Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
A jak se tu píše, že každá vyhrožovala, že bez svatby budou děti mít příjmení po mamince.. To jsem doma taky jednou ze srandy zminila a reakce? Prej proč ne, že s tím nemá problém
tolik k mužské ješitnosti, chlapa nedonutis ničím, když prostě nechce
a zrovna chlap nějaký příjmení fakt neřeší..
S ex jsem se rozešla, protože nechtěl ani svatbu, ani děti - ale byl teda od začátku upřímnej, nevodil mě za nos. Mně to původně nevadilo, taky jsem myslela že děti nikdy a svatba je zbytečná - no a pak jsem po pár letech změnila názor. S manželem jsme se shodli hned, že až přijde čas tak nejdřív svatba, potom děti. Vzali jsme se po pěti letech a pak se narodila dcera.
Abych uvedla na pravou míru - nechci svatbu jen kvůli stejnému příjmení. Svoje důvody jsem mu řekla, byla jsem otevřená.
Hypotéku jsme brali, protože platit nájem se nám dost nevyplatilo. A kdyby něco, tak se byt hold prodá, svět s nezboří, sami jsme ho kupovali se zatížením hypo.
S dětmi jsme si nejdřív byli oba jistí, že ne, ale aktuálně to vidím spíš neutrálně. On také. I jsme řešili, že kdybych já chtěla a on ne, tak co pak? Řekl, že by na to přistoupil. Je hodně zodpovědný, věřím, že by nás neopustil. Pokud budu po dítěti toužit stejně jako teď po svatbě, tak bych přistoupila i na dítě bez svatby, ale nevím, to teď nedokážu říci. Nikdy jsem nebyla hrnoucí se do kočárků. Děsí mě ta zodpovědnost.
Snažila jsem se s ním o všem mluvit, ale on je extrémně uzavřený a většinou mlčí. Platí na něj, že mu vyliju srdce a nechám mu čas, on to promyslí a odpoví.
@Lainaire8 píše:
A jak se tu píše, že každá vyhrožovala, že bez svatby budou děti mít příjmení po mamince.. To jsem doma taky jednou ze srandy zminila a reakce? Prej proč ne, že s tím nemá problémtolik k mužské ješitnosti, chlapa nedonutis ničím, když prostě nechce
a zrovna chlap nějaký příjmení fakt neřeší..
Tyjo, mam v okolí jedinyho chlapa, kterej je s tim v pohodě. I když teda vzorek není nijak velkej, vetsina bere svatbu jako normu… U te kamaradky, o ktere jsem psala, to bylo tak, že on nebyl proti svatbě jako takový, ale zdalo se mu to zbytečny, drahy, jen kvuli papiru… Jak doslo na to, ze by dite melo příjmení po matce (v RL by normálně byl), tak se vytasil s peknou žádostí o ruku, zdaleka ne formální.
@Lainaire8 píše:
A jak se tu píše, že každá vyhrožovala, že bez svatby budou děti mít příjmení po mamince.. To jsem doma taky jednou ze srandy zminila a reakce? Prej proč ne, že s tím nemá problémtolik k mužské ješitnosti, chlapa nedonutis ničím, když prostě nechce
a zrovna chlap nějaký příjmení fakt neřeší..
Taky proč jo, nevím proč to je pro některé tak důležité
@Lychee13 Pokud mě o ruku požádá, tak to nebudu brát tak, že jsem ho donutila. Protože kdyby opravdu nechtěl, tak se donutit určitě nedá. Spíš bych to brala jako důkaz lásky, že si přeje, abych byla šťastná a je ochoten to pro mě udělat. Nechci ho nijak citově vydírat ani dávat ultimáta.
@Lainaire8 píše:
A jak se tu píše, že každá vyhrožovala, že bez svatby budou děti mít příjmení po mamince.. To jsem doma taky jednou ze srandy zminila a reakce? Prej proč ne, že s tím nemá problémtolik k mužské ješitnosti, chlapa nedonutis ničím, když prostě nechce
a zrovna chlap nějaký příjmení fakt neřeší..
