Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
@Anonymní píše:
Ahoj holky, už to nezvládám, připadám si jako nejhorší matka na světějsem tak vyčerpaná psychicky, nebaví mě další nový den, jedu jen na autopilota, který se musí starat o své dítě, vůbec se nepoznávám, jsem vyhořelá
nespím, malý se budí 20× za noc, dneska byl od 1:30-5:00 vzhůru, už nemám sílu na něho
dneska celý ráno křičel, nemohla jsem ho ani přebalit, protože se neustále převrací na břicho, takže jsem to vzala a silou jsem ho dala na záda a začala jsem na něj “křičet” ať už toho nechá, že ho mám plný zuby, že jsem nevyspalá
přitom on to chudák nechápe, začal plakal taky, teď tu sedím, brečím a je mi to líto
jsem zralá na léčebnu…
Jo a manžel mi pomáhá, babičky moc hlídací nemámprosím ujistěte mě, že nejsem strašná máma a že to moje zoufalství přejde
Jasně že to přejde, klid. Je to náročné období. Nejsi špatná máma. Zkus ale nekřičet na něj, on tomu nerozumí, a jen ho polekáš. Když už nemůžeš, tak se zavři třeba do koupelny, a vykřič se do ručníku, upustíš páru, a bude ti lépe ![]()
Máme to samé… akorát teda já nekricim ale brečím..snad bude lépe není to jednoduché když nemáme ani hlidani
Až na tebe přístě přijdou ty pocity, zkus ho položit do postýlky-jedno jestli zrovna bez plínky, prostě hned a odejdi se vyvztekat někam jinam..
Nakopnout gauč, praštit do zdi, zakřičet do polštáře..
Nejsi špatná, je to normální a tahle fáze taky přejde!
Přejde. Pak to zase začne až bude větší a bude se vztekat, házet s věci atd. To je teprve něco.
Bez se vyrvat do vedlejší místnosti.
Ale jo přejde, taky sem na dceru takhle párkrát nedavno vyjela když už sem byla vyčerpaná a ona se mi přesně jak píšeš převracela při přebalování na břicho, pak sem se s ní prala kvůli odsátí nosu, nakapáním do očí, kopala mě do břicha (jsem v 7 měsíci a už je to dost náročné se s ní takhle prat)…ne že bych vyloženě jecela, ale řekla sem to důrazne a hodně nepříjemným tonem a ona začala o to víc plakat… Pak sem ji pomazlila a bylo to zase dobrý…už je teda větší je jí 14m… Když byla malinká tak sem se většinou prostě rozbrečela…hormony
občas sem se chodila vykricet ven…byla sem na vse sama, chlap byl pořád pryč (v práci od tmy do tmy) takže mě to občas přepadlo…když sem po probdělé noci přijela z nákupu, potřebovala sem jít vařit a ona zrovna plakala protože ji bolelo bříško…vyběhla sem ven kopala do kola od auta, vyběhla zase schody nahoru a sla sem ji chlacholit..
Příspěvek upraven 05.10.22 v 11:14
Holky moc děkuji
vím, že nejsem, ale za tyhle činy se fakt momentálně stydím, vždycky jsem byla nad věcí, ale teď mi chybí jakási sebereflexe, kterou jsem vždycky měla
jak když jsem úplně bez mozku, teď si to vše uvědomuji, je mi to strašně líto, protože bylo vidět, že se polekal, ale já si v tu danou chvíli neuměla pomoci
neublížila bych mu, to vím, ale prostě musela jsem si upustit páru a je mi to fakt tak líto, to nevyspání dělá fakt hodně
nevěřila bych, že budu natolik zoufalá a budu zakládat diskuze
jen já to nemám komu říci ![]()
Projevuje se u tebe vyčerpanost, zoufalství, hormony… to je úplně normální. Na miminko jsi zařvala, nic se mu nestalo, jen se leklo. Hlavně s miminkem nikdy netřes nebo něco podobného. Jak je psáno výše - když je krize, odejdi na chvíli z místnosti, zavři se v jiné a zkus to vydýchat nebo si i zařvat. Uleví se ti. A hlavně neboj, ono se to s miminkem zlepší, nebude to trvat věčně ![]()
Přejde, zas se najde něco jiného
ale jsi jen člověk a prostě se stane, že člověku ujedou nervy. Já se třeba snížím nekřičet, ale máme 3 děti a kolikrát musím hulakat po těch vetsich a když už sem v ráži a štve mě i malá, tak houknu i po ní
většinou to pak schytá, kdo se zrovna ukáže
ale zas to není nějak často, spíš když už člověk fakt nemůže. Kolikrát se tím vyčistí vzduch a jede se nanovo s klidem. To nevyspání dělá svoje no.
