Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Komplikovaná dcera
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
12.1.18 13:44
@BohunkaP
Upřímně, vše co píšeš jsem schopná příjmout a říct si dobře, pojďme vyskočit z toho kruhu.
Ale vážně nevím jak…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.1.18 13:46
@zoota píše:
Začla jsem s psychologem, který dělá i děti, tak uvidím, co z toho vyjde. Já mám velice komplikovaný vztah se s svými rodiči(to by ale bylo na uplně jinou debatu), tak bych ráda, aby to moje děti měly jinak.
Každopádně jsem rozhodnutá s tím něco udělat ať už to znamená pracovat se sebou, s ní, nebo čímkoliv jiným. Vím, že se jí nezmění povaha, ale trošku toho optimismu a nadhledu se mi do ní snad povede vměstnat a do sebe trošku více pohody a tolerance:-)
Jsem překvapená, kolik z vá st u má doma podobné povahy, já mám pocit, že kolem mě mají všichni jen dokanale usměvavé a empatické děti:-)
Oni se lidi moc s problémy nechlubí. Všude je něco. Já myslím, že bys nejvíc dcerce pomohla, kdybys jí začala brát i s chybami a nesnažila se jí předělávat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.1.18 13:46
Takovou jsme měli spolužačku na gymnáziu, školní psycholožka dala jejím rodičům doporučení k psychiatrovi dva roky s ní pak běhali po doktorech, nakonec se zjistilo že jí v mozku nefunguje úplně správně chemie, dostala antidepresiva a od té doby to bylo výrazně lepší, přestala se kabonit a urážet a je z ní relativně normlní holka, teďka dělá v německu v nějakém chemickém výzkumáku, byla ze třídy jasně nejchytřejší. Chudák se trápila se životem do svých 12let, pak si právě psycholožka všimla, že něco není v pořádku a naštěstí její rodiče pomoc neodmítli. Sice je pořád trochu „jiná“ ale ti co jí poznají blíž jí to rádi odpustí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.1.18 13:50
@zoota píše:
@Ráchelia
ano je nadšená z každé aktivity, kterou děláme společně. Ale většinou při ní dojde k něčemu, co jí tu radost zkazí. Např. jdeme na výlet, dáme si zmrzku, ona chce druhou, tu už nedovolíme a je zkažený celý výlet. A už s ní nehne nic…
A zkoušeli jste občas povolit? Ono všeho moc škodí, i ty důslednosti když je vsudepritomna. Třeba na tom výletě se jednou vyprdnout na výchovu a koupit druhou zmrzku jen tak 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.1.18 13:50
@aiwwa
myslíš, že když vidím že s v životě plácá, má problém s komunikací a vztahy, že to nemám vůbec řešit a říct, tak je taková, je mi to jedno? A že se to změní? Nebo mi to jen bude jedno:-))
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.1.18 13:52
@terien píše:
A zkoušeli jste občas povolit? Ono všeho moc škodí, i ty důslednosti když je vsudepritomna. Třeba na tom výletě se jednou vyprdnout na výchovu a koupit druhou zmrzku jen tak
zkoušeli:-)chtěla víc a víc…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.1.18 13:54
@zoota píše:
@BohunkaP
Upřímně, vše co píšeš jsem schopná příjmout a říct si dobře, pojďme vyskočit z toho kruhu.
Ale vážně nevím jak…
Myslím, že je potřeba zaměřit se mnohem víc na sebe než na ni - protože všechno, co dokážeš zpracovat a změnit sama v sobě, bude mít efekt zároveň na ni.
Já mám velice komplikovaný vztah se s svými rodiči(to by ale bylo na uplně jinou debatu), tak bych ráda, aby to moje děti měly jinak.
Toto je třeba velice důležité a stálo by za rozbor, vyjasnění, odpuštění apod… rozhodně to není „na jinou debatu“, vždyť vztah rodič-dítě právě teď prožíváš (a řešíš), jen jsi na jeho opačné straně. Tedy, samozřejmě netřeba to rozebírat tady veřejně, ale sama v sobě bys to udělat určitě měla.
A totéž platí pro tatínka - maminky často mívají pocit, že ony jsou ty určující a když samy na sobě pracují ony, tak to stačí. Není to ovšem pravda.
Návštěva psychologa - příp. využití nějakých alternativních metod, které pocítíš jako vhodné - je určitě správný krok.