To není vyhrožování, to je hlavně praktická záležitost. Jednak málo která se chce jmenovat jinak než její dite/deti a jednak tě pak neoslovuji cizím příjmením…
Ja ex ukecala a byla to nejvetsi chyba v zivote. Svatba byla po 5letech vztahu, za dva roky na to dite. Vsichni mi rikali at si ho neberu, ze je dobre, ze se mu nechce. Pak mi udelal z manzelstvi klec, kdyz jsem se chtela kvuli tyrani, opakovanemu znasilnovani, vydirani a psychickemu teroru rozvest, rikal mi, ze co jsem chtela, to mam. Jenze mi to rikalo i okoli. Vse ma svuj cas a do niceho ho netlac. Aktualni pritel svatbu nechtel a na Vanoce prekvapil.
@Anonymní píše:
Ja ex ukecala a byla to nejvetsi chyba v zivote. Svatba byla po 5letech vztahu, za dva roky na to dite. Vsichni mi rikali at si ho neberu, ze je dobre, ze se mu nechce. Pak mi udelal z manzelstvi klec, kdyz jsem se chtela kvuli tyrani, opakovanemu znasilnovani, vydirani a psychickemu teroru rozvest, rikal mi, ze co jsem chtela, to mam. Jenze mi to rikalo i okoli. Vse ma svuj cas a do niceho ho netlac. Aktualni pritel svatbu nechtel a na Vanoce prekvapil.
Mrzí mě, co Vás potkalo. Hodně štěstí v novém vztahu! ![]()
„Děti zatím úplně neplánujeme, ale několikrát jsem mu říkala, že nebudu rodit dřív než budu vdaná.“
No a svatbu odkládá, takže tím i ty děti, ne? Podle mě nemáte vyřešenou spoustu zásadních věcí, dále píšeš, že vlastně ani nevíte, jestli děti jo, nebo ne, na to, že ŘEKL, že by na dítě přistoupil, bych po události se svatbou moc nebrala zřetel. Samozřejmě tlačit ho do čehokoli nemá smysl, to bude jen horší. To, že je zodpovědný, je možné, ale bylo by hezké, kdyby určité věci dělal proto, že chce a ne proto, že má pocit, že musí
Taky co si budem, jste spolu dost od mlada a to taky hraje proti tobě a tvým plánům, je mi líto.
Příspěvek upraven 11.01.21 v 10:14
@PanenkovaMakova píše:
@Cenarius Je to pro mě důležité, ale není to nic, přes co by nejel vlak. Když zvážím, že na jedné misce vah je náš spokojený vztah, společný majetek a na druhé svatba, tak rozhodně převáží miska první. Nejsem naivka a neočekávám nečekanou žádost o ruku, on takový ani není. Beru to tak, že se na svatbě dohodneme oba. Ale tím, že udal určitou dobu, tak jsem se na to asi docela upnula. Počítám, že stejně minimálně rok bude trvat než bychom svatbu naplánovali (do roka do dne), pak by jeho termín seděl. Proto jsem byla pod stromečkem zklamaná. Potrestala jsem se sama - ten, kdo něco očekává, je potrestán zklamáním.
No, upřímně působíš docela urputně. Že z toho jde až strach. Na jedné straně svatbu nechceš, ale na druhé je drama z toho, že ti prstýnek nedal pod stromečkem? Protože myslíš, že by tě neočekávaně nepožádal? A fakt si myslíš, že chlap přemýšlí stylem požádám a rok bude trvat plánování?? Takže to máme 3 roky čistého času?? Projektuješ si do něj svoje očekávání a představy, a pak ho obviňuješ z toho, že je nesplnil -
Pokud tě to tak mrzí a je to pro tebe, tak si s ním o tom budeš muset na rovinu promluvit. A být připravená přijmout to, co z toho vyplyne. Pokud mu řekneš, že bez svatby nic, a pak s ním stejně zůstaneš nebo si pořídíš děti, tak svoje slovo nedodržíš.
