Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Komplikovaná dcera
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
12.1.18 12:32
- Citovat
- Upravit
12.1.18 12:35
@acimedaca máš pravdu, že o tom ted doma dost mluvíme, říkáme jí, at se chová jinak atd. Má obrovskou nevýhodu, že mladší je přesný opak(usmavavé sluníčko, mazlivá, poslouchá, myslí na nás, usmívá se) a ten kontrast je taaaaak strašně obrovský, že samozřejmě to vnímá a asi ji to není příjemné. A to se snažím s chudákem mladší schovávat při mazlení, aby to starší neviděla. I když staší o to nestojí. Když chci dát třeba při rozloučení pusu(děláme pravidelně), neochotně nastaví tvář.
Zkusím teda neragovat nekomentovat…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.1.18 12:35
@zoota Naší holce táhne na 15 a je od mala úplně stejná, jako popisuješ. Jen to vlastně nikdo pořádně neví, protože ve škole je naprostá slušňačka, se kterou nebyl nikdy problém. Jen doma nám svoje nálady dává parádně „sežrat“ Já už jsme se s tím tak nějak smířila i díky tomu, že jsem bývala jako dítě dost podobná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.1.18 12:37
@Anonymní píše:
Možná malinko mimo téma, dceru nemám, tak neporadím uplně přímo z pohledu matky, ale z pohledu sestry. Můj bratr (starší o dva roky) byl v dětství přesně takový jako tvoje dcera. Jako mladší sourozenec jsem dost těžce nesla, že se mu často ustupovalo. Myslím, že rodiče tu jeho povahu nezvládli uplně nejlepe a vyrostl z něj neuvěřitelný sobec. Na kolik to jde v dětství ovlivnit se neodvážím tvrdit, ale myslím, že řešíte správně. Neustupujete jí a tak to má být.
Mysli na mladší dceru, já jsem jako dítě dost trpěla tím, že rodiče pořád „řešili“ bráchu a mě brali jako tu hodnou, co nepotřebuje tolik času a péče. dost mě to mrzelo jako dítě a i jako dospělá si to nesu.
Moc jsem neporadila, já vím. Jinak brácha je neuvěřitelně citlivý a uzavřený a myslím, že ve skutečnosti působí na lidi mnohem hůř než jaký skutečně je.
Taky mám pocit, že to nezvádám. A právě bych moc ráda, aby z ní nevyrostl i takový člověk:-(
Mladší to má opačně, na tu spíš žárlí starší, je to strašný mazel.
Ale taky mám pocit, že se vše točí kolem starší…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.1.18 12:39
@zoota naučit jí zvládat její vztek, to, že se sebou není spokojená (někde to asi slyšela, sama by na to nepřišla). Že je normální být naštvaná, že třeba pomáhá se zhluboka nadechnout…cokoliv.
Už je dost velká, nechat jí zodpovědnost. Na povinnostech se DOHODNOUT, i když máš pocit, že to nikdy nemůže dodržet. Mluvit s ní o tom, jak by chtěla, aby ty věci byly a byla spokojená - třeba s tím vybarvováním. Nehodnotit, nechat jí, ať mluví, třeba se pak víc dozvíš, co potřebuje. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.1.18 12:41
Chce to pro vás hodně trpělivosti. Také bych sní hodně komunikovala a snažila se jí naučit že nebude vždy po jejím
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.1.18 12:42
Jako bych cetla o nasi, temer 9ti lete ????. Navic je chytra, ale absolutne postrada takove samozrejme zaklady. Odmala to ale bylo: nekoukej na me, nemluv, nedychej, jdi pryc… Je s ni hrozne tezke vyjit. Je to negativni upir energie. Tuhle uz jsem pocitala kolik let to jeste musim vydrzet 
. pritom ji miluji a nejen ja neskutecne. Take mi jde hlavne o ni a budoucnost. Aby tim jednou moc netrpela. Asi jsou proste takove a musime je tak brat 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.1.18 12:44
@zoota
Máme doma to samé. Naprosto.
Kdybych se ptala, jak by to mělo být po jeho, tak to tak stejně nezařídím. Do školy se musí, úkoly se dělat musí dřív než o půlnoci… Z jídel by jedl jen 3 oblíbené.
Tak je to se vším, celý život. Párkrát už jsem mu i řekla, že když bude furt nabručenej, nebude se s ním chtít nikdo bavit, ani já. Tak hned by se hádal, že on nabručenej není. Vlastně by se stále jen hádal, kdo má pravdu, kdo za co může, odmlouval.
Je to neuvěřitelně vyčerpávající.
A nevím co s tím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.1.18 12:46
@zoota píše:
Zajímalo by mě, jestli zde najdu někoho s podobnou zkušeností, popř. někdo radu jak a jestli je vůbec možné nějaké řešení.
Mám 2 dcery, prvnačku(7) a mladší necelých 5 let.