Příspěvek upraven 12.01.18 v 13:55
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.1.18 13:54
@zoota píše:
@aiwwa
myslíš, že když vidím že s v životě plácá, má problém s komunikací a vztahy, že to nemám vůbec řešit a říct, tak je taková, je mi to jedno? A že se to změní? Nebo mi to jen bude jedno:-))
myslela jsem to malinko jinak. Třeba z tebe cítí, že „zklamala“. Prostě jí říkat, že jí máš ráda takovou jaká je, netlačit na ní.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.1.18 13:57
A ještě jak jsi psala s tím, že se vzteká třeba u těch omalovánek. Dělá nějaký sport, třeba by pomohlo se „vybít“. A jaké má koníčky, v čem vyniká? Má nějaké umělecké sklony, melancholici mívají.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.1.18 14:06
Taky mám doma podobné dítě. Scény, že jsem špatně otevřela jogurt, jemu nejde obout zmiňovaná ponožka, zlomený oplatek radši jíst nebude atd. Radši by seděl doma u pohádky než jít ven. Před cizími lidmi i dětmi je hrozně zakřiklý. Budou mu čtyři. Řekla bych, že s věkem se to u nás přece jen lepší. Taky má mladší ségru, která je sluníčko. On je strašně citlivý, věčně je něco špatně. Přitom je dost chytrý takže na nás dokáže hrát a zkouší o to víc. Nebýt té mladší, připadám si jako hrozná matka. Nedokážu vždy vše řešit v klidu. Takže občas křičím, občas mu lupnu na zadek. Někdy je mi líto, když přestřelím, ale pak se mu klidně omluvím. Poslední dobou mi přijde, že občas tu ráznou reakci potřebuje. Čeká na ni a pak se zklidní. Kamaráda má jednoho v rodině. Jsou skoro stejně staří a jsou často spolu. To se pak nechá strhnout a dělá věci „normálně“. Např s náma nechce kreslit atd že to neumí a děsně ho to rozčiluje. A pak s kamarádem krásně vybarví celý obrázek. Do toho moc nejí, takže s každým jídlem je potíž. Potřeba spánku od mimina taky malá, takže jsme si s ním užili.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.1.18 14:16
@zoota Já jsem docela překvapená. Starší dcera je ještě dost malá.
Hodně bych tu jistou zapšklost připisovala tomu, že jste se museli začít věnovat mladší sestřičce a ji to možná tak trochu poznamenalo. Moje dcera to měla podobně, když se narodil syn. Nikdy teda nebyla kontaktní. Chovala s jen, když ona chtěla, jinak byla schopná se zlomit vejpůl aby ji proti její vůli někdo pomazlil. Když třeba ona má problém, sourozenec s ní cítí, chlácholí ji, utěšuje, ptá se, má starost. Když ale pláče ten mladší, ona vystřelí z pokoje a huláká na něj, co zas řve. Jó, emptaii jsem ji naučila nosit teprve kolem desátého roku. Takové to vymrčování a urážení, že není po jejím bych vůbec nehrotila. Pokud se tomu věnuje pozornost, ona je za ni ráda a užije si ji, i když je to negativní a všichni jsou z toho otrávení. Ona má pocit důležitosti. Byla jsem jako malá úplně stejná 
Nechtěla jsem jíst, ale měla jsem k tomu žádný důvod. A všichni se mohli zbláznit…tralala, byla jsem středem pozornosti…
Holčička je ještě malá, ale je to zkrátka starší sestra a tak je neustále dávána jako vzor a jsi už přece velká a atd…
Já si myslím, že nemáte problém. Teďkonc je ve škole a a získává nové zkušenosti v jednání jak s vrstevníky tak s dospělými…to ji všechno tvaruje a za rok může být úplně jiná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.1.18 14:23
@kontramatka Souhlasím s tebou. Je to dost povahou, u nás asi taky brzkým příchodem sourozence. Ovšem nebýt mladší ségry, byl by z něj asi pěkný sobeček. Jsem ráda, že nemáme jen jeho. Řešila bych ho o to víc a je to mnohdy k ničemu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.1.18 14:26
@Flash píše:člověče takto jsem o tom nikdy nepřemýšlela…ale máš pravdu. U nás teda taky až to druhé dítě přineslo ten další rozměr rodiny jako takové, že rodiče milují dvě děti a ne jen to jedno jediné a čas, energie a všechno se dělí oběma…láska se samozřejmě násobí
@kontramatka Souhlasím s tebou. Je to dost povahou, u nás asi taky brzkým příchodem sourozence. Ovšem nebýt mladší ségry, byl by z něj asi pěkný sobeček. Jsem ráda, že nemáme jen jeho. Řešila bych ho o to víc a je to mnohdy k ničemu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.1.18 14:28
@kontramatka píše:
Když třeba ona má problém, sourozenec s ní cítí, chlácholí ji, utěšuje, ptá se, má starost. Když ale pláče ten mladší, ona vystřelí z pokoje a huláká na něj, co zas řve. Jó, emptaii jsem ji naučila nosit teprve kolem desátého roku.
Na tohle ale pozor - tohle je trošku jinak, tohle bývá často rodiči mylně chápáno.
Takhle reaguje dítě ve chvíli, kdy milovaná osoba nějak trpí, něco ji bolí apod. To, co tím dává najevo, není chybějící empatie, nenávist vůči druhému, žárlivost, atd. - je to strach o tu osobu.
Často se tímto způsobem projevují i dospělí lidé. Nádhernou - byť filmovou - ukázku tohoto chování předvedl Jiří Kodet ve filmu Pelíšky… Jeho zlidovělé „teď jsi hekla a popři to - mně přece můžeš všechno říct, i to, že ti není dobře!“ Tou stěžejní, nejniternější emocí je hluboká bezmoc a zoufalý strach o ženu.
Dceru jsi kolem desátého roku nenaučila „empatii“ - pouze jsi ji naučila lépe ovládat (a případně vhodněji ventilovat) vlastní strach. To je velký rozdíl.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Syn hodně vodí za ruku
- 16.09.26
- Anonymní
Dítě se bojí jít ven
- 08.09.26
- Kris308
strach z otce
- 23.08.26
- babča1950
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
