Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Křičíte na dítě?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
7.5.15 22:32
- Citovat
- Upravit
7.5.15 22:34
Myslím, že než knihu bys potřebovala odpočinek. Na mě teda úplně sálá, že jsi unavená 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.5.15 22:36
@Anonymní píše:
Bohuzel se i ja musim pripojit k tematu. Nikdy jsem moc nebyla mama, ktera by stokrat vysvetlovala, proste jsem radsi zvysila hlas a byl klid. Ale co se narodilo mladsi dite, ktere je vecne jen protivne, tak jen kricim, biju, kricim a pak po vecerech brecim, co to jsem za cloveka. Mam pocit, ze to dal asi brzo nedam a mela bych se lecit. A nekdy si zas rikam, proc jsem sla do druheho, zda by mi bylo jen s jednim lepe? Vytoci me i jen to, ze starsi jde spat hodinu po mladsi a snad pokazde ju probudi, takze dalsi hodinu litam k nim do pokoje, vztekam se, vyhrozuju, davam na zadek atp. A samozrejme k nicemu. Zkousela jsem si precist i nejake odborne clanky a knihy, ale na muj pripad se tam zadna rada pomalu nevztahuje
vybij se někde jinde - dej děti na hlídání (komukoliv) a relaxuj dle svého - já běhám.. je to bájo, pak jsem naprosto v klidu. a třeba děcka dávat spát společně atd..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.5.15 22:43
Chodim 1× tydne cvicit, jedno dite si bere ob vikend babicka a stejne mam pocit, ze delam vsechno spatne. Ja se tak ale k tem mym cvrckum nechcu chovat a proste nevim, co jeste vic udelat 
nekdy mam pocit, ze jsem radeji mamou byt nemela.
Omlouvam se za anonym, ale neskutecne se stydim za sve chovani.
- Citovat
- Upravit
7.5.15 22:50
Prestan to tolik resit. Je opravdu nutne tam behat, jecet atd? Dej je spat zaroven a at si klidne povidaji nebo jinak hluci. Ja takhle behala besna vzteky, kazdy vecer dvouletemu na zadek, az mi doslo co delam za blbost, jednoho dne jsem tam nesla, dvouletak asi 3/4 hodiny rval a pak pochopil a je klid.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.5.15 23:01
Mozna bych mohla zkusit opacnou metodu, nez, co ted delam. Diky vsem, hned je mi krapet lepe! 
- Citovat
- Upravit
7.5.15 23:02
Na děti nekřičím. Nebiji je. Pokud mi náhodou nějaký křik výjimečně ujede, tak se jim omluvím…
Pokud je rodič přetažený (což se prostě stává), tak je JEHO zodpovědností zařídit si život tak, aby mu bylo lépe. Domluvit si pomoc, hlídání, zaplatit si hlídačku a jít si večer zacvičit, s manželem na večeři, chodit včas spát (a nesedět na půlnoci tady) 
Dítě nám nemůže pomoct, když jsme ve stresu.
Asi bych zkusila zajít za psycholožkou. Možná rychle pochopíš, kde je problém, co s tím můžeš dělat a brzy ti může být lépe
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.5.15 23:05
Já křičím. Taky se vždy omlouvám a řeknu, proč jsem se zlobila a udobříme se. Večer si vždycky jdeme lehnout spolu a tulíme se. To bych si vzít nenechala i kdybych se na ní sebevíc zlobila.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.5.15 23:18
@Anonymní píše:
Chodim 1× tydne cvicit, jedno dite si bere ob vikend babicka a stejne mam pocit, ze delam vsechno spatne. Ja se tak ale k tem mym cvrckum nechcu chovat a proste nevim, co jeste vic udelat
chce to najít jen systém - dávat děti spát společně atd.. když máš odzkoušeno, že se budí, tak je prostě šupnout najednou.. a další vychytávky. na to přijdeš..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.5.15 23:24
Je to začarovaný kruh, ty jsi podrážděná a starší jakoby naschvál zlobí, protože tím, že tě dokáže rozlobit si kompenzuje pocit bezmoci. Chce to sklidnit emoce u sebe a u děti se to bude pak zrcadlit. Můžeš zkusit třeba bachovky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
sad 1
8.5.15 08:04
Když něco dcerce řeknu v klidu a ona neposlechne, řeknu to ještě jednou v klidu a pak už zvýším hlas, klidně i zakřičím. Rozhodně se jí za to neomlouvám. Funguje to a dcerka se snaží poslouchat. Na zadek dostane tak 1 x za dva měsíce. Taky ji seřvu, když schválně vymrčuje. Jsem stará škola a přílišnou benevolenci ve výchově neuznávám.
