Kolega a jeho chování
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Reakce:
Asi bych se zeptala jeho, proč se tak chová a vysvětlila mu ty drby, že nejsou pravdivé. Uvidíš, jak se bude chovat pak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Nedostal tě do postele, určitě bych to s ním nerozebírala. Jeho to přejde. Popřípadě mě ještě napadlo, že si kolegové všimli vřelejšího chování mezi vámi a on se kvůli tomu mohl stáhnout
Příspěvek upraven 13.12.23 v 15:23
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Ahoj, zajímal by mě váš názor - jde o kolegu z práce. Skoro rok se ke mně choval moc mile, poradil mi skrz práci ( ač nemusel, zaučení jsem měla ), vždycky jsem měla pocit, že mě rád vidí, vesele zdravil, občas vtipkoval, někdy mě okukoval, klasicky, prostě chlapAle nikdy jsme se pořádně spolu nebavili.
Postupně mi přišlo, že jsme se sblížili v tom smyslu, že jsem mu začala důvěřovat jako člověku i jako kolegovi, který má víc zkušeností, než já. Ale stále, vzhledem k tomu, že jsem introvert, tak jsem si držela odstup a hlavně měla partičku lidí, se kterýma jsem se bavila, stýkala.
Oba jsme zadání, on má navíc rodinu.
Jako člověka ho mám ráda, ale nechávala jsem si trochu odstup (přeci jenom, kolega), a popravdě kolikrát ne vždycky reagovala na jeho úsměv úsměvem, ale někdy kamenným výrazem. Takhle to šlo opravdu tak rok.
Teď jsem ale zaznamenala, že poslední dobou se chová nějak jinak, divně. Někdy mi skoro připadá, že ho štve, když mě vidí, nebo že přede mnou utíká, najednou mu vadí, že něco chci, jindy se se mnou zase chce povídat ( pracovně ).
Je mi to docela líto. Od příštího měsíce měním místo v rámci firmy a (bohužel) budeme spolu trávit více času.
/Co jsem se jen tak od lidí dozvěděla a ví to i on, ač mi to neřekl, tak o mě jdou pomluvy, drby - že jsem mrcha, jdu do postele… /Bohužel, to je další věc pár lidí jsem kvůli tomu v práci ztratila.
Hm, asi půjde o ty drby. To tomu všichni věřej a přestali se s tebou bavit? Jeho se zeptej co se stalo, proč ta změna chování.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ptala jsem se ho, nebo spíš vysvětlila, že co o mě jde, tak není pravda. 
Víc dělat nemohu. Stavěl se k tomu laxně, nezájem, nechtěl nic řešit ( prakticky jsem se vnutila ). A že prý uděláme za tím tlustou čáru. Ale chování je pořád zvláštní.
Někteří tomu věří a podle toho se zachovali - nebavíme se. Někteří, kteří mě už opravdu znají, drží při mně. Akorát se sem tam od někoho dozvím, co všechno o mě jde.
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Ptala jsem se ho, nebo spíš vysvětlila, že co o mě jde, tak není pravda.
To je ale divné, že by z ničeho nic takové drby kolovaly. Já vystřídala několik kolektivů a nikdy to nebylo jentak. Obzvlášť taková věc
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Za tu chvíli co tam jsem, tak mě to jen utvrzuje, že čím, vyšší společnost, tím víc drbů.
O kolegyni šly také, že zaslala anonymy na firmu (opravdu chodily), já tu holcinu znám, svěřila se mě a jinému kolegovi co o ní jde a nikdo z nás jsme od ní nedali ruce pryč.
Bohužel, i vidím, že lidé, kteří ty drby roznáší nebo lidé, kteří se flákaji to prochází. To jde mimo mé myšlenkové pochody… 
Bohužel, pár lidí, které jsem měla za přátelé tak věcem skrz mě uvěřili a podle toho se chovají. A trvá to už skoro půl roku.
- Citovat
- Upravit
Neuděláš s tím nic. Jen se trápíš. Pokud má kolega rodinu, tím spíš bych řešila přísně jen pracovní věci. U nás ve firmě to taky muži zkoušejí na téměř všechny ženy. Nenapadlo by mě v životě, že bych s nimi cokoliv řešila krom práce nebo nějaké úsměvy a pohledy.
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Neuděláš s tím nic. Jen se trápíš. Pokud má kolega rodinu, tím spíš bych řešila přísně jen pracovní věci. U nás ve firmě to taky muži zkoušejí na téměř všechny ženy. Nenapadlo by mě v životě, že bych s nimi cokoliv řešila krom práce nebo nějaké úsměvy a pohledy.
Ale já s ním nechci spát, nechci vztah. Budeme se potkávat častěji a jsem člověk, který i v práci potřebuje prohodit slovo, popovídat si. V zaměstnání travime většinu života a není to o tom jen dělat, dělat a za 8 hodin jít domů. Na to je život krátký a především existovat tolik hodin v nepříjemné atmosféře opravdu nejde.