Mladší je sluníčko, občas zlobí, ale nic neobvyklého.
Ale máme veliké problémy se starší a to v podstatě odjakživa(nepočítám miminkovské období)
Od malička je to takové ukňourané, věčně nespokojené, zamračené dítě.
Na cizí se mračí, nepozdraví, nekomunikuje.Doma je ale velice sebevědomá, nikdy neposlechne, neustále odmlouvá, kňourá, vyžaduje něco. Už ráno se budí s blbou náladou, spát jde s blbou náladou. Ne pro ni nic neznamená, je to pokyn k nespokojenosti a to dost výrazné. Pro příklad chce bonbon, řeknu ji, teď bude oběd, když ho sníš, dostaneš. Okamžitá a pravidelná reakce je, že jsem zlá, že to není fér, začne se vztekat. A tak je to v podstatě se vším. Jsme důslední, nic si tímhle chováním. nevydobyde, ale je to strašně vyčerpávající.(bonbon nedostane vůbec za tohle chování, Vůbec si ale neuvědomí svoji chybu, i když se jí to snažíme vysvětlit, nebere to jako trest, ale jako nespravedlnost)
Doma žádné problémy nejsou, s manželem jsme v pohodě, babičky fungují, žijeme si hezky a tohle je obrovský škraloup. Zkoušala jsem psychologa(ten žádný problém neshledal), bachovky, homeopatika, různé styly výchovy.(Děti nebijeme, občas nám nervy ujedou, ale většinou se snažíme jednat v klidu, být důslední, mít pravidla, jít příkladem)
Dcera je taky veliký sobec, nemá v sobě ani špetku empatie, vždy myslí nejdřív na sebe(doma si snažíme vyycházet vstříc, dělat si radosti, aby to viděla)
Jsem fakt zoufala, je mi líto hlavně jí, pokud taková zůstane, bude to mít těžké(už ted je nesympatická pro spoustu dospělých i dětí, kamarádku má vždy jednu, na kterou se upne, ve větší skupině je zakřiklá, neprůbojná až bázlivá)
Jsem z toho už na dně, positivních věcí s ní zažíváme opravdu málo(ale jsou, ale v poměru k problémům opravdu minimum)
zažil jste někdo podobnou zkušenost. Máme ještě šanci ji pomoct, jak být positivní, nebo se s musím smířit s tím, že je prostě taková?
Myslím, že je to povahou. 
Někdo je sluníčko, někdo kyselá pípdel.
Já jsem byla v pubertě velmi kyselá pípdel a vyrostla jsem z toho. 
Ale když přísně vzato zhodnotím děti kamarádek (na svoje se nezaujatě podívat nedokážu 
), tak takové to nekomplikované sluníčko, se kterým je radost být, je jeden kluk.
Jinak prostě mají „vady“, jsou extrémně stydlivé, vzteklé, agresivní, užvaněné, vševědky, fňukalové atd. 
Ale mají i své dobré stránky.
Lidi jsou různí, budete se s tím muset popasovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.1.18 12:47
@zoota píše:
@acimedaca máš pravdu, že o tom ted doma dost mluvíme, říkáme jí, at se chová jinak atd. Má obrovskou nevýhodu, že mladší je přesný opak(usmavavé sluníčko, mazlivá, poslouchá, myslí na nás, usmívá se) a ten kontrast je taaaaak strašně obrovský, že samozřejmě to vnímá a asi ji to není příjemné. A to se snažím s chudákem mladší schovávat při mazlení, aby to starší neviděla. I když staší o to nestojí. Když chci dát třeba při rozloučení pusu(děláme pravidelně), neochotně nastaví tvář.
Zkusím teda neragovat nekomentovat…
mám to doma taky, i když ta starší není tak negativní jako ta tvá. Mladší je „kouzelná a roztomilá a usměvavá maličká holčička“, musím se hrozně krotit, abych se nad ní pořád nerozplývala
U nás ještě hodně pomohlo té starší každý večer říkat, že jí mám ráda. Opravdu každý večer, do ouška pošeptat „mám tě ráda“. Žádné výhrady, potřebuje vědět, že jí máš ráda, i když je „jiná“ (ona je jiná, protože o tom doma pořád mluvíte).
Pokud nechce dávat pusu - zkus se jí zeptat, že by ses s ní chtěla nějak rozloučit, když odcházíte, jestli jí pusa není příjemná, tak třeba, že se obejmete, nebo že si budete podávat ruku, nebo že se pohladíte. Nejlépe to, co navrhne ONA, co jí bude příjemné.
Zkus přístup, že každý má, co potřebuje - malá se ráda mazlí, tak se s ní mazlete. Starší se nerada mazlí, ale třeba by se ráda s tebou dívala na pohádku, nebo si četla. Zeptej se jí, co by chtěla s tebou dělat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.1.18 12:47
@zoota píše:
Taky mám pocit, že to nezvádám. A právě bych moc ráda, aby z ní nevyrostl i takový člověk:-(
Mladší to má opačně, na tu spíš žárlí starší, je to strašný mazel.
