Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Krize - mám odejít?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
13.2.11 11:13
Myslím si, že si odpovídáš více méně sama… Vidíš na Vašem vztahu ještě něco pozitivního? Zkoušela jsi s manželem o vašem vztahu a o tom, co ti vadí promluvit? Třeba mu naznačila, že pokud se nezmění, je možnost, že bys od něho odešla? …
Z tvých slov cítím, že sílu odejít máš, tak pokud to opravdu nikam nevede, bych toho využila. ALE - s rozmyšlenou a neukvapeně. Všechno si dopředu zjistit a zajistit - práci, bydlení, školu, finance atd.
Takový krok není snadný pro nikoho, ani pro tebe, manžela, natož pro děti… Pokud máš kam jít a např. víš, že tví rodiče či přátelé jsou ochotni ti pomoci, je to velké plus.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.2.11 11:44
AHojky,
můj názor je ten, že u vás vázne komunikace.
Dřív než to ukončíš, tak si o tom promluvte. Ve vztahu je komunikace to nejdůležitější. Pokud se ani po rozmluvě nic nezmění, tak odejdi. Řekni mu své obavy a co cítíš!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.2.11 11:52
Budeme se společně smát, hrát hry, bavit se.
a to jde s dětma?? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.2.11 12:19
jizvíková píše:
Budeme se společně smát, hrát hry, bavit se.a to jde s dětma??
Tak s takhle starými dětmi jako má zakladatelka by to mělo jít..od toho jsou rodina 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.2.11 12:21
Asi ti úplně nenapíšu, co chceš slyšet, ale v tvém popisu jsem nenašla nic, co by podle měl byl důvod k okamžitému rozpadu vztahu.
Nechci tvoji situaci zlehčovat, zvlášť to urážení, ale v krizi jsou holt lidé uštěpační a musí se pracovat na nápravě dřív, než to zajde tak daleko, že už lidi nejsou ochotni na vztahu pracovat. Co jste dělali v prvních letech vztahu? Pokud jste tak rozdílní a pokud se vaše představy natolik liší, tak proč se z vás stali partneři…
Možná jsou to špatně napsala, ale smích, hry, bavení se, tak to bývá v začátcích každého vztahu, ale ani v tom nejkvalitnějším toho postupem času nebývá většina. Většina je prostě poněkud jednotvárná a pokud je ta jednotvárnost protkána troškou horších časů a větší troškou těch dobrých, tak je to skvělé. Tak jak jsi to napsala, to zní strašně naivně. Ale věřím, že to byla jen špatná formulace…
Chápu tvoji situaci ohledně dětí, je to v dnešní době hrozně těžké, skloubit práci se zodpovědnou výchovou. Často se setkávám s tím, že děti díky zaměstnanosti rodičů, kteří chodí domů až okolo sedmé večer nebo směnují, rostou bez potřebné opory a dostaku věnovaného času. A obvykle to vede k problémům 
.
Takže chápu tvoji snahu změnit práci. Chápu i to, že se cítíš na všechno sama, ale uvažovat o ukončení vztahu s dětmi bez toho, aby člověk řekl partnerovi, že takhle si společný život nepředstavuje, a snažit se to s ním nějak řešit, to mi přijde předčasné o rozchodu vůbec uvažovat.
Jo kdyby ti řekl, že on problém nemá, kdyby ti na všechny tvoje představy vyjevil ty své a byly naprosto odlišné a pro tebe neakceptovatelné, to je jiná. Nejsem pro to v manželství přežívat.
Ale bez komunikace na toto nepřijdeš. Spousta špatných doměnek vyplyne právě z nekomunikacea toho, že na sebe lidé začnou štěkat, místo aby si v klidu promluvili.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.2.11 14:44
Ahoj,)
díky moc za příspěvky. Je mi jasné, že je vše o komunikaci. Již několikrát jsem manželovi říkala a vysvětlovala, že takový způsob žití se mi nelíbí. Již několikrát sliboval, že sjedná nápravu,ale stále jsou to jen „slova“.
