Lituji svého rozhodnutí...
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
Pomáhající profese a rozbitá psychika.
Už jsi v psychoterapii a nebo to hodláš tak pytlíkovat jako doposud, čekat na úplné zhroucení a přitom ubližovat klientům?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Potřebuji se spíš vypovídat. Na jaře jsem měla hodně těžké období. Po 3 letech v práci v pomáhají profesi jsem byla zničena. Začal mi ale hezký vztah (teda myslela jsem si)..popravdě jsem asi nikdy neměla tak někoho ráda, zbytečné rozvádět ale vztah nedopadl. Byla jsem na pokraji zhroucení v práci mě to štvalo a nemyslela jsem racionálně, jak si zpětně uvědomuji, byla jsem fakt mimo…dala jsem výpověď. Dosud nevím, zda to bylo dobré rozhodnutí. No a k akutní věci, až tak před třemi týdny jsme z toho vztahu docela ok (jinak jsem probrečela celé dny) O prázdninách se snad všechny kamarádky vdávaly a zbytek, co už byly vdané rodily děti…moc jim to přeji, ale fakt jsem se cítila hrozně.
Zpátky k práci, dostala jsme dvě nabídky, jedna je v mém oboru a dobře placená, druhá byla mimo a dost málo peněz, plus bych si musela udělat speciální kurz. Ale cítila jsem se tam moc dobře.
Bohužel ta kde je to lépe placené mě přijmuli dříve než na tu druhou pozici. A já jsem zazmatkovala a tu méně placenou, ale kde jsem se cítila dobře jsem odmítla. ( opravdu jsme byla tou dobou tak vhodná na hospitalizaci na psychiatrii, jak si tak zpětné vzpomínám neuvažovala jsme v ničem racionálně normálně prostě jsme byla blbka no)
No a teď jsem nastoupila v září do nové práce a vůbec si tím nejsem jistá je mi tam divně…lituji, že jsme nevzala tu druhou sice méně placenou nabídku…
snažím se s tím smířit, ale nemůžu na to přestat myslet…
Je mi 27 jsme sama a rozhodně v té mé zvolené práci, kde je samý babinec nikoho nepoznám…snažila jsme se svůj život někam posunout, ale mám pocit, že cokoliv udělám tak to ještě více poseru…
Neházej flintu do žita. Jsi mladá. Opravdu v tom pracovním kolektivu není někdo, kdo ti ty začátky nedokáže zpříjemnit? Když se přestaneš mračit na celý svět, možná nějakou zpřízněnou duši uvidíš. Nemyslím tím novou známost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Zatím jsi tam ještě krátce, ani nevíš, jestli by to na tom druhém místě bylo tak růžové. Užívej si vyššího platu a ve svém volnu si najdi nějakou činnost mezi mladými lidmi, kde někoho můžeš poznat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Potřebuji se spíš vypovídat. Na jaře jsem měla hodně těžké období. Po 3 letech v práci v pomáhají profesi jsem byla zničena. Začal mi ale hezký vztah (teda myslela jsem si)..popravdě jsem asi nikdy neměla tak někoho ráda, zbytečné rozvádět ale vztah nedopadl. Byla jsem na pokraji zhroucení v práci mě to štvalo a nemyslela jsem racionálně, jak si zpětně uvědomuji, byla jsem fakt mimo…dala jsem výpověď. Dosud nevím, zda to bylo dobré rozhodnutí. No a k akutní věci, až tak před třemi týdny jsme z toho vztahu docela ok (jinak jsem probrečela celé dny) O prázdninách se snad všechny kamarádky vdávaly a zbytek, co už byly vdané rodily děti…moc jim to přeji, ale fakt jsem se cítila hrozně.
Zpátky k práci, dostala jsme dvě nabídky, jedna je v mém oboru a dobře placená, druhá byla mimo a dost málo peněz, plus bych si musela udělat speciální kurz. Ale cítila jsem se tam moc dobře.
