Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Komplikovaná dcera
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
12.1.18 14:32
@kontramatka Tak tak 
. Já to na něm vidím, jak nás dokáže manipulovat. Ale naštěstí nemáme jen jeho. Čím víc se mu snažíme vyhovět, nebo spíš prarodiče, tím hůř. Vymýšlí pak víc a víc. Já bych potřebovala násobit i svou energii 
. Mladší spí, jdem si stavět s legem
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.1.18 14:37
@BohunkaP
Moc se mi tu líbí tvé rady. Ale jak se vyrovnat se záseky typu roztrhaný vybarvený obrázek? 10 x vygumovaný úkol v sešitě?
Nepřipadá mi to jako perfekcionismus, není to pokaždé.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.1.18 14:42
Tak v určitých situacích se takhle chovají oba naši kluci (3 a 8let). Venku zakriklí, doma sebevědomí, pokud něco udělám jinak, než chtějí, je to špatně. Ales zase to vykompenzují, že jinak se chovaji skvele. Je to tak půl na půl. Beru to tak, že jsou to děti a vyvíjí se jim osobnost. Ale nervy jsou to teda poradne. Ono s povahou se nedá nic moc dělat, spíš vždy zkusit probrat, co se ti na jejím chování nelíbí. Ale chápu, že ne vždy to jde, není čas atd.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.1.18 14:48
@BohunkaP píše:
Na tohle ale pozor - tohle je trošku jinak, tohle bývá často rodiči mylně chápáno.Takhle reaguje dítě ve chvíli, kdy milovaná osoba nějak trpí, něco ji bolí apod. To, co tím dává najevo, není chybějící empatie, nenávist vůči druhému, žárlivost, atd. - je to strach o tu osobu.
Často se tímto způsobem projevují i dospělí lidé. Nádhernou - byť filmovou - ukázku tohoto chování předvedl Jiří Kodet ve filmu Pelíšky… Jeho zlidovělé „teď jsi hekla a popři to - mně přece můžeš všechno říct, i to, že ti není dobře!“ Tou stěžejní, nejniternější emocí je hluboká bezmoc a zoufalý strach o ženu.
Dceru jsi kolem desátého roku nenaučila „empatii“ - pouze jsi ji naučila lépe ovládat (a případně vhodněji ventilovat) vlastní strach. To je velký rozdíl.
Věř tomu, že u ní to bylo právě tím, že ji ten malej otrava zase ruší když telefonuje s kamarádkou. A ohledně té empatie…musela jsem jí hodně vysvětlovat priority a důležitosti mezi blízkými lidmi, aby konečně pochopila. Ale vím jak to myslíš. Díky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.1.18 15:09
@Paralenka červená píše:
@BohunkaP
Moc se mi tu líbí tvé rady. Ale jak se vyrovnat se záseky typu roztrhaný vybarvený obrázek? 10 x vygumovaný úkol v sešitě?
Nepřipadá mi to jako perfekcionismus, není to pokaždé.
Myslím, že „perfekcionismus“ je v mnoha případech zbytečně nadužívaný pojem. Dítě často nepotřebuje, aby byl výsledek dokonalý - potřebuje aby byl takový, jaký očekává. To je rozdíl, i když se to nezdá.
Má v hlavě nějakou představu krávy - a tu chce nakreslit. Třeba nemusí mít čtyři nohy, v jeho osobní představě může mít klidně dvě nohy a ploutve k tomu - ale je to jeho představa, kterou v tu chvíli chce přenést na papír. A když se mu to nedaří, přijde vztek… protože nedokázalo splnit své vlastní očekávání. Je samo ze sebe zklamané, ze své neschopnosti nakreslit to, co chce.
Rada pro rodiče je asi jediná - obalit si nervy , nevnucovat svoji představu krávy ani svoji okamžitou přítomnost… prostě se snažit porozumět tomu, PROČ ten vztek přišel a podle znalosti vlastního dítěte buď být nablízku nebo naopak, dočasně vyklidit pole.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.1.18 16:29
Ještě jedna poznámka, zakladatelko. Je to trochu boj kdo z koho. Mám z toho pocit,, že dcera je HOODNĚ dominantní a ty se snažíš být důsledná a pak na sebe narážíte.
Je takový problém, když se dostanete do křížku, aby jsi občas ustoupila ty? Jaké jsou to třeba situace? Víš, děti nás kopírují a tak čím víc ty trváš na svém, že jí neustoupíš, tím jí dáváš větší vzor a ona trvá na svém. CO takhle jí říct : "Tak jo, vem si jinou zmzku než my, mě to nevadí, já Tě mám ráda a chci aby jsi byla spokojená " Třeba né až tak, ale ukázat jí, že umíš i ty ustoupit.