Změna přišla z mé strany. Přestala jsem kouřit, už před prvním těhotenstvím. Přestala pít, začala se více zajímat o jiné věci než manžel.
Děti jsou mou alfou a omegou. On se sám přiznal, že pro něj nejsou hlavní prioritou, což mě hodně zasáhlo. Já bych pro ně cedila krev a jejich spokojenost je pro mě nade vše.
Hrát hry se s dětmi výborně dá a je to zábava, i když věru, zatím hrajeme hry vhodné jejich věku. Na ty „dospělé“ si musím počkat.
Před hodinou jsem s manželem mluvila, ale pořád se točíme v bludném kruhu. Nevím, co udělat s informacemi, které mi poskytl tj. mám smířit s tím,že není pro rodinu a prostě se smířit??
- Citovat
- Upravit
13.2.11 15:04
Hlavně se neukvapuj. Určila bych si podmínky, co chci změnit, co mi nevyhovuje, o totéž bych požádala manžela, ať ti řekne, co jemu se nelíbí a dala bych tomu tak rok. Pokud se do té doby nic z manželova chování nezmění, začala bych to řešit radikálněji.
Určitě doporučuju manželskou poradnu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.2.11 15:09
A řekl ti někdy on, jak si představuje svůj život. Čím chce plnit dny a týdny(myslím, jakou čiností kromě práce).
Rozumím, že uvažuješ, jestli to má cenu, když ty máš smysl životra v rodině a on asi někde jinde.
Asi je celkem bezpředmětné říkat, že toto si musí lidé vyjasnit a mít v sobě vyřešené už před založením rodiny. To ty už teď asi víš.
Nevím, asi bych se zařídila podle toho, co by mi řekl partner na to, co chce od života a jakých cílů chce dosáhnout a jestli je ochoten se přizpůsobit alespoň některým tvým požadavkům (prostě nějaký kompromis). Jsou i chlapi, pro které je důležitá kariéra(což by pro mě byl důvod, uvažovat o vhodnosti partnera pro mě, ale před pořízením dětí), ale zároveň se dokážou věnovat rodině. U tebe mi nějak není jasné, čím manžel kromě chození do práce žije.
Nejde ani tak o to, že zasedne ke gauči a televizi. Ono v týdnu, když se člověk vrátí v době, kdy chodí děti spát , tak není divu, že už se mu nic nechce.
Na druhou stranu, to že člověk nemá děti a rodinu úplně jako prioritu, neznamená, že se zříká zodpovědnosti, když si ji pořídil. Jestli je to tak, že se dětem vůbec nevěnuje a „jen“ na ně vydělává (ty uvozovky proto, že je na světě spousta chlapů, kteří se nejsou schopni podílet ani finančně, ale to je extrém), tak to není odlišný žebříček priorit, ale sobeckost, alibismus a pohodlnost. Ono je lehké říct, že máte odlišné hodnoty. To nezní, jako kdyby se něčím provinil. Ale říct:„jsem nezodpovědný, neplním si povinosti k rodině“, to už zní hůř. Ono nejde jen o to, ty děti uživit, člověk se jim musí i věnovat. To není priorita, to je povinnost. A jsou lidi, které ta povinost těší a je pro ně smyslem, a pak jsou lidé, kteří ji splní s menším nadšením, než má člověk pro smysl života, ale plní je rádi.
Omlouvám se, jestli jsem trošku hrubá, je to jen můj názor. Nikdy jsem se do této situace nedostala, naštěstí doma chlapa pro rodinu mám a nic podobného řešit nemusím.
Nijak víc ti neporadím, jsou to jen moje myšlenky a argumenty.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.2.11 20:33
Ahoj,
Sany, nezní to hrubě. Jen jsem nenapsala vše a z toho vznikli oné doměnky.