Bohužel ta kde je to lépe placené mě přijmuli dříve než na tu druhou pozici. A já jsem zazmatkovala a tu méně placenou, ale kde jsem se cítila dobře jsem odmítla. ( opravdu jsme byla tou dobou tak vhodná na hospitalizaci na psychiatrii, jak si tak zpětné vzpomínám neuvažovala jsme v ničem racionálně normálně prostě jsme byla blbka no)
No a teď jsem nastoupila v září do nové práce a vůbec si tím nejsem jistá je mi tam divně…lituji, že jsme nevzala tu druhou sice méně placenou nabídku…
snažím se s tím smířit, ale nemůžu na to přestat myslet…
Je mi 27 jsme sama a rozhodně v té mé zvolené práci, kde je samý babinec nikoho nepoznám…snažila jsme se svůj život někam posunout, ale mám pocit, že cokoliv udělám tak to ještě více poseru…
Měla sis dát týden relax někde u moře 
vím, máš pocit, že ti ujíždí vlak, ALE 27 není žádný věk, opravdu věř mi 
soustřeď se na sebe, na novou práci, zkus si říct, že to tak asi mělo být
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Dej se do pořádku. Zkontaktuj druhou práci, zda mají ještě volno. Pokud ano, dej výpověď a práci změn. Pokud ne smůla, hledej dál a při tom se ti možná v současné i zalíbí až si to sedne. Nic neřešitelného
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Špatné rozhodnutí by bylo, kdybys nevzala ani jednu práci. Tady jsi doslova pár dní a i tahle práce má (jako všechno) své výhody a nevýhody. Stejně jako ta druhá. Tady zas budeš mít vic peněz a díky tomu můžeš víc pomáhat, pomáhací profesi můžeš mít jako koníček,.. je spousta způsobů jak spokojeně žít. Máš to jen ve svých rukách.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Taky lotuju jednoho svého rozhodnutí. Na něj se nejal nabalovaly další rozhodnutí a teď je z toho jeden velkej průser. No co už, musím žít to, co jsem si sama vybrala, blbka. A u toho se snažit dělat vše možné abych to nějak změnila k lepšímu. V tvém případě bych zkusila kontaktovat tu druhou práci, třeba je místo pořád volné. Anebo si hledej něco dalšího, anebo počkej, třeba se ti ve stávající práci zalíbí. Najdi si koníček, rozptylis se a třeba někoho poznáš, ne nutně hned chlapa pro život, ale třeba dobrou kámošku. Nespechej na nic a snaž se z toho aktuálního co nejvíc vytriskat.
- Citovat
- Upravit
V zivote urobis vela rozhodnuti. Niektore z nich sa ti mozu zdat ako tie horsie. Zameraj sa na riesenie. V cinnosti je nadej. @Mollify83 ti napisala vyborne riesenie.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jinak teda neodcházet do špatně placené práce pro kterou nemáš kvalifikaci, jen proto že je to pro tebe jednoduší není dobré rozhodnutí a lituješ toho jen proto, že jsi rozbitá a fantazíruješ o tom, že kdyby sis tynešťastnávzalapištuhugnágla, tak by bylo všechno lepší.
Zádrhel není v práci, ale v tom že ti protě po psychické stránce není dobře, dlouhodobě a že to ignoruješ a doufáš že to urveš tím, že si toho nebudeš všímat.
A teda v současném psychickém stavu nebudeš ideální uchazeč, stejně tak ono rychlé měnění prací nebude působit úplně dobře. Stejně tak v dalších měsících se většina organizací dostane do velkého průšvihu co se týčen prachů za energie.
Zůstaň tam kde jsi a srovnej si zdraví, zejména to psychické.
Příspěvek upraven 04.09.22 v 10:05
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Taky lotuju jednoho svého rozhodnutí. Na něj se nejal nabalovaly další rozhodnutí a teď je z toho jeden velkej průser. No co už, musím žít to, co jsem si sama vybrala, blbka. A u toho se snažit dělat vše možné abych to nějak změnila k lepšímu. V tvém případě bych zkusila kontaktovat tu druhou práci, třeba je místo pořád volné. Anebo si hledej něco dalšího, anebo počkej, třeba se ti ve stávající práci zalíbí. Najdi si koníček, rozptylis se a třeba někoho poznáš, ne nutně hned chlapa pro život, ale třeba dobrou kámošku. Nespechej na nic a snaž se z toho aktuálního co nejvíc vytriskat.
