Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Tohle je naprosto popis me starsi sestry. Uz od mala zamracena, odsekavala a byla protivna, me jako dite obcas profackovala. Vztah si k sobe hledame cely zivot, i jsem kvuli ni byla u psycholozky ze nevim jak na ni. Je hodne uzavrena, bez empatie a urazliva. Umi hodne ranit. Myslim, ze je to proste povaha a pak se take projevila zarlivost, kdyz jsem se narodila. Ja jsem ten pozitivni a usmevavy typ. Zkratim to, vypada to, ze az ted kolem 40 let jsme si nejak blizsi. A byla to prace na obou stranach. Ja musela prijmout jaka je a snazim se to uz tolik neresit a zda se to lepsi, i ona je milejsi. Mimochodem je take perfekcionalista
Takze opravdu velmi podobna povaha tve dcerky. Nejlepsi je s tim prestat bojovat, jinou radu nemam ![]()
@BohunkaP
je pravda, že to mám v mé rodné rodině tak jaksi komplikovaný:-)asi docela dost. S manželovou rodinou to máme vyřešené a naše vztahy jsou oproti začátkům nadstandratní(asi jsem je přesvědčila, že jsem ta správná:-))
Zkoušel jsem různé cesty jak si udělat jasno, ale zatím se neobjevilo nic, co by pomohlo a ted zrovna jsem to odsunula bokem, chci se věnovat rodině a svému životu.
Pokud se někdy rozhodnu to řešit, cítím, že to bude dlouhé a komplikované a ted na to prostě není protor, čas, ani energie.
@Malaga píše:
Vahu jsem mela ve vyberu s kozorohem…takze na 50%. Diky
@zoota Nevím jak bych řešila tvůj problém, ale prvorození jsou dost často perfectionalisti a s tím jsou spojené i pocity s vlastní nespokojeností, nedokonalostí a nepřijetí. Já jsem třeba začala říkat svým dětem, že jsem na ně pyšná, když se jim něco povedlo, měly besídku apod.
@Ráchelia píše:
A ještě jedna vsuvka - starší sourozenci takoví bývají tak trochu sami od sebe. Znám tolik případů kdy starší je vážnější, puntičkář, trochu sobec a hodně trvá na svém, okolí ho zrovna nemiluje. Mladší bývají ti šašci, vysmátí a okolím milovaní. Mám ve svém nejbližším okolí 5× tuto verzi. Nevím čím to je přesně, ale asi rodiče prvního dítka přirozeně vyžadují aby byl nejlepší, aby byl takový a makový (mnohdy jak si ho vysnili) a pak narážejí. U druhého jsou už rodiče unavenější a zkušenější, tudíž ví,, že žádné zázraky neudělají a nechávají to plynout volněji…CO myslíte, holky?
Něco na tom je, ale ještě bych možná dodala, že buď nahlas či podvědomě můžeme mít na vědomí „ty jsi ten starší, máš mít více rozumu než…“
Milá zakladatelko, asi Tě nepotěším, ale přesně takové dítě má už 20 let doma!! Taky dceru-nevyrostla z toho! Pokud tam není žádná psychologická odchylka ( adhd, add apod..) tak je to žel „jen“ povaha. Je velmi těžké žít s takovým člověkem a dítětem zvláště!
Mě to nakonec dohnalo k psycholožce samotnou a několik let jsem již na adntidepresivech-přidaly s další věci. Musím říci, že kdybych měla " tu čest" s takovým partnerem, tak všeho nechám a uteču na míle daleko…ale s dítětem to žel nejde..
Takže ani přes nastavená pravidla to nefunguje, ale bydlí ještě s námi, protože studuje-to ji chceme dopřát. Je to ale boj celý život a už mě to opravdu hodně stálo-myslím duševních sil…Asi jsem Tě nepotěšila, ale určitě Ti radím, zajdi si k psychologovi sama ( a pravidelně choď), aby Ti pomohl, jak takové situace zvládat, a jak k dcerce přistupovat. Jde i o to, aby Tě to úplně nezničilo.. Naprosto tě chálu. Naše dcera je také velmi šikovná a zdatná, ale tím svým mrčením a řvaním vše ničí..!!
Zdravím
Při hledání na internetu jsem narazila na tuto starší diskuzi… Musím říct že mě trochu uklidnila s zajímalo by mě jak to se zakladatelky problémy s dcerou bylo dál. Mám doma skoro desetiletou dceru se stejnou povahu. Byli jsme od školy poslány do poradny a jediné co jsme se dozvěděli byla Nadprůměrná inteligence. Počítala jsem s ADHD apod. Jé to s ní opravdu těžké a je vidět že ženy s komentáři typu: můžete si za to sami… Když z vás cítí že je na obtíž… Že je pro vás zátěž atd… vůbec neví jaké to takovýmto dítětem je. Uvažuji zkusit bachovky, alespoň na zmírnění. A po přečtení této diskuze i návštěvu psychologa mnou. I když se snažíme a má se dobře, i my jsme jen lidi a máme svou povahu stejně jako ona a tak ne vždy dokážeme vše řešit s ledovým klidem. Také mám názor, že nemůže jít do života s tím že je vše vždy podle ní a vlastně za vše co se jí stane můžou ostatní… Opravdu těžké vyvážit výchovu takového človíčka. Takže všem rodičům pevné nervy a láskyplnou mysl ![]()