@Anonymní píše:
Holky moc děkujivím, že nejsem, ale za tyhle činy se fakt momentálně stydím, vždycky jsem byla nad věcí, ale teď mi chybí jakási sebereflexe, kterou jsem vždycky měla
jak když jsem úplně bez mozku, teď si to vše uvědomuji, je mi to strašně líto, protože bylo vidět, že se polekal, ale já si v tu danou chvíli neuměla pomoci
neublížila bych mu, to vím, ale prostě musela jsem si upustit páru a je mi to fakt tak líto, to nevyspání dělá fakt hodně
nevěřila bych, že budu natolik zoufalá a budu zakládat diskuze
jen já to nemám komu říci
Však od toho tu tenhle web je
absence spánku je peklo, to rozhodí každého. Zkus jednu noc poprosit, ať s ním je jen manžel, třeba ti ho přinese na nakojeni a zbytek obstará. I tech par hodin za jednu noc navíc ti neuvěřitelně pomůže.
@Anonymní píše:
Holky moc děkujivím, že nejsem, ale za tyhle činy se fakt momentálně stydím, vždycky jsem byla nad věcí, ale teď mi chybí jakási sebereflexe, kterou jsem vždycky měla
jak když jsem úplně bez mozku, teď si to vše uvědomuji, je mi to strašně líto, protože bylo vidět, že se polekal, ale já si v tu danou chvíli neuměla pomoci
neublížila bych mu, to vím, ale prostě musela jsem si upustit páru a je mi to fakt tak líto, to nevyspání dělá fakt hodně
nevěřila bych, že budu natolik zoufalá a budu zakládat diskuze
jen já to nemám komu říci
Spánková deprivace je jedna z mučících metod, nemáš se za co stydět. Ber to jako signál, aby si manžel vzal dovolenou a nechal tě vyspat, to udělá zázrak.
A zkuste nějak pořešit to spaní, 20× za noc by se synek budit neměl.
To je proste zoufalství největší, si vem, že i vězeň má nárok na 8 hodin neprerusovaneho spánku a teplou stravu několikrát denně. No tom my si muzeme kolikrát nechat jen zdat… no vlastně ani to, když nemůžeme ani spát
![]()
Neboj, určitě se to zlepší. Ale mě přivádějí k zoufalství i větší děti, to už si člověk nevybere. Počítám, ze to neprejde ani když budou dospělí
akorát v té dobr to bude ještě horší, protože to už s tím vubec nic nebudu moci udělat
![]()
Myslím, že si tímhle obdobím projde každá máma. Já to měla zase přes den, syn se v noci budil jen na kojení, ale nespal před den téměř vůbec a řval a řval. Pořád chtěl nosit, neměla jsem ani minutu na to, dojít si na WC. Vždycky jsem ho položila do postýlky, nechala plakat a šla se vymlátit do sedačky a vyřvat. ![]()
Když bylo mladší tři až šest měsíců, dost intenzivně jsem si přála se další den už neprobudit. Každej večer jsem si přála usnout a nikdy se už nevzbudit, nebejt, nemuset už žít takhle. Malá na to vyzrála, usnout mě ani nenechala
Bylo to absolutně pekelný období, úplný zlo. Byla jsem akorát vděčná že je zdravá a můžu tedy aspoň doufat, že za pár let bude líp. Řvát a brečet jsem chodila vedle aby mě neslyšela. Zlepšilo se to, budí se za noc už jen 5× většinou, chodí, trochu rozumí, má 13 měsíců. Hodně pomůže jak se začnou hejbat, lézt a tak, přestanou bejt přes den tak vzteklý
Neboj, bude líp ![]()
Taky se mi to stalo. Snažím se vyvztekat jinak, ale to zas rozbíjím věci
Zrovna včera jsem prokopla krabici na hračky. ![]()
Ahoj holky, už to nezvládám, připadám si jako nejhorší matka na světě
jsem tak vyčerpaná psychicky, nebaví mě další nový den, jedu jen na autopilota, který se musí starat o své dítě, vůbec se nepoznávám, jsem vyhořelá
nespím, malý se budí 20× za noc, dneska byl od 1:30-5:00 vzhůru, už nemám sílu na něho
dneska celý ráno křičel, nemohla jsem ho ani přebalit, protože se neustále převrací na břicho, takže jsem to vzala a silou jsem ho dala na záda a začala jsem na něj “křičet” ať už toho nechá, že ho mám plný zuby, že jsem nevyspalá
přitom on to chudák nechápe, začal plakal taky, teď tu sedím, brečím a je mi to líto
jsem zralá na léčebnu…
prosím ujistěte mě, že nejsem strašná máma a že to moje zoufalství přejde 
Jo a manžel mi pomáhá, babičky moc hlídací nemám