, ze jsem sobec, at mame druhy. manzel nikdy 2 deti nechtel. Ted je z dcery teenager, ja uz skoro rozvedena a rozhodne se nam lip zije. Uzivim nas obe dve v klidu.
Opravdu, nenechej se do niceho tlacit, TY nedelas nic spatne.
Přesně, jak se tu píše, neexistuje ideální věkový rozdíl, má to mnoho proměnných. Rozumět si nemusí ani děti rok od sebe, na druhou stranu takový rozdíl třeba 18 let taky nenaznačuje, že si sourozenci spolu vyhrajou.
U nás se to sešlo v téměř dokonalé návaznosti rodičáku a mateřské, ryzí náhodou teda, chtěli jsme jen jedno dítě. Zpočátku to bylo náročné, protože ten starší byl ukecané torpédo, pak jsem měla i deprese, ale vše je pryč a v pořádku. Je mezi nima rozdíl 3 roky a i tím, že to jsou oba kluci se společnými zájmy, to dnes považuju za zcela ideální.
Ale nemusíš přece mít obavy, jestli se „to“ zlomí - nemusí se nic lámat. Nech to plynout a uvidíš, buď to přijde, nebo ne. Na kecy jiných se vybodni nebo si připrav nějakou odpalovací frázi, kdyby ty řeči neustávaly.
Podle rozsáhlé norské studie mají nejstarší děti v rodině v průměru vyšší IQ než jejich mladší sourozenci. Důvod? Najdete na Instagramu.
Ahojte maminky, chci se vás zeptat, jaký je pro vás ideální věkový rozdíl?
Máme chlapečka 18m, jako miminko nespavy, uplakany, cvičili jsme vojtu, teď cvičíme bobatha.. tchýně na mě teď vyjela, proč cekame s druhym, že už nebudu nikdy chtít..
Já si nechala na zkrácený úvazek práci na HO, prostě dělá mi to na psychiku dobře, že pracuji.
Aktuálně se necitim na dalsi dite, prý vetsi rozdil jak dva roky už je na nic a že nemáme už čas. Je mi mimochodem 28 let..
Zlomí se to někdy? Já se bojím, že se u mě nic nezlomí, ale přála bych si to moc…
Ale nechci teď ani upírat pozornost malému, je docela na mě závislý..a jednoduše nemám na druhé pomysleni..měl to někdo podobně?