A nebo musíš být připravená na to, že odjedeš, což s hypotékou je docela mazec.
A nebo se smířit se životem na psí knížku.
To ti ale nikdo neřekne, co je správné. To musíš zvážit ty.
@PanenkovaMakova
Jsem vdaná a jsem za to sice ráda…ale dnes už nevidím svatbu jako prioritu svého života. Jsem za ten status ráda pouze z byrokratických důvodů - informace v nemocnici, pošta, dítě má stejné příjmení a celkově se s dítětem lépe obcházejí různé instituce když se rodiče i dítě jmenují stejně… Ovšem, jak jsem psala… dneska už to pro mě taky není priorita. Je to pouze ulehčení komunikace - není to nutnost.
My ženy jsme tak od pradávna nastaveny, hledáme pro svou rodinu jistotu a zázemí, kterou pochopitelně nacházíme díky „manželství“. Naopak muži se neradi upínají a zaslibují - od přírody rozsévači, víme jak to je.
Ve tvé pozici by mě to mrzelo, také bych nabyla pocitu nejistoty a váhala bych jak to tedy se mnou myslí a má?
Ale chlapi to mají opravdu jinak… je možné, že to s tebou vážně nemyslí, ale spíš je pravděpodobné, že prostě „svatba“ pro něj nic neznamená. Chlapi se také neradi předvádějí před davem příbuzenstva, celý ten ceremoniál je jim nepříjemný. A mám pro to pochopení.
Otevřeně bych si s ním o tom promluvila - sdělila mu své pocity, proč tu svatbu chci a také bych si ale vyslechla proč konkrétně ji nechce on? Proč z toho má takový pocit, že je mu svatba nepříjemná?
Další věc je ta, že pokud nejste sezdaní, budoucí dítě by se mělo jmenovat po tobě. Ne po něm, i když by byl RL, ale opravdu po tobě. Na tom bych si asi trvala pokud by svatba neměla proběhnout. Né jako výhružku, ale prostě v případě rozchodu (péče nepéče), ty budeš ta co bude s dítětem obíhat doktory, úřady, školku, školu, ty budeš jeho zástupce a se stejným příjmením to jde mnohem snadněji. I pro ten dětský mozeček.
Samozřejmě existuje i přijetí jednoho společného příjmení pro celou rodinu bez manželského svazku… to je další věc.
No, zkrátka bych to s ním probrala. Z praktického hlediska a v první řadě ty vaše pocity. Netlač na něj, nenuť ho… to je opravdu zbytečné. Promluvte si.
A poslední věc - nebrala bych to jako „zradu“ či „křivdu“. Lidé se vyvíjejí a je normální změnit názor. Člověk, který nemění svůj názor je hlupák.
Držím palce ![]()
@Hanka1 me to treba navadi a vylozene jednou jestli nebudu vdana tak dite jen prijmeni po otci. Prijmeni po me mi prijde proste divny.
Jinak to vidim uplne stejne jako @Lainaire8 dulezitejsi nez svatba jsou deti a mit dite jen s pritelem a ne s manzelem je uz dost podruzny.
Osobne se mi treba i libi vic myslenka se vzit treba kdyz bude detem 10 a vic. Je poslat na tabor a odjet nekam na dva tydny pryc do zahranici a tam se pak vzit jen my dva s chlapem a udelat si pak poradny libanky a vzit to jako takovy nakopnuti a oziveni vztahu ![]()
@cecetka A měli jste ve vztahu nějaké další problémy?
My překonal krizi po 2,5 letech a posílilo nás to. Máme jak každý svůj koníček, tak i společné, stejný humor a s nikým jsem se necítila, tak spokojená. Jediné v čem se rozchazíme je názor na svatbu. Nechci zahazovat spokojený vztah jen kvůli nenaplněné touze po svatbě, ale trochu se obávám, že to v sobě budu pořád hluboko mít, jak tu někdo psal a časem to vyhnije, bude problém a bude to vše jen ztráta času ![]()