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Ale já s ním nechci spát, nechci vztah. Budeme se potkávat častěji a jsem člověk, který i v práci potřebuje prohodit slovo, popovídat si. V zaměstnání travime většinu života a není to o tom jen dělat, dělat a za 8 hodin jít domů. Na to je život krátký a především existovat tolik hodin v nepříjemné atmosféře opravdu nejde.
Já dělám dvanáctky. Koluje o mě v práci, že jsem bisexuální. Nenapadlo by mě nikdy nikomu vysvětlovat, že to tak není. Natožpak se tím trápit. Neměla ses před tím frajerem vůbec obhajovat. Vím jaké to je, jedna kolegyně se se mnou nebavila půl roku, ani mi neodpověděla na pozdrav.
- Citovat
- Upravit
@Tajemnadama píše:
Zvláštní že ti záleží na úplně cizim člověku
Zakoukala se do něj a lichotil ji jeho zájem. Komu by to nelichotilo…
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Já dělám dvanáctky. Koluje o mě v práci, že jsem bisexuální. Nenapadlo by mě nikdy nikomu vysvětlovat, že to tak není. Natožpak se tím trápit. Neměla ses před tím frajerem vůbec obhajovat. Vím jaké to je, jedna kolegyně se se mnou nebavila půl roku, ani mi neodpověděla na pozdrav.
A jak si to vyřešila?
Chtěla jsem mít čistý stůl, proto jsem se obhajovala. A myslím si, že je základní slušnosti člověka jít a říct si k tomu svoje. Stejně tak to udělala má nadřízená, o které kolovalo, že o mě něco řekla ( nebylo to tak ). Poznala, že si najednou držím odstup. Přeci jen jako žena to i vycítila.
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Zakoukala se do něj a lichotil ji jeho zájem. Komu by to nelichotilo…
Nezakoukala. A že jsem to za život poznala. Nemám potřebu se ho dotýkat, i při té představě mi není fajn. Nevoní mi jako muž. Ale jeho chování mi celkem lichotilo ( ač jiní se ke mě chovají podobně jako on, není to ono ), to uznávám.
- Citovat
- Upravit
A proc by si nekdo tohle o tobe vymyslel…? 
Na kazdem sprochu, pravdy trochu…mozna to vzniklo proto, ze jsi se ke kolegovi mela vic, nez je zdravo, nebo zkratka vic, nez ostatni…a takove reci, pak vzniknou snadno…proto se tohle na pracovisti moc nevyplaci…kdyz uz, tak se k sobe „mejte“ nekde soukrome…no a co se jeho tyce, tak pravdepodobne vzal zpatecku prave kvuli tem drbum…nechce s tim byt spojovan. Nech to byt, nerozmazavala bych to jeste vic…uz jsi mu rekla sve, vic delat nemuzes. On se casem zase hodi do normalu…nicmene uz bych si drzela odstup, alespon v ramci pracoviste, sama vidis, ze je to pak neprijemne.
- Citovat
- Upravit
Ahoj, zajímal by mě váš názor - jde o kolegu z práce. Skoro rok se ke mně choval moc mile, poradil mi skrz práci ( ač nemusel, zaučení jsem měla ), vždycky jsem měla pocit, že mě rád vidí, vesele zdravil, občas vtipkoval, někdy mě okukoval, klasicky, prostě chlap
Ale nikdy jsme se pořádně spolu nebavili.
Postupně mi přišlo, že jsme se sblížili v tom smyslu, že jsem mu začala důvěřovat jako člověku i jako kolegovi, který má víc zkušeností, než já. Ale stále, vzhledem k tomu, že jsem introvert, tak jsem si držela odstup a hlavně měla partičku lidí, se kterýma jsem se bavila, stýkala.
Jako člověka ho mám ráda, ale nechávala jsem si trochu odstup (přeci jenom, kolega), a popravdě kolikrát ne vždycky reagovala na jeho úsměv úsměvem, ale někdy kamenným výrazem. Takhle to šlo opravdu tak rok.
Teď jsem ale zaznamenala, že poslední dobou se chová nějak jinak, divně. Někdy mi skoro připadá, že ho štve, když mě vidí, nebo že přede mnou utíká, najednou mu vadí, že něco chci, jindy se se mnou zase chce povídat ( pracovně ).
Je mi to docela líto. Od příštího měsíce měním místo v rámci firmy a (bohužel) budeme spolu trávit více času.
Oba jsme zadání, on má navíc rodinu.
Bohužel, to je další věc pár lidí jsem kvůli tomu v práci ztratila.
/Co jsem se jen tak od lidí dozvěděla a ví to i on, ač mi to neřekl, tak o mě jdou pomluvy, drby - že jsem mrcha, jdu do postele… /