Ve tvém případě to ale vypadá spíše na přetažení a chtělo by to odpočinek, jinak se zblázníš. Nejlépe dát děti někomu aspoŇ občas na hlídání, pokud je ta možnost. Dobrý nápad mi přijde, jak někdo píše výš, dávat je spát společně. Ono je to i pro toho staršího náročné, když běháš kolem mimina a na něj tolik času nezbývá. Nemůže za to. Zkus si oddechnout a pak se trošku vyklidnit a pochopit je.
- Citovat
- Upravit
8.5.15 16:52
Já do toho asi nemám co kecat, protože svoje dítě nemám, ale mám tři malinké sourozence, se kterými jsem trávila většinu času, když byla mamka v práci…takže jsem s nimi byla snad časteji jak mamka…
ale snažím se nekřičet..jednak proto, že to neumím a když chci křičet tak začnu chraptět 
a jednak proto, že nemůžu vidět ty jejich oči. Jednou mě šíleně naštvala sestra, už nevím kolik jí bylo, ani co provedla…vím jen, že jsem v tu chvíli opravdu viděla rudě (a to já jsem kliďas a nic mě nerozhodí), že jsem jí seřvala na tři doby a seřezala co se do ní vešlo. Ve výsledku jsem z toho byla špatná víc jak ona, seděla jsem v pokoji a brečela jsem jak želva, že jsem na ní byla hnusná…od tý doby jsem se jí ani nedotkla. Ještě dneska jsem z toho špatná když si na to vzpomenu.
Já vždycky praktikuju variantu, že když mají potřebu řvát a vztekat se, tak je zavřu do pokoje a nechám je tam dokud se neuklidní. Pak za mnou můžou přijít. Když něco provedou, tak jim důrazně vysvětlím, kde udělali chybu.
A už od malička jsem se s nima snažila víc mluvit než na ně řvát.
Moje máma je bohužel můj pravý opak, ta řve pořád…tak nepotřebuju, aby to slyšeli ještě ode mě 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.5.18 20:36
Děkuji za diskuzi
Ahoj všem, jsem moc rada, ze jsem našla tuto diskuzi. Primo jsem ji hledala, protože posledni dobou stále ječím na děti (2,5 a 4 roky) a je mi to právě líto, o to víc, když je k tomu ještě placnu a starší mi pak říká, ze me nemá rad. Příspěvky, které tu ctu me uklidnily a dokonce mi nektere přijdou i vtipné. Možná proto, ze už mám v sobě dvě deci vina, abych se odragovala po dalším náročném a prorvanem dni. Často si říkám, ze potrebuji psychologa, ale když pak ctu, v ruznych diskuzich, ze na tom jsou ostatní mamky stejne, tak me to uklidní a říkám si, ze je dobrý, ze jsem to zvládla bez odborné pomoci . Tak držím palce nam všem, aby toto řvoucí období brzy preslo a aby to pak bylo už jen lepší a lepší a ne jak říkají matky zkušenější, odrostlejsich dětí: „male děti, male starosti, velké děti, velké starosti.“ Vůbec se neodvazuji pomýšlet na budoucnost:-).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.5.18 07:59
Třikrát řeknu, pokud je můj požadavek bez odezvy tak zařvu. Nedělá mi to moc dobře, někdy přivedu mladšího k pláči když to přeženu. Snažím se toho vyvarovat, ale někdy to prostě nejde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
Bohuzel se i ja musim pripojit k tematu. Nikdy jsem moc nebyla mama, ktera by stokrat vysvetlovala, proste jsem radsi zvysila hlas a byl klid. Ale co se narodilo mladsi dite, ktere je vecne jen protivne, tak jen kricim, biju, kricim a pak po vecerech brecim, co to jsem za cloveka. Mam pocit, ze to dal asi brzo nedam a mela bych se lecit. A nekdy si zas rikam, proc jsem sla do druheho, zda by mi bylo jen s jednim lepe? Vytoci me i jen to, ze starsi jde spat hodinu po mladsi a snad pokazde ju probudi, takze dalsi hodinu litam k nim do pokoje, vztekam se, vyhrozuju, davam na zadek atp. A samozrejme k nicemu. Zkousela jsem si precist i nejake odborne clanky a knihy, ale na muj pripad se tam zadna rada pomalu nevztahuje