Bylo období, kdy šel manžel první do hospody a pak domů. Řekla jsem mu na to svůj názor (samozřejmě, negativní), ale zbyli z toho jen slova, protože to manžel moc dlouho nevydržel. Stupňovalo se to (opět)a já mu řekla na rovinu, že přemýšlím o rozvodu, že to pro mě není. Na chvilku klid, ale jednoduše-je to stále se opakující problém. Příjde mi, že vše je důležitější než-li my a co se týče finanční stránky? Hypotéku táhnu ze svého platu, který se pohybuje okolo 15-ti tisíc měsíčně. Pro mé rodiče nepochopitelné, že mi manžel nic nedává. Manžel je tak sebestředný, že tohle nechápe.
Nevím, jak z toho ven a proto se tu takhle svěřuji. Nechci a moc se bojím vzít dětem tátu. Mají ho rády, i když na ně prdí. Myslím si, že už si holčičky zvykly na to, že se starám já nebo babi.
Na druhou stranu je to špatný vzor, že jen ženské se starají a tátové smrdí kouřem a pivem.
Jenže, kde najít tu sílu a odejít, když já jsem z 300 km vzdáleného města, kde mám stále místo a vzít tam děti, které se narodily tady.
Vracet se k minulosti, že jsem měla vědět koho si beru, mě nepříjdou na místě. Již to bylo a nejde to vrátit zpět.
Moc děkuji za názory
M.
- Citovat
- Upravit
Caty
13.2.11 20:47
Ahoj, možná mám na to špatný názor, ale nemyslím si, že toto je důvod k rozpadu manželství.
Jste spolu už nějaký ten pátek, vztah se mění, máte děti, manžel hodně pracuje a nenapadlo tě třeba, že je unavený z práce, že má třeba nějaké starosti?
Třeba ho taky tráoí to samé, co tebe.
Co dát děti babičce a jet někam na víkend? Sami dva?
Manžel dneska pronesl větu, která mě vcelku zarazila, ale zamyslela jsem se nad ní hodně.
Stěhujeme se a malou cácorku nám hlídá babička s dědou na pár dní, protože by to pro ní i pro nás byl záhul a nedalo by se to. A manžel mi dneska v autě mimoděk povídá, že po dlouhé době máme zase čas sami na sebe, my dva. Byt nejsme na dovolené, lítáme a sháníme, ale večer hrajeme spolu hry, aniž by nás malá desetkrát přivolala svým pláčem. Jsem vyspalá, odpočatá, jak fyzicky, tak psychicky. Malou miluju, manžel taky, ale veškerý můj čas věnuji jí a manžel jde tak trochu stranou.Ikdyž s malou jezdíme na výlety, zajdeme do restaurace, vždy se nejprve musí obstarat malá, kolikrát ani nestihneme co chceme, protože je malá špatně naložená. Zašli jsme si dnes vklidu do restaurace, vklidu objeli obchody, drželi se za ruce jako dřív, což s kočíkem nebo s malou v ruce moc nejde.
Prostě jsme si užili zase sami sebe. Ale na malou se strašně těšíme, je mi po ní hrozně smutno, ale vím, že t paradoxně i posílilo opět náš vztah. Cítíme zase, že jsme muž a žena a ne jen matka co běhá okolo plotny a děcka a manžel co vydělává.
Chce to trochu komunikace, promluvit si, zeptat se ho. Třeba tě překvpí a řekne ti taky že ho to a to trápí. Kvůli tomuhle bych rozhodně manželství do luftu neházela.
Zkusila bych víkend bez dětí, říct manžovi, že se jde na výlet s dětma o víkendu, že si jdete zahrát hru apod.
Pokud by měl laxní přístup a nechtěl nic měnit, pak bych možná přemýšlela, kde může být chyba a co dál, ale dřív ne.
- Citovat
- Upravit
Caty
13.2.11 20:57
Anonymní, pokud je to tak, že rodina pro něj není prioritou, tak sbal holčičky a jeť na týden třeba k rodičům nebo někam, pryč od manžela. Buď mu budete chybět a je na čem stavět nebo nebudete a nic s tím neuděláš.