Já se synem, jak jsem psala, to máme podobně. Ale až tak nenarážíme. Už vím, jak ho to dokáže rozhodit. Je prostě puntičkář a je to proti něčemu co je hluboko v něm a on za to mnohdy ani nemůže…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.1.18 16:35
A ještě jedna vsuvka - starší sourozenci takoví bývají tak trochu sami od sebe. Znám tolik případů kdy starší je vážnější, puntičkář, trochu sobec a hodně trvá na svém, okolí ho zrovna nemiluje. Mladší bývají ti šašci, vysmátí a okolím milovaní. Mám ve svém nejbližším okolí 5× tuto verzi. Nevím čím to je přesně, ale asi rodiče prvního dítka přirozeně vyžadují aby byl nejlepší, aby byl takový a makový (mnohdy jak si ho vysnili) a pak narážejí. U druhého jsou už rodiče unavenější a zkušenější, tudíž ví,, že žádné zázraky neudělají a nechávají to plynout volněji…CO myslíte, holky?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.1.18 17:25
@Ráchelia
Tak tady jsi udeřila hřebíček na hlavičku:-)
Dcera byla neplánovaná, v té době mě manželova rodina nebrala, byla jsem jim málo. A já jim chtěla dokázat jak jsem dokonalá matka. Takže opravdu velké nároky na malou. U druhé dcery jsem si řekla, že ji budu vychovávat dle sebe, že není potřeba nikomu nic dokazovat.
V tomhle přiznávám svoji chybu, byla chudák takovej pokusnej králík, kde jsem vychovávala spíš jak se ode mně očekávalo a ne srdcem.
Ale myslím, že od jejích cca 4 let jsem to změnila a snažím se to dělat jinak… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.1.18 17:40
@Ráchelia píše:
A ještě jedna vsuvka - starší sourozenci takoví bývají tak trochu sami od sebe. Znám tolik případů kdy starší je vážnější, puntičkář, trochu sobec a hodně trvá na svém, okolí ho zrovna nemiluje. Mladší bývají ti šašci, vysmátí a okolím milovaní. Mám ve svém nejbližším okolí 5× tuto verzi. Nevím čím to je přesně, ale asi rodiče prvního dítka přirozeně vyžadují aby byl nejlepší, aby byl takový a makový (mnohdy jak si ho vysnili) a pak narážejí. U druhého jsou už rodiče unavenější a zkušenější, tudíž ví,, že žádné zázraky neudělají a nechávají to plynout volněji…CO myslíte, holky?
Tak to nevim, mam dvojcata a jedna je takova.Mela jsem s ni problemy a kdyz jsem se na ni trochu vic naladila, tak se to zlepsilo a uz je jen jak pise zakladatelka. Psycholozka se me zeptala, jestli jsou to porad problemy, nebo jen proste neni takova jak od ni ocekavam.
- Citovat
- Upravit
12.1.18 18:28
@zoota píše:
@Ráchelia
Tak tady jsi udeřila hřebíček na hlavičku:-)
Dcera byla neplánovaná, v té době mě manželova rodina nebrala, byla jsem jim málo. A já jim chtěla dokázat jak jsem dokonalá matka. Takže opravdu velké nároky na malou. U druhé dcery jsem si řekla, že ji budu vychovávat dle sebe, že není potřeba nikomu nic dokazovat.
V tomhle přiznávám svoji chybu, byla chudák takovej pokusnej králík, kde jsem vychovávala spíš jak se ode mně očekávalo a ne srdcem.
Ale myslím, že od jejích cca 4 let jsem to změnila a snažím se to dělat jinak…
Můj syn je první dítě v celé šíroké rodině a já jsem furt poslouchala co a jak je správně a navíc babička učitelka…A mám doma podobnou náturu, jak pořád píšu…I když v mnoha ohledech jsem si ho bránila a ubránila - mé vytoužené dítě - dudlík jsme „ukecali“ až do 2.5 let (ale i tak do něj všichni pořád hustili)…Kolem roku jsem pořád poslouchala, jak „mně děti už chodily dááávno na nočník“..Babička s dědečkem mu schválně brali hračky - aby si zvykal- protože byl hoodně sobecký…Mnohdy jsem to i obrečela, je pravda že jsem chtěla mít dokonalé dítě a tady to možná je ten zakopaný pes. Když jsem čekala druhého, na jedné straně rodiny přibylo 1 vnouče a na druhé straně jich přibylo 3 + 2 byly v tomže roce jako druhý syn. NIKDO už ho neřešil. Nechali nás žít. Já už jsem taky v mnoha věcech klidnější (nemoci, už vím co a jak).
Mrzí mě to, ale někdo prostě musí být první. Zkus dceři dávat víc lásky a občas jí i ustup…My máme teď celkem klidné období. Akorát mě trápí, že ačkoliv je doma „šéf“ a diriguje mladšího, jak přijdeme do cizího prostředí, zavrtá se mi pod „křídlo“, téměř ani nepozdraví, strašně se stydí…Možná bude i odklad školy skrz to.Aby si dodal odvahy.
