Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahojte, možná některé z vás udiví můj dotaz, možná některé z vás udiví, že už mám rok a půl staré dítě a pořád mu nečtu.
Ráda bych věděla, od kolika let (nebo měsíců) jste svým dětičkám začali číst? Naše Eliška si ke mě vždy sedne na klín a stránky musí obracet sama. Tudíž mě nezbývá nic jiného než ukazovat na obrázky a celý příběh si vymýšlet. Od kdy vaše děti vám třeba seděly na klíně, nebo ležely v postýlce nebo co já vím, ale prostě v klidu poslouchaly?? Je to jen moje Ela nebo je tohle v jejím věku normální??
Přiznávám, že my nečteme doposud ![]()
Několik pokusů se čtením proběhlo, ale naši mladou to evidentně nezaujalo - nebaví. Možná čteme špatnou literaturu - pohádky. Možná něco jiného by zabralo. Zkusím. Přisuzuji to tomu, že přes den vidí dost pohádek v televizi, takže asi nemá potřebu poslouchat další. A slovní zásobu má velmi bohatou ( tak bohatou, že mi mi to až nemilé
).
Normální! My jsme Zuzce zkoušeli číst tak od roka, ale nemám pocit, že by poslouchala, a co se naučila mluvit, sabotuje to úplně. Nahradila čtení tím, že prohlíží obrázky a chce si povídat o nich (co tam je, co zvířátka dělají - prostě si to musím vymyslet). Jediné ze čtení, co teď asi tak měsíc chce (a to je jí 21 měsíců), jsou básničky, říkanky a tak, pokud je u nich barevný obrázek. A mám dojem, že si podle těch obrázků pamatuje, kde jsou její oblíbené, a ty pak vyžaduje třeba 10× po sobě. Pohádku nebo dlouhou básničku s dějem (jako jsou ve Špalíčku) už si taky poslechne, ale jedině když ji povídám z hlavy (taky třeba 3×, 4× po sobě, dokud neodpadnu). Jak se pokusím něco číst, hned protestuje a otáčí mi stránku.
Gratuluju , též máme „ignoranta“, co si MUSÍ „číst“ sama.
A rozhodně si nemyslím, že by se to v nejbližších měsících mělo nějak změnit ![]()
asemu mrlovi čtu tak odpul roku, ovšem stylem, že on otevře leporelo, mydlí do obrázku, tak přečtu co je u nej napsaného, on se nad tim zklidni, pak prejde k druhému , zas přečtu a konec! nebaví!
ted uz je mu vic jka třčtvrte roku a je to porád stejný, nejradši si „čte“ sám - to u jednoho leporela vydrží třeba deset minut, ale u toho nesmím být já. ![]()
har.
Já čtu Verunce před spaním, od chvíle kdy neusnula hned, jak jsem ji položila. Zezačátku jsem pravda nečetla z knížky, ale říkala jí rýmované pohádky, které jsem uměla z paměti a zpívala, pak když už ani všechny 4 pohádky nestačily, tak jsem začala číst z knížky. Nerozuměla mi určitě ani slovo, ale uklidňoval ji můj hlas a tím pádem usnula rychleji.
Takže je jedno jestli se čte nebo jen něco říká, důležitý je tón hlasu a že se dítě nebojí zavřít oči, že se máma někam ztratí. Teď jí je 15 měsíců a už si o pohádku sama řekne, a to tak že na ni ukazuje a „hučí“.
Taky rok a půl starému synovi vyprávím podle knížky. A ukazujeme obrázky a on se povídá, jak dělá ptáček atd.
Tak my jsme asi exoti,ale „cteme“ asi od 3 mesicu.Dostala jsem pro malou par knizek a tak jsem ji je zacla ukazovat-A-bylo to to nejlepsi,bavilo ji to okamzite
Uz od miminka kdyz bylo nejhur a nechtela uz proste nic,knizka byla zachrana.Popisovala jsem co tam je,pozdeji cetla rikanky a zpivala a to trva dodnes.
V 8-9mesicich uz najde nekolik zvirat a ukaze,udela jak delaji…ale uz jsem se vcera chlubila jinde
na emiminu…
Nenutim ji do niceho,proste si to zada sama,ted uz najde knizku kterou chce a huci aby jsme prohlizeli.Ale neni to zadna „buchta“ co by jen lezela,naopak jsem rada za knizky,protoze to je jedina vec co ji trochu zklidni,jinak je divoch,vztekloun,smisek,porad musi byt neco v ruce-puse a to i pri prohlizeni…Ale knihovnu uz ma velkou
a bavi ji to.