SPíš tady musíš řešit eventuelně, zda obětuješ holčičky a vezmeš jim tatínka, nebo obětuješ svůj život, s tím, že nebudeš zcela spokojená, ale holčičky mít tatínka budou. Pokud ho mají rády, asi by jim chyběl, pokud na ně není zlý, nepláčou kvůli němu, tak musíš natvrdo zvolit bud jejich radost nebo svojí. Nemyslím to nijak zle, vůbec, ale tak to je a je to těžké rozhodnutí. A ani jedno řešení není správné, bohužel. Taky bych radikálně řešila, že se bude podílet finančně. Jste manželé, takže at se podílí. Proč bys měla vše táhnout sama?
- Citovat
- Upravit
Anonymní
13.2.11 21:02
opravdu se tady nedá napsat vše. Možné způsoby jsem zkoušela, ale nějak to prostě nedopadlo.
Nechci to hodit luftem, ale mám toho nějak dost. Pořád se snažím, dávám prostor, nejsem stíhačka. Spíše mám problém, že nejsem nijak ukecaná. Myslím pozitivně, ale docházejí mi možnosti a síla.
Měl být už před hodinou a půl doma, ale byl na šipkách a teď asi v hospodě. Tohle se opakuje každý den! Totální nespolehlivost! Řekněte komu by po čase nedošla trpělivost! Nechci pořád na něj čekat. Čekat, co z něj vypadne a pak to stejně nesplní. Dost bylo slibů.........
- Citovat
- Upravit
Anonymní
13.2.11 21:07
Ano, i jsem odjela, ale zase sliby a skutek utek. Když jsme se vrátily, tak to bylo zase všechno stejné. Ale když jsme byly pryč, tak mi každý den volal v sedm ráno.
Nechápu ho.
- Citovat
- Upravit
Caty
13.2.11 21:08
Anonymní, no, ta hospoda by mi taky vadila a hodně, kor každý den. Manžel do hospody naštěstí nechodí vůbec.
A řekl ti proč ho to do té hodpody tak táhne?
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj, po hodně dlouhé době píšu sem na stránky.
Nevím, co udělat. Jsem vdaná 7 let, mám dvě děti 5 a 6 let staré a manželství, které má již delší dobu krizi. Během let, co jsem s manželem jsem se hodně změnila a myslím, že nemáme mnoho společného. Čas spolu trávíme minimálně. Manžel hodně pracuje a když příjde domů, tak se akorát nají a svalí na kavalec. Chvíli tupě zírá na TV (kterou já nemusím) a usne.
Já jsem stále zaměstnána v Domově důchodců, ale kvůli manželově náročné práci a hlavně kvůli dětem, které při mém odchodu plakali, musím skončit. Pracovala jsem ve 12-ti hod. provozu-záhul.
Ale právě s prací je potíž. V tomhle kraji není a když tak bída. Chtěla bych pracovat v oboru, který mě zajímá, ale tady jsem bez šance.
Manžel mi říká, že se přestěhujeme, ale ...... Všechno musím zjistit já, a vůbec se neangažuje, tak jako se neangažuje s výchovou dětí. Taky bývá na nás protivný a opravdu je to již 3 rokem.
A tak zvažuju, jestli ho nemám opustit. On ani já nejsme z rozvedených manželství, ale zase vím, jaké jsou i když se nerozvedli-přežívání. A tohle já nechci. Vždycky jsem si představovala, že budu na plno žít. Budeme se společně smát, hrát hry, bavit se. Už jsem jednou takové přítele měla. Vím, že to jde, ale nejde mi to s tímhle manželem. Proč?
Mám odejít? Často mě uráží.
Starší dcera půjde od září do první třídy. A škola v tomhle městečku je špatně hodnocená.
Poradíte Mi? Co všechno mám zvažovat? Nechci jednat ukvapeně!
Díky M.