Ale taky mám pocit, že se vše točí kolem starší…
můj brácha na mě neskutečně žárlil od malička, třeba je to u vas také tím. co zkusit opačně, začít nadržovat mladší, třeba to pomůže, taková léčba šokem.
Předchozí anonymka, trěba XY
- Citovat
- Upravit
bibie
12.1.18 12:51
Ja vyuzila jeji chytrosti a touze po perfektnosti castecne v tom, ze ji spoustu veci vysvetluji. Vysvetluji pro ni negativni situace z pozitivniho uhlu. Pokud se ji stane neco podobneho, uz se na to pak diva lepe. Napr. kamoska se s ni pul hodiny nebavi-nesnasi ji uz spolu neka a nikoho jineho na svete nema, ted hodnoti-mam i jine kamosky a zase se budeme bavit…zkusenosti ji formuji. Nebo bereme veci s humorem(spis cernym teda)-na dovolene nebylo dne nebo hodiny, kdy bylo neco skvele, na vsem byla chyba, uz jsme se ji museli smat, co kde zas najde. A mazlim ji i pres jeji protesty, ono i temhle netykavkam pohlazeni pomaha obrousit ostre hrany a potrebuji ho. Naopak se s druhou vystavujeme, aby ji to trochu vyprovokovalo, taky k mazleni..
- Citovat
- Upravit
12.1.18 12:51
Myslím, ze z toho se dá vyrůst, třeba jen potřebuje prostor, je větší introvert a pokud jste jako rodiče extroverti těžko se s tím sziva. Pokud to tak je, doporucuju knizku Ticho. Jinak já třeba ranní vstavani nesnasim, kam moje paměť sahá. Nejvíc mi vždycky pomáhá, když mi ostatní daji proste a jednoduše pokoj a minimálně půl hodku na rozkoukani. Nevím proč to tak mám a to jsem dospěla. A když mě ostatní nechají se poradně probrat, jsem pak úplně v pohode.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.1.18 12:54
Jinak ve svém okolí mám řadu kamarádek, kterým se po synovi narodila dcera a ony dávají hodně najevo, že jsou z ní podydlané. Až mi bývá těch kluků líto.
„Emičku mám za odměnu, to s Tomášem byla v tomhle věku jen práce…“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.1.18 12:56
@zoota píše:
@bibie Ano pamět má neuvěřitelnou, je velice chytrá, je perfekcionista (když u omalovánek trošku přetáhne, obrázek roztrhá, že je to hrozný, vzteká se, že jí to nejde) čekám už několik let, že z toho vyroste:-)
Mám doma to stejné, jako před kopírák ve všem, co popisuješ a též je prvorozená. Nevyroste z toho. Naší je 11 let a pořád to stejné. Pořád se snažím brát ji takovou, jaká je, i když je to těžké. Už jsem se smířila s tím, že je prostě „jiná“. Psycholožka taky neporadila, je to prostě taková povaha. Ale pozitiv má hodně, miluje svoje dva mladší sourozence, pro nejmladšího brášku by se rozkrájela, ve škole nejlepší ze třídy, aniž by o to jakkoliv usilovala. Kamarádek má tedy dost, to je rozdíl oproti tvé dcerce. Je v kolektivu tišší, ale milá. Beru to tak (i dle rady psycholožky), že kde jí příroda dala, na druhé straně jí zase vzala. A sama to bude mít neskutečně těžké v životě, neumí sleviz se svého perfekcionismu. Ale je ještě malá, člověk se sebou pracuje celý život, snad se to ty holky taky naučí.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Možná malinko mimo téma, dceru nemám, tak neporadím uplně přímo z pohledu matky, ale z pohledu sestry. Můj bratr (starší o dva roky) byl v dětství přesně takový jako tvoje dcera. Jako mladší sourozenec jsem dost těžce nesla, že se mu často ustupovalo. Myslím, že rodiče tu jeho povahu nezvládli uplně nejlepe a vyrostl z něj neuvěřitelný sobec. Na kolik to jde v dětství ovlivnit se neodvážím tvrdit, ale myslím, že řešíte správně. Neustupujete jí a tak to má být.
Mysli na mladší dceru, já jsem jako dítě dost trpěla tím, že rodiče pořád „řešili“ bráchu a mě brali jako tu hodnou, co nepotřebuje tolik času a péče. dost mě to mrzelo jako dítě a i jako dospělá si to nesu.
Moc jsem neporadila, já vím. Jinak brácha je neuvěřitelně citlivý a uzavřený a myslím, že ve skutečnosti působí na lidi mnohem hůř než jaký skutečně je.