Konec snu o studiu
- Fotoalbum (2)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše: Více
Já bych to možná neřešila do detailu, ale třeba jen obecně, zda by mi případně dali tolik a tolik dnů neplacenyho volna. Ale začni určitě tím, že kontaktuj studijni, jestli ti vůbec umožní praxi dělit.
Taky asi bude třeba zvážit, jestli při práci a studiu zvládneš domácnost, nebo jestli bude manžel ochotný převzít větší část péče o domácnost na docela dlouhou dobu nebo jestli budete třeba schopni outsourcovat nějaké práce (uklízečka, hospodyně). Ono až skutečně začneš studovat a zjistíš, kolik energie do studia musíš vložit a uvědomíš si, že tohle budeš dělat jesrte celé tři roky.. dost lidí vzdá i jednodušší obory. Na praxi ti padne dovolená, po večerech se budeš učit a to vše navíc k tvé běžné práci a fungování v domácnosti. Já tě od toho nechci odrazovat, ale kombi studium jsem dělala, bez rodiny, při práci, bez povinné praxe a i tak to byl zahul.
Třetí varianta… co zvážit jiný obor se zaměřením na děti typu učitelka v mateřské školce nebo podobný, kde není tolik té praxe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ještě mě napadá, co třeba kurz praktické sestry a od toho se následně odpíchnout.
Je to novinka, ale má to akreditaci. Je teda potřeba mít kurz ošetřovatele a maturitu. Ale zas je to jedna z cest, které vedou tam, kam chceš.
(Následně VŠ v Jihlavě nabízí, bc kombinované studium pro praktické sestry a nemělo by tam být tolik té šílené praxe).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Amassakoul momentálně pracuji sice v kanceláři, ale pro firmu spolupracující s nemocnicemi a tam mě napadá jak bych si to třeba mohla i obhájit.
takže tohle byl třeba jeden z argumentů proti studiu tohoto oboru, protože mi to nejspíš nedá tu svobodu „mít v paži“, ale naopak. Nevim jestli to dává smysl, nějak se neumím dneska vymáčknout. 
Jinak co se motivace týká, samozřejmě jsem nad tím hodně přemýšlela. A pravda je, že o sobě vím, že mám ráda, když jsem prospěšná a tak to někdy přeháním na úkor sebe. ve smyslu, že třeba obskakuju pubertální děti místo abych si dala nohy nahoru a četla knížku. Že mám pocit, že když budu „sobecká“, nebudou mě mít lidí kolem rádi. Jo, to je trauma z dětství