Jo, a jako malý mi bouchal hlavičkou o zem, když jsem něco zakázala, nebo jsme nešli kam on chtěl. I venku o zem, kolem 2 roku, to byla paráda, o beton…To jsem s druhým nezažila. Často jsem slýchávala, jak jsem málo přísná atd..TOd babičky..ALe teď už vím, že na něj musím trochu jinak. On to myslí dobře, ale už jen z principu jde „proti“. Už předem se snažím těm situacím vyhnout.
Jaké ještě zažíváte s dcerkou situace?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.1.18 19:13
Taky mám doma takový dáreček, osmiletý. Zda se mi to teď trochu lepší než před 1-2 lety. Asi 3-4 x jsem jí, po nějaké obzvlášť výživné scéně, řekla zcela po dospelacku, že jsem z ní unavená, že mne tyto vystupy zkazí náladu klidně na hodinu. Ze by tyhle svoje nálady mohla řešit jinak, ne si to vylivat na nás a že jestli hledá hranice, kam až může zajít, tak tady jsou. Pak tu hodinu jsem s ní komunikovala minimálně, když si chtěla hrát, tak jsem ji odmítla, že mám pořád zkaženou náladu, že to nedokážu jen tak přejít a pak si hrát jako by nic. Jednou jsem se i zavřela v loznici. Myslím že to trochu pochopila.
U nás teda to je dílem povahou, dílem žárlí na mladší sourozence.
Jo a říkám jí, že je moje usměvavé sluníčko ???? takové nálepkování naopak.
U nás je to ale s věkem fakt lepší a lepší. Když si vzpomenu, jak jsem ji šla vyzvednout do školky a věděla že se do 5min kvůli něčemu naštve..???? denne stejný! Teď už se naštve hned cestou ze školy pouze 1× týdně 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.1.18 22:15
Manželova rodina Tě nebrala, chtěla jsi dokázat, jak dokonalá jsi matka – a takovou touhu lze realizovat jen skrz dokonalé dítě. Nebyla jsi přece k ničemu, tak aspoň ona to všem ukáže. Za Tebe.
Jenomže Tvoje dcera není, nebyla a nebude dokonalá…. a nejen že nebude „dokonalá“, ona nebude ani splňovat očekávání (to nemusí být vždy synonymem pro dokonalost). Už to je těžké si připustit.
A co teprve to, že jsme úmyslně směrovali a nepřirozeně formovali k dokonalosti dítě, které „na to nemá“….
S rodiči máš komplikovaný vztah – v souvislostech, které tu a tam poodkrýváš, i tato věc nabývá čím dál většího významu..
Tohle všechno jsou těžké, přetěžké životní balvany… a jsem si stoprocentně jista, že takových balvanů s sebou vláčíš mnohem víc.
Opravdu si myslím, že Tvoje starší dcera se Ti snaží prošlapat cestu, kterou – chceš-li ji následovat – budeš muset projít skrz sebe samu. Skrz bolestná poznání, přiznání, přijetí i odpuštění.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.1.18 23:11
Muzu se zeptat, jake je dcera znameni ( mam svuj tip)…tak jestli jsem to odhadla spravne. Dekuju.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.1.18 08:28
Ahoj. Četla jsem zatím jen prvni 2 strany a to tu druhou ještě letmo.
Mám doma také jedno takové stvoření. Je mu 10 a s mladší jsou jako děti zakladatelky od sebe 2 roky. Není tak pesimistická, ale když má své nálady, tak to také stojí za to. Někdy mám pocit, že je v pubertě snad ještě od školky.
Podle toho, co jsem zatím četla, všimly jste si, že všechny ty holčičky jsou hodně chytré?
Ta naše dostala dokonce před rokem „štempl“ mimořádně nadané dítě. Když jsem viděla její výsledky testů, tak mi spadla čelist.
A ty jejich emoce, to je prostě daň za tu jejich inteligenci. Někde příroda přidala, jinde prostě ubrala. Ani nevíte jak my doma neskonale bojujeme. I když teď, když jsem i já ledacos pochopila jinak, a mnohem více a jinak vysvětluji, je to lepší. My máme jako bonus tu mladší ne zcela zdravou a tak byla vždy méně komplikovaná starší odsunuta trochu bokem ( i když jsme se snažili, aby to tak nebylo) a na mladší samozřejmě navíc ještě žárlí.
Před cca měsícem jsem s tou starší byla na kontrole u rehab. Dr. Loučila se se mnou slovy pevné nervy. 
a to jsme tam byly i s oblíkání 20 minut a starší se držela na uzdě.
Takže pevné nervy i vám! 
B.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Syn hodně vodí za ruku
- 16.09.26
- Anonymní
Dítě se bojí jít ven
- 08.09.26
- Kris308
strach z otce
- 23.08.26
- babča1950
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
