Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
@Ounou píše: Více
pokud křičí „neustále“, že si dcera nedokáže zapnout bundu nebo je pomalá a nenapadne ji jí pomoct, nebo koupit bundu s lehčím zapínáním, nebo vstát o 10 minut dřív…tak se celkem obávám, co bude, až začnou povinnosti s úkoly atd…o tom, že dceru jinak popisuje jako hodnou, raději mlčím, to mi hlava nebere, křičet kvůli tomuto na hodné dítko neustále ![]()
Příspěvek upraven 03.10.25 v 11:07
Dost lidí někdy na děti zakricelo. Můžeš zkusit jednak doplnit energii pro sebe - máš dost odpočinku, možnosti trávit čas bez dětí? Dělat občas něco pro radost? Kolik času trávíš s dcerou, kolik bez ní? Sama vidím, že je to jiné, když jsou děti aspoň na dopoledne ve školce a jiné, když už jsem měsíc v kuse s nimi od rána do večera (a to nemluvě o jestli jednou je nebudu muset vyzvedává do jedné, ale zvládnou někde nějak i to odpoledne aspoň občas).
K tomu zkus vypozorovat, co křik spouští a zda tomu jde nějak předejít. Ale dceru můžu budit hodinu a půl dopředu a stejně ty rána na pohodu nejsou. Po vzbuzení zpravidla půl hodiny až hodinu brečí nebo naštvaně křičí, že jí nutime vstávat a není to fér a nemáme jí rádi. A ano, občas to pak končí mým nebo manželovým křikem, protože i když se u toho střídáme, tak občas ten zenový klid prostě v sobě nevyhrabeme ani jeden. A to si nachystá oblečení večer, věci do vlasů, vybere si dopředu pohádku, u které se bude česat, co chce k snídani. A pokud jí necháme jako důsledek, že teda něco nestihne, tak pro změnu brek nebo křik, že za to můžeme my. Je to náročné (protože to není jenom ranní vypravování) a ne vždy vydržím být zcela klidná. Tak jen že v tom nejsi sama. A třeba u jejího sourozence to neznám a nemám pocit, že bychom něco dělali jinak.
A to, že ti občas řekne, že tě nemá ráda, nutně neznamená, že to tak je. Důležité je, abys ty jí vždy ujistila, že jí máš ráda (i když jí nutis jít spát, čistit si zuby nebo něco nekoupíš).
Prostěš ji pomož. Její 4 a půl jsou ji 4 roky. Potřebuje pomoc. Nevzládá to dostatečně rychle, má na to nárok.
Víš taky mi občas ujely nervy a pak mi jednou G. řekla že když na ni křičím jde to pak do oušek a z oušek do srdíčka a to srdíčko se pak může rozbít.,…
tak na to pamatuj.
@prejeta_zaba píše: Více
Každý nekřičí. ![]()
Natož kvůli tomu, že dítě oprávněně nezvládá věci na úrovni, jak si to představuje dospělý.
@Keyllah píše: Více
To, že ji nemá ráda, neřekla zakladatelka, ale dcera tatínkovi (už proto bych na tom zamakala).
Já myslím a doufám, že to s dalšími povinnostmi nemusí být horší. Nesouhlasiĺm se řvaním na děti. Ale je to možná situace, kdy už zakladatelka vidí za rohem 10 dalších povinností a zároveň nestíhá…za mě je dobře, že diskuzi zakládá, pokud to chce změnit.
Jinak s tím zapínáním a pomocí se tu často píše, že takto „velkým“ dětem nepomáhat, být důslední, ať se to učí
Znám i MŠ, kde to chtějí učitelky, ať se to tím dítě učí.
Ono se vám fakt nikdy nestalo, že na děti zakřičíte? Mně jo, pyšná na to nejsem, jako normu to neberu. Ale jsem jen člověk, dokážu pochopit, když už je člověk přehlcený, ve stresu.
