Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Dobrý večer maminky, dnes jsme se s partnerem bavili, v kolika letech jsou děti schopny poslechnout napoprvé. Prostě něco se jim řekne a nemusí se to opakovat znovu a znovu. Syn má ted otřesné období, cokoli po něm chci, tak říká nechci a utíká mí a kroutí se mi v rukách, když ho chci obléci atd. háže s věcma, začal nás bacat a kopat
z toho jsem úplně nanervy, je jak utržený z řetězu. Nechci nic pokazit, chci, aby až tohle období přejde, byl dobře vychovaný a milý chlapec, což vím, že je, jen je živý a prochází si tímto zvlášně zlobivým obdobím. Jak na něj? Snažím se v klidu, ale je to o nervy, na zadek dostane až už opravdu udělá něco hrozného, za bití a kopání chodí do kouta - to nesnáší, pláče a volá mě. Jak to řešíte vy ve dva a půl letech? Jaká je u Vás disciplína, především maminky živějších dětí, co potřebují víc zkrotit ![]()
Tak u nás to u staršího přešlo a začal poslouchat co začal chodit do školky a to bylo ve třech letech.No a mladší má taky dva a pul a máme stejný problém,zatím to moc neřeším a říkám si že to snad ve třech přejde.
Tak nemůžu zatím soudit. Jsme v období, kdy si tleskám, že ASPOŇ poslechne, natož aby poslechl napoprvé
Synovi je taky 2,5 let. Když má být cokoliv rychle, musí za tím být i jeho prospěch. Např. uklidí si hračky, když ví, že hned potom mu ten chleba, co si přeje, namažu
Dokáže se v klidu jaktakž ustrojit, když ví, že pak z toho bude mít prospěch. Nerad jezdí nakupovat, ale když mu řekneme, že když bude při nakupování hodný (to je trochu sci-fi), tak si bude moct pohrát v dětském koutku, tak se nechá ustrojit celkem rychle. Naštěstí už začal tuhle vzdálenou odměnu dost dobře chápat. Ale stejně, když nemá svůj den, tak ho strojím půl hodiny, pořád mi zdrhá a buď se hrozně tlemí nebo řve, jak kdybych ho mlátila.
Je to fakt náročné období, většinu času je spíš špatně až hodně špatně naložený. Věčně kňourá, kopat si nedovolí, bych ho kopla taky
(to už jsme měli s kousáním, kousnul si dvakrát, víc už to nezkusil
). Na zadek též dostává spíš vyjímečně (když úmyslně hodí hračku na čtyřměsíční sestru apod.), poslat ho na trucovnu je při jeho povaze účinější trest. Ale většinou jen domlouvám a vysvětluju. Jak kolovrátek. Už mě to občas ani nebaví, když si nejsem jistá, jestli vůbec něco slyší ![]()
Tak u nás je to nějak jinak…malýmu budou tři roky a s neposloucháním začíná ![]()
devonie píše:
Dobrý večer maminky, dnes jsme se s partnerem bavili, v kolika letech jsou děti schopny poslechnout napoprvé. Prostě něco se jim řekne a nemusí se to opakovat znovu a znovu. Syn má ted otřesné období, cokoli po něm chci, tak říká nechci a utíká mí a kroutí se mi v rukách, když ho chci obléci atd. háže s věcma, začal nás bacat a kopatz toho jsem úplně nanervy, je jak utržený z řetězu. Nechci nic pokazit, chci, aby až tohle období přejde, byl dobře vychovaný a milý chlapec, což vím, že je, jen je živý a prochází si tímto zvlášně zlobivým obdobím. Jak na něj? Snažím se v klidu, ale je to o nervy, na zadek dostane až už opravdu udělá něco hrozného, za bití a kopání chodí do kouta - to nesnáší, pláče a volá mě. Jak to řešíte vy ve dva a půl letech? Jaká je u Vás disciplína, především maminky živějších dětí, co potřebují víc zkrotit
to by mě teda taky zajímalo ![]()
jizvíková píše:
dvojčata to už zvládají
nechci strašit, ale to přejde ![]()
Hanule píše:ave píše:
NIKDY
Kakika píše:jizvíková píše:nechci strašit, ale to přejde
dvojčata to už zvládají
také byl zlatoučký nějakou dobu, sice ne nadlouho, ale poslouchal a buch a připadá mi, jako by byl utržený z řetězu…ale asi musíme vytrvat a hlavně důslednost - jak mi radila kamarádka starších hochů - a ono se to v dobré obrátí ![]()
Poslouchat? Napoprvy asi nikdy, to je ta nejpravdepodobnejsi varianta.
Ale jsou vyjimky
(prave regeneruju hlasivky a deti jsou konecne v posteli)
asha píše:
Poslouchat? Napoprvy asi nikdy, to je ta nejpravdepodobnejsi varianta.Ale jsou vyjimky
(prave regeneruju hlasivky a deti jsou konecne v posteli)
devonie píše:Kakika píše:také byl zlatoučký nějakou dobu, sice ne nadlouho, ale poslouchal a buch a připadá mi, jako by byl utržený z řetězu…ale asi musíme vytrvat a hlavně důslednost - jak mi radila kamarádka starších hochů - a ono se to v dobré obrátíjizvíková píše:nechci strašit, ale to přejde
dvojčata to už zvládají
U nás to bylo taky tak…krátké období, kdy byl k sežrání a já zatoužila po druhém. V době, kdy se takhle obrátil, už má touha nešla vzít zpátky
A že když jsem ho pak jak rozjetej vlak, ufuněná s pupkem honila, tak jsem litovala, že jsem ty blbé biologické hodiny poslouchala ![]()
No jo, řvali tak nahlas, že jsem přes ně neslyšela varování kamarádek, že takhle hodný nebude dlouho
![]()