Je to zase velmi individuální. Já třeba nečtu - nemá zatím o to zájem, chce jen prohlížet a ukazovat a říkat si, jak které zvířátko dělá a kde je kytička, sluníčko… Ale kamarádka z naší diskuse (tzn. stejně staré dítko)ú už čte, resp. její holčička si to doslova vyžaduje a fakt sedí a poslouchá ![]()
Tak to neřeš, občas zkus a jednou to určitě přijde ![]()
Myslím že „čtení“ nemusí být jen předčítání slov - stačí se dívat do knížky na obrázky a vyprávět co se děje, co kdo dělá a tak. My si prohlížíme knížky už od 3 měsíců, Matýskoví se líbí obrázky zvířátek, teď „čteme“ O zvědavém štěnátku - vyprávím mu to zjednodušeně, baví ho to tak 10-15 minut a pěkně se zklidní.
Prostě myslím že hlavní je knížku vůbec otevřít a prohlížet si ji s dítětem, i když ho ještě nezajímá čtené slovo, ono to přijde.
Naše Eliška taky miluje knížky. Jen mě zajímalo, od kdy vaše děti vydrží sedět a poslouchat co se jim čte. To u nás nehrozní. Prostě si sama obrací stránky, ukazuje na obrázky a k tomu jí já povídám. Děláme to celkem často, protože televize jí absolutně nezajímá. Myslela jsem, že bychom sledovaoli alespoň Večerníček, ale poslechne si znělku a jde pryč. To je alsi na jinou diskuzi.
Před spaním, pravda, si nečteme, protože Eliška usíná sama v pokojíčku, je tak naučená, takže bych jí rušila.
Díky moc za reakce! ![]()
Já jsem začala zpívat /mimochodem zpívám děsně
/ cca v půl roce, protože se mi na přebalováku začala točit a nedala se přebalit, když jsem zpívala, tak koukala a poslouchala. Pak jsme pokračovali říkankama, který umíme a z papírových knížek a potom dostala v roce a půl Velkou knížku říkanek a to jí moc bavilo, ono když se čte básnička, tak je to zpěvavé a myslím, že to to dítě i víc baví a taky je to krátké, takže stránka se brzo otočí-i obrázky se rychle střídají. Schopná něco sledovat dlouhodoběji byla tak v roce a třičtvrtě a byl to Krteček, začínali jsme posledními díly - tam je hodně zpěvavých zvuků - Krteček a píšťalka, už jsem z toho lezla po zdi, protože se nám z televize neustále linulo trálalalalá, nic jiného do dvou let nechtěla. Bohužel to bylo v době videí a kazeta byla překopírovaná, takže brzy začala „táhnout“, bylo to strašné, ale když jsem jí třeba v době nemoci potřebovala udržet v posteli a neochraptět při tom /zpíváním, čtením/, tak to jelo o106.
Ovšem, když jsem se jednou „sfetla“ - vzala jsem si na noc tabletu Prothazin, abych nekašlala, dceři jsem v té době dávala 1/2 a ona se i v noci budila, já prospala celou noc a celý den, tak to byla sláva Krtečkovi, dcera celý ten den zvládla se na něj koukat ![]()
To ais záleží jak je to které dítko trpělivé, mně moje máma vyčítá, že Vojtovi nečtu, ale těžko mu číst, když- prohlížíme-li si knížku byť s krátkým textem, tak stihnu přečíst sotva řádek, dva a Vojta už netrpělivě listuje dál. Zajímají ho v podstatě jenom ty obrázky.
(Mně prý rodiče ouštěli od malička pohádky z kazeťáku- neumím si představit, že by to Vojtu bavilo, jenom u toho sedět a poslouchat, když u toho nemá žádné vizuální podněty. U toho by vydržel tak asi 2 minuty, víc ne.)
Martínek stojí u knihovničky a říká štšt (znamená čity čity
) Vytáhne si knížku a jak je normálně divoký a vším bouchá a hází tak nevím kde se to naučil, ale ke knížkám je přirozeně jemný a opatrný. Opatrně listuje pohádkovými knížkami a prohlíží si obrázky, ukazuje na ně. Nejraději listuje sám. Vydrží u toho poměrně dlouho.
Myslím, že nemá cenu nic lámat a v roce a půl je dítě opravdu malé na to, aby udrželo pozornost a poslouchalo co máma čte. V tomto věku děti opravdu raději listují, ukazují obrázky, pojmenovávají známá zvířátka, poslouchají krátké legrační říkanky. K takovému zklidnění dochází u dětí kolem dvou let, kdy už jsou většinou schopny sedět a poslouchat krátkou pohádku. Takže myslím, že jste úplně v pohodě.