@Ounou píše: Více
Ale ty porovnáváš neporovnatelné, nebo si myslíš, že když někdo výjimečně zakřičí tak to na to dítko má dopad stejně, jako když na něj křičí neustále?
není právě to, to nejpodstatnější? že křičí „neustále“? a kvůli tomu, že dítku nejde zapnout bunda? to je řešení? nepomoct a křičet? pokud to 4letému dítku nejde, tak důsledností a nepomocí se to vyřeší?
nebylo by lepší pomoct a ukázat?
tím se za mě naučí daleko víc - kolik se toho naučí za situace, kdy mu to nejde a maminka křičí a křičí, netuším, ale moc toho asi nebude…
Já to tedy pochopit nedokážu - kdyby napsala, že občas zakřičí, tak je to něco jiného, vždyt se dá vstát o něco dřív, sednout si s díkem a to zapínání prostě ukázat a naučit. Ale neustálé křičení není ojedinělá situace vyvolaná stresem, to je problém zakladatelky který jen tak nezmizí a bude se objevovat „neustále“ ![]()
@prejeta_zaba píše: Více
Ale nekřičí každý každej a už vůbec ne kvůli malickostem. Jeste pak s dítětem brečí, to je slušný psycho, pak se budou všichni divit, že je dítě labilní.
Napřed řešit vlastní nervy, výbušnost. Pak se zaměřit na dceru. Dej jí čas, ona se vše učí. Není robot na baterky, který je naprogramovaný.
Když na ní budeš křičet, přijde doba, kdy ona to začne vracet a bude taky křičet.
@Keyllah píše: VíceČtu ten první příspěvek znova a ano, zakladatelka bude asi nervák. Ale pořád jako klad vnímám, že to sem píše. Chce to řešit, nebere to jako normu.
Rady ke zvládnutí jsme psala ve svém prvním postu, píšu o podpoře dítěti apod. Už bych se jen cyklila.
To fakt není normální. Jako občas na děti taky zvýším hlas, ale to už musí být. S oblečením pomáhám jak synovi co je předškolak, tak čtyřleté dceři. Ja ráno vypravuji tři děti, taky je musím popohánět ať dělají to a tamto. Ale vstávám dřív a vše nachystám a vím kde je mám vzbudit aby to bylo vše v klidu.
Jestli nezvládáš svoje emoce tak by bylo dobré navštívit odborníka.
@akoska2 píše: Více
Co konkrétně děláš pro to, aby ses naučila ty emoce zvládat?
Ja te zakladatelko chvalim ze si svuj problem uvedomujes
(deti jsou zkouskou trpelivosti a ani ja ji nemam nekonecne), no muzes zkusit kde co…
doprat si par dni mimo (dobit si naterky), zkusit upravit rutinu tak aby se podobne situace nestavaly (ja mela taky ditko co rano nefungovalo, vstavat driv nebylo reseni, proste jsem ji nebudila, oblikla jak velke mimino v polospanku, nalozila do golfek a to pak snidalo cestou do skolky v golfkach, pac teprv studeny vzduch venku ho trosku probral), nebo trebas nejaky bylinky na zklidneni (ala bachovy kapky appd)…
hledej cesty, pujde to
drzim palce
Chudák dítě. Strašné. Pro ni nejdůležitější člověk na světě ji seřve kvůli pomalosti? Potom spolu bulíte? Neřeknu, kdyby se to stalo jednou za měsíc, protože člověk má někdy nervy. Ale pravidelně? Kdyby na mě někdo křičel, kdyby byla ráno taková nálada, že po mě někdo řve a už čeká, co udělám za chybu, tak jsem taky pomalá. Humus jen to číst.
Rady vstávat dřív, dopředu vše nachystat, počítat do deseti, pomoci s tím své milované dcerce? Nebo psychoterapie pro tebe? Vždyť tě to pak taky mrzí, sama víš, že děláš obrovskou chybu. Zanechá to na holce stopy, tak se vzpamatuj a ty rady zkoušej.
@maminaAJ píše: Více
Pokud si pouze uvědomuje, že své emoce nezvládá a nic proti tomu nedělá, to je sakra málo.
Asi jsi taky cholerik jak já. Já teda děti vzala a oblékla, nakrmila sama. S mým synem 5,5 to tak dělám dodnes ráno. Je to efektivní. Nemám trpělivost čekat.