To je pekne - robit vsetko mozne, aby si to zmenila k lepsiemu. Asi jedine, co sa da robit.
Nech sa dari.
Příspěvek upraven 04.09.22 v 10:09
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Ou píše:
Jinak teda neodcházet do špatně placené práce pro kterou nemáš kvalifikaci, jen proto že je to pro tebe jednoduší není dobré rozhodnutí a lituješ toho jen proto, že jsi rozbitá a fantazíruješ o tom, že kdyby sis tynešťastnávzalapištuhugnágla, tak by bylo všechno lepší.Zádrhel není v práci, ale v tom že ti protě po psychické stránce není dobře, dlouhodobě a že to ignoruješ a doufáš že to urveš tím, že si toho nebudeš všímat.
A teda v současném psychickém stavu nebudeš ideální uchazeč, stejně tak ono rychlé měnění prací nebude působit úplně dobře. Stejně tak v dalších měsících se většina organizací dostane do velkého průšvihu co se týčen prachů za energie.
Zůstaň tam kde jsi a srovnej si zdraví, zejména to psychické.
Příspěvek upraven 04.09.22 v 10:05
Nestras. Len jej vyrabas dalsie zaseky a otazky v hlave.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
V nové práci jsi jen pár dní, to je strašně málo. Vydrž aspoň měsíc a uvidíš, že to bude mnohem lepší. Držím palce 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Ou nechápu, kde jste z toho vzala, že když já jsme na tom špatně musím nutně ubližovat klientům. A ano svou psychiku řeším.
- Citovat
- Upravit
@AnastazieB děkuji uvědomuji si, že jsem tam krátce, ale jsou to takové ty první pocity. Bohužel jsem se nějak rozhodnout musela a stále to mám v hlavě…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Potřebuji se spíš vypovídat. Na jaře jsem měla hodně těžké období. Po 3 letech v práci v pomáhají profesi jsem byla zničena. Začal mi ale hezký vztah (teda myslela jsem si)..popravdě jsem asi nikdy neměla tak někoho ráda, zbytečné rozvádět ale vztah nedopadl. Byla jsem na pokraji zhroucení v práci mě to štvalo a nemyslela jsem racionálně, jak si zpětně uvědomuji, byla jsem fakt mimo…dala jsem výpověď. Dosud nevím, zda to bylo dobré rozhodnutí. No a k akutní věci, až tak před třemi týdny jsme z toho vztahu docela ok (jinak jsem probrečela celé dny) O prázdninách se snad všechny kamarádky vdávaly a zbytek, co už byly vdané rodily děti…moc jim to přeji, ale fakt jsem se cítila hrozně.
Zpátky k práci, dostala jsme dvě nabídky, jedna je v mém oboru a dobře placená, druhá byla mimo a dost málo peněz, plus bych si musela udělat speciální kurz. Ale cítila jsem se tam moc dobře.
Bohužel ta kde je to lépe placené mě přijmuli dříve než na tu druhou pozici. A já jsem zazmatkovala a tu méně placenou, ale kde jsem se cítila dobře jsem odmítla. ( opravdu jsme byla tou dobou tak vhodná na hospitalizaci na psychiatrii, jak si tak zpětné vzpomínám neuvažovala jsme v ničem racionálně normálně prostě jsme byla blbka no)
No a teď jsem nastoupila v září do nové práce a vůbec si tím nejsem jistá je mi tam divně…lituji, že jsme nevzala tu druhou sice méně placenou nabídku…
snažím se s tím smířit, ale nemůžu na to přestat myslet…
Je mi 27 jsme sama a rozhodně v té mé zvolené práci, kde je samý babinec nikoho nepoznám…snažila jsme se svůj život někam posunout, ale mám pocit, že cokoliv udělám tak to ještě více poseru…